Údržba zpevněných povrchů a dlažby snadno a rychle

Teplé jarní měsíce a zejména léto je časem pro venkovní posezení a grilování. Aby se jednalo o skutečně nezapomenutelné momenty, je třeba zahradu řádně připravit. A to včetně venkovních povrchů a dlažby, na kterých se mohou usazovat různé nečistoty, růst mech nebo lišejníky či se jednoduše držet špína.

Za většinu znečištění přitom ani nemůžeme my a frekventované užívání povrchu, ale spíše povětrnostní vlivy a samotný fakt, že se jedná o dlažbu venkovní. Jak přistoupit k údržbě různých typů povrchů, na to se podíváme právě v tomto článku.

Lokalita

Hlavním faktorem, který rozhoduje o tom, jak se venkovní plochy a dlažby rychle znečistí, je jejich umístění. Povrchy na slunných místech mají tendenci být méně problematické a méně trpět skvrnité. Na stinných místech chráněných před větrem je mnohem pravděpodobnější, že se na dlažbě bude držet vlhkost a bude se na ní tvořit kluzký film, růst řasy, mech a lištějníky.

Za znečištění a nežádoucí zbarvení pak často může tlející, promočené listí a ptačí trus – což se opět vyskytuje častěji ve stínu pod stromy, které na podzim opadávají a v létě dovolují ptákům sedat na větve, než někde na slunci. Ve spárách mezi dlaždicemi se často hromadí tlející listí a hlína, což podporuje růst plevelu a trav – a i to se opět častěji a rychleji stává na stinných, vlhčích místech.

Je samozřejmě pochopitelné, že většinou není na výběr a dlažbu či zpevněnou plochu umístíme tam, kde ji potřebujeme – tedy i do stínu, jak ji ale udržet čistou? Vše závisí na použitém typu zpevněného povrchu.

Betonová dlažba

Betonové dlaždice mají, oproti ostatním materiálům pro zpevněné povrchy venkovního prostředí, poměrně velké póry, což je činí savými. Při dešti to má výhodu, že zpravidla nehrozí uklouznutí, za běžných podmínek to ovšem znamená vyšší náchylnost k biologickému znečištění – a hlavně nevhodnost použití vysokotlakého čističe, který by mohl porézní strukturu betonu poškodit. Je tedy lepší navléct si ochranu na kolena, vzít „rejžák“ a dát se do práce…

Přírodní kámen

Venkovní dlažba z přírodního kamene je zpravidla zhotovena z:

• žuly,
• mramoru,
• vápence,
• čediče,
• pískovce,
• křemence.

Jelikož kámen je zpravidla tvrdý a nehrozí jeho poškození, lze tento typ povrchu velmi efektivně čistit vysokotlakým čističem nebo elektrickým kartáčem (ovšem pozor na pískovec, který má tendence se drolit a mohli bychom mu uškodit!). Kámen ovšem nesnese agresivní čisticí prostředky obsahující povrchově aktivní látky, kyseliny nebo chlór. V případě kamene také nepoužíváme škrabky s ostrými hranami, drátěnky či drátěné kartáče, které by mohly dokonale přírodní povrch kamene poškrábat a znehodnotit. Vhodnější je čistá voda a přípravky s neutrálním pH.

Dlažební kostky

Dlažební kostky zpravidla nevyžadují citlivější přístup a jejich čištění bývá fyzicky náročnější. To můžeme obrátit ve svůj prospěch a při čištění využít čisticí zařízení. Pokud nechceme investovat do speciálního vybavení nebo si je půjčovat, postačí nám i nástavec na křovinořez nebo elektřinou poháněné zařízení připojitelné k zahradní hadici.

Vhodným způsobem, jako pro řadu dalších typů zpevněných ploch, je i vysokotlaký čistič. Jak již bylo zmíněno, není vhodný pro porézní povrchy, určitě s ním ale zvládneme například zámkovou dlažbu nebo kamenné kostky ve stylu kočičích hlav. Vysokotlaký čistič ovšem nepoužíváme, pokud jsou spáry v dlažbě širší či vyplněny štěrkem či pískem – docházelo by k jejich vymletí proudem vody, vymytí či v případě štěrku i odstřelování materiálu spár a výsledek by byl horší než nevyčištěná dlažba. Na měkčí druhy dlažeb použijeme širší nástaveb na čistič. Před použitím je vhodné se poradit s experty, od kterých budeme čistič kupovat či půjčovat, jakou mají zkušenost s konkrétním typem dlažby a jak přístroj nastavit, abychom materiál nepoškodili.

Poslední záchrana

Co bychom rozhodně dělat neměli, je drhnout zpevněnou plochu drátěným kartáčem. Ač se to může zdát jako dobrý nápad, protože jak by asi skvrny mohly přečkat drátěný kartáč, rozhodně to tak není. Mnohem pravděpodobnější je, že povrch poškrábeme a způsobíme tak jeho nevratné poškození vzhledu.

Což ostatně platí i pro chemikálie – chemie může skvrny i způsobovat a může povrch poškodit, takže rozhodně je třeba na celý proces čištění pečlivě dohlížet a zvolit chemii s ohledem na typ čištěného podkladu. Je samozřejmě možné, že se v zoufalství k drátěnému kartáči nakonec uchýlíme, protože se skvrnou nic jiného nehne, ale i v takovém případě bychom měli být opatrní, abychom skutečně odstranili pouze dotyčnou skvrnu.

Nejspolehlivějším způsobem, jak zabránit poškození povrchu zpevněné plochy, je zvolené řešení odstranění skvrn předem vyzkoušet na kousku povrchu někde v místě, které není příliš viditelné nebo pohledové – a teprve potom přikročit k celoplošnému ošetření.