Vytápění ve světle energetického a klimatického balíčku Evropské komise

Evropská komise (EK) zvolila v energetice tzv. balíkovou metodu. 30. listopadu 2016 představila již čtvrtý energetický balíček, který je známý jako zimní energetický balíček. Dohromady více než 4 500 stran textu.

Tempo jednání neumožnilo čas na diskusi, analýzy dopadů na bezpečnost zásobování energií, dopady na spotřebitele, na energetickou infrastrukturu…

Proto je velmi důležité v evropské legislativě státům ponechat dostatečnou flexibilitu, jak si nastavit další rozvoj a směřování energetiky, využívání současné energetické infrastruktury s cílem snižování emisí, zvyšování efektivnosti, a to vše nikoli na úkor, ale ve prospěch spotřebitele, neboť ten by měl být v centru pozornosti.

Je na škodu kvality balíku, že EK k němu přistoupila, aniž byl třetí energetický liberalizační balíček zanalyzován a na základě jeho plusů a minusů byla připravena nová legislativa EU.

Třetí energetický balíček byl liberalizační, ale čtvrtý (zimní) energetický balíček lze nazvat jako antiliberalizační, tj. s větší mírou regulace. Je doprovázen hesly jako revoluce v energetice, zelená energetika, zelená ekonomika, a dokonce EU v roce 2050 bezuhlíková – bez uhlí i plynu.

Pokud se ale podíváme např. na situaci v plynárenství, tak se připravují a staví nové terminály na zkapalněný plyn, nahlas se mluví také o novém plynovodu z Norska, samotná EK podporuje stovkami milionů eur výstavby nových plynovodů v EU – do kontextu tzv. bezuhlíkové EU zapadá i příprava výstavby plynovodu Nordstream 2 z Ruska přímo do Německa. Tak jak to ve skutečnosti je s tou bezuhlíkovou EU?

Směrnice EP a Rady 2018/2001 z prosince 2018 o podpoře využívání energie z OZE

Kontext směrnice:

• Je součástí tzv. zimního energetického balíčku, předloženého Evropskou komisí
  30. 11. 2016, a nastavuje rámec na rok 2030: finální dohoda 32 % OZE na úrovni EU na hrubé konečné spotřebě energie, původní návrh EK na úrovni 27 % vycházel z dohody Evropské rady z roku 2014.
• Identifikuje nevyužitý potenciál pro OZE v odvětví vytápění a chlazení; tj. odvětví, které spotřebuje přibližně 50 % energie EU a z toho 75 % spotřebované energie pochází z fosilních zdrojů.
• Klíčové body novely: snaha o integrovaný trh EU v oblasti OZE, pobídky pro decentralizovanou energii, posílení práv spotřebitelů, vytvoření podmínek pro energetické komunity a samospotřebitele (tzv. prosumers), povinnost zvyšování podílu OZE ve vytápění a chlazení, podpora pro odpadní teplo, rozšíření kritérií udržitelného využívání i na biomasu určenou na výrobu tepla a elektřiny.
• Zavádí samostatný (nový) článek pro CZT: s ustanoveními týkajícími se např. povinnosti navyšování podílu OZE v CZT, zavedení přístupu třetích stran (výrobců z OZE):
  ○ článek 23 – začleňování energie z OZE do vytápění a chlazení, odst. 1 – v odvětví vytápění a chlazení se členský stát snaží zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů a chlazení o orientační hodnotu 1,3 %;
  ○ článek 24 – dálkové vytápění a chlazení, odst. 4 písm. a) snaha o zvýšení podílu energie OZE a odpadního tepla nebo chladu v odvětví dálkového vytápění a chlazení nejméně o 1 %;
  ○ směrnice (článek 24) stanoví povinnosti, ale zároveň ochranu a podporu pro účinné systémy CZT (ve smyslu definice podle směrnice o energetické účinnosti) = preferovaný typ CZT, zároveň stát nabízí flexibilitu, pokud podíl účinných systémů CZT a systémů do 20 MW pokrývá více než 90 % celkového prodeje jeho dálkového vytápění, v tom případě členský stát nemusí použít ustanovení článku 24.

Vzhledem k povinnosti pro sektor vytápění (zejména zvyšování podílu OZE) a zároveň nástroje flexibility, které novela směrnice nabízí, bude proces transpozice směrnice klíčový, s cílem rozložit tíhu rovnoměrně,
tj. i na sektor individuálního vytápění.

Systémy CZT vytvářejí již dnes inteligentní energetický systém. Charakter OZE, jejich nepředvídatelnost výroby, nerovnováha mezi okamžitou výrobou a potřebou energie, potřeba záložních zdrojů apod. vyžaduje flexibilní infrastrukturu.

A právě systémy CZT, které dokáží efektivněji implementovat OZE nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, plní úlohu integrátora/nástroje/infrastruktury, která dokáže efektivně propojovat výrobu a spotřebu, umožňuje skladovat energii (v podobě tepla) v době jejího přebytku, využít různé formy energie, které ve městě vznikají, využít odpadní teplo, které jinak uniká v podobě emisí do ovzduší.

Operátor systému CZT, který provozuje infrastrukturu, vytváří ve městech žijící, efektivně fungující, inteligentní systém.

Směrnice EP a Rady 2018/2002 ze dne 11. prosince 2018, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

Pro sektor teplárenství jsou relevantní články 9a, 9b, 9c, 10a a příloha VIIa:

• čl. 9a – Měření v případě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody
• čl. 9b – Poměrové měření a rozdělení nákladů v případě vytápění, chlazení a TUV
• čl. 9c – Požadavek dálkového odečtu
• čl. 10a – Informace o vyúčtování a spotřebě tepla, chladu a TUV
• Příloha VIIa – Minimální požadavky na vyúčtování a informace o spotřebě v případě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody

Na převedení do národní legislativy mají členské státy 18 měsíců, s výjimkou některých článků (čl. 9, 9a, 10, 10a, 11 a Ila), kterých se týká lhůta 24 měsíců od vstupu směrnice v platnost.

Směrnice EP a Rady 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

Podle článku 9 směrnice pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie mají členské státy zajistit, aby:

• od 31. prosince 2020 všechny nové budovy byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie,
• po 31. prosinci 2018 byly nové budovy, ve kterých sídlí a které vlastní veřejné orgány, budovami s téměř nulovou spotřebou energie.

Energetická náročnost budov, tj. skutečná potřeba energie pro budovu, nebo politická hospodárnost, kde se energetická náročnost budov mění v závislosti na palivu, místě zdroje tepla a času – kdy se počítá? Energetická náročnost budov jako výsledek výpočtu globálního ukazatele udává zkreslenou (účelovou) potřebu tepla pro budovu (v kWh/m² a rok).

Globální (politicko-lobbistický) ukazatel je závislý nikoli na potřebě tepla pro budovu, tedy na její energetické náročnosti, ale na palivu, typu zdroje tepla, umístění zdroje tepla pro budovu a času, kdy se počítá.

Směrnice EP a Rady 2018/410 ze dne 14. března 2018, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit nákladově efektivní snižování emisí a investice do nízkouhlíkových technologií a rozhodnutí (EU) 2015/181

Revidovaná směrnice o systému obchodování s emisemi skleníkových plynů zavedla jako součást 4. fáze (2021–2030) řadu solidárních finančních mechanismů pro 10 členských států:

• modernizační fond,
• přechodné bezplatné přidělování emisních povolenek pro výrobu elektrické energie (článek 10c směrnice),
• emisní povolenky vyhrazené pro účely solidarity.

Stanoví se rámec pro obchodovatelné období 2021–2030, které se týká zařízení >20 MW, s cílem snížit do roku 2030 celkové emise skleníkových plynů o nejméně 40 % pod úroveň z roku 1990 nákladově-efektivním způsobem (z toho vyplývá cíl pro sektory v ETS snížit emise o 43 % oproti roku 2005).

To navazuje na vytvoření tržní stabilizační rezervy (MRS) zavedené v reakci na prudký pokles tržních cen emisních povolenek z důvodu jejich přebytku. Novela směrnice zavádí roční snižování emisního stropu ze současných 1,74 % o 2,2 % (lineární faktor redukce):

• sektorům, které jsou ohroženy únikem uhlíku, budou nadále přidělovány emisní povolenky bezplatně do výše 100 % (na základě benchmarků), ostatním sektorům do 30 % (včetně teplárenství),
• množství povolenek v MSR bude dočasně zdvojnásobeno do roku 2023.

Směrnice má na jedné straně ambiciózní cíle a na straně druhé zároveň nabízí jisté nástroje a možnosti kompenzace: možnost bezplatných přidělení kvót C0₂ jako kompenzace za investice do snižování C0₂ (článek 10c), zřízení modernizační fondu (článek 10d), fond na inovace.

Článek 10c poskytuje členským státům možnost poskytovat bezplatné povolenky pro odvětví energetiky výměnou za investice do modernizace.

Článek 10c:

• program v současném období 2013–2020 v ČR již úspěšně funguje a bude fungovat i v období 2021–2030,
• nevyužití v ČR by znamenalo konkurenční nevýhodu,
• EK vydá k článkům 10c a 10d prováděcí předpisy, pokyny.

Teplárenské zdroje v systému EU ETS jsou zdroje >20 MW. Jejich spotřebitelé jsou dnes diskriminováni vůči individuálním zařízením a zdrojům do 20 MW, neboť v ceně tepla platí i dodatečný náklad na nákup povolenek C0₂.

Za individuální zdroje emisí v podstatě platí stát. Při růstu cen povolenek hrozí ztráta konkurenceschopnosti výroby tepla z těchto zdrojů a riziko „úniku uhlíku na národní úrovni“, tj. odpojování od CZT a přesun tvorby emisí ze sektoru podléhajícího EU ETS do oblasti mimo ETS (např. domovní kotelny).

Jedním z navazujících dokumentů k novele směrnice o EU ETS pro období 2021–2030 (IV. obchodovatelné období) je přenesené nařízení EK, kterým se stanoví pravidla přidělování bezplatných povolenek (mění současné rozhodnutí Komise 2011/278/ElJ).

Je relevantní ve vztahu k CZT/KVET vzhledem k tomu, že i během IV. obch. období bude pro teplo dodané do CZT určité množství povolenek C02 přidělené bezúplatně – postup při výpočtu tohoto množství budou určovat právě aktualizovaná pravidla.

Nařízení EP a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o řízení energetické unie a opatření v oblasti klimatu

• Do 31. 12. 2018 měly členské státy předložit EK návrh národních energetických a klimatických plánů (NEKP) na roky 2021–2030 (nestihly ČR, Bulharsko, Řecko, Maďarsko, Lucembursko, Španělsko).
• Do 1. 4. 2019 EK vypracuje návrh dlouhodobé strategie EU pro snížení emisí skleníkových plynů (měla by zohlednit návrhy integrovaných národních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu). EK vydá doporučení k předloženým NEKP.
• Do 31. 12. 2019 členské státy předloží EK finální integrované plány v oblasti energetiky a klimatu.
• Do 1. 1. 2020 členské státy předloží EK dlouhodobou strategii s perspektivou alespoň na 30 let, tedy do roku 2050.

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB Haustechnik 3/2019.