Bezpečné zdění
V případě, že se na staveništi provádějí práce spojené se zděním - z cihel, tvarovek, bloků, tvárnic, kamene a podobně, musí zhotovitel vždy zajistit, aby byly splněny všechny požadavky na správnou organizaci práce a pracovní postupy.
Vhodný prostor pro zdění
Pro zdění je třeba zajistit takový pracovní prostor, aby zůstal alespoň po jedné straně budoucí zděné konstrukce volný pracovní pás široký minimálně 600 mm, určený k pohodlné práci. Také připravený zdicí materiál musí být vždy složený k místu zpracování tak, aby pro práci zůstával tento prostor neustále volný.
Doprava zdicích prvků
Ještě před zahájením zdění je třeba v dostatečném předstihu zajistit zásobování zdicími prvky.
Dopravu zdicích prvků lze rozdělit takto:
- mimostaveništní – doprava materiálu na stavbu,
- horizontální staveništní – materiál se dopravuje z vozidel nebo dočasných skládek k jeřábům nebo nákladním výtahům,
- vertikální staveništní – doprava materiálu zvedacími mechanismy (nákladními výtahy nebo jeřáby) do určeného podlaží.
Je nepřípustné nepřiměřeně zatěžovat balkony a stropy europaletami s cihelnými prvky. Pokud si nejsme zcela jisti velikostí dovoleného zatížení dopravních cest na koncové podlaží, rozhodne o maximálním možném zatížení statik stavby.
Poslední fází dopravy je doprava od zdvihacích zařízení k místu pracoviště zedníků. Jednotlivé cihly se v místě pracoviště zedníků vyrovnávají minimálně 600 mm od vnitřního líce zdiva do figur dlouhých maximálně 2 m.
Stroje pro výrobu a přepravu malt
Stroje pro výrobu a přepravu malt se na stavbě umisťují vždy tak, aby jejich provozováním nedocházelo k ohrožování bezpečnosti fyzických osob.
Příprava malty probíhá buď v ústřední maltárně, odkud se malta ve speciálních nádobách dopravuje na stavbu, nebo přímo na staveništi, v míchačce určené k výrobě malty. Takto se malta připravuje při pracích menšího rozsahu. Vápno do malt se nesmí hasit v úzkých a hlubokých nádobách. K dopravě malt je možné použít pomocné skluzové žlaby, musejí být ale umístěny a zajištěny tak, aby při přepravě malty nedocházelo k ohrožení pracovníků.
Pokud se malta čerpá strojově, musí při tom být zajištěn účinný způsob vzájemného dorozumívání mezi obsluhou čerpadla a osobou, která finálně maltu nanáší.
Pomocné konstrukce pro zdění
Zvýšenou pracovní podlahu zřizujeme od výšky zdiva přibližně jeden metr nad pevnou podlahou podlaží. K dalšímu zvýšení pracovní podlahy by mělo dojít ve zhruba dvou metrech.
Abychom mohli zdění ve výšce provádět pohodlně, je potřeba k tomu vytvořit pracovní podlahy na lešenářských a podobných prvcích. Zřízení pracovních podlah je pomocný proces, bez kterého se neobejdeme. Staví se přednostně z vnitřku budovy. Tento způsob umístění podlah je vhodný pro zdění tzv. přes ruku.
Rychlost zdění je potom závislá na tom, jak často se musí zedník k práci shýbat, nebo jak často se naopak musí zedník při práci natahovat. To má samozřejmě dopad i na jeho zádové svalstvo. Nejsnadněji se zdí při výšce zdiva zhruba 600 mm. V ostatních případech klesá bezpečná rychlost práce k 50 a méně procentům.
Bezpečná rychlost zdění v závislosti na výšce zděné konstrukce
Zdění podzemního podlaží
Podzemní podlaží je podle ČSN 73 4301 takové podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu v pásmu širokém 5 m po obvodu domu. Podle vyhlášky č. 26/1999 Sb. je podzemním podlažím takové podlaží, které má úroveň podlahy nebo její větší části níže než 800 mm pod nejvyšším bodem přilehlého terénu v pásmu širokém 3 m po obvodu stavby. Jedná se o podzemní část stavby, která je vymezena horními líci podlahy a nosné konstrukce stropu.
Před zděním pod úrovní terénu musejí být všechny stěny (boky) výkopu dobře zajištěny proti sesutí. Stěny výkopu se zajišťují svahováním nebo pažením.
Pracoviště, kde se provádějí zednické práce v podzemí, musí mít bezpečně dosažitelný, schůdný a volný východ. Tento východ musí být snadno dostupný ze všech míst, kde se v té době zdí.
Před zahájením vyzdívání suterénního zdiva musejí být připraveny, dokončeny a vyčištěny všechny vodorovné podkladní plochy. To znamená, že například musejí být dokončeny základy a provedena vodorovná hydroizolace.
V průběhu zdění pod úrovní terénu lze současně odstraňovat zabezpečovací konstrukce, pokud tím však není ohrožena stabilita a pevnost zdiva.
Provádět zásyp a přihrnovat materiál k vnějšímu obrysu zdiva nebo k cihelné izolační přizdívce lze, až když zdivo vykáže dostatečnou pevnost.
Zdění nadzemního podlaží
Nadzemní podlaží je podle ČSN 73 4301 takové podlaží, které má úroveň podlahy její převažující části výše nebo rovno 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu v pásmu širokém 5 m po obvodu domu. Nadzemní podlaží je v případě nepodsklepené stavby ta část stavby, která je vymezena horními líci podlahy a nosnou konstrukcí stropu. Nadzemní podlaží je v případě podsklepené stavby ta část stavby, která je vymezena dvěma horními líci nosných konstrukcí stropů.
Před zahájením vyzdívání musejí být připraveny, dokončeny a vyčištěny všechny vodorovné podkladní plochy. To znamená, že v případě nepodsklepeného podlaží musejí být například dokončeny základy a vodorovná hydroizolace v místě budoucího zdiva. Pokud je betonový pás základů chráněn vnější tepelnou izolací až po úroveň základové spáry, zpravidla navazuje plynule na izolaci pod úrovní terénu vnější kontaktní zateplení obvodové zdi. Případný tepelný most mezi zděnou vrchní stavbou a základy bývá přerušen vodorovnou vrstvou únosné tepelné izolace (například z pěnového skla).
Při pokračování zdění v podlaží nad suterénem musí být pochopitelně dokončen strop, na kterém se zdí, protože vytvoří pevnou podlahu pro další práci. V případě podsklepeného podlaží nebo v běžném podlaží musejí být dokončeny všechny dobetonávky (například ztužující věnce či balkony).
Při zdění nároží, křížení i zakončení zdí a při zdění pilířů musejí být vrstvy zdiva vždy převázány. Příčky musejí být do zdiva řádně zakotveny. Při zdění platí zásada, že musí být prováděno způsobem, při němž nemůže dojít ke ztrátě stability čerstvého zdiva ani během práce, ani po jejím dokončení. Nikdy nesmí dojít ani k jeho částečnému narušení. Zdění příček, pilířů, sloupů, komínů a podobně se provádí vždy postupně. Rozumí se tím po výškových částech podle předepsaného technologického postupu.
Na vyzdívanou stěnu se nesmí nikdy vstupovat. Stěna se nesmí ani zatěžovat jiným než zdicím materiálem nebo dalšími pomocnými konstrukcemi. Není to možné ani v případech, kdy kontrolujeme svislost a provázanost rohů.
Vstupovat na osazené nosné prefabrikované prvky lze pouze tehdy, jsou-li bezpečně zajištěny proti sesutí nebo uvolnění.
Osazování zabudovaných předmětů, konstrukcí a technologických zařízení do zdiva musí být řešeno již v projektové dokumentaci. Výjimkou jsou prvky s nízkou hmotností, které stabilitu prováděného zdiva v žádném případě nenaruší. Ukotvení nebo připevnění těchto prvků musí být tak bezpečné, aby se nemohly za žádných okolností posunout nebo zcela uvolnit.
Zdění za nízkých teplot
Zdění v zimě musí probíhat pouze v odůvodněných případech a za přísného dodržení všech technologických opatření. Minimálně třikrát denně se kontroluje teplota vnějšího vzduchu a minimálně jednou denně teplota vlastní konstrukce. Ohřívání konstrukce před zděním se zpravidla provádí minimálně 2 dny a maximálně 1 týden před zahájením zdění.
Už při teplotě +5 °C se v běžné maltě zastavuje hydratační proces. Při nižších teplotách už nemůže probíhat, protože proces zamrzá. Tím se narušuje tvořící se krystalická mřížka a zdivo ztrácí únosnost. V zimě se do malt přidávají nemrznoucí přísady, které hydratačním teplem zkracují dobu tuhnutí a zlepšují zpracovatelnost malt.
Při poklesu teploty pod 0 °C se začíná používat malta o stupeň kvalitnější, než bylo původně stanoveno projektem. Záměsová voda do malty by se měla ohřívat maximálně do +80 °C. Klesne-li teplota pod
–5 °C, ohřívá se i písek do malty, maximálně do teploty +40 °C. Doba míchání v míchačce se prodlužuje na dvojnásobek.
Obecně se dá říci, že zdít se dá i při teplotě vnějšího vzduchu –10 °C. Cihelné prvky musejí být ale suché a bez jakýchkoliv námraz. Malta musí být ohřívána na relativně vysokou teplotu (okolo 30 °C). Cihly na paletách určené ke zdění se musejí temperovat. Teplota malty těsně před použitím nesmí klesnout pod
+15 °C. Malta má být zpracována do 15 až 20 minut po jejím namíchání. V takovéto situaci se zdí pouze zkrácené úseky na výšku podlaží. Poslední vrstva cihel se překrývá tepelněizolačními rohožemi, geotextiliemi nebo PE fóliemi, a to na dobu minimálně 12 hodin, aby malta dosáhla přibližně 20% pevnosti.
Před pokračováním zdění se musí povrch zdiva opět dokonale očistit od sněhu a zbavit námraz. Nejrychleji se to daří horkým vzduchem.
Povinnosti zaměstnavatele
Na přístupových komunikacích a na pracovištích, na nichž jsou fyzické osoby vykonávající zednické práce vystaveny nebezpečí pádu z výšky nebo do hloubky, případně nebezpečí propadnutí nedostatečně únosnou konstrukcí, zajišťuje zhotovitel dodržování bližších požadavků stanovených zvláštním právním předpisem (tj. nařízením vlády č. 362/2005 Sb.).
Při pohybu po pracovních podlážkách je třeba dbát na to, aby nedošlo k našlápnutí na převislé okraje nebo k jejich zatížení materiálem.
Dodavatel zednických prací je povinen své zedníky, kteří pracují ve výškách nad 1,5 m, kdy nemohou pracovat z pevných a bezpečných pracovních podlah, školit nejméně jednou za rok. Zdít nad sebou lze pouze výjimečně, a to případech, kdy je to vynuceno pracovně-technickými důvody. Způsob zajištění bezpečnosti zaměstnanců na nižších pracovních úrovních musí být však popsán v technologickém postupu.
Při práci spojené s rizikem odstříknutí vápenného mléka nebo vápenné malty je třeba pracovníky vybavit vhodnými osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP), v tomto případě na ochranu očí. Při používání přísad do malt je třeba dodržovat opatření stanovená dodavatelem těchto přísad. Tam, kde hrozí nebezpečí pádu malty nebo úlomků z cihel, je potřeba celodenně používat ochrannou přilbu a neodkládat ji.
Podle nařízení vlády č. 362/2005 Sb. musejí být zajištěny proti vypadnutí osob otvory ve zdivu, které mají dolní okraj níže než 1,1 m nad podlahou a otvory ve stěnách, jejichž šířka je větší než 0,3 m a současně výška větší než 0,75 m.
Ing. Kamil Barták, CSc.
Foto: archiv autora
Autor se zabývá kontrolou technické úrovně významných staveb a jejich realizací. Většinou se jedná o stavby v České republice, které jsou hrazeny z prostředků EU.
Literatura
1. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
2. Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništi.
3. ČSN 73 4301 Obytné budovy.
4. Vyhláška č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích v hl. městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.
