Neviditelný nepřítel. Co všechno nás obklopuje v interiérech?

Byty, pracovní prostředí, dopravní prostředky, nákupní centra nebo školy – v interiéru strávíme více než 20 hodin denně. Z toho ve vlastním bytě běžně 10 až 12 hodin denně. Nejvíce můžeme ovlivnit právě tento prostor, tedy místo, kde bydlíme, spíme a trávíme volný čas.

Základních faktorů, které ovlivňují vnitřní prostředí budov, je šest. Z toho o řadě faktorů většinou ani neuvažujeme jako o schopných ovlivňovat naše prostředí. Některé studie uvádějí, že v budovách lze naměřit až 170 různých látek, které mají za určitých podmínek negativní dopad na zdraví.

Interiéry novostaveb, případně vnitřní prostory po rekonstrukcích

V těchto prostorech je zapotřebí hlídat dodržování všech stanovených technologických postupů a před nastěhováním se postarat o dostatečné vyvětrání všech látek (významný podíl má voda), které se mohou ze stavebních materiálů uvolňovat – jedná se o široké spektrum organických látek používaných v nátěrech všech typů, jako jsou např. rozpouštědla, čpavek, polymerizační látky, monomery, plastifikátory, stabilizátory, prostředky pro povrchovou úpravu dřeva, pachově postižitelné látky.

Samozřejmostí je dokonalé odstranění prachových částic a zbytků po stavbě. U rekonstrukcí přichází v úvahu i odborně provedená sanace azbestových materiálů (tab. 1 a 2).

Vybavení interiérů

Každý byt je zapotřebí zabydlet k obrazu svému; koupit nový nábytek nebo instalovat starý, již použitý, zavěsit záclony, povléct lůžkoviny, uložit domácí spotřebiče, elektroniku, zkrášlit interiér (obrazy, intarzie, obklady, tapety).

V případě nového nábytku je vhodné požadovat atest výrobce, u staršího, již používaného zkontrolovat a případně opravit poškozené hrany a plochy (ve starších výrobcích byly používány fenolformaldehydové pryskyřice, které jsou významným zdrojem formaldehydu).

Nový textil je třeba vyprat (tím se odstraní formaldehyd), nechat nové spotřebiče tzv. vypálit a zároveň vše odvětrat, všechny nové impregnované a lakované výrobky před instalací nechat dostatečně vyvětrat.
Je nutno počítat s tím, že než se byt/prostor tzv. usadí, mohou tyto procesy trvat delší dobu, někdy tato doba překračuje i měsíce (tab. 1 a 2).

V interiérech dále platí:

• Instalace otevřeného krbu (nebo nevhodné používání uzavíratelného/uzavřeného krbu či podobného spalovacího zdroje na pevná paliva) ve vnitřním prostředí významně zvyšuje prašnost i koncentrace dalších škodlivin ve vnitřním prostředí.
• Všeobecně se doporučuje omezit používání materiálů zadržujících prach (koberce, podlahové textilie včetně výrobků z plyše, tapisérie/gobelíny) a v rámci možností zachovat volný nezastavěný prostor.
• Nevhodné materiály, neodborně prováděné úpravy, nedodržování zásad bezpečnosti (zvláště v případě odvodu spalin) a nakonec i opomíjení požadavků na dostatečnou výměnu vzduchu může výrazně omezit, až znemožnit zdravotně nezávadné využívání prostor.

Údržba vnitřního prostředí budov

V údržbě vnitřního prostředí hrají zcela samostatnou kapitolu úklidové prostředky – tzv. bytová chemie. Patří sem čisticí, dezinfekční, deodorační, ošetřující a prací prostředky na textilie, obuv, nábytek, prostředky k osobní hygieně, kosmetika, repelenty apod., ať už ve formě roztoku, spreje, gelu, abrazivního materiálu (prášku) nebo impregnovaného materiálu.

Mnohé z těchto prostředků obsahují chemikálie, které zatěžují vnitřní prostředí a mohou být škodlivé při přímém vdechnutí či působení na kůži. Je zapotřebí sledovat jejich složení a omezovat jejich používání. Typickým příkladem potenciálně problematických látek jsou chlor, čpavek a samozřejmě přidávané vonné či antibakteriální složky.

Aktivita v interiéru

Aktivity uživatelů jsou vždy jedním z hlavních zdrojů výskytu škodlivin ve vnitřním ovzduší. Lze předpokládat, že devastující účinek kouření v interiéru je již všeobecně známý a náležitě proskribovaný, ale není to naše jediná potenciálně problematická aktivita.

Patří sem především časté hobby aktivity, které by měly být provozovány ve stavebně oddělených nebo v dobře odvětrávaných prostorech.

Je zapotřebí zajistit přiměřené odvětrávání produktů spalování plynu a vaření (digestoře jsou obvykle představovány především jako odstraňovače pachů, ale jejich hlavní význam spočívá v odsávání vodních par a spalin z většinou špatně odvětrávaných kuchyní, vždy je však lepší odtahová/komínová verze digestoře než recirkulační); v případě kombinovaného kotle je vždy lepší jeho instalace mimo obývané prostory.

Je nutno počítat s tím, že domácí mazlíčci (psi, kočky, rybičky apod.) chovaní v normálním obývaném bytě/pokoji s sebou přináší zvýšenou vlhkost, mikrobiologickou zátěž, včetně roztočů (ti jsou typičtí pro koberce, lůžkoviny a podlahové textilie), prachu a chlupů, což je nebezpečné zvláště v případech, že někdo z uživatelů bytu trpí alergií.

Květiny – zvyšují dobrý pocit (tzv. well being – subjektivní pocit životní pohody), zachytávají prachové částice a pomáhají odstraňovat organické látky, ale u řezaných květin mohou být problémem pylové alergie.

Květiny dále produkují vodní páru (tím zvyšují vlhkost, což ale je často spíše přínosem), terpeny, pachově postižitelné látky, mykotoxiny, části hub, mohou být i zdrojem pesticidů (hnojiva/zálivka) a v noci CO₂. Ani jedno však nepředstavuje pro zdravého člověka problém.

Mikroklimatické faktory, větrání a výměna vzduchu

Dostatečné větrání všech vnitřních prostor by mělo být samozřejmostí, stejně jako udržování určité optimální hladiny teploty (20 až 22 °C) a relativní vlhkosti (35 až 50 %). V současnosti rozšířené používání plastových nebo přesněji dokonale těsnících oken s sebou přináší určité nevýhody.

Mezi ně patří především omezení výměny vzduchu, což často vede ke zvyšování koncentrace oxidu uhličitého ve vnitřním prostředí (typickým příkladem jsou v současnosti projektované malé, špatně větratelné ložnice – je nutno si uvědomit, že jeden člověk i při klidovém dýchání vyprodukuje za jednu hodinu až 16 litrů oxidu uhličitého).

Také se zvyšuje vlhkost a poměrně významným problémem může být i postupná kumulace škodlivin ve vnitřním prostředí.

Špatné větrání se ale projeví poměrně rychle – při vysoké vlhkosti jsou orosená okna, nálety plísní na zdech, pocit dráždění ze suchého vzduchu (vyšší teploty a nízká vlhkost) a/nebo pocit dusnosti, bolesti hlavy, ospalost, až únava (vydýchaný vzduch, zvýšené hodnoty oxidu uhličitého).

Co když nastane problém?

Akutní příznaky se mohou projevovat v různé intenzitě a zcela individuálně od nepříjemných pocitů přes přechodné potíže (bolest hlavy, dráždění, pálení očí) až po víceméně přetrvávající problémy vyúsťující až v alergické reakce či chronická onemocnění dýchacích cest.

Hlavním indikátorem je výskyt obtíží pouze při pobytu v daném vnitřním prostředí. Z mikroklimatických faktorů jsou hodnoty vlhkosti překračovány oběma směry, častěji směrem k sušším až k extrémně suchým prostředím (méně než 20 %), ale objevují se i případy, kdy hodnoty vlhkosti přesahují 60 %.

Teplota je nastavena většinou vyšší – průměrně o 1 až 2 °C, než je doporučené rozmezí (20 až 22 °C). Často pomáhá změna režimu větrání, způsob a režim úklidu, snížení teploty v místnosti na úroveň doporučeného rozmezí.

U mikrobiologických faktorů (např. plísní) se doporučuje primárně chemická sanace, následovaná úpravou režimu větrání a zajištěním optimálního rozmezí mikroklimatických parametrů. V případě roztočů pomáhá zvýšená frekvence úklidu a dlouhodobé vystavení slunečnímu svitu nebo vyprání textilií na 60 °C.

Chemické látky ve většině případů způsobují problémy zvýšené koncentrace formaldehydu a/nebo dalších organických látek.

Ostatní případy jsou spíše výjimkou, ať už se jedná o důsledky nedodržení technologických postupů při stavbě/rekonstrukci, použití nevhodných materiálů (podlahové krytiny, lepidla, tmely), o průniky z okolního prostředí, o mokré skvrny a nálety plísní na stěnách, a/nebo v extrémním případě o kontaminaci prostor při haváriích (například rtutí při rozbití starého teploměru).

Identifikace konkrétních látek a odhad úrovně expozice se provádí a prokazuje proměřením koncentrací. Pokud měření prokáže zvýšené hodnoty škodlivin, které mohou způsobovat zdravotní obtíže, a pokud se podaří identifikovat zdroj těchto látek ve vnitřním prostředí, což není vždy samozřejmé a často ani jednoznačné, je možné přistoupit k nápravě.

I zde platí všeobecně doporučované postupy – změna režimu větrání, způsobu a režimu úklidu, snížení teploty v místnostech, odstranění zdroje (lapače) prachu, tj. např. koberce. V omezeném počtu případů mohou pomoci také komerčně vyráběné produkty (čističky vzduchu, sanační nátěry nebo vhodné stavební produkty).

Samozřejmostí by mělo být odstranění nebo uzavření identifikovaného nebo potenciálního zdroje škodlivin. Konkrétní postup při likvidaci zdraví ohrožujících případů včetně zvážení jeho výhod a nevýhod by měl být konzultován s odborníky.

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB Haustechnik 3/2019.