(Ne)zákaz plynových kotlů: Jak je to s ním doopravdy?

Ještě na přelomu roku médii kolovala informace, že dle směrnice EU se chystá zákaz výroby, koupě a provozu plynových kotlů. Tato informace čerpala z cíle Evropské unie dosáhnout uhlíkové neutrality, s prvním mezníkem v roce 2030, do kterého bychom měli dosáhnout 49 % podílu obnovitelných zdrojů energie a snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 55 %.

Dalším, o něco důležitějším, milníkem je pak rok 2050, který udává dosažení úplné klimatické neutrality. Toho se má docílit zejména omezením spalování fosilních paliv, včetně plynu, a přechodem na čistší zdroje energie. Náhradou za fosilní plyn budou obnovitelné a nízkouhlíkové plyny, jako je vodík nebo biometan.

S tím samozřejmě souvisely návrhy celé řady zákazů, počínaje rokem 2030, který měl znamenat začátek zákazu instalace nových kotlů na fosilní paliva a konče rokem 2040, kdy měly členské státy předložit plán pro postupné vyřazení fosilních paliv z vytápění a chlazení. Některé země se přitom vrhly přímo na věc – Francie zakázala topit fosilními palivy v nových budovách již od letošního roku, Německo a Velká Británie jsou v těsném závěsu a fosilní paliva plánují zakázat od roku 2025.

Dá se tedy předpokládat, že Česká republika bude dříve nebo později před stejný problém postavena také. Předpokládá se přechod na tzv. hybridní kotle s využitím tepelných čerpadel či solárních panelů. Alternativně může k topení sloužit i biomasa či kotle na palivové dřevo.

Podstatná při výběru bude minimální sezónní účinnost kotle 115 %, což je oproti současným 86 % poměrně výrazný rozdíl, která vyřazuje ze hry většinu kondenzačních kotlů. Nově by se tak méně účinné kotle nesměly ani pořizovat, ani opravovat. Kromě plynových kotlů by se zákaz nejspíše dotkl i kotlů, elektokotlů a kotlů na kapalná paliva.

Je to dobrý krok?

Jakmile se informace o zákazu plynových kotlů dostala na veřejnost, vyvolala nezanedbatelnou vlnu kritiky a na konto si připsala celou řadu negativních reakcí. Pravděpodobně zejména i proto, že Česká republika původně pořízení plynových kotlů i podporovala a státní příspěvky na výměnu kotle se celkově vyšplhaly až k miliardě korun – což by teď byla zcela zbytečná investice a plýtvání penězi nejen občanů, ale i těmi státními. Tím by to ale samozřejmě nekončilo.

Výměna plynových kotlů za kotle zcela jiné by znamenala velké výdaje pro domácnosti, protože koupit „povolený“ typ kotle je jedna věc, ta druhá je uzpůsobit mu i topnou soustavu, což by v mnoha případech znamenalo rozsáhlé rekonstrukce. Jen odhad takové výměny pro průměrnou českou domácnost se pohybuje v řádu vyšších desítek tisíc a pravděpodobně by mohl přesáhnout i sto tisíc. O následných provozních nákladech nového kotle nemluvě. V Evropské unii by se taková změna dotkla milionů domácností, v České republice stovek tisíc.

Obavy přitom panují nejen o finanční bezpečnost jednotlivců a rodin, ale i výrobců a firem a jejich případné konkurenceschopnosti na trhu. To by, v konečném důsledku, mohlo vést k dominanci několika značek, nedostatečné konkurenci a tlaku na ceny jednotlivých výrobků… a v konečném důsledku by opět trpěl spotřebitel, tedy domácnost či jedinec.

Zatím ne! Naštěstí

Návrh týkající se plynových kotlů momentálně prochází připomínkovým řízením a hlasy, které se vyslovují proti jeho uvedení v platnost, se ozývají stále častěji a hlasitěji. Zda se podaří změnu zastavit však zatím není jisté, jelikož i bez uvedení v platnost se jednotlivé členské země rozhodují pro podobné omezení i v rámci vlastní legislativy. V předstihu. Kromě již zmíněné Francie, Německa a Velké Británie se na seznam plánuje brzy zařadit i Norsko a Dánsko. A to nejen kvůli úspoře uhlíkových emisí a plánované neutralitě a přechodu na obnovitelné zdroje – ale i jako krok k nezávislosti na ruském plynu.

Prozatím však plynové kotle v ohrožení nejsou, a stejně tak není ani dané datum, do kdy bude kotle možné nakupovat, opravovat či používat. Naopak, technologie využívající obnovitelné plyny jsou jedním z uznaných zdrojů energie pro vytápění. Aktuální jednání probírají pouze možnosti přísnějších požadavků na účinnost a emise, které by se týkaly nových instalací a nových produktů uváděných na trh, tedy ne omezení nebo zákaz kotlů již fungujících. Samotná omezení by se tak rovněž týkala pouze některých druhů kotlů, ne všech plynových kotlů plošně.

Stavby? Rekonstrukce? Novostavby? Koho se to dotkne?

Stávající omezení, jak již začátek tohoto článku dává tušit, připomíná spíše obdobu přechodu na elektroauta či vyřazení kotlů na pevná paliva nesplňující emisní třídu. Nové plynové kotle se nesmí prodávat, instalovat a přeprodávat starší vyřazené modely. Zatím nikde nezaznělo, že je nezbytně nutné vyřadit z provozu a nahradit kotle, které jsou v tuto chvíli v provozu či budou do provozu uvedeny ještě před platností evropského nařízení.

Prozatím to tedy vypadá, že starší rodinné domy dostanou výjimku a dokud bude plynový kotel sloužit, bude možné ho používat.

Otazníky v momentální chvíli visí nad servisem a opravou takových kotlů. I zde to ale zatím vypadá, že servis a oprava stávajících plynových kotlů bude majitelům umožněna a kotle tedy bude možné využívat, dokud bude majitel schopen najít firmu či živnostníka, který kotel zvládne opravit a provést jeho servis před sezónou.

Pokud tedy nařízení projde řízením a vejde v platnost, bude se týkat nově pořízených kotlů a novostaveb, u kterých zkrátka plynový kotel nebude v rámci energetického štítku považován za vyhovující a vhodné řešení. Náhradou, jak již rovněž bylo zmíněno, budou kotle na tuhá paliva, krby a kamna na biomasu, tepelná čerpadla a samozřejmě fotovoltaické elektrárny.

Jak to má nyní Česká republika?

V současné době v České republice platí plánovaný zákaz provozu starých emisně nevyhovujících kotlů na tuhá paliva (kotlů 1. a 2. emisní třídy), který by po sérii kotlíkových dotací měl vejít v platnost se začátkem letošního září (tj. 1. 9. 2024). Pokud tedy někdo stále nestihl kotel vyměnit, je rčení „za pět minut dvanáct“ na místě. Od ledna 2025 už by tak nemělo být možné pořídit v ČR kamna a kotle na uhlí, antracit a koks. Prozatím se však mohou tyto typy paliv dále nakupovat a používat, splní-li zákonné požadavky (tj. minimálně 3. emisní třídu).

Zda se Česká republika přidá k progresivním členům Unie, kteří již zákaz plynových kotlů uvedli v platnost či jeho uvedení plánují v nadcházejících letech, zatím není jisté. Minimálně pokud nepřijde nařízení přímo od Evropské unie. Některé nepodložené zdroje hovoří o tom, že se Česká republika vyjádřila proti návrhu, ale jisté je jen to, že na takový krok nejsme připraveni. Jak již zaznělo, proti návrhu stojí fakt, že by si takový krok vyžádal statisíce rekonstrukcí topných soustav, ale i v současnosti nedostatečná připravenost státu uvést do praxe jiná, alternativní řešení pro vytápění – tedy například vodík nebo biometan.

Pokud by ovšem k zákazu dojít mělo, nástup by měl být pozvolný. Tedy v první řadě zákaz instalace kotlů v novostavbách, následně zákaz instalace obecně, až v poslední řadě zákaz plynových kotlů jako takových, podobně jako tomu bylo u kotlů na tuhá paliva.

Čím bude (zřejmě) nejvýhodnější topit?

Jako „první“ volba, tedy volba nejméně komplikovaná a pro občany náročná, se v současné době jeví dvě řešení. Pojďme se na ně podívat blíže…

Stále ještě povolenou a do budoucna zřejmě i nejlevnější variantou vytápění bude dřevo. Minimálně tedy do doby, než Evropské unii dojde, že se zákazy a omezeními zvýšila poptávku po dřevě, což se v konečném důsledku může negativně projevit na lesních porostech v Evropě. V současné době je ale palivové dřevo jednou z nejvýhodnějších variant, v kombinaci s moderními kotli pak ani není třeba v pravidelných intervalech vstávat a přikládat, jako to dělávaly naše babičky. Stinnou stránkou tohoto řešení je potřeba zabezpečení proti požáru a nároky na prostory, ve kterých bude možné skladovat dřevo připravené na zimu.

Populární a EU často protlačovanou alternativou kotlů jsou tepelná čerpadla, která se na první pohled jeví velmi výhodně a úsporně. Jasným negativem jsou vstupní náklady na tuto technologii a provozní náklady, jelikož čerpadlo je nutné „živit“ elektrickou energií ze sítě (pokud nemáme dostatečný výkon solárních panelů, případně i baterii – a to jsou další výdaje). Pokud tedy přepočítáme energetickou spotřebu čerpadla, plně ze sítě, a porovnáme s plynem, úspora je spíše pouze ekologická, nikoli však finanční.

Kromě dalších možností, nastíněných výše v textu, pak lze uvažovat ještě o sálavém vytápění pomocí infrapanelů. Sálavé teplo ohřívá přímo lidi a předměty v místnosti, které pak tepo předávají dále, nikoli vzduch samotný. K vytápění tak dochází rovnoměrně a při nižším výkonu, výhodou je rovněž pocitová teplota při tomto způsobu vytápění, která je často vyšší než reálná teplota místnosti, při stejné teplotě je nám tak tepleji. Současné provozní náklady jsou přitom v současné době udávány jako nižší než u plynových kotlů.

Rovněž hybridní technologie vypadají jako validní volba. Systémy využívající kombinaci neobnovitelného a obnovitelného zdroje získávají na oblibě a zájem členských států o tuto technologii roste. Je tedy dobře možné, že než vůbec vejde v platnost jakékoli nařízení pro kotle plynové, dávno je většina domácností dobrovolně nahradí jinou, ekologicky příznivější, alternativou.

Jak ale zaznělo zhruba v polovině článku, celá tato „kachna“ vzešla z volné interpretace návrhu, který aktuálně prochází připomínkováním, a který by se, i kdyby uveden v platnosti, netýkal všech plynových kotlů plošně.