Na hradě už v zimě nestraší, protože se tam dobře topí

V roce 2018 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce strakonického hradu, která se nyní blíží ke svému konci. Předmětem rekonstrukce byly rozsáhlé stavební úpravy, jež se týkaly nejen samotného hradu, ale i dalších prostor, jako například Muzea středního Pootaví.

Architektonicky zajímavý hrad byl kdysi sídlem šlechtického rodu Bavorů, kteří jej nechali postavit v první třetině 13. století. Hrad prošel za dobu své existence mnoha změnami, a byl dokonce dvakrát dobyt. V roce 1995 byl prohlášen za národní kulturní památku. Hrad vlastní dnes čtyři majitelé – Česká republika, město Strakonice, římskokatolická církev a soukromý vlastník.

Rekonstrukce objektu si vyžádala nemalé náklady, konkrétně zhruba 102 milionů (90 % částky) z dotací EU v rámci 52. výzvy IROP, příspěvek MMR přes 6 milionů (5 %), samotný JčK se podílel částkou cca 12 milionů (10 %). Celková výše rekonstrukce se dle tiskové zprávy hradu vyšplhala na zhruba 120 milionů korun. Externí zdroje ovšem uvádí částku ještě o zhruba 15 milionů vyšší.

Jak rekonstrukce probíhala?

Prováděná rekonstrukce se soustředila zejména na úpravy a muzejní expozice. To zahrnovalo i opravy a renovaci elektřiny, rozvodů vody a kanalizace, které byly na hranici životnosti. Hned začátkem úprav byly vybourány všechny novodobé příčky a odstraněny novodobé palubkové stropy, stejně jako podlahové konstrukce. Cílem provedených zásahů je vrátit objekt co nejvíce do původního stavu, a to včetně omítek, jejich barev a maleb.

V hradním paláci bylo nejdůležitějším úkolem provést sanace stropů, statické zajištění a zesílení pomocí traverz. Dalším problémem bylo statické zajištění některých zdí – jejich poškození bylo natolik vážné, že musely být vynášeny na ocelové nosníky, na které byla přenesena váha z uhnilých trámů. V rámci rekonstrukce byl rovněž proveden dendrochronologický průzkum u 40 trámů z různých sálů.

Nejstarší stropní trámy byly zhotoveny z borovic a smrků kácených v letech 1353–1355, dále byly datovány konstrukce zhotovené ze smrků, borovic a bříz pokácených v letech 1404–1409 a smrků kácených v letech 1461–1462, 1547–1549 a 1664. Téměř každý trám měl uhnilá či jinak poškozená zhlaví a bylo nutné je protézovat a nosnost podpořit ocelovými nosníky.

Důležitou novinkou po rekonstrukci je vytápění prostor, které nyní umožní celoroční provoz oproti dřívějšímu sezonnímu, což v konečném důsledku rozšíří možnosti užívání prostor a návštěvníkům nabídne bohatší program a více akcí a expozic. Rekonstrukcí skladových prostor získává muzeum nové sály pro přednáškovou, výstavní a edukační činnost. Předmětem dotace je také restaurování nástěnných maleb a kamenných prvků v celém objektu.

Z I. hradního nádvoří je nyní umožněn přístup do vyšších pater i výtahem. Celkem se jedná o rekonstrukci prostor o výměře cca 2 300m².

Podlahové vytápění ve výstavních sálech

Rekonstrukce historických objektů nebývá nikdy jednoduchá. Musí se velmi citlivým způsobem respektovat historický odkaz, ale přitom je nutné zakomponovat do objektu moderní technologie, které jsou pro provoz nezbytné. Jednou z takových technologií je vytápění. V objektu hradu a Muzea středního Pootaví Strakonice je zapotřebí vytápět prostory s relativně velkou podlahovou plochou, navíc velmi členitou, kterou doplňují vysoké stropy.

Projekt počítal od začátku s variantou podlahového vytápění, které bude ukryté v podlaze, a nebude tak narušovat ani omezovat historický prostor. Realizace se ujala firma ŠTROB & spol., s. r. o., technická zařízení budov, se sídlem v Českých Budějovicích, která se zaměřuje na provádění kompletního TZB budov. Na základě dlouholetých zkušeností firma vybrala podlahové vytápění firmy REHAU.

Konkrétně se jedná o topné potrubí RAUTHERM S instalované na systémovou desku Varionova 30-2. Vzhledem k požadovaným tepelným výkonům bylo upřednostněno potrubí RAUTHERM S 17 x 2,0 mm. Potrubí je vyrobeno z high-tech materiálu PE-Xa, což je při vysokém tlaku a teplotě zesítěný polyethylen.

Materiál i patentovaná a roky prozkoušená technika spojování potrubí násuvnou objímkou bez „o“ kroužků je zárukou bezpečné instalace a bezchybného dlouholetého provozu. Instalaci doplňují skříně s rozvaděči, kterých může návštěvník při prohlídce napočítat 11.

Přes 5 kilometrů potrubí

Podlahové vytápění bylo instalováno nejen v již zmíněných výstavních sálech, ale také v depozitářích, kancelářích, na toaletách, chodbách, v šatnách apod. Celkem se jedná o plochu přesahující 890 m², což představuje okolo 5630 metrů instalovaného potrubí. Skladby podlah jsou vzhledem k rozdílným charakterům místností a rozličných konstrukcí rozmanité.

V některých prostorách je skladba tvořena podkladovým násypem, na kterém je položena nejprve separační fólie a následně systémová deska Varionova s potrubím. Následuje betonový potěr a nakonec finální nášlapná vrstva podlahy (například dlažba). Protože se jedná o specifický a historický objekt s různými úrovněmi podlah, bylo nutné pro zajištění požadované teploty na některých místech doplnit podlahové vytápění otopnými radiátory.

Například v místech, kde se z důvodu vrcholu klenby podlahové vytápění nevešlo do výšky podlahy. Řízení teploty v interiéru je na principu ekvitermní regulace, tedy v závislosti na venkovní teplotě. Systém podlahového vytápění pracuje s teplotami 45/35 °C, přičemž zdrojem tepelné energie je lokální CZT Strakonice. Pro doplnění v radiátorech působí vyšší teploty, tzn. 80/60 °C.

Rekonstrukce plná objevů

Rekonstrukce hradu, zejména vzhledem k objemu prací, se neobešla bez – v tomto případě příjemných – překvapení mimořádné historické hodnoty. Například mezi kapitulní síní a palácovou zdí byl nalezen do té doby zazděný unikátní prostor. Je zde kompletně dochovaná stratigrafie archeologických vrstev starých více než 500 let.

Vzácný objev byl učiněn i v prostorách bývalého děkanství. Při odstraňování stropního podhledu byly nalezeny dvě široké desky s malovaným plátnem a 4 široká prkna. Jedná se patrně o části středověkého oltáře datovaného do poloviny 16. století.

V jednom ze sálů v objektu bývalé komendy byly odkryty rozsáhlé nástěnné malby, které jsou datovány do poloviny 18. století (období rokoka). Jedná se o čtyři průhledy do krajiny. Nástěnné malby byly objeveny a zrestaurovány i ve vedlejším salonku. Zde se jedná pouze o pruhy podél zdí a výklenky oken a dveří.

Překvapení čekalo na odborníky i v přízemí hradního paláce, které najde využití jako edukační sál. Na jedné ze stěn se totiž nachází erb Velkopřevora Othenia Bernarda Maria Lichnowskeho-Wardenberga, který byl významným představitelem řádu maltézských rytířů, symbolizujícího charitu 19. století. Stejným procesem prošla také klasicistní, dekorativně malovaná okenní špaleta, která byla rovněž objevena v budoucí edukační místnosti. Malovaná špaleta z 19. století vhodným způsobem výtvarně propojuje malbu erbů.

Skutečným klenotem jsou potom více než 600 let staré dřevěné trámy se šablonovou výmalbu ukrývané pod podlahou v bývalé expozici 19. století. Veškeré objevené předměty i nástěnné malby budou po rekonstrukci zpřístupněny veřejnosti.