Instalace odtokového žlabu se sekundárním odvodněním (pracovní postup)

Mezi největší problémy sprchových koutů patří hromadění vody v oblasti odtokového žlabu, což nejčastější souvisí s nesprávně zvoleným sklonem odvodnění koutu, nevhodně zvolenou velikostí odtoku (sifonu) či chybou při samotné montáži odtokového žlabu. Tato voda se pak vsakuje spárami v okolí žlabu pod dlažbu, kde uvolňuje lepidla a vymílá podkladní hmoty.

Pak již stačí jen upustit tubu šamponu a dlaždice se odlepí, nebo dokonce popraskají, jako nic. Jednoduché a bezpečné řešení tohoto problému nabízí odtokový žlab se sekundárním odvodněním, které kromě hlavního objemu použité vody odvede i veškerou vlhkost pronikající spárami.

Jak na správnou instalaci?

TECEdrainline-Evo vybalíme a připojíme zvolený sifon. Ten musí být zakoupen s ohledem na množství vody, které bude žlabem protékat – tuto hodnotu ovlivní například i typ sprchové hlavice. Při osazování žlabu bychom tak již měli mít jasnou představu o vybavení celé sprchy. K žlabu rovněž připojíme montážní podpěry, které nám pomohou zajistit dokonalou rovinnost osazovaného žlabu, nebude tak hrozit varianta, že se žlab v jakékoli fázi montáže pohne a v sprše pak při používání bude docházet k hromadění vody v jednom z rohů žlabu.

Takto připravený žlab lze osadit do sprchového koutu a za pomoci montážních podpěr a vodováhy vyrovnat přesně podle potřeby. Žlab lze dle výběru osadit do prostoru nebo ke zdi – i umístění bychom samozřejmě měli mít promyšlené předem. V nabídce jsou dva druhy – k instalaci do prostoru nebo ke zdi. Sifon následně napojíme na odpadní potrubí. Podpěry zafixujeme k podkladu a sifon uzavřeme zápachovou uzávěrou a praktickým způsobem – tedy nalitím menšího množství vody – ověříme, zda žlab těsní a voda je spolehlivě odvedena odpadním potrubím pryč.

Pokud je žlab takto připravený a zkontrolovaný, můžeme přejít k betonáži. Podlahu sprchového koutu kolem žlabu bychom měli připravit se spádem 1-2 % směrem ke žlabu, aby byla voda odvedena ze všech míst sprchového koutu a nedocházelo k jejímu hromadění v rozích sprchy. Po vytvrzení hmoty opatříme okolí žlabu hydroizolačním nátěrem, který předchází aplikaci Seal Systemu. Po zaschnutí hydroizolační vrstvy odejmeme ochranný obal žlabu a na hydroizolaci nalepíme ve žlabu integrovaný Seal System límec. Ten spolu se speciální těsnicí páskou Seal System tvoří spoj mezi těsněním a sanitou. Následně sprchový kout opatříme hydroizolačním nátěrem dle platných norem. Na takto vytvořenou hydroizolaci již můžeme nalepit dlažbu. Spáru mezi dlažbou a žlabem vyplníme sanitárním silikonem – ten bychom měli každé max. 2 roky obnovovat.

Design bez omezení

Pohledové rošty, které jsou posledním krokem k dokončení montáže žlabu a celého sprchového koutu, lze vybírat hned z několika variant – nerezové s průřezy či bez průřezů, rošty pro vlepení dlaždic či přírodního kamene anebo rošty skleněné dle požadavků investora a celkového designu koupelny.

01 Příprava

Na žlab napojíme sifon a připojíme montážní podpěry pro snazší a přesnější montáž.

02 Osazení žlabu

Žlab osadíme na požadované místo a pomocí podpěr a vodováhy vyrovnáme. Sifon napojíme na odpadní potrubí. Podpěry zafixujeme k podkladu a opět zkontrolujeme rovinnost žlabu.

03 Kontrola těsnosti

Osadíme zápachovou uzávěru a nalitím vody do otvoru v ochranném obalu žlabu otestujeme, zda jsou všechny spoje vodotěsné a voda odtéká do kanalizace.

04 Spádová vrstva

Podlahu sprchového koutu zalijeme betonovou mazaninou a vytvoříme spád 1-2 % směrem ke žlabu.

05 Seal Systém

Po vytvrzení mazaniny aplikujeme kolem žlabu nátěr hydroizolace. Na tuto hydroizolaci následně nalepíme Seal System žlabu.

06 Hydroizolace

Po aplikaci Seal Systemu aplikujeme hydroizolaci v celém sprchovém koutě.

07 Lepení dlažby

Po zaschnutí nátěru můžeme přejít k lepení dlažby. Spáru mezi dlažbou a žlabem vyplníme sanitárním silikonem.

08 Dokončení koutu

Do žlabu umístíme pohledový rošt dle výběru.

Fakta a fikce: Na co si dát pozor u odvodnění sprchového koutu?

1) Dlaždice mají funkční úkol a vedou vodu do odtoku přes spád. Rozhodující úroveň utěsnění je pod nimi.

Standardní označení současného těsnění je „těsnění v kombinaci s dlažbou“ – z toho lze vyčíst, že povrch dlaždic je podle definice hladina těsnicí plochy. Myšlenka sekundární drenáže pochází z dob, kdy byly pod podlahou použity asfaltové membrány pro hydroizolaci. Maltová vrstva mezi dlaždicovým a kompozitním těsněním nemůže a nesmí být vypouštěna v oblasti sprchy.

2) V případě výpalu z přírodního kamene dochází k výkvětům nebo změnám barvy.

Pokud se v přírodním kameni objevují plísně nebo změna barvy, nejsou tyto jevy způsobeny vodou, ale ve většině případů nevhodnými podestýlkami, spárovací hmotou nebo přírodními kameny. Pravě výkvěty, které se mohou vyskytnout ve venkovním prostředí kvůli počasí, nejsou v oblasti sprchy.

3) Otvory pro odvod vody jsou vyžadovány jako větrací otvory, takže dlaždice je možné vysušit, zejména u velkoplošných dlaždic.

Lepidla na dlažbu se vytvrzují na bázi cementu. Chemická reakce funguje i v případě, že nedochází k přívodu vzduchu. Pokud by ventilační vrstva byla potřebná pro větrání maltové vrstvy, velké dlaždice by byly povoleny pouze podél sprchových žlábku.

4) Sprchové žlábky jsou těžko čistitelné a mají tendenci vytvářet zápach.

Nerezové a uzavřené žlábky z nerezavějící oceli, jako jsou ty, které nabízí TECE, jsou snadno čistitelné a bez rohů nebo dutin, které nelze vyčistit. Také neobsahují žádné šrouby nebo části závitu, na kterých by se mohla zachytit špína. Zvláště požadovaná výpusť obsahuje kritické zóny – mikrobiologický rozklad organického materiálu v takových sprchových žlabech může způsobit tvorbu zápachů, které v nejhorším případě vedou ke komplikované výměně.