Zahrada jak ze žurnálu: oprava venkovního betonu
Eliška Hřebenářová 
Součástí letních měsíců je i posezení na zahradách nebo dvorcích našich domů. A protože co Čech, to kutil, nepochybně máme na každý na zahradě trochu toho betonu, kterým jsme si vypomohli při tvorbě zpevněné plochy, podkladu terasy, kotvení slunečníku nebo tvorbě schodů. Beton ovšem, jako všechny materiály na světě, podléhá degradaci.
Ta se nejčastěji projevuje drobnými trhlinami, které se časem vlivem působení počasí a různých teplot zvětšují, nebo olupováním, drolením či výtluky. Co tedy dělat, aby náš venkovní prostor pro relaxaci byl pořád stejně vizuálně krásný, jako když jsme poprvé skončili s betonáží?
Proč k poškození dochází?
Jak již bylo nastíněno, k poškození betonu ve vnějším prostředí dochází zejména působením objemových změn a počasí, zejména pak vlhkosti a mrazu. To ale samozřejmě nemusí být jediné faktory, které mají na degradaci vliv. Jako velký problém jsou vnímány chemické vlivy, například sůl využívaná v zimě jako řešení problémů s ledem, anebo v létě jako prostředek ke zkrocení problémů se slimáky.
Smést ze stolu bychom neměli ani mechanické poškození, tedy například pokud na beton stavíme těžké květníky s rostlinami – a některý nám upadne a do betonu narazí. V neposlední řadě také nemůžeme vyloučit špatně vyrobený beton, kdy při tvorbě směsi mohlo dojít k chybě nebo nebyly dodrženy podmínky pro jeho správně vytvrdnutí – a jeho finální vlastnosti nejsou takové, v jaké jsme doufali.
Po opravě beton nemusí být pohledově tak hezký, jako když jsme skončili s první betonáží původního prvku. Nová hmota nemusí mít stejnou barvu a ač se někomu taková patina může líbit, neplatí to samozřejmě pro všechny. Ve venkovním prostředí nemáme tu možnost přes beton položit lino nebo koberec, přesto nejde o neřešitelný problém – pokud toužíme po barevně sjednoceném povrchu, jednoduše použijeme nátěr na beton, který všechny nedostatky spolehlivě skryje.
Jak na opravu betonu?
V rámci oprav betonu prakticky existují dva přístupy – starý a nový. Ten starý, prověřený řemeslníky let minulých, radí poškozený beton zbavit nesoudržných částí, pečlivě jej omýt a ještě vlhký postříkat octem. Jakmile beton začne šumět a na povrchu se objeví bublinky, beton spláchneme a začneme betonovat novou vrstvu.
Právě namočení a rozrušení původního povrchu nám zajistí, že nová hmota bude na té původní dobře držet a napojení betonu bude bezchybné a dlouhotrvající. Betonujeme po malých úsecích tak, aby namočený a octem ošetřený starý beton nestihl vyschnout dříve, než ho my stihneme přebetonovat.
Oprava moderně
Moderní postupy nám předepisují trochu jiné, pokrokové techniky. Stále platí, že stávající beton je třeba zbavit všech nesoudržných částí a prachu, než přikročíme k jakýmkoli konkrétním úpravám. Ocet však v tomto případě necháme v kuchyni a sáhneme po penetrací, kterou použijeme na celou poškozenou a zvětralou plochu.
Plochy před penetrací nebrousíme, tím bychom snížili přilnavost nového betonu, což by zhoršilo konečný výsledek. Po zaschnutí (zde pozor, zaschnutím se nerozumí vyschnutí vlivem přímého slunečního záření, před sluncem bychom naši práci měli naopak chránit, aby všechny hmta vyschnula přirozeně!) použijeme na stávající beton stěrkovou směs určenou pro vyrovnání a opravy betonových povrchů, kterou opravíme všechny nedostatky a vyhladíme ji do ztracena, aby plynule navázala na již existující beton.
Kompletní náhrada
Pokud došlo k výraznějšímu poškození betonu a oprava by byla příliš náročná, můžeme samozřejmě přikročit ke kompletnímu nahrazení. Tedy vybourání stávajícího a vytvoření nového. K tomu budeme potřebovat buď kladivo a majzlík – anebo sbíječku, která nám pomůže vrstvy vybourat snadno a rychle.
Pokud náš beton dříve obsahoval výztuž (například v případě schodů či zítek), musíme si ji obstarat ještě před betonáží, nová výztuž je to první, co je třeba umístit po odstranění staré konstrukce. Pokud je třeba, musíme počítat i s bedněním, které nám pomůže udržet beton na místě v hmotě a objemu, který požadujeme. Jakmile máme připraveno, můžeme betonovat – tentokrát už nepoužijeme stěrku pro opravu betonu, ale klasický beton.
V případě nového betonu musíme počítat s tím, že beton vyžaduje čas ke kompletnímu vytvrdnutí a péči, aby k vytvrdnutí došlo v souladu s probíhajícími chemickými procesy a nikoli vlivem horkého, slunného počasí. Pokud bychom nechali počasí řádit, může se dost dobře stát, že nám na konci z bednění vyleze beton, který bude kvalitou ještě horší než ten, který jsme odstranili.
Betonovat můžeme i v případě, že nenahrazujeme celé konstrukce, ale pouze jejich části. V takovém případě je třeba vybourat vše, co chceme nahradit, a betony, které zůstanou, penetrovat. Opět platí, že plochy nebrousíme. Následně můžeme betonovat stejně, jako bychom betonovali nově celou konstrukci.
Co trh nabízí?
Směs z cementu a vody, vhodná zejména pro opravu drobných trhlin a potažení celé stávající konstrukce jako prevence před vznikem či zvětšením již existujících mikrotrhlin, betonová směs pro trhliny širší než 5 mm a vydrolený beton, opravná stěrka na beton, směs pro opravu trhlin s tloušťkou zpravidla 5 až 30 mm, tmel na praskliny v betonu, vhodný na opravu prasklin a jiných nedokonalostí na betonu, zejména pak s tenčí tloušťkou, plastický tmel pro opravu trhlin v betonu, dřevu, cihlách a dalších materiálech – tmely (v tomto i předchozím případě) vybíráme pro exteriér, tedy ne silikonové, akrylátové nebo polyuretanové.
Povrchové úpravy
Povrch betonu je samozřejmě možné chránit i ve venkovním prostředí, které nám neumožnuje využití klasických interiérových řešení, jako jsou například lino nebo koberce. Pokud nechceme nechat beton plně přiznaný, můžeme využít tzv. kamenný koberec (směs kamínků a pryskyřice), keramickou či kamennou dlažbu nebo epoxidový nátěr, ten je ovšem vhodný spíše pro vnitřně-vnější prostředí, například pro garáže, altánky nebo zahradní domky.
