České domácnosti a vlastní vytápění
Stále více Čechů vyhlíží blížící se otopnou sezónu s obavami. Stačí delší vleklá zima anebo silné mnohadenní mrazy a náklady narůstají o desítky procent. Průměrná cena tepla pro objekty s vlastním kotlem totiž již celé desetiletí rok od roku vzrůstá a ve světle stále většího ekonomického tlaku na české domácnosti se často stává doslova rizikovou položkou rozpočtu.
Situace však rozhodně není tak beznadějná, jak se může zdát. Jak to bývá u Čechů zvykem, za některé zvýšené náklady si mohou sami. A to nejen nevhodnými návyky při topení, ale zejména nízkými anebo scestnými investicemi do topenářské techniky. Stáří některých kotlů, které jde ruku v ruce s jejich efektivitou, dosahuje i více než čtvrt století, do novostaveb se pořizují levná, ale krátkozraká řešení. Nárazová investice několik desítek tisíc korun do nového, mnohogeneračně vyspělejšího kotle je bohužel pro spoustu majitelů domů a objektů nepřekonatelnou překážkou. A to i přesto, že lze velmi jednoduše dokázat, v jakém horizontu se taková investice vrátí.
Kromě logického dotazu, jaké jsou v současné době možnosti ve vytápění rodinných domů a jaký kotel pro ten svůj zvolit, bychom se měli podívat také do blízké i středně vzdálené budoucnosti. Jak bude vypadat trh s palivy v následujících letech? Jakým způsobem bude stát regulovat trh s kotli? I na tyto dotazy, které bychom si při přemýšlení o způsobu vytápění měli položit, budeme hledat odpověď.
Český trh je náchylný k úprkům
Český trh se spíše než jako konzervativní dá označit za nepříliš živý. V ostrém kontrastu k této až neobvyklé ustálenosti pak stojí občasné lavinové a překotné trendy, které v posledních desetiletích v podstatě vymezily jeho dynamiku. Nejlépe se pro ně hodí výraz úprk – takřka vždy se jedná o velmi silné hnutí napříč celým trhem, které je podporováno velmi silným celospolečenským tlakem. Na jeho začátku je většinou státní zásah v podobě pobídky anebo naopak restrikce, který ve spolupráci s mediální masáží dokáže přinutit desítky až stovky tisíc domácností k přehodnocení jejich dosavadního systému vytápění. Takových úprků již český trh zažil celou řadu a takřka všechny měli jedno společné. Původní prosazovaný benefit, který byl hlavním lákadlem a hybatelem změny, se buď ukázal jako chybný, nadhodnocený, anebo nedostatečný, a situace na trhu se žádným zásadním způsobem neustálila. Což vždy připravilo půdu pro další budoucí úprk.
Můžeme hovořit konkrétněji – určitě si všichni pamatují na oblibu přímotopných elektrických panelů na počátku devadesátých let, státní pobídky pro pořizování „ekologických“ elektrických kotlů, později nástup plynových kotlů, související s plynofikací českých obcí a nízkými cenami plynu. Poslední dva roky jsme sledovali další úprk, a tím jsou ekologická paliva, například plyn či pelety, protežované někdejší vládní koalicí s účastí Zelených. Ty jsou však pro běžné vytápění zase často ekonomicky neudržitelné. A tak se nyní na výsluní opět dostávají kdysi zavržené kotle na tuhá paliva.
Tuhá paliva táhnou nadále
Cifry hovoří jasně. V roce 2011 se podle Asociace prodejců topenářské techniky prodalo zhruba 28 tisíc kotlů na tuhá paliva (tedy černé a hnědé uhlí či koks) a bezmála 25 tisíc kotlů na dřevo nebo biomasu. Jedná se navíc o čísla, která vychází z údajů poskytnutých jen částí prodejců a dealerů a skutečný objem prodejů může být až o polovinu vyšší. Kotle na tuhá paliva tak tvoří 52 procent všech prodaných zařízení.
V současné době topí tuhými palivy asi 640 tisíc domácností. A je více než pravděpodobné, že jejich počet se výrazněji snižovat nebude. Ba možná naopak lze počítat s opačným trendem, a to zejména na úkor vytápění plynem a elektrickými systémy.
Automatický kotel – budoucí norma pro topení tuhými palivy
Důvodů, proč očekávat určitou renesanci tuhých paliv, je více než dost. V první řadě je to pokračující vývoj nových, generačně vyspělejších kotlů. S trochou nadsázky lze říci, že automatický kotel má s klasickým kotlem společné pouze palivo, které oba využívají. Jinak se liší ve všem – v komfortu obsluhy, efektivitě spalování a samozřejmě dopadech na životní prostředí.
Automatické kotle mají zásobník na palivo asi na 250 litrů, který vystačí na několik dnů provozu. Nasypané palivo si pak kotel sám automaticky přikládá pomocí šnekového anebo pístového podavače s vyústěním do hořáku. Konstantní teplota je udržována řídicí jednotkou, kotel se nepřehřívá ani nevyhasíná.
Spalování probíhá mnohem efektivněji než u klasického kotle. Energie je oproti klasickému kotli využita na 80 procent – to je rozdíl o celých 25 procent. Díky tomu je provoz automatických kotlů výrazně ekologičtější. Oproti 250 kilogramům poletavého popílku, které ročně vyprodukují klasické kotle, činí tato hodnota u automatických kotlů podle měření ostravské univerzity jen 6 kilogramů. Tyto kotle tedy s přehledem splňují emisní třídu 3, o které bude dále řeč.
Rok 2014 odstartuje komínovou reformu
Právě velikost trhu s kotli na tuhá paliva a počet domácností (ale také celé řady podniků a závodů), které jimi dlouhodobě topí, vedl k zavedení regulace trhu formou zpřísnění požadavků na provoz kotlů nevyhovujících emisních tříd. Důvodem je zejména nedostatečný prodej kotlů, splňujících alespoň emisní třídu 3 podle normy EN-ČSN 303-5. (Lakonicky řečeno: i dnes se v naprosté většině stále prodávají levné, ale zdraví škodlivé kotle). Zejména díky již zmiňovanému stáří je neuvěřitelných 80 procent provozovaných kotlů na tuhá paliva emisně nevyhovujících. U nově pořizovaných kotlů tento podíl tvoří 90 procent a podle některých zdrojů dokonce 95 procent. Proto již v roce 2014 bude zakázán prodej zařízení 1. a 2. emisní třídy a spolu s ním bude možná zavedená tzv. komínová daň výrazně znevýhodňující domácnosti, které budou tyto kotle nadále využívat. A za deset let, v roce 2022, pak bude provoz těchto zařízení zakázán a pokutován.
Dotace zatím pouze lokálně, nevyplatí se čekat
Bohužel v současné době není situace kolem státní dotační politiky transparentní. Přestože se dá předpokládat, že v budoucích letech bude stát výměnu kotlů vyšší emisní třídy aktivně podporovat, zatím vůbec není jasné, za jakých podmínek. S výměnou kotle se tak nevyplatí zbytečně otálet. Nejen kvůli tomu, že se každá protopená sezóna zbytečně prodražuje, ale zejména kvůli situaci, která může nastat za dva roky, kdy nabídka nemusí zvládnout pokrýt skokově zvýšenou poptávku.
I přesto se dá předpokládat, že některý z dotačních programů ve střednědobém horizontu zaveden bude. Určitou představu, v jaké výši by mohla být dotace státu uplatněna, poskytuje Moravskoslezský kraj. Zde stát dotuje nákup automatických kotlů na tuhá paliva. V první vlně se jednalo o dotaci na nákup 300 kotlů s příspěvkem 60 tisíc korun, druhá vlna nabízí 700 kotlů s příspěvkem 40 tisíc korun. Důvodem v tomto případě byla zcela alarmující špatná kvalita ovzduší, na které se domácnosti podílejí zhruba 20 procenty. Právě nízká emisní produkce automatických kotlů jasně naznačuje, že takováto dotační politika má smysl.
Ústup plynu na úkor tepelných čerpadel
Pokud bychom pátrali po nejvhodnějším vytápěcím systému pro novostavby anebo dobře zrekonstruované objekty, vytápění pomocí tepelného čerpadla by se určitě brzy ocitlo na prvních příčkách. Tepelné čerpadlo totiž patří mezi nejekonomičtější, nejekologičtější co do čistoty provozu a zároveň nejkomfortnější způsoby vytápění tepelných systémů s nízkým teplotním spádem.
Obliba tepelných čerpadel ostatně roste rok od roku a, byť se nejedná o meziroční navýšení v řádech desítek procent, jasná progrese je prokazatelná. Důvodem je zejména narůstající počet staveb s vytápěním s velmi nízkým tepelným spádem, vyšší erudovanost zákazníků, ale také klesající cena zařízení stlačovaná poptávkou. Podíváme-li se na údaje o prodejích tepelných čerpadel na českém trhu, jak je zaznamenává ve svých šetřeních Ministerstvo průmyslu a obchodu, zjistíme, že v posledních čtyřech letech vzrostl prodej tepelných čerpadel takřka o třetinu.
Odhadovaný objem instalovaných zařízení v roce 2011 činí zhruba 8 000 kusů zařízení. Tepelná čerpadla se tak u nových staveb a zrekonstruovaných domů dostávají v oblibě na druhé místo za vytápění plynem. Plynové vytápění s objemem instalovaných kotlů kolem 38 tisíc pomyslnému žebříčku kraluje a pravděpodobně také dlouho kralovat bude. V případě novostaveb mu však již (s ohledem na jeho neustále rostoucí cenu) pomalu zvoní hrana.
Tepelné čerpadlo vzduch – voda
Zda je tepelné čerpadlo vzduch – voda ideál pro české podmínky, na to není jednoduché odpovědět bez pokročilé znalosti vytápěného objektu a okolních podmínek. Tepelné čerpadlo jako takové využívá energii, která zůstává ze slunečního záření ve vzduchu, zemi a vodě. Jednotlivé systémy se liší pouze tím, odkud energii berou a jak ji dále uchovávají a zpracovávají.
U tepelného čerpadla vzduch – voda prochází vzduch tepelným čerpadlem a přímo ohřívá chladivo ve výměníku (výparníku). Tepelné čerpadlo země – voda používá k přenosu tepla ze země do tepelného čerpadla biologicky rozložitelnou nemrznoucí kapalinu. Ta obíhá mezi zemním kolektorem a tepelným čerpadlem. Energie se z kapaliny předává chladivu, které cirkuluje v uzavřeném okruhu uvnitř tepelného čerpadla. Teplo z okruhu zemního kolektoru způsobí vypařování chladiva, které má nízký bod varu. Páry chladiva jsou stlačeny kompresorem, a tím se jejich teplota zvýší. Prochází výměníkem (kondenzátorem), kde kondenzují a předávají teplo otopné vodě. Pak se prudce ochladí průchodem expanzním ventilem a celý cyklus se opakuje.
Vzduchová tepelná čerpadla fungují stejně, jen chladivo ve výparníku ohřívá namísto kapaliny přímo procházející vzduch.
Přestože nelze paušalizovat, za nejoblíbenější jsou a s největší pravděpodobností i budou považována tepelná čerpadla se systémem vzduch – voda, a to díky poměru vstupní investice (která se může pohybovat kolem 150 tisíc korun) a výkonu dosahovaného v našich podmínkách.
Ekonomie provozu tepelného čerpadla
Ekonomie provozu tepelného čerpadla závisí na jeho efektivitě. Ta je udávána takzvaným výkonnostním parametrem COP – Coefficient Of Performance. A ten definuje efektivitu v přímé vazbě na topný systém.
Tepelné čerpadlo (a v tom je jeho slabina, ale zároveň také síla) je z podstaty vhodné pouze pro otopné systémy, které pracují i v největších mrazech s nízkou teplotou otopné vody. Jakmile je k vytápění objektu užitý nízkoteplotní otopný systém, pak se tepelné čerpadlo vyplatí vždy, nehledě na velikost objektu anebo jeho tepelnou ztrátu.
Zmiňovaný parametr COP je pak poměrem energie, kterou čerpadlo vyrobí v porovnání s 1 kW dodané energie (tzn. COP 3,5 = 3,5 kW na 1 kW dodaný). Vzhledem k tomu, že výkon čerpadla je ovlivňován teplotou venkovního vzduchu, udává se COP většinou v ročním průměru.
Pokud zjistíme, že pro námi řešený objekt by COP nepřesáhl hodnotu 1,5 (což je právě případ vysokoteplotních topných systémů), bylo by moudřejší zvolit jiný typ vytápění (například elektrický kotel nebo kotel na plyn či tuhá paliva), který bude mít mnohem nižší pořizovací náklady.
Online nástroje
Pokud se rozhodneme k výměně starého kotle za nový, je třeba celý proces dobře naplánovat. V první řadě je třeba ujasnit si, jaký zdroj tepla bude pro stavbu ideální, a to s přihlédnutím k několika základním parametrům. Těmi jsou tepelná ztráta objektu v kW, tepelný spád topného systému, dostupnost paliva či energie, požadavky na komfort a bezobslužnost, místo pro vybudování tepelného zdroje, popřípadě skladu paliva, ale také možnost mít komín.
V první fázi je tedy dobré spočítat si dosavadní náklady na topnou sezónu. Pomoci může například profesionální kalkulátor nákladů na vytápění na webu www.mojekalkulacka.com. S přihlédnutím k výše zmíněným parametrům vybrat, na jaké palivo bude kotel fungovat, případně zda se domu nevyplatí investice do tepelného čerpadla. Je třeba zjistit rozměry kotelny i případného skladu tuhého paliva.
Klasický příklad: Starší rodinný dům, který obývá čtyřčlenná rodina. Stavba je stará zhruba pětadvacet let, bez zásadnější rekonstrukce. Tepelnou ztrátu má kolem 23 kW. K vytápění využívá radiátory a kotel na uhlí s ručním přikládáním (kotel je využíván i pro ohřev teplé užitkové vody). Cena za uhlí na sezonu se každoročně vyšplhá na 35 tisíc korun.
Nyní zvážíme investici do nového automatického kotle. Postačí zařízení s výkonem okolo 23 kW – výše investice bude kolem 60 000 (například ceny v ČR oblíbených automatických kotlů HKS Lazar pro rodinné domy, řada Multi Komfort, začínají již na sumě 52 900 korun). S novou konfigurací klesají náklady na vytápění a další provoz domácnosti o cca 10 tisíc korun každý rok.
MojeKalkulačka.com počítá s většinou druhů vytápění – hnědým uhlím, černým uhlím, dřevěnými peletami, dřevem, zemním plynem, elektrickým kotlem či přímotopy a tepelným čerpadlem. Do cílové částky pak započítává také náklady na výrobu teplé vody, vaření, svícení a podobně a měsíční paušály na úhradu energie.
Trendy vytápění u českých staveb
Odhad nejčastějšího řešení vytápění pro jednotlivé druhy staveb v následujících třech až pěti letech:
Novostavba / kvalitně zrekonstruovaný dům
Nízká energetická ztráta objektu. Nízkoteplotní vytápěcí systémy, možnost práce se zdroji s vysokou účinností (tepelná čerpadla, kondenzační plynové kotle, elektrické topné rošty). Nejvyužívanější bude i nadále zemní plyn a elektřina. Lze očekávat také zvýšení účinnosti fotovoltaických panelů a snížení jejich ceny.
Ve vzdálenější budoucnosti lze předpokládat stále častější prosazování trendů „nulových domů“.
1. místo: zemní plyn – nejvíce využívané palivo dnes a pravděpodobně i v budoucnosti. K plynové přípojce má přístup cca 1,5 milionu domácností.
V roce 2011 bylo podle APTT instalováno asi 38 tisíc plynových kotlů.
2. místo: elektřina – tepelné čerpadlo. Snižující se pořizovací náklady, rychlá návratnost u domů s nízkou tepelnou ztrátou.
V roce 2011 bylo instalováno přibližně 8 tisíc tepelných čerpadel a 11 tisíc elektrokotlů.
3. místo: biomasa – kotle využívající dřevěné pelety.
V roce 2011 bylo podle APTT instalováno asi 2 tisíc kotlů, ve skutečnosti se může jednat až o počet 4 tisíc kotlů.
Staré domy
Vysoká tepelná ztráta a často nevhodně navržený topný systém téměř vylučují použití ekologických systémů – jejich provoz by byl ekonomicky neudržitelný. Starší domy tak budou i v budoucnu hledat nejlevnější způsoby vytápění podle ceny paliva.
1. místo: fosilní paliva – hnědé uhlí, černé uhlí
V roce 2011 bylo podle APTT instalováno asi 30 tisíc klasických kotlů a asi 2 tisíc automatických kotlů (ve skutečnosti se může jednat asi o 45 tisíc klasických kotlů a asi 4 tisíc automatických).
2. místo: kusové dřevo – lze ho řadit do kategorie obnovitelných zdrojů, při správné kvalitě je to navíc vysoce ekologické palivo.
V roce 2011 podle APTT instalováno asi 4 tisíc kotlů.
3. místo: biopaliva (dřevěné pelety) – limitující je především jejich cena, využitelné jsou tedy zejména pro částečně rekonstruované a zateplené objekty.
V roce 2011 bylo podle APTT instalováno asi 2 tisíc kotlů.
Petr Lysek
Obrázky: Gas Komplet
Autor působí jako majitel společnosti Gas Komplet.
Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.
