Solární panely 3. Hlavní rozdíly mezi solárními panely a jak je to s cenou domácí elektrárny?

Nacházíme se ve fázi, kdy bychom měli mít vyjasněné potenciální umístění fotovoltaiky na našem objektu tak, aby byla výroba energie co největší, a zároveň už bychom měli mít i jasnější představu, jaký výkon od domácí elektrárny očekáváme a jaká by tedy mohla být její potenciální velikost na naší střeše. Jak to ale bude s cenou?

Na typu panelu (ne)záleží?

Na trhu v zásadě najdeme tři hlavní typy fotovoltaických panelů – monokrystalické, polykrystalické a amorfní. V České republice pak seženeme zejména první dva jmenované typy. Je typ opravdu tak důležitý? A jak se to projeví na celkové ceně?

Monokrystalické panely jsou u nás patrně nejvíce používané, protože zabírají nejméně místa. Profitují ale zejména z ideálního sklonu pozemku a orientace vůči slunci, tedy pokud vlastníme objekt v ideální lokalitě a v ideálním místě – když to vše splňujeme a dokážeme využít příznivější účinnost monokrystalických panelů, pak je volba jasná. Rozjezd monokrystalické elektrárny v dopoledních může být sice o něco pomalejší, ale výroba je následně efektivnější. Panely jsou pohledově tmavé, zbarvené do hněda až černa.

Polykrystalické panely mají o něco nižší účinnost než monokrystalické panely, ale jejich výhodou je rovnoměrnější výkon elektrárny i v místech, která najsou svou polohou a orientací zcela ideální. Panely jsou pohledově v modrém odstínu.

Amorfní panely jsou vhodné pro plochy, které sice disponují spoustou místa, ale jejich orientace není příznivá. Výkon panelů je menší než u předchozích typů, potřebují tedy mnohem větší plochu, celoročně panely ovšem vyrobí energie více díky své vyšší citlivosti na rozptýlené sluneční záření – panely tak vyrábí i při menší intenzitě svitu. Panely se rovněž méně přehřívají v letních měsících, méně váží a jsou tenčí. Ideální jsou zejména pro průmyslové komplexy, rodinné domy s velkou střechou a pro mobilní instalace.

Dříve platilo, že polykrystalické panely jsou o něco levnější než monokrystalické, v současné době jsou ovšem ceny mnohem srovnatelnější. Pokud ovšem vybíráme cíleně mezi polykrystalem a monokrystalem… můžeme s klidem přihlédnout k jiným kritériím, než je typ panelu, protože v současné době je rozdíl výnosu mezi srovnatelnými panely různého typu v řádu jednotek procent a teoreticky se dá říct, že monokrystalické panely, nehledě na  jejich obecný popis, jsou pro naše podmínky, tedy v rámci České republiky, nejvhodnější. Polykrystalické panely jsou navíc, údajně, letos (2022) velmi těžko k sehnání. Pokud pro nás ovšem i procenta znamenají podstatný rozdíl, volba je jen na nás.

Funkce je třeba promyslet předem

Je celá řada způsobů, jak můžeme energii ze slunce využít – a také celé řada doplňků, kterými můžeme domácí elektrárnu „vymazlit“, abychom ze slunce vytěžili maximum. A to vše se samozřejmě promítne do celkové ceny. V zásadě se můžeme orientovat dle tří funkcí využití energie ze slunce:

• solární kolektory k ohřevu vody a k vytápění,
• fotovoltaika pro výrobu elektřiny pro podporu domácnosti,
• teplovzdušný panel foukající ohřátý vzduch do budovy (vhodný k větrání chalup a rekreačních objektů).

Z podstaty věci mluvíme nejspíše o druhé možnosti – tedy fotovoltaice, která vyrábí elektřinu, protože ohřev vody a vytápění je sice rovněž důležitý, jak již ovšem bylo řečeno dříve, v zimě to s panely není slavné a nemůžeme se tak spolehnout, že by kolektory pokryly naši kompletní potřebu vytápění. Rovněž by nám toto řešení nepomohlo snížit účet za používání domácích spotřebičů.

Samotná fotovoltaika ale samozřejmě nestačí a je třeba ji dovybavit celou řadou zařízení, která budou dohromady tvořit malou domácí elektrárnu. Nejdůležitější komponentou takové elektrárny je měnič či střídač, který převádí získaný stejnosměrný proud na střídavý a zajišťuje optimální odběr získané sluneční energie v celém domě. Nenastane tak situace, kdy bychom ve stejnou chvíli prodávali přebytečnou energii do sítě a zároveň ohřívali v mikrovlnce za nakupovanou elektřinu. Střídač je důležitý. Přestože by měl nyní být součástí každé nabídky seriozní firmy, je vhodné se ujistit, zda navržená elektrárna bude fungovat na všech fázích, jinak bude celková návratnost mnohem delší a elektrárna se nám prodraží!

Volitelnými aspekty každé domácí elektrárny jsou pak například akumulátory či bateriová úložiště, která ukládají energii, kterou jsme neměli v průběhu dne šanci spotřebovat, na noční hodiny, případně na méně příznivé dny. Pro zeleně smýšlející zájemce může být zajímavostí, že se bateriová úložiště vyrábí i s pomocí recyklovaných baterií například z elektroaut. Pro potřeby domácí elektrárny jsou samozřejmě baterie ve špičkovém stavu.

Dále se nabízí i napojení domácí elektrárny na ohřev vody. Voda v nádrži (bojleru) vydrží teplá dlouho a nebudeme tak muset na ohřev čerpat ze sítě.

A konečně se nabízí i kombinace s jinými ekologickými řešeními, která dům zajistí v měsících, které nejsou pro fotovoltaiku právě optimální (tedy v zimě). Z těch se nabízí například tepelná čerpadla země-vzduch nebo vzduch-vzduch.

Jak je to finančně?

Za poslední roky šla kvalita fotovoltaických panelů kupředu a zlepšují se nejen výrobní technologie, což se samozřejmě rovněž odráží na ceně, ale i samotný výkon panelů. Na trhu tak místo panelů s výkony 200 Wp najdeme panely stejně velké, ale dva- i víckrát výkonnější, za běžné tak lze považovat osazování panelů o výkonu 350 až 450 Wp.

Stejně jako kvalita ale roste i poptávka a to zejména kvůli cenám běžných energií – což ovšem ve výsledku nemusí pro zákazníka být vůbec špatná věc, protože jsou na trhu k dispozici zvýhodněná přednavržená řešení, případně celé „balíčky“ a nesmíme zapomenout, jak již bylo řečeno v předchozí části, že až 50 % nákladů pokryje dotace. Abychom to ale dále nezdržovali – celková cena, před odečtením případné dotace a v závislosti na vybraném řešení a funkcích domácí elektrárny, se pohybuje mezi cca 150 a 600 tisíci korun.

Přestože finální částka vypadá hrůzostrašně, je třeba si uvědomit, co vše za přístroje a zařízení je v cifře obsaženo a to od panelů samotných, přes měnič, provedenou práci, až po například zmíněné tepelné čerpadlo. Panely jako takové jsou jen zlomkem celkové ceny domácí elektrárny a od jejich uvedení na trh cena, v závislosti na kvalitě a provedení, stabilně klesá. V rámci posledních let se na ceně samozřejmě projevila současná situace na trhu, ale pořád je zdražení menší než zdražení například energií.

Co je ovšem důležité, rozhodně se nevyplatí šetřit. Domácí elektrárna je investice na budoucích 20 až 25 let a každé zařízení nebo panel, na kterém ušetříme, se nám v budoucnosti může nepěkně prodražit. Stejně tak bychom měli zapomenout na montáž svépomocí. Nepochybně je řada věcí, kterou na objektu můžeme provést sami, ale samotná instalace domácí elektrárny by měla zůstat v rukou expertů.

Úspora jako taková opět v rámci celkové částky nebude tak významnou položkou a navíc si neodborností či vlastními chybami můžeme podstatně uškodit – a to ať už se jedná o nastavení celé elektrárny nebo o manuální poškození některé části při neodborném zacházení. Pokud navíc chceme získat dotaci, instalace certifikovanou společností/firmou je jedním z požadavků. Návratnost investice, což je další rozhodující informace, je přitom v řádu 5 až 10 let v závislosti na velikosti elektrárny, způsobu využívání energie, přizpůsobení rodinného života sluneční energii, na obsažených technologiích atd. Ale o tom více v dalším článku.