Změny v předpisech nejen pro výrobce a dovozce tepelné techniky

V roce 2015 dochází k dalším změnám nejen v oblasti „energetického štítkování“, ale celkově v oblasti posuzování energetické efektivity tepelných zdrojů a systémů vytápění jako celku. Důvodem je další implementace předpisů Evropské unie do našeho legislativního prostředí.

Kjótský protokol

Všechny tyto předpisy mají společné kořeny v tzv. Kjótském protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, který byl přijat v prosinci roku 1997. Obsahem tohoto protokolu jsou cíle ekonomicky vyspělých států a jsou zde vymezeny způsoby jejich možného plnění. Členské země se v Protokolu zavázaly do konce prvního kontrolního období (2008–2012) snížit emise skleníkových plynů nejméně o 5,2 % ve srovnání se stavem v roce 1990. V prosinci 2012 byl schválen dodatek, kterým bylo potvrzeno pokračování Protokolu a jeho druhé kontrolní období, které bylo stanoveno na osm let (2013–2020). V rámci druhého kontrolního období se část zemí zavázala přijmout nové redukční závazky, které by měly přispět ke snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 18 % pod úroveň roku 1990. Evropská Unie a její členské státy se zavázaly snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % v porovnání s rokem 1990, navýšit o 20 % využití energie z obnovitelných zdrojů a o 20 % snížit spotřebu energie.

20-20-20

Pro dosažení vytyčených cílů pod pracovním názvem „program 20-20-20“ byly evropskou unií vydány směrnice pro stanovení požadavků na ekodesign a označování výrobků spojených se spotřebou energie. Směrnice ErP 2009/125/ES určuje všechna kritéria pro navrhování výrobků šetrných k životnímu prostředí a definuje minimální požadavky na energetické a environmentální charakteristiky výrobků, které spotřebovávají energii. Směrnice o označování spotřeby energie na štítcích 2010/30/ES stanovuje povinnost označit každý výrobek energetickou třídou, účinností a jinými technickými parametry. Účinky souvisejících předpisů – Nařízení EU se však začnou projevovat až od 26. září letošního roku, data povinné aplikace minimálních požadavků ErP a Označování energetickými štítky.

Tepelné zdroje nově

Nařízení Komise (EU) 813/2013 se týká kotlů, kombinovaných kotlů, tepelných čerpadel s tepelným výkonem max. 400 kW a kogeneračních jednotek s elektrickým výkonem do 50 kW. Nařízení Komise (EU) 814/2013 se týká ohřívačů vody s tepelným výkonem max. 400 kW a zásobníků teplé vody s užitným objemem max. 2000 l. Tyto předpisy představují energetickou účinnost v jiném pohledu, než jak ji známe a jak byla doposud vyjadřována. V režimu vytápění přibylo slovíčko sezonní, správným označením je tedy nyní „Sezonní energetická účinnost vytápění“, což je jakýsi průřez funkcí a chováním výrobku v různých režimech chodu včetně odstávky.

Nařízení Komise (EU) 811/2013 se týká kotlů, kombinovaných kotlů, tepelných čerpadel s tepelným výkonem nejvíce 70 kW a kogeneračních jednotek s elektrickým výkonem do 50 kW. Nařízení Komise (EU) 812/2013 se týká ohřívačů vody s tepelným výkonem nejvíce 70 kW a zásobníků teplé vody s užitným objemem nejvíce 500 l. Tato nařízení navazují na ekodesignovou směrnici a v něm uvedená minimální požadovaná kritéria, která se dále rozvádějí do škály tříd podle dosahované úrovně účinnosti.

Konfigurace uvedená v příkladu, se spotřebičem třídy A pro obě funkce, dosáhne třídy A+ pro vytápění a třídy A+++ (maximum) pro ohřev teplé užitkové vody.
Sestavy mohou být dodávané už s nalepeným štítkem od jednoho výrobce, nebo mohou být poskládané distributorem (například prodejcem nebo instalatérem).
Výpočet přínosu jednotlivých prvků a sezónní výkon, přiřazení celkové energetické třídy a stejně tak vyplnění štítku se přenechává tomu, kdo navrhuje sestavu (výrobce nebo distributor).

Požadavky na sezonní energetickou účinnost

Od 26. září 2015 nesmějí výrobci vyrábět a uvádět na trh palivové kotlové ohřívače pro vytápění vnitřních prostorů a palivové kotlové kombinované ohřívače o jmenovitém tepelném výkonu ≤ 70 kW s nižší sezonní energetickou účinností než 86 %. Výjimkou jsou kotle typu „B1“ o jmenovitém tepelném výkonu ≤ 10 kW a kombinované kotle typu „B1“ o jmenovitém tepelném výkonu ≤ 30 kW. Kotle s otevřenou spalovací komorou („B1“) musí splnit minimální sezonní energetickou účinnost vytápění 75 % a dále musí být splněn požadavek Evropské unie na instalaci tohoto typu kotle do stávajících bytových jednotek do společného kouřovodu a každý plynový kotel „B1“ musí být vybaven vlastní komínovou klapkou. Vzhledem k této podmínce je přenesena povinnost zajistit splnění tohoto způsobu instalace na instalační firmu, nikoli na výrobce.

U palivových kotlových ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů a kombinovaných ohřívačů o jmenovitém výkonu > 70 kW a ≤ 400 kW platí minimální sezonní energetická účinnost vytápění 86 % při 100% jmenovitém tepelném výkonu a minimálně 94 % při 30 % jmenovitého tepleného výkonu.

Štítkování v novém

Aby byla zajištěna pokud možno nejjednodušší informovanost koncových spotřebitelů o plnění minimální energetické účinnosti ohřívačů, zavádí Evropská unie povinné označování spotřebičů energetickými štítky. Směrnice pro energetické štítky (2010/30/EU) se vztahuje na výrobky spotřebovávající energii a jejím záměrem je standardizovat způsob označování energetickými štítky a způsob uvádění normalizovaných informací o výrobku.

Jaroslav Kukla  
Autor je ředitelem společnosti Vips Gas, s.r.o.

Foto: VIPSgas

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB HAUSTECHNIK.