Vytápění propanem je v dnešní době zajímavá cesta k efektivitě provozu
Rozvoj turistického ruchu v poslední dekádě znamenal nové podnikatelské příležitosti, a to přesto, že poslední dva roky přišel útlum díky covidové pandemii. Ted by se ale mělo blýskat na lepší časy. Co však nikdo nečekal, byl náhlý nárůst cen energií, zejména elektřiny, ale i zemního plynu.
Tento jev výrazně ovlivnil ekonomiku hospodaření většiny podnikatelských subjektů, včetně těch, kteří provozují například hotely a penziony. Tlak na co nejnižší náklady na vytápění, které tvoří významnou nákladovou položku provozního rozpočtu, logicky ještě více zesílil.
Vedle tepelně-izolačních parametrů objektu je neméně důležitý vlastní zdroj energie. Hotely, které navíc provozují restauraci nebo wellness, a jsou tedy nejvíc energeticky zatíženy, hledají co nejefektivnější cestu, jak se s problémem vypořádat.
Tepelná čerpadla jsou jistě dobrým východiskem, ale bohužel poměrně náročným na vstupní výdaje, přičemž návratnost investic je dlouhá, což v dnešní době řadu podnikatelů odrazuje. A taky nesmíme zapomenout na čas potřebný k realizaci.
Ve chvíli, kdy v místě chybí přípojka zemního plynu, třeba proto, že se hotel či penzion nachází zcela mimo městskou aglomeraci, nebo dokonce v horách uprostřed přírody, je volba zdroje energie složitá. Možná jen zdánlivě.
Hotel s restaurací potřebuje spoustu energie k vytápění pokojů, společných prostor, gastronomie a případně wellness. Dříve typické spalování hnědého uhlí je v dnešní době neekologické a nemusí se v budoucnu vyplatit. Navíc je s ním spoustu práce i přestože existují automatické kotle.
Dřevo je na tom podobně, je sice k přírodě šetrnější, ale jen za určitých podmínek, například dřevo musí být správně vysušené, což bývá u nás problém. Mít penzion v blízkosti lesa nemusí tedy nutně znamenat výhru.
Elektřina je čistá a jednoduchá na regulaci, je nejméně pracná, ale zase je nejdražší. Topný olej? Nepatří k těm levným palivům a do některých lokalit se vůbec nehodí. A pak je tu propan, který se vyrábí zkapalňováním ropných plynů vznikajících při rafinaci ropy.
Do kapalného stavu se plyn dostane s pomocí tlaku a nízké teploty. V tu chvíli je dobře transportovatelný a k zákazníkům se dostává a autocisternách. Tak je to i v případě horského hotelu na severu Čech, jehož majitel v rámci rekonstrukce objektu zvolil vytápění propanem.
Propan je ve své podstatě nasycený uhlovodík bez zápachu, který má výbornou výhřevnost, respektive nejvyšší ze všech uvedených paliv – 46,4 MJ/kg. Ale hlavním argumentem je ekologické spalování, které je tak kvalitní, že dovoluje použití i v chráněných krajinných oblastech.
Pro skladování plynu je nutné mít pouze pronajatý zásobník (lze ho také koupit do svého vlastnictví), který bude dodavatelská firma průběžně doplňovat. Jeho velikost či počet záleží na spotřebě konkrétního zařízení. Co musí zájemce zvážit? Kde zásobník umístí. Naštěstí jsou ale varianty podzemní i nadzemní.
Každému dle jeho požadavku. Dodavatelská firma zpracuje projekt, navrhne propojení s kotlem, provede instalaci zásobníku a je prakticky hotovo. Hotel může začít fungovat v nejkratším možném čase. Neznalí problematiky občas tvrdí, že propan je drahý. Pravda je, že tato mylná informace vznikla v první polovině devadesátých let.
Od té doby nejsou ceny propanu zatěžovány žádnou státní regulací a naštěstí nejsou závislé na rizikových dodavatelích zemního plynu. A to propan dělá ještě zajímavějším. Jeho cena je odvislá pouze od těžby ropy.
Proto je výhodné doplňovat zásobníky v létě, kdy jsou ceny ropných produktů na nejnižší úrovni. Nicméně pro provoz hotelu by to asi nestačilo. Horský hotel na obrázku doplňuje například zásobník plynu jednou za dva až tři měsíce, podle sezóny. Dodavatel zásobníků a kvalitního plynu je rodinná firma TOMEGAS.
ZDROJ: PR článek společnosti Tomegas
