Ftaláty ve vnitřním prostředí a jejich účinky na zdraví
V minulých desetiletích se výrazně zlepšila kvalita venkovního vzduchu, které se věnuje velká pozornost s ohledem na globální ekologické problémy. Během stejné doby se však také snížila kvalita vnitřního prostředí kvůli úsporám energie, které jsou často spojeny s významným poklesem intenzity větrání. Zároveň se ve vnitřním prostředí vyskytují nové škodliviny ze stavebních materiálů a z velkého množství spotřebních produktů používaných v domácnostech, jako jsou například estery ftalátů.
Několik studií z poslední doby, včetně švédské studie Dampness in Buildings and Health (DBH) (Bornehag a kol., 2004a), bylo zaměřeno na výrobky z měkčených plastů, které často obsahují ftaláty, a které jsou ve vnitřním prostředí hojně používané. Zjištěné poznatky odstartovaly celosvětovou diskusi a poukázaly na nutnost dalšího výzkumu.
Estery ftalátů
Estery ftalátů jsou skupina chemických látek pocházející z formy kyseliny benzen-1,2-dikarboxylové. Mají velmi široké spektrum použití, a proto je u nich vysoká pravděpodobnost, že se stanou všudypřítomnými škodlivinami. Jeden z hlavních zdrojů pro estery ftalátů v interiéru je měkčený polyvinylchlorid (PVC) (Bornehag a kol., 2005), který se používá jako povrchová krytina. V roce 2005 Evropský parlament zakázal použití DEHP (di(2-ethylhexyl) ftalát), DnBP (di-n-butyl ftalát) a BBzP (butyl benzyl ftalát) v hračkách a ve výrobcích péče o dítě a omezil použití dalších tří ftalátů (DINP (diisonolyl ftalát), DIDP (diisodecyl ftalát) a DnOP (di-n-octyl ftalát)) v produktech, které přicházejí do kontaktu s dětskými ústy (rozhodnutí Evropské komise 1999/815/EC). Nicméně mimo Evropskou unii jsou v hračkách a ve výrobcích péče o dítě stále používány. Navíc ftaláty jsou používány ve zdravotnických přístrojích, kosmetice a v širokém rozsahu spotřebitelských produktů, jako jsou ruční nářadí, rukavice, ochrané brýle, sprchové závěsy, lepidla, laky, barvy, umělá kůže a další (ATSDR 1995, EPA-DMP 2000; Kavlock a kol., 2002a, b, c, d).
Ftaláty jsou do okolního prostředí emitovány soustavně, protože nejsou chemicky vázány na struktury látky, která je obsahuje (Wormuth a kol., 2006). Působení ftalátů na člověka bylo studováno především monitorováním koncentrací metabolitů v tělních tekutinách, jako jsou moč nebo krev (Adibi a kol., 2003; Becker a kol., 2004; Calafat a kol., 2004; Green a kol., 2005; Koch a kol., 2005). Výsledky ukázaly, že lidé jsou vystaveni ftalátům a že děti jsou vystaveny více než dospělí (Calafat a kol., 2004; Green a kol., 2005; Koch a kol., 2005).
Koncentrace a toxicita
Přítomnost ftalátů ve vnitřním prostředí se většinou hodnotí měřením hmotnostních koncentrací v prachu (Becker a kol., 2004; Bornehag a kol., 2004a; Clausen a kol., 2003; Fromme a kol., 2004; Kolarik a kol., 2007; Kolarik a kol., 2008; ∅ie a kol., 1997; Rudel a kol., 2003) a případně i přímo ve vnitřním ovzduší (Adibi a kol., 2003, 2008; Fromme a kol., 2004; Rudel a kol., 2003). V těchto studiích byly ftaláty nalezeny ve všech budovách zahrnutých do výzkumu; zjištěné koncentrace byly podobné (tab. 1). Rozdílné vlastnosti ftalátů, jako je např. tlak par, jsou důvodem, proč některé ftaláty jsou více vázány v usazeném prachu, zatímco větší frakce jiných ftalátů se vyskytují spíše v plynném stavu (Weschler a kol., 2008). V usazeném prachu se vyskytuje především DEHP a BBzP. Koncentrace ftalátů ve vnitřním vzduchu je obecně nižší než v prachu; hlavní ftaláty, které v něm dominují, jsou DEP, DnBP a DINP.
Tab. 1: Medián koncentrací ftalátů měřených ve vnitřním prachu a ve venkovním vzduchu v různých studiích
a) neměřeno, b) zanedbatelné koncentrace, c) pod detekčním limitem
Ftaláty patří do skupiny endokrinních disruptorů (EDCs), což jsou exogenní látky, které mohou působit jako hormony v endokrinním systému, a tak narušit fyziologickou funkci endogenních hormonů (Chalubinski and Kowalski, 2006). Zajímavé je, že relativně malá dávka v určitém čase během těhotenství nebo v dětství může působit na plod nebo dítě způsobem, který nebude pozorován hned, ale může mít dopad na další generace snížením reprodukčního potenciálu.
Existují důkazy, že ftaláty u zvířat ovlivňují mužský reprodukční systém, indikující hypospadias, kryptorchismus, sníženou produkci testosteronu a snížení počtu spermií (ATSDR, 1995; EPA-DMP, 2000; Kavlock a kol., 2002a, b, c, d). Několik studií také poukázalo na souvislost mezi expozicí ftalátům a kvalitou lidského spermatu (Duty a kol., 2003; Hauser a kol., 2006), hladinou hormonů (Main a kol., 2006) nebo ostatními ukazateli reprodukčního poškození (Swan a kol., 2005). Většina z těchto zjištění je v souladu s pozorováním u zvířat.
Ftaláty versus astma a alergie
V roce 1977 ∅ie a kol. nalezli významný vztah mezi koncentracemi ftalátů DEHP a BBzP ze vzorků prachu shromážděných v 38 bytech v Norsku s koncentracemi zjištěnými ve vzorcích v 6 náhodně vybraných obydlích. Autoři uvádějí, že ze zdravotního hlediska je významnější vystavení inhalaci ftalátů ve formě aerosolů adsorbovaných do částic prachu než expozice plynné fázi. Dále dospěli k závěru, že ukládání DEHP v plicích může zvýšit riziko vzniku zánětu dýchacích cest, což je charakteristickým rysem astmatu (∅ie a kol., 1997).
Výsledky toxikologických studií zaměřených na vztah mezi výskytem astmatu, alergií a vystavení esterům ftalátům jsou rozporuplné. Lee a kol. (2004) zjistili, že DEHP a DINP působí nárůst alergické odezvy zvýšením produkce IL-4 v CD4+ T buňkách stimulací NF-AT- aktivity. Glue a kol. (2005) zjistili vyšší uvolňování histaminu z buněk, které byly nejdříve upravené ftaláty a pak vystaveny alergenům, v porovnání s buňkami, které byly vystaveny jen alergenům. Larsen a kol. (2007) oznámili, že dlouhodobé vdechování DEHP v běžných koncentracích nemá adjuvantní efekt, a nemůže tak vyvolat alergický zánět plic u člověka.
Existují však určité epidemiologické důkazy pro vztah mezi koncentrací ftalátů v prachu ve vnitřním prostředí, výskytem měkčených produktů v interiéru jako PVC a alergickými příznaky v dýchacích cestách (např. astma), nose a pokožce. Jaakkola a kol. (1999) zjistili, že celková plocha povrchu PVC materiálů v domácnostech je spojena s rozvojem bronchiální obstrukce u malých děti v Norsku. Ve finské studii byly symptomy dolních cest dýchacích u dětí (jako přetrvávající dušnost, kašel a zahlenění) spojeny s přítomností plastových stěn, zatímco u horních cest dýchacích tato souvislost nebyla. Také odhadované relativní riziko zápalu plic, zánětu průdušek a zánětu středního ucha u dětí bylo mírně zvýšené při výskytu plastových stěn v interiéru. V populační porovnávací studii typu „zdraví – nemocní“ mezi dospělými (21 až 63 let) Jaakkola
a kol. (2006) zjistili, že riziko vzniku astmatu bylo významnou měrou spojeno s výskytem plastových zdí v jejich práci.
Studie DBH a ALLHOME
Závislost mezi výskytem astmatu, alergií, přítomností plastových produktů a koncentrací ftalátů ve vnitřním prachu byla zkoumána ve švédské studii Dampness in Buildings and Health (DBH). Studie měla tři fáze. První fáze zahrnovala průzkum dotazníky, které byly rozeslány rodinám předškolních dětí žijících ve vybrané oblasti Švédska. Druhá fáze byla porovnávací „zdraví – nemocní“ a zahrnovala 198 dětí se symptomy a 202 zdravých dětí. Tato fáze obsahuje lékařské vyšetření a návštěvu v rodinách. Ve třetí fázi byl poslán dotazník 4 779 dětem v odstupu pěti let od první fáze. Tímto způsobem bylo možné zkoumat vliv různých faktorů vnitřního prostředí na výskyt alergických symptomů. V první fázi studie bylo zjištěno, že PVC jako podlahový materiál v kombinaci s vyšší podlahovou vlhkostí bylo spojeno s výskytem astmatu a alergií u dětí ve věku 1 až 6 let (Bornehag a kol., 2002). Ve druhé fázi DBH studie byly nalezeny vyšší koncentrace DEHP a BBzP v domácnostech nemocných dětí. U dětí s lékařsky diagnostikovaným ekzémem a rýmou byly zjištěny vyšší koncentrace BBzP než u dětí zdravých; děti s diagnózou astmatu měly výrazně vyšší koncentrace DEHP. Třetí fáze ukázala, že použití PVC jako materiálu na podlahové krytiny v domě, kde na počátku studie bydlely děti zdravé, zvyšuje riziko vzniku astmatu. Souvislost mezi sílou expozicí a odezvou byla také indikována: čím více místností s PVC krytinou, tím vyšší četnost výskytu astmatu u dětí (Larsson a kol, přijato k publikaci).
V nedávné době byla dokončena studie v Bulharsku realizovaná stejným postupem jako švédská studie DBH (ALLHOME study; Kolarik a kol., 2008). Ve druhé fázi byly shromážděny vzorky prachu z dětských ložnic 184 dětí (102 nemocných dětí a 82 zdravých dětí). Výsledky podpořily závěry švédské studie týkající se vztahů mezi DEHP a příznaky astmatu u dětí. Koncentrace DEHP v prachu ve vnitřním prostředí byly výrazně vyšší
v domovech nemocných dětí (s příznaky dušnosti, rýmy nebo ekzému v předchozích 12 měsících) v porovnání se zdravými dětmi (1,24 proti 0,86 mg/g prachu). Byl také potvrzen vztah mezi intenzitou expozice a jejím účinkem (Kolarik a kol., 2008). Přestože v bulharské studii nebyla statisticky potvrzena závislost mezi koncentrací BBzP v prachu a rýmou a ekzémem, výsledky mají stejný trend (obr. 1).
Obr. 1: Koncentrace DEHP a BBzP zjištěné u zdravých a nemocných dětí v Bulharsku ALLHOME a Švédsku DBH (hvězdičky ukazují statisticky významný rozdíl, p < 0,05).
Diskuse a závěr
Během několika posledních desetiletí výrazně vzrostl výskyt astmatu a alergií po celém světě (Asher a kol., 2006). Příčina tohoto nárůstu stále nebyla přesně objasněna. Genetické změny nejsou považovány za významné vzhledem ke krátkému časovému intervalu (30 až 50 let). Naopak změny prostředí jsou považovány za možné příčiny. Bylo předloženo několik hypotéz: první hypotéza říká, že nárůst alergií je způsoben novými přídavnými faktory, jako je např. expozice novým škodlivinám ve vnitřním prostředí, jako jsou endokrinní distruptory (estery ftalátů), které mohou narušit imunitní systém a vyvolat alergickou reakci (Chalubinski a Kowalski 2006).
Rešerše odborné literatury ukazuje, že estery ftalátů se běžně vyskytují ve vnitřním prostředí v tom smyslu, že jsme jim všichni vystavení. Převažující ftalát, který se vyskytuje v prachu vnitřního prostředí, je DEHP, obvykle je zjištován v rozmezí 0,01 až 10 mg/g prachu, následuje jej BBzP ftalát v koncentracích do 1,3 mg/g prachu. Koncentrace ftalátů ve vnitřním ovzduší je obvykle nižší než koncentrace v prachu a převládající ftaláty jsou DEP a DnBP v rozsahu od 0,05 do 0,5 mg/m3. Expozice byla potvrzena měřením ftálátů a jejich metabolitů v tělních tekutinách. Výsledky ukázaly, že lidé jsou vystaveni více typům ftalátů a že děti jsou vystaveni ftalátům častěji než dospělí.
Výsledky studií o vztahu mezi výskytem astmatu, alergií a vystavením esterům ftalátu jsou rozporuplné. V nedávné recenzi Nielsen a kol. (2007) došli k závěru, že výsledky pokusů na zvířatech a výsledky epidemiologických studií si odporují. Studie na zvířatech ukazují, že ftaláty samy o sobě nejsou schopny vyvolat alergii dýchacích cest, což znamená, že nejsou alergeny nebo hapteny. Také je nepravděpodobné, že by způsobily podráždění dýchacích cest, a tím i rozvoj akutního astmatu. Na druhé straně se epidemiologické studie shodují v existenci vztahu mezi rozvojem astmatu a působením DEPH a na vzniku přecitlivělosti. Kvantitativní porovnání nicméně ukazuje, že existuje velké rozpětí v expozičních hodnotách, a to jak ve středních hodnotách, tak v krajních hodnotách (Nielsen a kol., 2007).
Výsledky nedávné studie ALLHOME v Bulharsku podporují dosavadní epidemiologické nálezy. Studie v Bulharsku a ve Švédsku byly uskutečněny v různých částech Evropy s ohledem na typ budov, klima, politické a sociálně ekonomické faktory, ale obě studie ukazují silné spojení mezi koncentrací DEHP v prachu vnitřního prostředí a symptomy dýchacích nemocí u předškolních dětí.
Dr. Barbara Kolařík, M.Sc.
Autorka pracuje v Dánském institutu pro výzkum budov SBi v Horsholmu.
Obrázek: archiv autorky
Literatura
1. Adibi, J. J. – Perera, F. P. – Jedrychowski, W. – Camann, D. E. – Barr, D. – Jacek, R. – Whyatt, R. M.: Prenatal exposures to phthalates among women in New York City and Krakow, Poland. In: Environmental Health Perspectives, 2003, 111, 1719–1722.
2. Adibi, J. J. – Whyatt, R. M. – Williams, P. L. – Calafat, A. M. – Camann, D. – Herrick, R. – Nelson, H. – Bhat, H. K. – Perera, F. P. – Silva, M. J. – Hauser, R.: Characterisation of phthalate exposure among pregnant women assessed by repeated air and urine samples. In: Environmental Health Perspectives, 2008, 116,467–473.
3. Asher, M. I. – Montefort, S. – Bjorksten, B. – Lai, Ch. K. W. – Strachan, D. P. – Weiland, S. K. – a kol.: Worldwide time trends in the prevalence of symptoms of asthma, allergic rhinoconjunctivitis, and eczema in childhood: ISAAC Phase One and Three repeat multicountry cross-sectional surveys. In: Lancet, 2006, 368,733–743.
4. ATSDR, Agency for Toxic Substances and Disease Registry.: Toxicological profile for diethyl phthalate. 1995.
5. Becker, K. – Seiwert, M. – Angerer, J. – Heger, W. – Koch, H.M. – Nagorka, R. – Roßkamp, E. – Schluter, Ch. – Seifert, B. – Ullrich, D.: DEHP metabolites in urine of children and DEHP in house dust. In: International Journal of Hygiene and Environmental Health, 2004, 207,409–417.
6. Bornehag, C.G. – Sundell, J. – Hägerhed, L. – Janson, S. – and the DBH-study group: Dampness in buildings and health. Dampness at home as a risk factor for symptoms among 10851 Swedish children (DBH-step 1). In: In proceedings of the conference on Indoor Air Quality and Climate: Indoor Air 2002, Monterey, USA, 431–436.
7. Bornehag, C. G. – Sundell, J. – Weschler, Ch. J. – Sigsgaard, T. – Lundgren, B. – Hasselgren, M. – Hägerhed-Engman, L.: The association between asthma and allergic symptoms in children and phthalates in house dust: a nested case-control study. In: Environmental Health Perspectives, 2004, 112, 1393–1397.
8. Bornehag, C.G. – Lundgren, B. – Weschler, Ch. J. – Sigsgaard, T. – Hägerhed-Engman, L. – Sundell J.: Phthalates in indoor dust and their association with building characteristics. In: Environmental Health Perspectives, 2005, 113, 1399–1404.
9. Calafat, A.M. – Needham, L. L. – Silva, M. J. – Lambert, G.: Exposure to Di-(2-Ethylhexyl) phthalate among premature neonates in a neonatal intensive care unit. In: Pediatrics, 2004, 113, 429–434.
10. Chalubinski, M. – Kowalski, M. L.: Endocrine disrupters – potential modulators of the immune system and allergic response. In: Allergy, 2006, 61, 1326–1335.
11. Clausen, P. A. – Bille, R. L. – Nilsson, T. – Hansen, V. – Svensmark, B. – B∅wadt, S.: Simultaneous extraction of di(2-ethylhexyl) phthalate and non-ionic surfactants from house dust. Concentrations in floor dust from 15 Danish schools. In: Journal of Chromatography A, 2003, 986,179–190.
12. Duty, S. M. – Sliva, M. J. – Barr, D.B. – Brock, J. W. – Ryan, L. – Chen, Z. – Herrick, R.F. – Christiani, D. C. – Hauser, R.: Phthalate exposure and human semen parameters. In: Epidemiology, 2003, 14, 269–277
13. EPA-DMP, 2000. Hazard summary for dimethyl phthalate. Accessed: 8 January 2008. Available: http://www.epa.gov/ttn/atw/hlthef/dimet-ph.html.
14. Fanger, P.O. – Olesen, B.W.: Bringing from technology to society. ISBN 87-990378-0-7. 2004.
15. Fromme, H. – Lahrz, T. – Piloty, M. – Gebhart, H. – Oddoy, A. – Ruden, H.: Occurrence of phthalates and musk fragrances in indoor air and dust from apartments and kindergartens in Berlin (Germany). In: Indoor Air, 2004, 14, 188–195.
16. Glue, Ch. – Platzer, M. H. – Larsen, S. T. – Nielsen, G. D. – Skov, P. S. – Poulsen, L. K.: Phthalates potentiate the response of allergic effector cells. In: Basic and Clinical Pharmacology and Toxicology, 2005, 96,140–142.
17. Hauser, R.: The environment and male fertility: recent research on emerging chemicals and semen quality. In: Seminars in Reproductive Medicine, 2006, 24(3), 156–167.
18. Jaakkola, J. J. – ∅ie, L. – Nafstad, P. – Botten, G. – Samuelsen, S. O. – Magnus, P.: Interior surface materials in the home and the development of bronchial obstruction in young children in Oslo, Norway. In: American Journal of Public Health, 1999, 89, 188–192.
19. Jaakkola, J. J. – Verkasalo, P. K. – Jaakkola, N.: Plastic wall materials in the home and respiratory health in young children. In: American Journal of Public Health, 2000, 90,797–799.
20. Jaakkola. J. J, – Ieromnimon, A. – Jaakkola, M. S.: Interior surface materials and asthma in adults: a population-based incident case-control study. In: American Journal of Epidemiology, 2006, 164, 742–749.
21. Kavlock, R. – Boekelheide, K. – Chapin, R. – Cunningham, M. – Faustman, E. – Foster, P. – Golub, M. – Henderson, R. – Hinberg, I. – Little, R. – Seed, J. – Shea, K. – Tabacova, S. – Tyl, R. – Williams, P. – Zacharewski, T.: NTP Center for the Evaluation of Risks to Human Reproduction: Phthalates expert panel report on the reproductive and developmental toxicity of butyl benzyl phthalate. In: Reproductive Toxicology, 2002a, 16(5), 453–487.
22. Kavlock, R. – Boekelheide, K. – Chapin, R. – Cunningham, M. – Faustman, E. – Foster, P. – Golub, M. – Henderson, R. – Hinberg, I. – Little, R. – Seed, J. – Shea, K. – Tabacova, S. – Tyl, R. – Williams, P. – Zacharewski, T.: NTP Center for the Evaluation of Risks to Human Reproduction: Phthalates expert panel report on the reproductive and developmental toxicity of di-n-butyl phthalate. In: Reproductive Toxicology, 2002b, 16(5), 489–527.
23. Kavlock, R. – Boekelheide, K. – Chapin, R. – Cunningham, M. – Faustman, E. – Foster, P. – Golub, M. – Henderson, R. – Hinberg, I. – Little, R. – Seed, J. – Shea, K. – Tabacova, S. – Tyl, R. – Williams, P. – Zacharewski, T.: NTP Center for the Evaluation of Risks to Human Reproduction: Phthalates expert panel report on the reproductive and developmental toxicity of di(2-ethylhexyl) phthalate. In: Reproductive Toxicology, 2002c, 16(5), 529–653.
24. Kavlock, R. – Boekelheide, K. – Chapin, R. – Cunningham, M. – Faustman, E. – Foster, P. – Golub, M. – Henderson, R. – Hinberg, I. – Little, R. – Seed, J. – Shea, K. – Tabacova, S. – Tyl, R. – Williams, P. – Zacharewski, T.: NTP Center for the Evaluation of Risks to Human Reproduction: Phthalates expert panel report on the reproductive and developmental toxicity of Di-n-octyl phthalate. In: Reproductive Toxicology, 2002d, 16(5),721–734.
25. Koch, H. M. – Preuss, R. – Drexler, H. – Angerer, J.: Exposure of nursery school children and their parents and teachers to di-n-butylphthalate and butylbenzylphthalate. In: International Archives of Occupational and Environmental Health, 2005, 78, 223–229.
26. Kolarik, B. – Nielsen, O. – Naydenov, K. – Sundell, J.: The use of Raman Spectroscopy for detection of phthalates in soft floor coverings. In: In proceedings of 6th international conference indoor climate of buildings. Strbske Pleso, Slovakia, 2007, 123–131.
27. Kolarik, B. – Naydenov, K. – Larsson, M. – Bornehag, C. G. – Sundell, J.: “The association between phthalates in dust and allergic diseases among Bulgarian children”. In: Environmental Health Perspectives, 2008, 116(1), 98–103.
28. Larsen, S. T. – Hansen, J. – Hansen, E. – Clausen, P. A. – Nielsen, G.: Airway inflammation and adjuvant effects after repeated airborne exposures to di-(2-ethylhexyl) phthalate and ovalbumin in BALB/c mice. In: Toxicology, 2007, 235, 119–129.
29. Larsson, M. – Hägerhed-Engman, L. – Kolarik, B. – James, P. – Lundin, F. – Sundell, J. – Bornehag, C. G.: PVC flooring and its association with incident asthma in Swedish children. In: In manuscript.
30. Lee, M. H. – Park, J. – Chung, S.W. – Kang, B. Y. – Kim, S. H. – Kim, T. S.: Enhancement of Interleukin-4 Production in Activated CD4+ T Cells by Diphthalate Plasticizers via Increased NF-AT Binding Activity. In: International Archives of Allergy and Immunology, 2004, 134, 213–222.
31. Main, K. M. – Mortensen, G. K. – Kaleva, M. M. – Boisen, K. A. – Damgaard, I. N. – Chellakooty, M. – Schmidt, I. M. – Suomi, A. M. – Virtanen, H. E. – Petersen, J. H. – Andersson, A. M. – Toppari, J. – Skakkebaek, N.E.: Human breast milk contamination with phthalates and alterations of endogenous reproductive hormones in infants three months of age. In: Environmental Health Perspectives, 2006, 114, 270–276.
32. NIPH. National Institute of Public Health, Sweden. Indoor Environment & Health, 1999, ISBN: 91-7257-025-3.
33. ∅ie, L. – Hersoug, L. G. – Madsen, J. ∅.: Residential exposure to plasticizers and its possible role in the pathogenesis of asthma. In: Environmental Health Perspectives, 1997, 105, 972–978.
34. Rudel, R. A. – Camann, D. E. – Spengler, J. D. – Korn, L. R. – Brody, J. G.: Phthalates, alkylophenols, pesticides, polybrominated diphenyl ethers, and other endocrine-disturbing compounds in indoor air and dust. In: Environmental Science and Technology, 2003, 37, 4543–4553.
35. Swan, S. H. – Main, K. M. – Liu, F. – Stewart, S. L. – Kruse, R. L. – Calafat, A. M. – Mao, C. S. – Redmon, B. – Ternand, Ch. L. – Sullivan, S. – Teague, J. L. and the Study for Future Families Research Team.: Decrease in anogenital distance among male infants with prenatal phthalate exposure. In: Environmental Health Perspectives, 2005, 113, 1056–1061.
36. Weschler, Ch. – Salthammer, T. – Fromme, H.: Partitioning of phthalates among the gas phase, airborne particles and settled dust in indoor environments. In: Atmospheric Environment, 2008, 42, 1449–1460.
37. Wormuth, M. – Scheringer, M. – Vollenweider, M. – Hungerbuhler, K.: What are the sources of exposure to eight frequently used phthalic acid esters in Europeans? In: Risk Analysis, 2006, 26, 803–820.
Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.
