Jsou zděné konstrukce ještě aktuální?
Tradičním a nejpoužívanějším způsobem výstavby rodinných domů je výstavba z kusových zdicích prvků minerálního původu, respektive z betonu. Svou popularitu získaly jak díky svým vlastnostem (tvárnost, pevnost, odolnost), tak i díky neomezenému výskytu základních surovin (písek, štěrk, hlína, jíl). V nedávné minulosti se na trhu kromě pálené či nepálené cihly objevily nové minerální stavební materiály s pórovitou strukturou nebo na bázi cementu a rovněž pestrá škála betonových výrobků. Nabídka je skutečně široká. Dají se však uplatnit u nízkoenergetické výstavby?
Cihla patří mezi tradiční stavební materiály a dodnes je nejpoužívanějším stavebním materiálem v Čechách. Moderní porézní cihla díky technologickému pokroku dosahuje při zachování pevnostních charakteristik, dobrých zvukověizolačních a akumulačních vlastností i uspokojivých tepelnětechnických vlastností.
Producenti cihel nabízejí stavební systémy s velkorozměrovými cihlami, u nichž je zabezpečen požadavek na dosažení vysoké produktivity při zdění a snižování spotřeby malty.
Moderní velkoformátové cihlové bloky určené pro obvodové konstrukce se vyznačují velmi dobrými tepelněizolačními vlastnostmi, které jsou výsledkem dvojstupňového vylehčení:
- strukturu cihel tvoří speciální mřížka se systémem svislých dutin, které jsou navrženy tak, aby kladly co největší odpor při prostupu tepla,
- samotný cihlářský střep je odlehčený množstvím jemných pórů, které vznikají v procesu vypalování po vyhoření různých odlehčujících přísad přidávaných do cihlářské suroviny. Právě tyto póry podstatně zvyšují tepelněizolační vlastnosti cihel.
Vzniku tepelných mostů zabraňuje moderní systém svislých spojů mezi cihlami, jako je systém pero a drážka. Nevýhodou použití cihlobloků je větší tloušťka zdiva při zachování stejných tepelněizolačních vlastností jako u jiných stavebních materiálů a s tím související potřeba dodatečného zateplení budovy.
Pórobeton
Pórobetonové tvárnice jsou materiálem, který se velmi rychle rozšířil díky rychlému a přesnému způsobu výstavby. Producenti pórobetonu nabízejí komplexní stavební systémy (nosné tvárnice, příčkovky, U-profily, stropy, omítkové směsi), což zaručuje kompatibilitu všech prvků výstavby i minimalizaci statických a technických problémů. Stavební prvky se velmi snadno opracovávají – řežou, brousí, frézují a podobně. Pórobetonové tvárnice jsou lehké a spojují se jen tenkou vrstvou speciální lepicí malty, čímž jsou redukovány mokré procesy výstavby. Pórobetony obsahují póry a kapiláry nejrůznějších velikostí od makropórů (velikost 2 mm) až po gelové póry (velikost 2 nm), díky nimž nosné zdi z pórobetonových tvárnic tloušťky od 375 mm splňují doporučení současných tepelnětechnických norem. Tytéž vlastnosti materiálu ve všech směrech redukují na minimum tepelné mosty v rozích místností, u styku zdiva se základy a stropem.
Ochrana pórobetonu před vnějšími povětrnostními vlivy je zabezpečena kvalitně zhotovenou omítkou. Ochranu pórobetonového zdiva je možno vyřešit i odvětranou fasádou (mezi vnějším obkladem a zdivem je odvětrávaná vzduchová mezera).
Betonové konstrukce
Beton je směs cementu, písku nebo štěrku, vody a dalších příměsí, která se chemicko-fyzikálními procesy mění na materiál s vlastnostmi podobnými kameni. Cement tvoří 20- až 35procentní podíl betonu a dodává mu tvrdost a uzavřenost. Přednostmi betonu jsou lehká formovatelnost před zatvrdnutím, vysoká pevnost, dobré statické vlastnosti a dobrá tepelněakumulační a zvukověizolační schopnost. Vysoká tepelná vodivost betonu však zapříčiňuje nízké tepelněizolační hodnoty, což se projevuje například studeným povrchem stěn.
Při výstavbě nízkoenergetického domu je možno beton použít ve formě bednicích tvarovek zalévaných betonem – tzv. ztracené bednění. Betonové jádro přenáší zatížení stavebních konstrukcí a vytváří ochranu před požárem a hlukem. Funkci tepelné izolace přebírá bednicí materiál. Existuje několik alternativ, jak dospět k cíli. Jednou z nich je bednění z kombinace dřeva a cementu v podobě štěpkocementových desek s přidáním mineralizačních látek nebo tvarovek na bázi dřevěné štěpky. Dalším řešením jsou polystyrenové tvárnice, které sice mají výborné tepelněizolační vlastnosti, ale nedokážou dostatečně propouštět vodní páry.
Nižší difuze vodních par ve zdivu potřebuje vhodnou kompenzaci moderními způsoby větrání prostorů objektu. Mrazuvzdornost a dobrá únosnost vibrolisovaných betonových tvárnic, které se zalijí monolitickým betonem, je předurčuje k použití i u více namáhaných konstrukcí. Oddělení vnitřních příček od obvodových panelů vrstvou tepelné izolace brání vzniku tepelných mostů. Nezávisle na použitém druhu materiálu stále platí, že ztracené bednění tvořící vícevrstvou zeď musí být dostatečně pevné a bez deformací musí přežít zatížení vlhkou betonovou směsí.
| Tepelná akumulace Akumulační schopnost budovy ovlivňuje hlavně spolu s pasivním využitím sluneční energie energetickou bilanci objektu. Teplo lze akumulovat ve speciálních zásobnících. Dostatečného efektu se však dá dosáhnout i pasivní akumulací tepla ve stavebních konstrukcích – ve zdech, stropech a podlahách. Proto jsou důležitým prvkem nízkoenergetického domu dostatečně velké akumulační plochy z materiálů, které dobře pohlcují teplo. Tepelná akumulace ve stavebních konstrukcích závisí na vlastnostech těchto materiálů (například na tepelněakumulační schopnosti materiálu, na měrné tepelné kapacitě – množství tepla, které je potřebné na zvýšení teploty 1 kg stavebního materiálu o 1 °C, na akumulačně účinné hmotě stavebního prvku nebo na hraniční hloubce stavebního materiálu). Míra účinnosti akumulačních ploch závisí i na jejich velikosti, teplotním rozdílu mezi vzduchem a povrchem akumulační hmoty, době přívodu tepla do akumulačního prvku a na intenzitě slunečního záření. K nejvhodnějším materiálům pro tepelnou akumulaci patří různé minerální zdicí materiály, například plná cihla nebo železobetonová plocha o maximální tloušťce 20 cm, protože akumulačně účinná plocha se od hraniční hloubky 20 cm už téměř nezvyšuje. |
Masivní konstrukce a zdravé obytné prostředí
Soukromí stavebníci stále častěji zohledňují při výstavbě svého rodinného domu i vliv materiálů na životní a obytné prostředí. Je všeobecně známo, že škodliviny v obytném prostředí, například i ve formě emisí z ochranných nátěrů na dřevo nebo ve formě formaldehydu, zatěžují imunitní systém a oslabují organismus. Zděné domy nepotřebují žádnou dodatečnou ochranu v podobě konzervačních látek nebo plastových fólií, jsou odolné proti hmyzu a plísním. Dokonce chrání i před elektrosmogem, který vyzařují elektrické spotřebiče. Domy ze zdicích prvků nebo betonu splňují všechny požadavky na zdravé obytné prostředí, a to díky vysoké tepelněizolační i akumulační schopnosti a vzduchotěsnému obalu. Ke zdravému a příjemnému obytnému prostředí přispívají i další pozitivní vlastnosti masivních zděných konstrukcí, například i to, že stavební materiály jako písek, štěrk, hlína vznikají v našem přirozeném prostředí. O jejich pozitivní ekologické bilanci svědčí i procesy, při nichž se získává základní surovina, dále samotná výroba či proces odstraňování dožitého materiálu, při němž mohou vznikat nové biotopy a krajiny s přirozeným charakterem.
Zděné objekty nabízejí víc než tepelnou ochranu. Jejich schopnost akumulovat tepelnou energii zabezpečuje vyrovnanou vnitřní teplotu v létě i v zimě, protože masivní zeď a stropy dokážou regulovat příjem a výdej tepla. V létě vyrovnávají teplotní rozdíly mezi nocí a dnem, v zimě zase optimálně využívají sluneční energii. Dokážou zachycovat sluneční energii, která během slunečního dne prohřívá okny interiér. Právě to přispívá ve středoevropském prostředí k příjemnému vnitřnímu klimatu. Navíc je obal budovy vzduchotěsný, takže v ní nevznikají nepříjemná proudění studeného vzduchu nebo průvan. Budovy ze zděných prvků skýtají i dobrou akustickou ochranu, která vás určitě ušetří před zbytečnými rodinnými konflikty: nebudete slyšet hlučnou hudbu po celém domě a ani dovádějící děti nevyvolají pocit, že se každou chvíli zboří strop. Masivní zděné stěny a stropy lépe zachycují zvukové vlny, a chrání tak před hlukem vznikajícím uvnitř domu i mimo něj. I v případě požáru poskytují dostatečný čas k odchodu do bezpečí.
Masivní konstrukce šetří vaši peněženku
Zděné objekty nevyžadují ochranu ve formě pravidelných ochranných nátěrů, takže šetří životní prostředí i vaši peněženku. Díky solidní stavební hmotě mají masivní a zděné konstrukce výjimečně dlouhou životnost. Proto je i hodnota zděné nemovitosti při dalším prodeji dostatečně vysoká. Vzhledem k pořizovacím nákladům je jejich roční zhodnocení velmi příznivé. Masivní zdivo a beton jsou nehořlavé, což se odrazí nejen v pojišťovací prémii.
Erika Vodičková
Foto: Isorast, Velox, Wienerberger, Xella
