Vnitřní prostředí budov

Vnitřní prostředí má významný vliv na kvalitu našeho života – podle výzkumu Univerzity Karlovy v Praze ve vnitřním prostředí trávíme více než 90 % našeho života (obr. 1, SZÚ 2012 a studie Univerzity Karlovy 2010). V případě dosažení extrémních hodnot koncentrace jednotlivých složek vnitřního prostředí je evidentní vliv působení vnitřního prostředí na zdraví člověka.

V souvislosti s tímto se vyskytují pojmy jako Syndrom nemocných budov SBS (Sick Building Syndrome) nebo Syndrom nemocí z budov BRI (Building Related Illnesses). SBS je charakteristický stížnostmi uživatelů na nespecifikované nepříjemné stavy bez zjevné příčiny a jeho odstranění bývá poměrně náročným procesem. U BRI bývá příčina jasně definovaná – může to být např. průvan způsobující nachlazení, přítomnost zdraví škodlivých látek v ovzduší, špatný způsob osvětlení pracoviště; jeho odstranění a jeho náprava pak může být jednodušší. Prostředí ovlivňuje naši práci – existují studie, prokazující jasnou závislost mezi produktivitou práce a vnitřní teplotou, prováděné na mnoha světových univerzitách a výzkumných pracovištích (obr. 2).

Vnitřní prostředí obytných budov, kde nevykonáváme práci, ovlivňuje pohodu prostředí, která má dopad na kvalitu bydlení, hodnotu bytu/domu a mimo jiné i na odpočinek a relaxaci.

Současné evropské stavitelství prochází zásadními změnami způsobenými zvýšeným tlakem na snižování spotřeby energie v budovách. Moderní přístupy, metody a technologie jsou schopny ušetřit energii, ale mají také vliv na další funkce budovy, mimo jiné na kvalitu vnitřního prostředí. Také staletími prověřené postupy a způsoby stavění se dramaticky mění. Příkladem může být velké procento prosklení u moderních administrativních budov, významné snížení spotřeby energie na vytápění, problémy s přehříváním v letním období a řada dalších aspektů.

Toto jsou důvody, proč je nezbytně nutné se kvalitou vnitřního prostředí zabývat. Jak vyplývá z níže uvedených definic, vnímání vnitřního prostředí je do značné míry velmi subjektivní. Nicméně pro stanovení mezí a vyhodnocení kvality vnitřního prostředí používáme řadu kvantifikovaných kritérií, která nám pomáhají rozhodnout, zda dané prostředí je ještě akceptovatelné, nebo naopak vynikající. Cílem tohoto článku je shrnutí základů teorie vnitřního prostředí a v současnosti nejpoužívanějších kritérií a požadavků pro jeho hodnocení.

Teorie vnitřního prostředí

Vnitřní prostředí je životní prostředí v interiéru budov, resp. obecně fyzická realita obklopující živý organismus, se kterým je ve vzájemné interakci a neustále spoluvytváří jeho výsledný stav.
Vnitřní prostředí lze obecně považovat za soustavu tří jevů (obr. 3), kterými jsou:

1. Agencie: homogenní složka fyzické reality, která vytváří toky a působí na exponovaný subjekt (např. teplo, vodní páry, toxické látky, aerosoly, odéry, mikroby, světlo, akustické vlnění, ionizující záření atd.)
2. Pole přenosu: prostor, vzduch, kontaktní tělesa
3. Exponovaný subjekt: člověk, zvíře, rostlina, stroj nebo jiná entita reagující na prostředí

S ohledem na agencie působící na člověka je vnitřní prostředí popsáno těmito složkami (obr. 4):

• Tepelně-vlhkostní mikroklima
• Kvalita vzduchu: odérové mikroklima, toxické mikroklima, aerosolové mikroklima, mikrobiální mikroklima
• Akustické mikroklima
• Světelné mikroklima
• Elektromagnetické mikroklima
• Elektroiontové mikroklima
• Elektrostatické mikroklima
• Ionizační mikroklima
• Psychický komfort

Adaptace

Jak již bylo uvedeno výše, lidé a je obklopující vnitřní prostředí jsou ve vzájemné interakci a neustále spoluvytváří výsledný stav člověka. To znamená, že tvoří dynamický systém. Dojde-li ke změně vnitřního prostředí, lidský organismus reaguje snahou o eliminaci nepříznivého účinku s cílem dosažení komfortu (pohody):

• vědomě (např. otevřením okna, spuštěním rolet, svlečením svetru…),
• podvědomě (např. pocením, třesem, akomodací oka…).

Jedná se tedy o přizpůsobení se, resp. adaptaci člověka na vnitřní prostředí. Jsou definovány tři kategorie adaptace (Folk 1974, 1981, Goldsmith 1974, Prosser 1958, Clark and Edholm 1985, Jokl 1981, Brager and de Dear 1998): adaptace změnou chování (změna oblečení, aktivity, pozice, úprava prostředí – např. otevřením okna apod.), adaptace fyziologická (přivyknutí si podmínkám) a adaptace psychologická (vjemy, pocity, očekávání apod.).

Kvantifikace kritérií vnitřního prostředí

1.    tepelně-vlhkostní mikroklima
Tepelná pohoda (tepelný komfort) je stav mysli vyjadřující uspokojení s tepelným prostředím (ČSN EN ISO 7730). Jedná se o subjektivně podmíněný proces, při kterém by měla být zajištěna tepelná rovnováha při optimálních hodnotách fyziologických parametrů lidského těla.

Tepelnou pohodu ovlivňuje řada parametrů (fyzická činnost člověka, tepelný odpor oděvu, teplota vzduchu, střední radiační teplota, proudění vzduchu, relativní vlhkost vzduchu), z nichž vyplývají kritéria používaná pro popis tepelného komfortu. Těmito kritérii jsou pro celkový tepelný komfort člověka:

• operativní teplota – t_o [°C] (vypočtená hodnota),
• výsledná teplota – tg [°C] (měřená hodnota),
• PMV (Predicted Mean Vote – předpokládaná průměrná volba) – PMV [-](vypočtená hodnota),
• PPD (Predicted Percentage of Dissatisfied, předpokládané procento nespokojených) – PPD [%](vypočtená hodnota),
• efektivní teplota – t_ef [°C] (vypočtená hodnota),
• stereoteplota – t_g [°C] (měřená hodnota).

Nespokojenost s vnitřním prostředím může být ale též způsobena nežádoucím ohříváním či ochlazováním jednotlivých částí těla. Jedná se o tzv. místní tepelný diskomfort, který může být způsoben průvanem, velkým vertikálním rozdílem teplot mezi hlavou a kotníky, příliš teplou či chladnou podlahou nebo příliš velkou asymetrií radiační teploty. Pro místní tepelný komfort jsou to tedy tato kritéria:

• rychlost proudění vzduchu – w [m/s] (měřená hodnota) a intenzita turbulence T_u [%],
• teplota vzduchu – t_o [°C] – resp. vertikální rozdíl teplot mezi hlavou a kotníky (měřená hodnota),
• povrchová teplota podlahy – t_p [°C] (měřená hodnota),
• střední radiační teplota – t_r [°C] – resp. její asymetrie (vypočtená hodnota).

2.    kvalita vzduchu
Ve vnitřním prostředí se vyskytuje řada škodlivin (CO₂, vodní pára, ftaláty, těkavé organické látky (VOC), formaldehyd, kosmetické a čisticí přípravky aj.), které mohou mít negativní vliv na zdraví a pohodu člověka.

Přijatelná kvalita vnitřního vzduchu je zajištěna tehdy, „nejsou-li v něm obsaženy žádné škodlivé koncentrace znečišťujících látek určené odbornými autoritami, a pokud 80 % nebo více exponovaných uživatelů nevyjadřuje nespokojenost.“ (ASHRAE)
Kritéria používaná pro popis kvality vnitřního vzduchu zohledňují jednotlivé druhy a množství znečišťujících látek ve vzduchu, které by mohly způsobit diskomfort nebo riziko nepříznivých účinků na zdraví lidí (popř. zvířat či vegetace). Těmito kritérii jsou:

• koncentrace plynů, par, aerosolů, chemických látek, mikrobů,
• intenzita větrání [h-1],
• průtok větracího vzduchu [l/s] (na osobu/plochu).

(Pozn.: obecné kritérium pro stanovení nezbytného množství větracího vzduchu vychází z produkce CO₂)

3.    akustické mikroklima
Optimální akustické mikroklima je zajištěno, je-li eliminován zvuk (hluk), který nepříznivě ovlivňuje pohodu člověka (ruší klid, obtěžuje, brání požadovanému příjmu zvuku nebo ohrožuje zdraví fyzické i psychické). Kritéria používaná pro popis akustického mikroklimatu jsou:

• intenzita zvuku – hladina akustického tlaku – L [db],
• frekvence zvuku f [Hz],
• doba dozvuku – T [s].

4.    světelné mikroklima
Vhodné světelné mikroklima je velmi důležité pro lidské zdraví a celkovou pohodu člověka. Světelné mikroklima je vytvářeno geometrickými rozměry prostoru, typem světelných zdrojů, druhem a rozmístěním svítidel, hladinami osvětleností a jejich rovnoměrností v různých rovinách, tedy rozložením jasů v prostoru, dále rozmístěním potřebného zařízení, barevnou úpravou prostoru a veškerého vybavení i barevným podáním a plastickým vzhledem všech předmětů a lidí v prostoru (Habel).

Používanými kritérii pro popis světelného mikroklimatu jsou:

• činitel denní osvětlenosti D [%],
• osvětlenost – E [lx],
• teplota chromatičnosti – Tcp [K ],
• index podání barev – Ra,
• index oslnění – UGR  [-].

5.    elektromagnetické mikroklima
Elektromagnetické mikroklima je složka prostředí vytvářená elektromagnetickým střídavým polem elektromagnetických vln o vlnové délce větší než 1 mm (3.1011Hz) v uvažovaném prostoru a ovlivňující celkový stav člověka (Jokl). Nejčastějším zdrojem elektromagnetických vln jsou vysílače (rozhas, TV, stanice mobilních telefonů apod.), mobilní telefony, počítače (katodové trubice), mikrovlnné trouby a v průmyslu různá speciální pracoviště.

Kritéria umožňující popis elektromagnetického mikroklimatu jsou:

• intenzita elektromagnetického pole – E [V/m],
• hustota zářivého toku – S [W/m²],
• magnetická indukce B [T].

6.    elektroiontové mikroklima
Elektroiontové mikroklima je složka prostředí vytvářená pozitivními a negativními ionty v ovzduší, které působí na člověka a utváří jeho celkový stav (Jokl). Kritériem tohoto mikroklimatu je:

• koncentrace negativních lehkých iontů [počet iontů/m³],
• poměr pozitivních a negativních iontů v cm³ – unipolární kvocient ND [-].

7.    elektrostatické mikroklima
Elektrostatické mikroklima je složka prostředí vytvářená elektrostatickými náboji na materiálech a elektrostatickými poli v uvažovaném prostoru a ovlivňující celkový stav člověka (Jokl). Optimální elektrostatické mikroklima je v prostředí, kde je minimum statické elektrické energie.

Kritériem tohoto mikroklimatu je:

• potenciál elektrostatického náboje,
• intenzita elektrostatického pole [V/cm].

8.    ionizační mikroklima
Ionizační mikroklima je složka prostředí tvořená zářením, jež produkují jak přírodní radioaktivní látky, tak umělé zdroje. Typickým zdrojem tohoto záření je radon, jenž je produktem rozpadu uranu. Používanými kritérii jsou:

• aktivita radioaktivní látky [Bq] – objemová aktivita [Bq/m³].

9.    psychický komfort
Psychické mikroklima je pojem pro psychické účinky některých agens a dalších složek vnitřního prostředí společně působících na člověka, jež se výrazně podílejí na účincích mikroklimatu (Jokl).

Psychický účinek mohou mít všechny popisované složky vnitřního prostředí a prostor samotný. Jedním z hlavních činitelů psychického mikroklimatu je sám člověk (Křivohlavý 1973), jakožto složka životního prostředí jiných lidí. Psychické mikroklima spoluvytváří nejen fyzický stav člověka v určitém mikroklimatu, ale může, a velmi často tomu tak i je, překrývat pocity fyzické pohody nebo nepohody. Spoluvytváří tedy výsledný pocit pohody člověka ve vnitřním prostředí. Stanovit kritéria psychického mikroklimatu lze tudíž snadno pouze pro prostor, tj. barevnost, kvalitu provedení, velikost a dispozici.
Z přehledu uvedených kritérií jednotlivých složek vnitřního prostředí je zřejmé, že stanovit všechna kritéria daného vnitřního prostředí není zcela jednoduché. Při hodnocení vnitřního prostředí stávajících budov je nezbytné mít k dispozici různé měřicí přístroje a provést řadu nejrůznějších výpočtů. V případě budov navrhovaných je pro stanovení mnoha kritérií nezbytné prostředí analyzovat použitím vhodných simulačních nástrojů.

Požadavky na kvalitu vnitřního prostředí v ČR

V níže uvedených předpisech se budeme zabývat požadavky na kvalitu vnitřního prostředí zejména nevýrobních objektů, kde jsou stanovena kritéria pro vnitřní prostředí s ohledem na obsazenost osobami. Jedná se např. o bytové domy, rodinné domy, kanceláře, vzdělávací budovy, administrativní budovy, hotely, restaurace apod.

S ohledem zejména na zdraví člověka jsou v našich právně závazných předpisech stanoveny hygienické limity některých parametrů vnitřního prostředí, které musí být dodrženy. Tyto předpisy, včetně požadavků, jsou pro jednotlivé typy prostorů uvedeny v tabulce 1.

Hodnocením některých složek vnitřního prostředí se zabývají též níže uvedené normy. Přehled norem je vztažen k jednotlivým složkám vnitřního prostředí, které norma popisuje.

1.    tepelně-vlhkostní mikroklima
Pro hodnocení tepelně-vlhkostního mikroklimatu je určena ČSN EN ISO 7730 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného komfortu pomocí výpočtu ukazatelů PMV a PPD a kritéria místního tepelného komfortu, která zavádí kategorizaci vnitřního prostředí budov s ohledem na jeho kvalitu, resp. pohodu pro člověka.

Tepelná kvalita vnitřního prostředí objektu či prostoru může být zvolena ze tří kategorií A, B nebo C podle ukazatelů PPD (predicted percentage of dissatisfied) a PMV (predicted mean vote); viz. tab. 2 (ČSN EN ISO 7730).

ČSN EN ISO 7730 uvádí požadavky na celkový tepelný komfort (PMV, PPD, to, rychlost proudění vzduchu) i místní tepelný komfort (rychlost proudění vzduchu, vertikální rozdíl teplot mezi hlavou a kotníky, povrchová teplota podlahy, asymetrie střední radiační teploty) pro uvedené kategorie vnitřního prostředí a různé druhy prostorů (s různou činností a izolací oděvu).

2.    kvalita vzduchu
Pro obytné budovy slouží norma ČSN EN 15665 (změna Z1) Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov, která zohledňuje hygienická hlediska (zdravotní riziko související s kou­řením zde není zohledněno) a kvalitu vnitřního vzduchu. Pro zajištění kvality vnitřního prostředí, resp. kvality vzduchu, stanovuje tyto požadavky na větrání obytných budov (rodinných a bytových domů): intenzita větrání/dávka venkovního vzduchu na osobu (pro zajištění trvalého větrání v obytných prostorech a kuchyních), průtok odváděného vzduchu (pro zajištění nárazového větrání pro kuchyně, koupelny, WC) a požadavky na koncepci větrání.

Norma ČSN EN 13779 Větrání nebytových budov – Základní požadavky na větrací a klimatizační systémy stanovuje požadavky na větrání a klimatizaci nebytových objektů s cílem zajistit komfortní a zdravé prostředí ve všech ročních obdobích za přijatelných pořizovacích a provozních nákladů. Z pohledu vnitřního prostředí, resp. složky vnitřního prostředí zaměřené na kvalitu vzduchu, norma klasifikuje kvalitu vnitřního vzduchu v pobytové zóně do 4 tříd: IDA 1 = vysoká kvalita vnitřního vzduchu, IDA 2 = střední kvalita vnitřního vzduchu, IDA 3 = středně nízká kvalita vnitřního vzduchu a IDA 4 = nízká kvalita vnitřního vzduchu. Pro každou třídu jsou stanoveny požadavky na koncentraci CO₂ v místnostech, průtok venkovního vzduchu pro osobu, průtok venkovního nebo převáděného vzduchu na jednotku plochy pro nepobytové místnosti.

V normě jsou též uvedeny doporučené hodnoty hladiny akustického tlaku v určitých typech budov, resp. prostorů.

3.    osvětlení
Navrhováním a posuzováním denního osvětlení vnitřních prostorů obytných budov, škol a průmyslových budov se zabývá ČSN 730580 – Denní osvětlení budov, požadavky na osvětlení pro vnitřní pracovní prostory z hlediska zrakové pohody a zrakového výkonu osob zde pobývajících jsou uvedeny v normě ČSN EN 12464 – 1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů, Část 1: vnitřní pracovní prostory a pro sdružené osvětlení vnitřních pracovních prostorů s trvalým pobytem osob platí ČSN 360020 Sdružené osvětlení. V těchto normách jsou stanoveny požadavky na činitele denní osvětlenosti, osvětlenost na srovnávací rovině, hodnoty indexu oslnění, rovnoměrnost osvětlení, index podání barev a specifické požadavky (např. regulovatelnost osvětlení v určitých prostorech, teplota chromatičnosti, směrovost světla apod.)

Výše uvedené normy pro tepelně-vlhkostní mikroklima, kvalitu vzduchu a osvětlení slouží zejména pro návrh systému vytápění, chlazení, větrání, osvětlení a dimenzování staveb s ohledem na zdraví, pohodu a produktivitu osob. Nejsou tedy vhodné pro energetické výpočty a nelze je použít pro roční hodnocení vnitřního prostředí. Navíc výše uvedené normy popisují jednotlivé složky vnitřního prostředí vždy odděleně bez ohledu na jejich vzájemnou interakci.

4.    tepelně-vlhkostní mikroklima, kvalita vzduchu, osvětlení a akustika
Skutečnost, že spotřeba energie budov významně závisí na kritériích vnitřního prostředí a že energetická certifikace budov bez vazby na vnitřní prostředí nemá smysl, zohledňuje norma ČSN EN 15251 Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu, tepelného prostředí, osvětlení a akustiky.

Tato norma umožňuje stanovit a definovat hlavní parametry vnitřního prostředí, které mají vliv na energetickou náročnost budovy a slouží jako vstupní informace pro výpočet energetické náročnosti budovy a pro dlouhodobé hodnocení vnitřního prostředí. Tato norma též určuje parametry pro sledování a měření vnitřního prostředí ve stávajících budovách, které doporučuje směrnice o energetické náročnosti budov.

Norma zavádí 4 kategorie vnitřního prostředí (tab. 3), z nichž první 3 odpovídají kategoriím A, B a C dle ČSN EN ISO 7730.

Jednotlivé parametry vnitřního prostředí vycházejí z výše uvedených norem ČSN EN ISO 7730, ČSN EN 15665, ČSN EN 12464-1, ČSN 730580 a z nařízení vlády č.272/2011Sb. Norma stanovuje parametry tepelného prostředí, kvality vnitřního vzduchu, osvětlení a hluku.

Hodnocení vnitřního prostředí budovy je založeno na těchto údajích:

• tepelné prostředí: teplotní rozsah operativní teploty [°C] pro vytápění a chlazení při předpokládaných typických úrovních činnosti [MET] a tepelném odporu oděvu [CLO], PMV a PPD,
• kvalita vnitřního vzduchu a větrání: koncentrace CO₂, průtok větracího vzduchu [l/s] na osobu/plochu, intenzita větrání [h-1],
• vlhkostní kritéria: návrhová relativní vlhkost pro vlhčení/odvlhčení [%],
• osvětlení: úroveň osvětlenosti [lx], index oslnění UGR, index podání barev Ra,
• akustická kritéria: hladina akustického tlaku [dB].

Kritéria hodnocení pro zařazení do jednotlivých kategorií (I-IV) jsou však stanovena pou­ze pro tepelné prostředí, kvalitu vnitřního vzduchu a relativní vlhkost. Zařazení budovy, resp. prostoru, do jednotlivých kategorií se uskutečňuje na základě splnění kritérií dané kategorie v místnostech reprezentujících 95 % objemu budovy.

Klasifikace vnitřního prostředí budovy dle ČSN EN 15251 může být založena na návrhu, výpočtech, měření nebo dotazování, jak je patrné z obr. 5.
Použití návrhových kritérií neumožňuje klasifikaci budovy v průběhu určité periody (pracovní doba, část roku – zimní provoz/letní provoz, celý rok apod.), která je často velmi důležitá, vzhledem k proměnnosti jednotlivých parametrů vnitřního prostředí v průběhu hodnocené periody.

Pro klasifikaci vnitřního prostředí, resp. klasifikaci tepelného prostředí, kvality vnitřního vzduchu a relativní vlhkosti v průběhu určité periody (pracovní doba, část roku – zimní provoz/letní provoz, celý rok apod.) je vhodné použít počítačovou simulaci a dlou­hodobé měření. Tato klasifikace umožňuje nejen podrobnější popis kvality vnitřního prostředí, ale též podrobnější hodnocení celkové energetické náročnosti budovy. Způsob prezentace výsledků je patrný z obr. 6 a 7.

Subjektivní dotazování uživatelů lze pro účely hodnocení kvality vnitřního prostředí v průběhu jisté periody použít také, avšak není možné na jejich základě provést klasifikaci vnitřního prostředí (rozdělení do jednotlivých kategorií I-IV) ani hodnocení energetické náročnosti budovy.

Obr. 5 Klasifikace vnitřního prostředí dle ČSN EN 15251

Obr. 6 Příklad klasifikace tepelného prostředí a kvality vnitřního vzduchu/větrání v průběhu pracovní doby od 7 do 17 hodin. Rozdělení v různých kategoriích je váženo podlahovou plochou (ČSN EN 15251)

Obr. 7 Příklad klasifikace tepelného prostředí pro část roku, kdy je budova chlazena, resp. vytápěna

Obr. 8 Návrhové hodnoty operativní teploty pro budovy bez strojního chlazení v závislosti na klouzavé střední teplotě venkovního vzduchu, ČSN EN 15251

Adaptace

Norma ČSN EN 15251 zavádí možnost po­užití tzv. adaptivního modelu, který je založen na vzájemné interakci člověka a vnitřního prostředí, které jej obklopuje.

Adaptivní model je dle ČSN EN 15251 možno použít pro tepelné prostředí budov bez strojního chlazení během teplého období roku v důsledku různého očekávání uživatelů budovy a jejich adaptace na teplejší podmínky. Model je možné použít pro budovy administrativní, budovy k obývání (s činností převážně vsedě) a budovy k bydlení. Norma stanovuje přípustné hodnoty operativní teploty jako funkce exponenciálně vážené klouzavé střední teploty venkovního vzduchu (obr. 8). Hodnoty operativní teploty jsou stanoveny pro kategorii I-III a je v nich již započítána adaptace změnou oděvu.

Předpokladem k použití adaptivního modelu je skutečnost, že v budově je zajištěno snížení vysoké vnitřní teploty během letní sezóny jinými technikami, jako např.: okny střední velikosti, odpovídajícím stíněním proti oslunění, využitím akumulace stavební konstrukce, přirozeným větráním, nočním větráním atd. Dále je třeba umožnit snadný přístup k ovládání oken, použití nízkoenergetických metod osobního řízení stavu vnitřního prostředí (ovládání žaluzií, stolní ventilátor apod.) a netrvat na přísném dodržování stylu oblečení uvnitř budovy.

Adaptace je též částečně aplikována v akustickém mikroklimatu, kde ČSN EN 15251 připouští překročení stanovených hodnot hladiny akustického tlaku o 5–10 dB (A) v případě, kdy mají uživatelé možnost obsluhovat provoz některých zařízení (např. vnitřní klimatizační jednotku) nebo ovládat okna.

Závěr

Jak již bylo řečeno, vnitřní prostředí má vliv zejména na zdraví (min. 50% onemocnění souvisí se zhoršenou kvalitou vnitřního prostředí staveb – Ing. Z .Mathauserová, SZÚ), pohodu (komfort) a produktivitu práce (resp. absenci) osob pobývajících v budově a také na spotřebu energie, resp. náklady na energie pro vytápění, větrání, chlazení, osvětlení apod.

Uvedené požadavky (vyjma ČSN EN 15251) slouží zejména pro návrh systému vytápění, chlazení, větrání, osvětlení a dimenzování staveb s ohledem na zdraví, pohodu a produktivitu osob, nikoli s ohledem na spotřebu energie, resp. energetickou náročnost, jejíž snižování je dnes nezbytné.

Ve výše uvedených předpisech a normách jsou zohledněny zejména čtyři složky vnitřního prostředí, a to tepelně vlhkostní, kvalita vzduchu, akustika a osvětlení. Každá z nich má vliv na celkovou vnímanou úroveň prostředí:  tepelně vlhkostní mikroklima 30,1%, kvalita vzduchu 24%, akustika 21,9% a osvětlení 24% (Rohles et. al. 1989). Důvodem, proč zde nejsou zastoupeny i další složky vnitřního prostředí je zřejmě skutečnost, že u ostatních složek vnitřního prostředí (elektromagnetické mikroklima, elektroiontové mikroklima, elektrostatické mikroklima, ionizační mikroklima a psychický komfort) je obtížné jejich vnímanou úroveň prokázat.

Vezmeme-li v úvahu informace o vlivu jednotlivých složek na celkovou vnímanou úroveň prostředí (Rohles et. al. 1989) a požadavky uvedených předpisů a norem lze konstatovat, že hodnocení založené na těchto čtyřech složkách vnitřního prostředí je dostačující. Nicméně realita může být jiná. Vzhledem ke skutečnosti, že jednotlivé složky vnitřního prostředí, resp. jejich vlivy, se mohou vzájemně kombinovat a že je vnitřní prostředí popsáno poměrně mnoha parametry, o jejichž kombinovaném vlivu nejsou zatím k dispozici dostatečné znalosti, není snadné kvalitu vnitřního prostředí na základě uvedených předpisů a norem komplexně vyhodnotit a je tedy nezbytně nutné se kvalitou vnitřního prostředí i nadále zabývat. Tuto nezbytnost potvrzují i současné problémy vnitřního prostředí budov, které vyplývají zejména ze snižování energetické náročnosti budov a dramatických změn způsobů výstavby.

Zdroje
JOKL, M.: Zdravé obytné a pracovní prostředí, Academia, 2002, ISBN 80-200-0928-0
Kabele, K., Veverková, Z., Dvořáková, P.: Hodnocení vnitřního prostředí budov; sborník konference Technická zařízení pro chytré, zdravé a úsporné budovy 2015, str. 73-77, Společnost pro techniku prostředí 2015, ISBN 978-80-02-02579-5
Kabele, K., Veverková, Z., Dvořáková, P.: Moderní trendy v hodnocení kvality vnitřního prostředí, V. sympozium integrované navrhování budov 2014, str.12-13 Společnost pro techniku a prostředí 2014, ISBN 978-80-02-02563-4
Kabele, K., Dvořáková, P.: Indoor Environmental Quality Issues in Low Energy School Buildings in Central European Climate Conditions In: Clima 2013 – 11th REHVA World Congress & 8th International Conference on IAQVEC – „Energy Efficient, Smart and Healthy Buildings“. Praha: Společnost pro techniku prostředí, 2013, p. 4649-4659. ISBN 978-80-260-4001-9
BLUYSSEN, P. M.: The Indoor Environment Handbook How to Make Buildings Healthy and Comfortable, Earthscan ltd (United Kingdom), 2009, ISBN-13: 9781844077878
ROHLES, F. H., WOODS, J. E., MOREY, P. R.: Indoor environment acceptability: The development of rating scale. ASHRAE Transactions 95, 1989, 1: 3197.
BRANIŠ, M., KOLOMAZNÍKOVÁ, J.: Year-long continuous personal exposure to PM2.5 recorded by a fast responding portable nephelometer. Atmospheric Environment 44(24): 2865-2872, 2010.
http://www.odbornecasopisy.cz/zaklady-svetelne-techniky-1-3- prof. Ing. Jiří Habel, DrSc.,
ČSNE EN ISO 7730, ČSN EN 15251, 15665, 13779,12464-1 a ČSN 730580, 360020
Nařízení vlády č.272/2011, 361/2007, 69/2010 a 93/2012 Sb.
Vyhláška č.410/2005, 343/2009, 6/2003, 283/2011, 137/2004, 602/2006, 307/2002 a 20/2012 Sb.

Příspěvek vznikl v rámci projektu TE 02000077 – inteligentní regiony – informační modelování budov a sídel, technologie a infrastruktura pro udržitelný rozvoj.

prof. Ing. Karel Kabele, CSc., Ing. Zuzana Veverková, PhD., Ing. Pavla Dvořáková, PhD.

Autoři působí na Katedře TZB Fakulty stavební ČVUT v Praze

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.