Solární panely 5: Příprava, údržba a konec životnosti

Pokud o fotovoltaice přemýšlíme již ve fázi stavby objektu, pak je samozřejmě všechno jednodušší, protože orientaci objektu, umístění fotovoltaiky a uložení všech jejích součástí můžeme brát v úvahu v předstihu a požadavky promítnout už do samotného projektu, aniž bychom to jakkoli výrazněji finančně pocítili.

Pokud ovšem umisťujeme fotovoltaiku na stávající objekt, měli bychom počítat, že bude třeba provést celou řadu přípravných prací a logistických úkonů, než vůbec k instalaci přejdeme. Předně ovšem – všechny objekty, na které chceme fotovoltaiku osadit, musí být uvedeny v katastru nemovitostí, jinak nedosáhneme na dotaci.

Vše začíná od střechy

U instalace na existující objekt bychom měli začít kontrolou stavu krovu a zejména kontrolou stavu střešního pláště samotného, zejména pak krytiny. Panely sice krytinu do určité míry ochrání před počasím, přesto bychom neměli fotovoltaiku instalovat na střechu, do které prokazatelně zatéká, kde došlo k porušení souvrství, izolace nebo na které zcela chybí některé tašky.

Stejně tak pokud je krytina celkově na hranici životnosti, měli bychom zvážit celkovou výměnu, abychom nemuseli dodatečně panely demontovat a instalovat zpátky kvůli akutní potřebě výměny krytiny. Pozitivní ovšem je, že stávající nebo nová krytina bude pod fotovoltaickými panely mít delší životnost než krytina nechráněná.

U střech, kde je instalována některá z lehčích typů krytin, je rovněž vhodné zvážit, zda stávající krovová konstrukce fotovoltaické panely spolehlivě unese. V případě pochyb je vhodné pozvat k posouzení konstrukce statika, který nám možnosti konstrukce vyčíslí přesně.

Technická místo

V rámci instalace je třeba najít domov celé řadě technologií, které ideálně vyžadují prostor, kde se příliš nestřídají teploty, kde je sucho a stabilní vlhkost vzduchu. Pokud již v domě máme technickou místnost, pak není nic jednoduššího než technologie umístit právě tam.

Shodně lze pro tyto účely využít garáž nebo kotelnu. Pokud ovšem nedisponujeme ani jedním, je potřeba v domě najít alespoň jeden kout o velikosti 1,5 x 1,5 m, kam se vejde potřebné základní vybavení, ev. i bateriové úložiště, které bude potřebovat další přibližně metr místa navíc, či nádrž na ohřev vody.

Nepodceňujme husí krky

Jakmile je vše na místech a panely instalovány, přichází ta méně příjemná část – rozvod kabeláže po domě prostřednictvím husích krků. Husí krky jsou v tomto případě nejjednodušším způsobem, jak kabely konstrukcemi protáhnout nejen v době instalace, ale i za několik let nebo v případě opravy či revize systému. Tato plastová potrubí by měla mít vnitřní průměr 5 cm a spojovat zejména:

• podstřešní část domu (tj. pod instalovanými panely) s technickou místnosti (či místem, kam jsme umístili technologie),
• střídač s hlavním domácím rozvaděčem,
• další místa, na která nás upozorní technik instalující/konzultující firmy.

Pokud máme možnost zasahovat do domácího rozvaděče nebo plánujeme pro potřeby fotovoltaiky instalovat rozvaděč nový, volme rozvaděč s větším množstvím přípojek, abychom měli dost místa nejen nyní, při instalaci, ale i za 10 let. Mysleme na to, že jen při instalaci elektrárny bude třeba na rozvaděč umístit měřicí moduly, čidla, spínací relé atd. a přesto bychom stále měli, až skončíme s instalací, mít volné místo.

Pokud, tedy v případě novostavby, rozvaděč ještě nemáme instalován, je vhodné ho umístit do technické místnosti (viz výše).

Pozor na sloupky a elektroměry!

Připojení domácí elektrárny k distribuční síti vyžaduje bez výjimky výměnu stávajícího elektroměru za čtyřkvadrantní, který umožňuje účtovat obousměrný tok elektřiny. Vzhledem k tomu, že problém vychází z faktu, že elektroměrový sloupek pro dům s vlastním zdrojem musí splňovat jiné předpisy než sloupek domu bez vlastního zdroje, týká se výměna prakticky všech objektů kromě novostaveb, které s fotovoltaikou počítaly již v projektu. Jenže výměna není vůbec jednoduchá.

Požadavky na sloupek se liší nejen podle distribuční společnosti, ale i podle kraje, kde se objekt nachází. Společné mají to, že všechny vodiče musí splňovat minimální průřezy odpovídající hodnotě hlavního jističe, že všechny vodiče musí být barevně rozlišeny a opatřeny návlečky s popisem a že v elektroměru nesmí být hliníkové vodiče. Úpravy tak často vyžadují předrátování celého sloupku, aby konkrétní požadavky splnil, což samozřejmě znamená výdaje navíc za čas a práci technika. Částka za takovou  výměnu se pohybuje v řádu několika tisíc za jednodušší úpravy až po desítky tisíc pro komplikované případy.

Údržba panelů v průběhu roku

Dobrá zpráva je, že po namáhavém a finančně (a dost možná i nervově) náročném startu se dostáváme do fáze provozu, která je značně jednodušší. Fotovoltaické panely jsou totiž, nadneseně řečeno, bezúdržbové.

Samozřejmě že všechna roční období mohou mít nějaký záludný jev, který by mohl teoreticky omezit přísun slunce k panelům nebo zhoršit výkonnost, většinou se ale není čeho obávat. Na podzim by se mohlo stát, že panely pokryje spadané listí – ale díky sklonu instalovaných panelů by mělo neškodně sklouznout a spadnout ze střechy. Větší nános by měl bez problému sfouknout vítr.

Problém by mohlo přinést zimní období. V posledních letech byly poměrně mírné zimy s nepříliš bohatou sněhovou nadílkou (samozřejmě pokud nemáme nemovitost v horských oblastech), ale je pochopitelné, že by majitele elektrárny mohl nános sněhu zneklidňovat. Není třeba. Běžné množství sněhu opět sklouzne po hladkém, nakloněném povrchu panelu.

Sníh, který ulpěl, následně sklouzne, až se panel díky své tmavé barvě zahřeje. Pokud by se nestalo ani jedno ze zmíněného, což může nastat například právě v horských oblastech, je třeba na střechu, bohužel, vylézt. K tomu je třeba respektovat pokyny pro práce ve výšce, řádně se jistit nebo používat předem instalované lávky. K očištění panelu NIKDY nepoužíváme kovové předměty, plastové předměty s kovovým lemováním, lopaty na chodník atd. Stejně tak z panelů neseškrabujeme námrazu!

Pokud se nacházíme v lokalitě, kde hromadění sněhu na panelech hrozí častěji, měli bychom při instalaci panelů pamatovat na sněhové zábrany, aby nahromaděný, sklouzávající sníh nezranil chodce!

Na jaře a přelomu léta bychom se pak mohli dočkat zřejmě nejkomplikovanějšího problému celé sezony – pylu –, který je celoročně doprovázen běžným znečištěním z výfukových plynů, kouře sousedů topících na pevná paliva atd. atd. atd. Nejvíce nepříjemný pak může být ptačí trus, který je chemicky agresivní a může narušit ochranný film panelu. Přestože řada nečistot sama oprší s prvním intenzivním deštěm, je vhodné jednou za čas zařadit čištění panelů do našeho harmonogramu.

Čistit můžeme svépomocí nebo si sjednat odborné čištění firmou. Čistíme vlažnou vodou bez saponátů a agresivní chemie, nepoužíváme WAPku, ale můžeme panely opláchnout vodou z hadice. Na silnější vrstvy špíny je možné použít teplejší, slabě mýdlovou vodu. K čištění jsou vhodné stěrky na okna (vč. teleskopické tyče) nebo houby. O správném postupu čištění našich konkrétních panelů se můžeme informovat u firmy, která nám panely instaluje.

A co když panel doslouží?

Likvidace solárních panelů je často diskutovaným tématem, jelikož stále převládá názor, že panely není možné recyklovat a stává se z nich toxický, nezpracovatelný odpad. Což už dávno není pravda.  Toxické látky obsahuje už jen velmi malé procento solárních panelů (z USA a Filipín, tyto panely se ale nepoužívají na střechy budov), ty, které používáme pro domácí solární elektrárny, obsahují nejčastěji křemíkové polovodiče, hliníkové rámy, plast a sklo. Vlastně by se daly přirovnat k běžné LCD televizi – a o té si nikdo nemyslí, že je toxická.

Samotné složení tedy předpokládá, že panel bude recyklovatelný a bude recyklován, z každého panelu lze úspěšně recyklovat údajně až 96 %. To je dáno zejména tím, že recyklací lze získat až 95 % skla (v panelu až 70 %) a téměř 100 % hliníku (v panelu cca 20 %). U tenkovrstvých panelů instalovaných u nás je přitom procento obsahu jednotlivých složek v panelu ještě vyšší.

Ani u starších typů panelů ovšem nehrozí, že by po ukončení životnosti, která se odhaduje na rok 2030 až 2040, zůstaly ležet na skládkách – stále obsahují celou řadu recyklovatelných materiálů, které lze opětovně využít. Recyklace se tak stále vyplatí.

Dobrou zprávou je, že recyklace panelů je pro majitele domácí elektrárny samozřejmostí, kterou měl obsaženou již v ceně zakoupených panelů. Jde vlastně o podobný poplatek jako u elektrospotřebičů. Recyklací panelů se zabývají stejné firmy, které řeší např. elektroodpad. Demontované panely tak stačí odvézt na sběrný dvůr.