Problematická tepelná čerpadla: Mýty a polopravdy o nákladech
Eliška Hřebenářová 
Přinášíme další přehled a vyvrácení mýtů a polopravd o tepelných čerpadlech. Tentokrát si posvítíme na počáteční investice, návratnost i náklady na provoz.
Mýtus 1: Počáteční náklady na pořízení se jen těžko a pomalu vrací
Počáteční náklady na pořízení tepelného čerpadla jsou často faktorem, který má v rozhodování o koupi největší váhu. Přiznejme si to – tepelná čerpadla nejsou právě levná záležitost. Obzvlášť pokud plánujeme vytápění tepelným čerpadlem doplnit o jiný typ vytápění či další „zelené“ technologie.
I při jednoduchém srovnání pouhého tepelného čerpadla (a jednotek nutných pro vytápění) a vytápění pomocí elektrického či plynového kotle (vč. např. radiátorů) nevyjde tepelné čerpadlo právě nejlépe. Řada států, Českou republiku nevyjímaje, proto podporuje tuto k životnímu prostředí šetrnější variantu prostřednictvím dotací, na které lze dosáhnout i v roce 2025, i když o něco obtížněji než v předchozích letech.
Konkrétně budou dotace na tepelná čerpadla dostupné pouze pro domácnosti s dostatečně zatepleným domem, což bude majitel muset doložit odborným posudkem, součástí kterého bude i vyhodnocení vhodnosti tepelného čerpadla pro konkrétní nemovitost.
Přestože je tedy pořizovací cena tepelných čerpadlem často předmětem mýtu, který tvrdí, že investice se majiteli nikdy nevrátí, není to pravda. Pořizovací cenu lze snížit prostřednictvím dotace a, i kdybychom kalkulovali s cenou v plné výši, náklady budou postupem času kompenzovat úspory v průběhu let využívání tepelného čerpadla. V ideálním případě by se investice měla vrátit za plus mínus 7 let.
Životnost čerpadla je přitom zhruba 15 let, což je doba shodná s běžně odhadovanou životností kotle – konkrétní číslo se může pro jednotlivé výrobky lišit. Návratnost investice pak samozřejmě ovlivňuje celá řada faktorů, mezi které lze zařadit například pořizovací cenu čerpadla, velikost vytápěného objektu, počet osob v domácnosti či v neposlední řadě již zmíněnou kvalitu zateplení.
Mýtus 2: Čerpadlo prudce zvýší náklady na elektřinu
Tepelné čerpadlo běží na elektrickou energii a to je fakt, který nelze obelhat a ani není nijak zastírán. Ovšem o kolik se sníží či zvýší náklady na elektřinu je vždy věcí konkrétní instalace. Poznáme přechod z elektrokotle na tepelné čerpadlo z účtu za elektřinu? Poznáme přechod z plynového kotle na čerpadlo? Půjde o rozdíl, který pošle účet za elektřinu do nebeských výšin? Vše je otázkou optimálního navržení a nastavení tepelného čerpadla. V ideálním případě by čerpadlo mělo z dlouhodobého hlediska přinášet úspory, ne vyšší náklady.
Zejména pokud porovnáme tepelné čerpadlo s elektrokotlem, musíme si uvědomit, že zatímco elektrokotel využívá 100 % elektrické energie na výrobu teploty, čerpadlo teplotu odebírá z obnovitelného zdroje (vzduch, země, voda), elektřina je v tomto případě hlavně zprostředkovatelem celého procesu. Už z této samotné úvahy by mělo vyplynout, že správně navržené čerpadlo by za stejných podmínek používání mělo mít z dlouhodobého hlediska levnější a na elektřinu méně nákladný provoz.
Mýtus 3: Čerpadlo vyžaduje renovaci celého domu, aby se vyplatilo
Jsou objekty, pro které se tepelné čerpadlo jako zdroj tepla nehodí. Tím rozhodně začněme. Abychom se ale na problematiku podívali blíže – čerpadlo v optimálním navržení poskytuje „za málo peněz hodně muziky“, tedy při nízké spotřebě energie velké množství tepla. To lze zajistit více způsoby. Prvním je například blízkost zdroje tepla (vzduch, země, voda) místu využití, tedy topnému systému. Čím dále je zdroj, například vrt, tím nákladnější přenos tepla do interiéru bude.
Objekt, do kterého teplo takto přivádíme, by pak rozhodně měl mít dobré tepelně izolační vlastnosti a nízké tepelné ztráty. Toho samozřejmě lze docílit například kvalitním zateplením, rozhodně to ale nemusí znamenat, že je nutné renovovat objekt, který zateplením prošel například před 15 lety. Neméně důležitá je pak i otopná soustava, do které budeme teplo přivádět. Čím větší otopná plocha, tím více tepla.
Zde je ovšem třeba si poznamenat vykřičník – hodně záleží i na optimálním navržení čerpadla pro konkrétní objekt, užitné vytápěné ploše a očekávání investora. Kolikrát totiž tepelné čerpadlo může efektivně fungovat i ve starší budově (bez rekonstrukce) jen prostřednictvím výměny několika radiátorů.
Mýtus 4: Čerpadlo v zimě je žrout energie
Nalijme si čistého vína – když klesnou teploty pod nulu, každý topný systém je žrout energie, protože musí vykompenzovat venkovní teploty a splnit představy investorů ohledně teplot interiérových. Podívejme se ale specificky na tepelná čerpadla – již dříve jsme si stanovili, že severské země patří mezi státy s největším podílem čerpadel, což je samotné v rozporu s tvrzením, že jsou v zimě čerpadla žrouty energie, protože pak by s nimi logicky lidé nechtěli vytápět a nechtěli by je instalovat.
Přestože tedy může účinnost systému klesat spolu s venkovní teplotou, i v těch největších mrazech dosahuje uspokojivé účinnosti. Tato hodnota se často pohybuje kolem 3, což v překladu pro laiky znamená přibližně 3 kilowatthodiny topné energie za 1 kilowatthodinu spotřebované elektrické energie. A to pochopitelně znamená, že i v mrazech tepelné čerpadlo stále zvládne spolehlivě topit a jeho provoz se vyplatí.
Mýtus 5: Příliš čerpadel přetíží síť a až vypadne proud, čerpadla budou první, co poskytovatel odepne
Více instalací tepelných čerpadel může teoreticky zvýšit zátěž na elektrickou síť, jakékoli dopady instalací jsou však minimalizovány díky efektivnímu využití energie čerpadly, neustálým modernizacím elektrické sítě a systémů řízení poptávky. Ostatně každý, kdo žádá o domovní přípojku, musí v žádosti uvést požadovaný elektrický výkon. Provozovatel, než připojení čerpadla odsouhlasí, tak všechny údaje překontroluje a určí, zda je připojení možné a bezpečné.
Pokud by k výpadku proudu přeci jen došlo, s největší pravděpodobností by došlo k plošnému výpadku, tedy ne k selektivnímu odepnutí pouze tepelných čerpadel. A pokud k výpadku dojde, nebudou to jen tepelná čerpadla, co přestane pracovat, ale všechny elektrické spotřebiče – včetně plynových kotlů, které jsou rovněž napojeny na elektřinu. Jediný zdroj tepla, který by tak v případě výpadku proudu skutečně fungoval, jsou kamna na dřevo nebo pelety. Anebo spotřebiče napojené na solární panely, baterie či generátor.
POZOR
Tepelné čerpadlo je vhodné pro každý objekt a vždy s ním ušetřím: REALITA?
V tomto, již třetím, článku o mýtech kolem tepelných čerpadel jsme se podívali o něco blíže na ekonomickou stránku tepelných čerpadel – od jejich pořízení, přes dlouhodobý provoz až k určitým možným komplikacím, které mohou nastat. Je ovšem důležité zdůraznit, že po celou dobu je nastíněn model „ideálního případu“, tedy vhodně navrženého čerpadla pro konkrétní objekt, který je příslušným způsobem vhodný či připravený na vytápění tepelným čerpadlem (například prostřednictvím dobrého zateplení a kvalitních oken). Bavíme se také především v rovině rodinných domů.
Z hlediska domů bytových je čerpadlo zcela jiný případ, která zpravidla nebývá pro většinu bytových domů vhodný (oproti fotovoltaice, kterou u bytových domů lze použít velmi úspěšně).
Při pořizování tepelného čerpadla je proto důležité se nenechat zlákat na akce, letáky, sliby a slevy, zejména pokud prodejci kalkulují návrh přes odhad tepelné ztráty objektu, nikoli s reálnými čísly konkrétního případu. Přestože má tedy tepelné čerpadlo v ideálním případě návratnost kolem 7 let, nemusí to tak být vždy a u každé instalace. A pokud již od první chvíle nekalkulujeme s výší skutečné tepelné ztráty objektu a skutečných nákladů po skončení topné sezóny s původním zdrojem tepla, můžeme být po instalaci čerpadla nemile překvapeni. A toto nemilé překvapení se s námi může táhnout 10 až 15 let s prakticky nulovou návratností počáteční investice.
Zdroj: Viessmann, ProTherm, Tepelka, FinančníPatron, Woltair, ČEZ
