Nové požadavky na větrání obytných budov
Vzhledem k rostoucím cenám energie je v současnosti při navrhování budov kladen důraz především na tepelně-technické vlastnosti stavebních konstrukcí a oken. Moderní okna jsou často vybavena kvalitním těsněním apod., které zabraňuje infiltraci venkovního vzduchu. Účelem takto vybavených oken je snížení tepelné ztráty větráním na minimum. Výsledkem je však často nedostatečné větrání obytných budov s negativními dopady, jakými jsou vyšší koncentrace škodlivin, zvýšená vlhkost, případně výskyt plísní.
Větrání obytných budov nemá vliv pouze na energetickou náročnost, ale rovněž na zdraví osob a v případě nevhodného řešení může dojít k trvalému poškození zdraví i hmotným škodám na majetku (např. trvalému poškození stavební konstrukce v důsledku vlhkosti).
Zdravotní rizika i nebezpečí otravy
Vedle zdravotních hledisek však větrání nabízí i nástroje na zvýšení kvality vnitřního prostředí – tepelnou pohodu a pocit čistoty ovzduší. Vzhledem k tomu, že jde o náš domov, tedy místo, kde se chceme cítit bezpečně a pohodlně, měly by být i tyto důvody pro obyvatele důležité. Větrání má zásadní význam nejen z hlediska odvodu škodlivin, ale i pro samotný přívod venkovního vzduchu, který je nezbytný pro dýchání přítomných osob a také pro bezpečnost provozu spalovacích zařízení (plynových kotlů, ohřívačů vody, plynových sporáků apod.). V případě, že se sejde několik nevhodných faktorů najednou – nedostatečný přívod vzduchu a zároveň zapnutý odvod spalin – dochází k nedokonalému spalování paliva a vznikající oxid uhelnatý může způsobit i smrtelnou otravu. Mohlo by se zdát, že v dnešní moderní době jsou tyto případy již velmi výjimečné, statistiky bohužel mluví o opaku.
Situace kolem větrání obytných budov (bytů a rodinných domů) je v ČR značně nepřehledná a donedávna neexistoval dokument, který by jednoznačně definoval požadavky na množství přiváděného venkovního vzduchu a správný návrh větracího systému. Situaci také komplikovaly chybějící a nepřesné požadavky v zákonných předpisech a technických normách. V únoru 2011 vešla v platnost národní příloha normy ČSN EN 15 665 v podobě změny Z1, která definuje požadavky na větrání obytných budov a také doporučuje vhodné systémy větrání.
Požadavky na větrání
Jako požadavky na větrání jsou často citovány hodnoty z vyhlášky č. 268/2009 Sb. Formulace v této vyhlášce je však velmi nešťastná – vyhláška sice stanovuje požadavky na větrání, ovšem zcela nesmyslně je vztahuje k výplním otvorů. Není jasné, jak může výplň otvoru splňovat akustické podmínky a zároveň podmínky na kvalitu prostředí – současný technický stav výplní otvorů prakticky neumožňuje přirozený přívod vzduchu spárami oken. Doporučené průtoky venkovního vzduchu pro návrh větracího zařízení s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu lze nalézt v ČSN EN 15251. Větrání obytných budov se týká také Směrnice STP-OS 04/č. 1/2005 a několik technických norem, které větrání zmiňují doplňkově a týkají se například všech budov, nejen obytného prostředí.
Národní příloha ČSN EN 15 665 v podobě změny Z1 definuje požadavky na větrání obytných budov. Ve smyslu zmíněné národní přílohy se mění i kapitola 6.5 v normě ČSN 73 4301 Obytné budovy, která přejímá národní přílohu v plném znění.
Požadavky národní přílohy ČSN EN 15665/Z1
Přívod vzduchu
Přívod venkovního vzduchu je definován intenzitou větrání (nelze zaměňovat za intenzitu výměny vzduchu, která zahrnuje i oběhový vzduch, ne pouze přiváděný venkovní vzduch) vyjadřující poměr objemového průtoku přiváděného čerstvého venkovního vzduchu k objemu vnitřního větraného prostoru.
Základním požadavkem národní přílohy normy ČSN EN 15 665/Z1 je zajištění trvalého přívodu venkovního vzduchu s minimální intenzitou větrání 0,3 h-1 v obytných místnostech (pokoje, ložnice apod.) a kuchyních. Pro dosažení vyšší kvality vnitřního vzduchu se v souladu s ČSN EN 15251 doporučuje intenzita větrání 0,5 až 0,7 h-1. V době, kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě užívány (během dovolených a víkendů) lze připustit provoz s nižší intenzitou větrání 0,1 h-1 vztaženou k celkovému vnitřnímu objemu bytu nebo rodinného domu.
Jako doplňující kritérium pro dimenzování přívodu vzduchu uvádí národní příloha minimální dávku čerstvého vzduchu pro osoby (tab. 1). Vždy však musí být splněn požadavek na minimální intenzitu větrání. Pokud je větrací systém řízen podle kvality vzduchu, pak doplňujícím kritériem pro průtok vzduchu je koncentrace oxidu uhličitého v obytném prostoru.
Odvod vzduchu
Větrací systém musí rovněž zajistit odvod vzduchu z místností se zdrojem znečišťujících látek (pachy, vlhkost, škodliviny vznikající při vaření a jiných činnostech v domácnosti apod.), tedy především z hygienického zázemí a kuchyně. Při trvalém větrání odpovídá průtok odváděného vzduchu průtoku vzduchu přiváděnému, stanovenému podle požadavku na intenzitu větrání. Vzduch z obytných místností se doporučuje odvádět přes hygienické zázemí. Norma dále definuje průtoky odsávaného vzduchu pro nárazové (krátkodobé) větrání hygienického zázemí a kuchyně (tab. 1). Odsátý vzduch je hrazen buď přisáváním větracími otvory, nebo zvýšeným přívodem vzduchu větrací jednotkou.
Systém větrání
Kvalitu větrání rozhodujícím způsobem ovlivňuje přívod venkovního vzduchu. Současná praxe, kdy se do nových a rekonstruovaných objektů instalují těsná okna, neumožňuje použít k přívodu vzduchu okenní spáry. Z tohoto důvodu definuje národní příloha vhodné systémy větrání obytných budov a doporučené způsoby přívodu vzduchu.
Větrání infiltrací, resp. přívod vzduchu spárami zavřených oken, lze připustit pouze u budov, v nichž není možná výměna původních oken za nová těsná okna (např. v památkově chráněných budovách). Přívod vzduchu do obytných prostor s novými a rekonstruovanými okny je nutné řešit alternativně následujícími způsoby:
- větracími štěrbinami, které jsou integrovány do výplní stavebních otvorů,
- specifickými přívodními otvory v obvodových stěnách (štěrbinami, kruhovými otvory apod.),
- větrací jednotkou.
Pro trvalé větrání obytných prostor se doporučuje využít jeden z následujících systémů větrání: nucené podtlakové větrání (přívod venkovního vzduchu podtlakem větracími otvory), hybridní větrání (kombinace přirozeného a nuceného větrání s ohledem na minimální spotřebu energie), nucené rovnotlaké větrání (přívod i odvod vzduchu zajišťuje větrací jednotka).
Větrání prostoru se spotřebiči paliv
Při řešení větrání místností s plynovými spotřebiči se doporučuje postupovat v souladu s platnými plynařskými předpisy (TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách). Příloha také zdůrazňuje, že místnosti se spotřebiči paliv (pokojová kamna, kotle ústředního vytápění, průtokové ohřívače apod.) nesmí být větrány podtlakově.
Ohřev venkovního vzduchu
Při dimenzování otopné soustavy musí výkon pro ohřev venkovního vzduchu vycházet z hodnot průtoků vzduchu stanovených návrhem větrání. Vzhledem k tomu, že národní příloha definuje požadavky na trvalé větrání a otopná soustava musí hradit tepelnou ztrátu větráním podle aktuální teploty venkovního vzduchu, pracuje se při výpočtu otopného výkonu s venkovní výpočtovou teplotou sníženou o 3 °C.
Závěr
Národní příloha definuje základní požadavky na větrání obytných budov. Pro jednoduchost interpretace a z důvodu jednoznačnosti pracuje národní příloha s intenzitou větrání, která je vztažena k objemu obytného prostoru a lépe tak vystihuje potřebu odvodu škodlivin v různě velkých prostorách bez ohledu na aktuální počet přítomných osob.
Požadavky na větrání obytných budov uvedené v národní příloze vycházejí z rešerše zahraničních předpisů a soudobých studií zabývajících se souvislostmi mezi kvalitou vnitřního prostředí a zdravím osob. V některých zemích jsou požadavky na větrání výrazně přísnější, při tvorbě přílohy však bylo přihlédnuto k dosavadním platným předpisům a současné situaci v bytovém větrání v České republice.
Ing. Vladimír Zmrhal, Ph.D., Ing. Petra Šťávová
Autoři působí v Ústavu techniky prostředí Fakulty strojní ČVUT v Praze.
Ilustrační foto: Atrea
LITERATURA
1. ASHRAE Standard 62.2-2010. Ventilation for Acceptable Indoor Air Quality in Low-Rise Residential Buildings. American Society of Heating, Refrigerating and Air-Conditioning Engineers, 2010.
2. Awbi, H. B.: Ventilation of Buildings. London: Spon Press, 2003.
3. Bornehag, C. G. – Blomquist, G. – Gyntelberg, F. – Jarvholm, B. – Malmberg, P. – Nordvall, L. – Nielsen, A. – Pershagen, G. – Sundell, J.: Dampness in buildings and health. Nordic interdisciplinary review of the scientific evidence on associations between exposure to „dampness“ in buildings and health effects (NORDDAMP). In: Indoor Air, 2001, 11, pp. 72–86.
4. ČSN EN 15251: Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu, tepelného prostředí, osvětlení a akustiky. Úřad pro normalizaci, měření a státní zkušebnictví, Praha, 2008.
5. ČSN EN 15665 Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov. Úřad pro normalizaci, měření a státní zkušebnictví. Praha, 2009.
6. Jokl, V. M.: Optimální a přípustné mikroklimatické podmínky pro obytné prostředí. Směrnice STP-OS 04/č.1-2005. In: Vytápění, větrání, instalace, 2005, roč. 14, č. 2.
7. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Sbírka zákonů ČR, ročník 2009.
8. Zmrhal, V. – Drkal, F. – Mathauserová, Z. – Šťávová, P.: Zpracování národní přílohy k ČSN EN 15665 – rozbor požadavků na větrání v obytných budovách. Zpráva k rozborovému úkolu č. 12/0010/10. Praha, 2010.
Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.
