Zaostřeno na monolitické betonové konstrukce

Monolitické konstrukce patří mezi stavební technologie, které v posledních letech zaznamenávají nejen v souvislosti s oživením stavebního trhu značný rozmach. Není se čemu divit, výčet předností monolitů je více než působivý. Z betonu se dělají běžné konstrukční prvky s vynikající stálostí a dlouhou životností. V éře nízkoenergetických a pasivních domů se navíc uplatňují jeho tepelněizolační a zvukoizolační vlastnosti.

Lidé, kteří se rozhodnou postavit si vlastní rodinný dům, dnes stále častěji volí monolitické řešení, spíše než stavbu z tradičního zdiva nebo dřevostavbu. Monolity jsou využívány především pro stropy rodinných domů, opěrné stěny, propustky a betonové skelety.

„Výhodou monolitické konstrukce rodinného domu je rozhodně její subtilnost, která se projeví zejména tepelným komfortem,“ říká Ing. Petr Křůmal ze společnosti PAMSTAV, která se na monolitické konstrukce specializuje.

„Beton použitý pro výstavbu konstrukcí navíc může výrazně ovlivnit i celkový vzhled stavby. Kromě toho, že stavba s monolitickou konstrukcí nabízí nespočet možností ve využití tvarů, se beton ve své syrové podobě stále častěji stává viditelnou součástí interiérů i exteriérů stavby.”

Betonový trend

Stavby, u kterých viditelné části monolitických betonových konstrukcí či prefabrikovaných dílců plní funkci pohledového betonu, jsou aktuálně značným trendem napříč stavebním spektrem – od bytovek až k rodinným domům. Další výhodou systému je tedy to, že je kromě funkčních kvalit také architektonicky zajímavý.

Je možné volit z velké variability tvarů konstrukce, což dává architektům mnohem více možností, než pouze pravoúhlé tvary. „Existuje již i řada rodinných domů, jejichž interiér je celý vyvedený z betonu. V kombinaci se sklem a kovem se jedná o čistý minimalistický design, který preferuje stále více investorů,“ doplňuje Křůmal.

U bytových domů je využití betonu bez dalších úprav pro viditelné části stavby spojené i s úsporou nákladů investora. Není tak již dnes ničím zvláštním vidět v bytovém domě betonové součásti společných prostor, jako prefabrikovaná schodiště nebo schodišťové stěny.

Základní postup

Při zakládání monolitické konstrukce se postupuje podle projektu a prvním praktickým krokem na stavbě je založení bednění dané stěny, a to jednostranně. Následně železář stěnu vyarmuje, tedy ji opatří příslušnou výztuží. Stěna se zaklopí bedněním i z druhé strany a poté je na stavbu autodomíchávačem přivezen beton, jímž se bednění naplní.

Velmi důležitým krokem je pak zhutňování betonu. Pokud je provedeno špatně, mohou v betonu vznikat kaverny neboli otevřené dutiny. Ty je sice následně možné spravit, ale už je to na povrchu vidět. Dříve se zhutňování provádělo propichováním, což je dnes už ale zastaralý způsob využívaný maximálně při stavbě rodinného domu svépomocí.

Při profesionální stavbě se beton zhutňuje pomocí ponorných elektrických vibrátorů. Ty dosahují nejlepších možných výsledků. Mluvíme o zhutnění jak po stránce statiky konstrukce, tak i zlepšení pohledových vlastností. Na hutnění značně závisí, jaký je pak vzhled výsledného povrchu.

Materiál dle typu stavby

V průběhu tvrdnutí betonu musí probíhat také jeho ošetření, jehož cílem je zamezit přílišnému odpařování vody z betonu. Může se provádět klasickým kropením, i sem však už ale dosáhla modernizace a dnes již existují hydrofobizační nástřiky betonu, které zabraňují odpařování vody.

Nejvhodnější typ betonu je u monolitů vždy pro konkrétní projekt určen statikem dle norem pro jednotlivá určení použití. Například pro vnější prostředí se používají betony mrazuvzdorné, aby po čase nedocházelo k degradaci.

U suterénu bytových domů je pak značným trendem zhotovení podlahy v takzvané bílé vaně – na tu se používá speciální vodonepropustný beton, který v kombinaci s těsněním pracovních spár zajišťuje hydroizolaci spodní stavby. To znamená, že není potřeba využívat žádné klasické fóliové ani asfaltové izolace.

Bednění na prvním místě

Alfou a omegou při práci s monolitickými betonovými konstrukcemi je volba kvalitního bednění a jeho správné použití. „Existuje více firem, které bednění prodávají nebo zapůjčují, jejich systém je ale v zásadě stejný,“ vysvětluje Petr Křůmal. „Základní rozdělení je na svislé a vodorovné bednění. Svislé bednění je stěnové, nebo sloupové – klasické dílce velikosti 2,70 m, případně 3,30 m.

U stropů jsou dvě možnosti. Buď jde o klasické nosníkové bednění, které používá stojky, nosníky a překližku. Nebo systém bednění s padacími hlavami, který má tu výhodu, že se může odbedňovat rychleji. Řádově je to možné po nabití pevnosti 8 MPa, což v letním počasí znamená, že třetí den je již možné odbedňovat.“

Matrice na míru

Se vzhledem pohledové části betonového monolitu se dá pracovat poměrně kreativně. Nemusí nést jen otisk obyčejného dílce bednění, dá se na něj připevnit jakákoli jiná překližka, možný je i obklad OSB deskami, a dokonce existují i speciální matrice s různými výslednými dezény.

Existují i výrobci, kteří matrice zhotoví přesně podle vzoru navrženého architektem, což mohou být například různé ornamenty a nápisy. Samostatnou kapitolou jsou monolitické betonové podlahy, které se zhotovují jako finální vrstvy – betonová armovaná deska, která se zaleští.

Takové podlahy jsou ideálním řešením hlavně v garážích obytných domů, kde může jít rovněž o napojení na příjezdovou rampu. Pro investora opět velká úspora, protože se nemusí provádět další následná vrstva. Úspěšná stavba s využitím monilitických konstrukcí vyžaduje technologicky náročnější postup, než třeba u stavby zděné.

Pracuje se s velkým množstvím materiálu v jeden moment a v případě, že bednění někde povolí a betonová směs se vylije, vzniká obrovská škoda. Pro stavbu svépomocí je tedy jednoznačně vhodnější klasické zdění „cihla k cihle“. Stavbu s monolity se vždy vyplatí svěřit zkušeným odborníkům.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB 5/2018.