Systém podlahového teplovodního vytápění a podmínky jeho instalace

Podlahové vytápění je vhodné i pro aplikaci alternativních zdrojů energie. Hodí se do všech typů místností a prostor bez ohledu na způsob jejich využívání. V systémech podlahového vytápění lze volit mezi teplovodním a elektrickým, v tomto článku se budeme věnovat podrobněji instalaci prvního ze jmenovaných.

Podstatou systémů podlahového vytápě­ní je rovnoměrné rozdělení teploty po celé ploše vytápěné místnosti. Vysoký podíl sálání umožňuje dosažení pocitu optimálního komfortu v místnosti, i když je teplota přibližně o 2 °C nižší než u jiných způsobů vytá­pění. Nejvyšší teplota v místnosti je v úrovni podlahy, uživatel má takzvaně nohy v teple a nepociťuje chlad. Snížením teploty vzduchu o 2 °C při zachování tepelné pohody klesnou provozní náklady až o 15 %.

Typy podlahových krytin
Podlahové vytápění dovoluje použití všech podlahových krytin, jejichž tepelný odpor nepřesahuje hodnotu 0,15 m² . K/W. Hodnotu tepelného odporu podlahové krytiny udává výrobce a této podmínce vyhovují všechny běžně používané krytiny, jako je dlažba, plovoucí podlaha, koberec, PVC či parkety. Jelikož právě dlažba má nejmenší hodnotu tepelného odporu, je ideální její použití ve spojení s kondenzačním kotlem či alternativními zdroji energie. Při projektování podlahového vytápění je užitečné počítat s tím, že po čase může dojít ke změně podlahové krytiny, která bude mít vyšší tepelný odpor.

Podmínky pro vhodnou instalaci systému podlahového vytápění
Pro správnou funkci podlahového vytápění je při pokládce podlahové krytiny nezbytné splnit tyto předpoklady:

• zvolená krytina je vhodná pro podlahové vytápění (udává výrobce – výrobek má odpovídající označení),
• krytina musí být položena podle pokynů výrobce,
• maximální tepelný odpor RλB by neměl překročit hodnotu 0,15 m² . K/W,
• musí být vykonána kontrola správnosti provedených přípravných prací a vyzrálosti potěru (zbytkové vlhkosti).

Technické informace a popis systému
Tento systém podlahového vytápění je určený k přímému zalévání potrubí potěrem. U systému přímého zalévání je pro bezpečnost potrubí nejdůležitější, aby potěr trubku úplně obalil. Uchycení trubek v systémové desce je konstruováno tak, aby bylo ze všech stran zaručeno úplné zalití trubky potěrem. Fólie proti pronikání vlhkosti do tepelné izolace má výstupky, které mají funkci úchytek pro trubky. Na horních stranách výstupků se nacházejí výčnělky proti zpětnému vytažení, které zaručují pevné držení trubky. Svrchní fólie ze dvou stran systémovou desku přesahuje a slouží tak k ideálnímu vytvoření tvarových zámků a dokonalému utěsnění celého systému hlavně při použití litých potěrů. Zároveň tato varianta tvarových zámků minimalizuje prořez systémové desky.

Plastifikační prostředek zlepšuje tekutost potěru a zvyšuje pevnost v tlaku a pevnost v tahu při ohybu. Sníženým obsahem vzduchových pórů se zlepšuje tepelná vodivost potěru. Horní hrana výstupků přidržujících trubky leží nad horním povrchem trubky. Tím je trubka při chůzi po nainstalovaném systému chráněna a není vystavena namáhání jako provozní plocha. To je další příspěvek k zajištění ochrany trubky před mechanickým poškozením.

Systémové desky a polybutenové trubky
Podle předpisů a doporučení se trubky mohou od projektované vzdálenosti pokládání odchylovat v horizontálním směru maximál­ně 10 mm a ve vertikálním jen 5 mm, aby mohlo být zaručeno rovnoměrné předávání tepla. To je u běžných systémů (pokládka tru­bek na nosné rohože s trubkovými úchytkami nebo se systémem Tacker) dosažitelné jen při fixační vzdálenosti trubek 50 cm. U těchto systémů to znamená značné náklady na materiál a práci navíc. Tyto speciál­ní požadavky plní systémové desky v originálním provedení s výstupky automaticky.

Ideálním materiálem pro podlahové vytápění jsou polybutenové trubky, které mají ve srovnání s ostatními používanými materiály nejdelší životnost a nejlepší instalační vlastnosti, které se výrazně nemění ani s klesající teplotou. Trubky odpovídají normě DIN 4726/27 a procházejí nezávislou kontrolou. Registrované trubky jsou označeny potiskem Přezkoušeno podle DIN a rovněž je registračním číslem potvrzena shoda s normou. V souladu s normou DIN 4726 může mezní hodnota prostupu kyslíku trubkami s kyslíkovou bariérou činit maximálně 0,1 g/m³. Takto je dosaženo maximální provozní bezpečnosti a zcela vyloučeno nebezpečí koroze. Vlivem namáhání v tlaku mají všechny plasty sklon k tečení (uhýbání). Takové chování je speciálně u polybutenovych trubek nepatrné, a proto jsou pro polybutenové trubky nejvhodnější svěrné a lisované spoje.

Vhodná instalace systému

• Přednost se dává spirálovitému pokládání, protože se při něm mechanické zatíže­ní trubky udržuje na nízké úrovni a povrchová teplota podlahy je rovnoměrnější.
• Vzdálenosti trubek při pokládání mohou činit 75 mm, případně násobky těchto hodnot.
• Při pokládání jsou možné proměnné vzdálenosti.
• Minimální poloměr ohybu je určen deskou.

Příprava podlahy před montáží a stavební předpoklady
Před zahájením prací musejí být instalována okna a dveře a začištěny stěny, aby tak bylo umožněno bezprůvanové schnutí topného potěru. Aby systémové desky dobře dosedaly na podklad, musí být podkladní beton před jejich uložením zbaven všech zbytků malty a čistě zameten.

Podkladní beton a vztažné výškové body
Pod podlahovým vytápěním se nesmějí vyskytovat dělicí spáry, výškové posuny, trhliny a podobně. Hrubá podlaha musí být zametena a nesmějí se na ní vyskytovat nerovnosti, například ulpělé zbytky malty, trhliny atd. Pouze takový stav je předpokladem dalšího správného provedení podlahy. Jsou-li před uložením systémových desek instalovány na podkladním betonu trubky, může být položena vyrovnávací vrstva, například z polystyrenu, aby tak byla pro uložení systémových desek k dispozici rovná plocha. Trubky mohou být také uloženy ve spárách vyřezaných v systémové desce pomocí profilového nože, což z hlediska nákladů představuje příznivou alternativu k vyrovnávací vrstvě. K vyrovnání nerovnosti podkladního betonu nesmějí být v žádném případě použity násypy (například písek), které mohou způsobit tvoření dutin, vedoucích až k poškození podlahy.

Před zahájením ukládání je zapotřebí zkontrolovat, zda je dodržena potřebná konstrukční výška. K tomu musejí být k dispozici v každém podlaží vztažné výškové body určené přímo na stavbě.

Izolace proti vlhkosti
Principiálně je nutné, aby projektant stanovil potřebnou izolaci proti vlhkosti ve sklepech a nepodsklepených prostorách. Tím se zabrání vzlínání vlhkosti zespodu a ze stran. Při výběru materiálu je třeba dbát na to, aby byly použity materiály, které se dobře snášejí s polystyrenem a neobsahují rozpouštědla. Nesmějí být použity lepenky obsahující dehet a zalévací nebo stěrkové hmoty s obsahem rozpouštědel. Nejvhodnější jsou izolační pásy s vrstvou bitumenu nebo plasty. Styčné plochy je nutno náležitě překrýt a svařit.

Montážní doba
Pro montážní skupinu (montér a pomocník) platí, že přibližně za jeden den práce lze položit 150 m² podlahového topení. Tato doba zahrnuje kompletní uložení systému včetně systémových desek, dilatačních pásů, průměrně potřebného počtu spojů a připojení rozdělovací stanice k základní skříni, krytů, připojení dílčích okruhů s vodicími oblouky trubek (bez připojení regulace podlahového vytápění k stoupací větvi otopného zařízení). Při použití nové rozdělovací stanice s násuvnými spoji je úspora času na topný okruh přibližně 2 minuty. Veškeré výše uvedené úkony platí pouze za předpokladu, že montéři dobře znají systém instalovaných produktů a používají při práci odpovídající montážní pomůcky, například odvíječ trubek.

Cementový potěr a plastifikátor
Tloušťky potěru příslušných podkladních vrstev odpovídají pevnostní třídě pro bytovou výstavbu. Obecně u systému gabotherm pro přímé zalévání činí minimálně 60 mm (překrytí trubek minimálně 45 mm).
Plastifikátor – přísada do potěru – podstatně zlepšuje tekutost potěru. Tím je zajišťován optimální kontakt mezi trubkou a potěrem. Další předností přísady je skutečnost, že snižuje obsah vzduchu v potěru, a tím se zlepšuje jeho tepelná vodivost. Pomocí plastifikátoru se zvyšuje pevnost cementového potěru, přičemž podstatně vyšší jsou zejména počáteční hodnoty pevnosti. Platí zásadní pravidlo: pro tloušťku potěru 60 mm, tj. překrytí 45 mm od horního povrchu trubky, je zapotřebí 0,2 kg/m². Plastifikátor se dávkuje v poměru 1 : 100 vůči cementu, což odpovídá přibližně 4 až 5 kg plastifikátoru na 1 m³ betonu.

Dilatační spáry a tlaková zkouška
Vyhřívané podlahové konstrukce od určitých rozměrů vyžadují dilatační spáry. Pro klasické betonové podlahy platí: maximálně 40 m², boční délka menší než 8 m, poměr stran maximálně 1 : 2,5. U litých potěrů jsou doporučené rozměry větší a řeší se podle konkrétních podmínek. Tlaková zkouška systému vytápění se provádí vodou před nanesením potěru na podlahové vytápění při tlaku 0,6 MPa. Během betonování se tlak v systému udržuje na hodnotě 0,3 MPa.

Regulace provozu
Pro přesné předávání tepla z podlahového vytápění do místnosti je bezpodmínečně nutná regulace teploty otopné vody v závislosti na teplotě venkovního vzduchu – tzv. ekvitermní regulace. Maximální teplota otopné vody pro podlahové vytápění se musí volit v souladu s návrhem podlahového vytápění. Při kombinaci podlahového vytápění a radiátorového vytápění je třeba zajistit směšování a regulaci topného okruhu pro podlahové vytápění.

Provoz podlahového vytápění lze regulovat prostorovými termostaty, které prostřednictvím termopohonů přes příslušnou elektrickou připojovací lištu (svorkovnici) otevírají, popřípadě uzavírají jednotlivé okruhy v souladu s požadovanou teplotou.

Pomocí připojovací elektrické lišty lze zajistit pohodlný centrální a skupinový útlum, přičemž prostorové termostaty musejí být na lištu připojeny čtyřžilovým spojovacím kabelem (4 × 1,5 mm²). Aby automatická redukce teploty mohla pracovat v závislosti na čase, musí být použit alespoň jeden prostorový termostat s hodinami, který má i možnost nastavení týdenního programu.

Závěr
Při instalaci podlahového vytápění je nezbytný dostatečný prostor pro tepelnou izolaci. Výška je různá s ohledem na zvolený typ vytápění a současně i typ použité krytiny. Po správné instalaci, dokonalém odvzdušnění a uvedení systému teplovodního podlahového vytápění do provozu není po celou dobu jeho užívání potřebný žádný další zásah. Díky své konstrukci je podlahové vytápění vhodné i pro aplikaci v památkových objektech. Jeho specifické vlastnosti spolu s možností využití jakéhokoliv nízkoenergetického zdroje tepla zaručují tepelnou pohodu ve všech místnostech, kde je tento systém instalován.

Ing. Pavel Vlach
FOTO: archiv firmy KKH Brno

Autor pracuje v obchodní společnosti KKH Brno, která se zaměřuje na systémy vytápění.

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.