Výzvy v hamburském objektu superlativů vyřešeny potrubním systémem Viega
Mistrovská hudební díla zřídkakdy vznikají přes noc. Většina z nich je spíše výsledkem dlouholetého úsilí a některá zůstanou dokonce navždy nedokončená. I tak ale dokážou lidi po celá desetiletí či století bavit. To samé se vlastně dá říci i o budovách, v nichž se tato díla hrají. Jako příklad za všechny uveďme Labskou filharmonii v Hamburku, která se po deseti letech konečně dočkala svého dokončení. Jak se potvrzuje, již několik týdnů po otevření, jedná se o mimořádný počin, jak z hlediska akustického, tak architektonického.
Mistrovské stavební výkony, které k tomu byly nezbytné, jsou přitom patrné jen za určitých podmínek. Jako například u obkladů stěn s až filigránskou úpravou, které v sálech zajišťují vynikající akustiku. Anebo u instalace vodovodního potrubí, které je upraveno tak, aby dokázalo zvládnout i velký nápor během představení, kdy je budova plná návštěvníků.
Hlavní infrastrukturu rozvodů pitné vody a tepla v různých částech budovy provedl hamburský podnik A.C.Vorwald & Sohn GmbH, který se zabývá zdravotní technikou, topením a klimatizací, opravdu zodpovědně – a pomocí potrubních systémů od společnosti Viega zvládl úkoly, které předtím opravdu nemohl mít nikdo „v plánu“.
Labská filharmonie napnula své architektonické plachty, aby ovládla hudební svět. (Fotografie: Elbphilharmonie © Thies Rätzke)
Komplexní úkoly
Každý, kdo cestuje po severním Labi do vnitrozemí k přístavnímu městu Hamburg, nabude dojmu, že kormidluje na přídi předimenzované, technicky vysoce vyspělé lodi se skleněnými plachtami. Zde, na západním břehu historického skladového komplexu, nyní „kotví“ hotová Labská filharmonie. Architektura je unikátní: starý kubický sklad z pálených cihel vypadá jako trup budovy a nad ním se jako „výstroj lodi“ tyčí skleněný palác.
To vše má kultovní potenciál – a to jak na stavební, tak na umělecké scéně. Řemeslný um a výtvarné nároky splývají v režii hlavního dodavatele, firmy HOCHTIEF, právě do toho řemeslného umění, které je pro historii Hamburgu tak charakteristické. Avšak s jasně moderním výrazem: „Spolupráce na Labské filharmonii vyžadovala více než jen řemeslnou zručnost. Na tomto obrovském staveništi bylo nutné nejen zvládnout nejnovější techniky, ale mít i logistické a podnikatelské znalosti,“ vzpomíná Jens-Peter Rücker na deset let stavby.
Jako jednatel hamburského podniku A.C.Vorwald & Sohn GmbH, který se zabývá zdravotní technikou, topením a klimatizací, tak v průběhu stavby zvládl několik komplikovaných situací, když jiné podniky kvůli speciálním požadavkům, mnoha změnám plánů nebo zastavením stavby dávno odstoupily. Jako rozenému Hamburčanovi mu totiž doslova a do písmene leželo na srdci, aby přispěl k úspěchu ambiciózního projektu Labské filharmonie: „Mělo to něco do sebe – v roce 150leté existence našeho podniku byla dokončena stavba století. A my jsme se na tom podíleli,“ říká dodavatel zdravotní techniky, topení a klimatizace s určitou dávkou hrdosti.
Jens-Peter Rücker (vlevo), jednatel podniku A. C. Vorwald & Sohn GmbH, který se zabývá zdravotní technikou, topením a klimatizací, v rozhovoru s poradcem firmy Viega Marco Schiemannem v technické místnosti centrální přečerpávací stanice. Od tohoto místa se zásobování pitnou vodou rozvádí do několika stovek místností Labské filharmonie.
Výzva: velikost projektu
Hrubá podlažní plocha necelých 125 000 m² Labské filharmonie se rozděluje do 26 pater. Jen pro porovnání: momentálně největší bankovní budova v Německu, Commerzbank Tower o výšce necelých 260 metrů, poskytuje plochu přibližně 110 000 m².
Kromě velkého koncertního sálu a dvou dalších menších koncertních sálů je velkorysá nabídka místa v Labské filharmonii využívána pro hotel s přibližně 250 lůžky a pro 45 bytových jednotek. K tomu se přičítají gastronomické prostory a veřejně přístupná Plaza. V této úrovni, v přechodu mezi starou podezdívkou a novou prosklenou nástavbou, se návštěvníkům na všech stranách otevírá panoramatický pohled na přístavní krajinu a město.
Velký koncertní sál poskytuje místo pro cca 2100 osob. A přesto není žádný posluchač od dirigenta vzdálen více než 30 metrů. Už tím se potvrzuje jedinečný zvukový zážitek v Labské filharmonii. (Fotografie: Chicago Symphony Orchestra / Riccardo Muti © Todd Rosenberg Photography)
„Abychom různé užitné prostory zásobovali pitnou vodou a teplem podle potřeby, pro hlavní rozvod jsme sami nainstalovali více než 10 kilometrů měděných trubek Profipress o průměru až 108 mm. V sekundárních rozvodech pro užitné prostory mimo Plazu a velký koncertní sál pak pokračovaly jiné sanitární, topenářské a klimatizační podniky. Bylo zde tedy nutné dodržet termíny a rozhraní i přesto, že se měnily plány a zastavovala stavba,“ popisuje Rücker některé překážky během dlouholeté výstavby.
Mít na staveništi pokaždé včas potřebné tvarovky pro instalaci pitné vody a topení byl nejen logistický, ale i podnikatelský oříšek. Proto firma Vorwald & Sohn vsadila na široký sortiment měděného potrubí Profipress a krátké dodací termíny společnosti Viega. „Když se na staveništi pokračovalo, byly všechny tvarovky na místě vždycky včas, a to i takové, které nejsou běžné používané,“ potvrzuje hamburský podnikatel. A na této stavbě bylo nerozmanitějších forem spojek použito opravdu nespočet.
Přípoje topení jsou z měděných trubek a spojovacího systému Profipress od společnosti Viega – zde ve spodní části budovy historického skladu. (Foto: Viega)
Jedinečná architektura
Při návrhu vnitřní architektury koncertního sálu byla pochopitelně rozhodující kvalitní akustika. Koncept Labské filharmonie pochází od světoznámého odborníka na akustiku, Yasuhisi Toyoty. Ten pro tento krásný posluchačský sál vyvinul vlastní strukturu stěn a stropů z 10 000 na milimetr přesných, samostatně frézovaných sádrokartonových desek. Tyto desky cíleně svádí zvuk do všech úhlů. Přičemž se Jens-Peter Rücker nad pojmem „úhel“ usmívá: „V této budově vlastně do úhlu není nic – dokonce ani instalační šachty. Trasa potrubí přitom odskakuje nejen ve vertikálách, ale i v horizontálách.“
Architektuře odpovídající trasa potrubí si nakonec vyžádala tisíce tvarovek ve všech myslitelných variantách. Důvodem toho byly kvalita, bezpečnost a rychlá manipulace, které zde dle Rückera jednoznačně hovořily pro systém měděných potrubí Profipress od společnosti Viega: „Lisovací technika je už na umělecké úrovni. Díky tomu lze rychle zhotovit spoje i ve velkých rozměrech. U potrubí sítě v Labské filharmonii však obzvláště záleželo na těsnosti lisovaných spojů,“ vzpomíná si vyučený plynařský a vodoinstalatérský mistr.
Rozvody studené vody pro chlazení budovy jsou vedeny nerezovým systémem Sanpress Inox k zařízení pro demineralizaci a změkčování vody. (Foto: Viega)
Pitná voda je nejprve přes první přečerpávací stanici, která je dimenzována na objemový průtok 97 m³/h, čerpána do sedmého patra v objektu starého skladu. Odtud je pak dalšími přečerpávacími stanicemi rozváděna do všech částí budovy. Na konci stupaček k obytným jednotkám je nainstalována hygienická stanice Viega s funkcí Hygiene +. Ta zaručuje pravidelnou výměnu pitné vody v této části rozvodů. Kvalitu pitné vody navíc zajišťují další hygienické stanice v každé bytové jednotce. S individuálně programovatelnými režimy tak zůstává zachován správný provoz, i když se byt několik dní nebo týdnů nepoužívá.
Centrální tlaková zkouška pak byla opravdu výzvou: díky průchodu potrubních tras různými geodetickými výškami byl téměř na každé spojce jiný zkušební tlak. Díky bezpečnostní SC-Contur, kterou má každá spojka Viega, bylo možné odhalit případné netěsnosti v konstrukci potrubí a tím předejít možnému nežádoucímu úniku vody během užívání. „To je bezpečnostní prvek, který zdaleka nemají všechny spojky na trhu,“ poznamenává pan Rückner.
Hygienická stanice Viega s funkcí Hygiene +: v Labské filharmonii je kvalita pitné vody zajišťována pravidelnou výměnou vody. (Foto: Viega)
Jak zkouška probíhala: při suché zkoušce těsnosti pomocí vzduchu nebo inertních plynů, která i zde byla povinná, je podle norem povoleno tlakové rozmezí od 22 mbar do 3,0 bar, při „mokré” zkoušce těsnosti pomocí pitné vody je to 1,0 až 6,5 bar. Pokud spojky zajišťují nucenou netěsnost v užším tlakovém rozsahu nebo jen v určitém tlakovém bodě, může i při odborně provedené zkoušce těsnosti zůstat neodhalené nějaké místo, které omylem zůstalo neslisováno. Tomu bylo samozřejmě a právě v Labské filharmonii zabráněno lisovanými spojkami Viega.
Architektura a akustika jakožto i tvůrci by zde totiž měli zajistit perfektní pódium pro hudební umění – a to jak pro klasické tóny tak pro novodobé noty. Ve skrytu tohoto „pódia“ řemeslníci již své umění prokázali a realizovali stavbu, které „nic neuteklo“, jak trefně říká Jens-Peter Rücker.
ZDROJ: PR článek společnosti Viega s.r.o.