Solární panely 6: Mýty a fakta. Co bychom měli o fotovoltaice vědět?

V dřívějších dílech jsme se probrali od volby místa, přes velikost elektrárny, cenu a její návratnost až k samotné likvidaci panelů, přesto stále zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a mýtů, které je vhodné upřesnit, zodpovědět nebo vyvrátit. Co by nám tedy mohlo překazit plány s naší domácí elektrárnou a co bychom měli vědět?

1) Domácí elektrárna a stavební povolení

Od 30. 6. 2023 bude v České republice platit nový Stavební zákon, domácí fotovoltaická elektrárna je pak chápána jako technické zařízení budovy, podobně jako tepelné čerpadlo, klimatizace nebo bojler. Umístění fotovoltaických panelů na střechu bude chápáno jako stavební úprava stávající stavby, což dle § 79 odst. 5 stavebního zákona nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas.

Před instalací si ovšem musíme ověřit, že instalace fotovoltaiky:

• nezasahuje do nosných konstrukcí budovy,
• nemění vzhled stavby,
• nemění způsob užívání stavby,
• nevyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí,
• negativně neovlivňuje požární bezpečnost stavby,
• a hlavně – není instalována na kulturní památku.

Pokud tedy spolu s instalací fotovoltaiky neměníme celý krov budovy a z podkroví neděláme obytné, pak není třeba se obávat. V ostatních případech by bylo třeba ohlášení stavby nebo stavebního povolení v závislosti na typu objektu a rozsahu zásahů.

2) Kabeláž elektrárny si mohu vést komínem

Ano! Toto je reálný fakt, který ovšem vyžaduje jednu důležitou věc – nepoužívaný, nepotřebný komín, který ani v budoucnu nemáme v plánu zužitkovat. Pokud takový skutečně na objektu máme, pak nám prakticky nic nebrání, abychom ho použili k rozvodu kabelů od fotovoltaiky po domě tam, kam potřebujeme. Komín nevyžaduje ani instalaci chrániček nebo husích krků.

3) S bateriovým úložištěm bude objekt plně soběstačný. I v zimě.

Jak již zaznělo v předchozích dílech, opak je pravdou. Ano, úložiště nám dovolí naakumulovat si energii na dobu, kdy nebude počasí tolik příznivě, bude pod mrakem, pršet… případně na zajištění večerní, noční a ranní spotřeby energie, kterou nám panely samy o sobě nejsou schopny zajistit a my bychom museli čerpat energii z distribuční sítě. Rozhodně ale úložiště neslouží k dlouhodobému ukládání energie například na zimu, není to benzín, který bychom nalili do kanystrů a zůstal tam nedotčený po řadu měsíců nebo let – tak to s energií bohužel nefunguje.

4) S elektromobilem budu jezdit s nulovými náklady

Ani toto tvrzení bohužel není zcela přesné, přestože bychom na něm kapku pravdy našli. Pro přesnost tedy – největší produkci energie z fotovoltaiky máme zpravidla v průběhu dne, kdy většina (nebo dokonce všichni) obyvatelé objektu nejsou doma a fotovoltaika tak plní bateriová úložiště. Spolu s majiteli je ovšem pryč zpravidla i elektromobil. Samozřejmě pokud by nebyl, je možné jej tímto způsobem nabíjet, neměli bychom ovšem počítat s plnou baterií, protože množství energie vyrobené za den většinou nepostačí na plný akumulátor (výjimkou mohou být např. jasné letní dny).

A pokud s elektromobilem přijedeme domů až večer a pokusíme se ho nabít, buď si plně vyčerpáme bateriové úložiště nebo musíme dobíjet z distribuční sítě.

5) Na spotřebičích nezáleží

Opět – naopak. Nic nám samozřejmě nebrání ponechat si stávající spotřebiče, ale byla by škoda maximálně nevyužít všech přínosů, které pro nás domácí fotovoltaická elektrárna může mít, již přeci zaznělo, že pro maximální využití všech zisků se musíme životním stylem přizpůsobit funkci elektrárny. A stejně je tomu i u spotřebičů.

Pokud používáme energii ze solárních panelů k ohřevu vody, tedy ohříváme vodu prakticky zadarmo, je jen logické pořídit si spotřebiče, které jsou schopné využívat již ohřátou vodu (např. myčka, pračka…), aby přístroj vodu neohříval jen pro svou potřebu, když nám hned vedle stojí zásobník teplé k okamžitému využití.

Stejně tak je vhodné si ovšem naplánovat i všechny denní úkony. Myčku, kterou zapínáme večer před spaním, je lepší pustit přes den, kdy bude využívat energii ze slunce a ne ze zásuvky. Přestože praní prádla v brzkých ranních hodinách dává smysl kvůli schnutí, v teplých letních dnech už to tak velkou roli nehraje a opět můžeme pračku pustit až v době největších zisků.

Pokud tedy naše spotřebiče mají možnost nastavení odloženého startu – veliký bonus pro nás. Přebytky energie vyrobené přes den nevyletí jen tak z okna, ale projdou našimi spotřebiči. A na konci bude čistá a voňavá domácnost.

6) Fotovoltaiky vyžaduje správný výběr typu a velikosti bojleru

Rozhodně. Bojler je jednou z možností zužitkování přebytečné energie z fotovoltaiky a teplou vodu lze dále využít k celé řadě úkonů v domácnosti (viz bod č. 5). Když fotovoltaiku pořizujeme, měli bychom se určitě nad bojlerem, nebo bateriovým úložištěm, zamyslet, protože prodej přebytečné energie se u nás zkrátka nevyplatí. Cena výkupu se dlouhodobě pohybuje totiž pod hranicí 50 haléřů za kWh, ne-li ještě méně.

Bojler by měl být vybírán s ohledem na velikost fotovoltaické elektrárny a její výkon. Na každý kWp výkonu fotovoltaiky bychom měli uvažovat alespoň 80 litrů vody. U fotovoltaiky o výkonu 5 kWp by tak bojler, pokud systém nedisponuje například ještě bateriovým úložištěm, měl TEORETICKY mít objem 400 až 500 litrů.

Je samozřejmě jasné, že takové množství nemáme šanci zpracovat, ale energie je v bojleru naakumulovaná a nikam neodejde, takže budeme mít teplou vodu i třeba další, deštivý den. U silnějších elektráren (což například 5 kWp je) už je ovšem vhodnější zvážit i jiné typy využití přebytečné energie, protože pro všechny každodenní potřeby i další dny bohatě postačí i bojler o velikosti cca 250-300 litrů, který je doporučený pro elektrárnu 3 kWp.

7) Zelený bonus je totéž jako výkup od distributora

Zelený bonus je služba čistě pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika, malé vodní elektrárny, biomasy ad.) dle zákona č. 165/2012 Sb. Výši zeleného bonusu určuje každoročně Energetický regulační úřad a laicky řečeno jde o příplatek k tržní ceně elektrické energie pro výrobce z obnovitelných zdrojů. Jaká je tedy rozdíl mezi zeleným bonusem a výkupem?

Provozovatel distribuční soustavy je povinen vykoupit od nás přebytky vyrobené energie, cena za kWh je v takovém případě ovšem spíše symbolická a rozhodně není v našem zájmu nechávat energii přetékat “do zásuvky”. K režimu zeleného bonusu Energetický regulační úřad (rok 2022) přímo uvádí:

“V režimu zelených bonusů může výrobce vyrobenou elektřinu spotřebovat nebo prodat. Prodat lze veškerou vyrobenou elektřinu nebo pouze její část (přebytky) účastníkovi trhu s elektřinou. Je-li dodávka a prodej elektřiny uskutečněn bez použití regionální distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, jedná se o tzv. lokální spotřebu výrobce s nárokem na zelený bonus.

Cena za elektřinu, která není výrobcem spotřebována a která přetéká do elektrizační soustavy na základě smlouvy o dodávce, je založena na tržních principech, je tedy dána dohodou mezi výrobcem a odběratelem a není ze strany ERÚ regulována. Výjimkou je pouze elektřina prodaná ve smyslu zákona o podporovaných zdrojích energie (§ 11 odst. 7, v původním znění zákona v odstavci 12).”

Stručně řečeno si tedy musíme svého odběratele elektrické energie najít sami – to znamená zajistit koncového zákazníka nebo obchodníka s elektřinou, který má zájem naše přebytky odkoupit za cenu, kterou si s ním smluvíme. A k tomu dostaneme peníze navíc zeleným bonusem.

Prostřednictvím zeleného bonusu tak máme šanci ovlivnit cenu přebytků naší energie, nemáme ovšem jistotu, že pro ni vždy bude odbyt. Režim zeleného bonusu nelze kombinovat s klasickým režimem výkupní ceny.