Problematické detaily 16: Vodovodní systém

Zpravidla máme dvě možnosti, jak získat pitnou vodu pro stavěný objekt, tedy buď z vlastní studny nebo z vodovodního řádu. U vlastní studny je ovšem třeba zvážit riziko vyschnutí zdroje, což se v posledních letech a některých lokalitách stává velmi často. Napojení na vodovodní řád by tak mělo být samozřejmostí, i když plánujeme majoritně používat vodu z vlastního zdroje.

Rozvody zpravidla řešíme ve dvou etapách: 1) přivedení vody do objektu, vyřešení potrubí v rámci základu objektu a zhotovení ležatého potrubí, 2) rozvod vody v hrubé stavbě, tedy do konkrétních místností a pater. Tyto rozvody, ať už pod základovou deskou nebo nad ní, by vždy měly být vybudovány v souladu s platnými normami a technologickými postupy.

Materiály

Nejčastěji používanými materiály pro vodovodní potrubí jsou nyní ocel, měď nebo plast. Každý z nich má samozřejmě svoje pro a proti. Zejména od používání oceli se v poslední době upouští kvůli ceně, váze a pracnosti. Měď a plast jsou stále často používanými materiály. Měď nezarůstá, nekoroduje a v zemi vydrží i více než 70 let. Plasty, nyní stále více oblíbené, jsou levné, lehké a existuje celá řada zpracování a složení pro nejrůznější příležitosti a použití.

Vlastní zdroj

Vrtané studny využívají ponorná čerpadla, která přivádí vodu z hloubky až několika desítek metrů. Kopané studny bývají výrazně mělčí a násobně širší, hrozí zde ovšem znečištění vody či zmíněné vyschnutí studny. Ke studni neodmyslitelně patří i domácí vodárna, kterou musí voda projít, než ji vůbec můžeme začít rozvádět po domě.

Vodovodní přípojka

Přípojku provedeme navrtáním na uliční vodovodní řád a a ukončíme hlavním uzávěrem vody před domem, v chodbě uvnitř objektu nebo ve sklepě. Vedení přípojky musí být co nejkratší, bez zbytečných lomů a kolmé na nemovitost. Tlak vody v přípojce by se měl pohybovat mezi 0,6 a 0,25 MPa, ve vnitřních rozvodech (i u nejvzdálenějšího kohoutku) by měl mít 0,05 MPa.

Potrubí, kterým přivádíme vodu do domu, musí být umístěno v nezámrzné hloubce (tj. 0,8 až 1 metr pod terénem). Minimální sklon přípojky je 0,3 %, směrem k vnitřnímu vodovodu potrubí stoupá. Nad trasou vedení přípojky je ochranné pásmo 1,5 m na každou stranu od potrubí, toto pásmo nesmí být trvale zastavěno.

Při napojování na uliční vodovodní řád musíme dát zejména pozor při hloubení jámy. Jakmile narazíme na písek, ve kterém můžeme potrubí očekávat, měli bychom pokračovat opatrněji, ideálně i ručně za pomoci lopaty, abychom potrubí nepoškodili.

Samotné napojení by měla provádět příslušná instalatérská firma, napojení lze provést pouze za přítomnosti pracovníka orgánu Vodovody a kanalizace. Hotové vodorovné potrubí zaházíme pískem, který průběžně pěchujeme (stačí sešlapávat nohou). Nezapomeneme na výstražnou fólii.

Vodoměrnou soustavu uvnitř objektu umisťujeme max dva metry za obvodovou zeď do výšky 20 až 120 cm nad úroveň podlahy, vodoměr musí být přístupný kvůli odečtu. Soustavu vně objektu umístíme do vodoměrné šachty s přístupem alespoň 600 x 600 mm.

Rozvody vody

Veškeré rozvody v domě provádíme dle příslušného výkresu z projektové dokumentace (abychom měli jasně promyšlené umístění zařizovacích předmětů a tedy i potřebné vedení vodovodního potrubí). Potrubí uvnitř objektu lze vést v drážce ve zdi, v předstěně, v podlaze nebo pod stropem.

Patrně nejpohodlnějším a nejbezpečnějším způsobem vedení je v předstěně (zejména u staveb z děrovaných cihel), v předstěně lze rovněž schovat i elektroinstalace, plynové potrubí nebo vedení splaškových vod. Nevýhodou je samozřejmě omezení vnitřního užitného prostoru.

Neměné časté je i vysekávání drážek, které s sebou ovšem přináší problémy s izolací potrubí teplé vody, hlubší drážky navíc mohou ovlivnit statiku stěny a tepelně-technické vlastnosti stěny. Obdobně problematické je vedení potrubí v podlaze – pokud by došlo k poruše, budeme muset část konstrukce vybourat.

Vnitřní vodovod se dělí na ležaté, stoupací a připojovací potrubí. Ležaté potrubí je ovlivněno dispozičním uspořádáním budovy a plánovaným rozmístěním stoupacího potrubí. Ležaté potrubí je nejčastěji vedeno pod stropem podzemního podlaží (sklep, technická místnost) nebo pod stropem jiného podlaží (u nepodsklepených budov). Potrubí klademe v souladu s dalšími rozvody v domě. Minimální sklon potrubí je opět 0,3 %, svažujeme ho směrem k místu vypuštění.

Stoupací potrubí rozvádí vodu mezi jednotlivými podlažími. Jeho rozmístění je dáno dispozičním řešením budovy, rozmístěním odběrných míst a konstrukcí stavby. Potrubí musí být svislé po celé své výšce, v nejnižším místě potrubí umisťujeme uzávěr s odvodněním.

Připojovací potrubí rozvádí vodu od stoupacího potrubí k zařizovacím předmětům na konkrétním podlaží.  Pokud máme rozvod teplé a studené vody, vedeme potrubí nad sebou, teplou vodu nad potrubím vody studené.

Před spuštěním systému je třeba provést tlakovou zkoušku vodou / suchým plynem / inertním plynem za 1,5 násobného přetlaku. Pověřený pracovník následně provede měření úbytku tlaku po přesně stanovenou dobu.

Izolace potrubí

Izolací vodovodního potrubí zabráníme až 60% tepelné ztrátě. Vždy musíme dbát na to, aby izolace byla nepoškozená, protože kromě tepelných mostů v místě poškození hrozí i dilatace potrubí a kondenzace vlhkosti, což by s sebou mohlo přinést další problémy. Izolujeme nejčastěji pěnovým polyetylenem, syntetickým kaučukem, extrudovaným polystyrenem nebo (řídčeji) skelnou vatou.