Netradiční zdicí materiály

26. listopadu 2008

Partneři sekce:

Z jakého materiálu budeme stavět? To je otázka, kterou si položí každý, kdo se rozhodne uskutečnit si svůj sen o rodinném domě. Na trhu je množství různých běžných materiálů, ale co když chceme něco víc, něco ekologického? Z čeho všeho vlastně můžeme stavět?

Dům ze slámy
Tepelněizolační vlastnosti slámy byly známé již už hodně dávno a právě pro tuto jejich vlastnost se začaly na jihu USA a na Ukrajině stavět domy ze slámy. Aby bylo možné slámu lépe skladovat a manipulovat s ní, asi před sto lety se začaly vyrábět balíky ze slámy. Slaměný balík má více výhod. Je to vynikající organický a ekologický materiál, který se dá velmi snadno skladovat. Vykazuje výborné tepelněizolační vlastnosti porovnatelné s minerální vatou.

Se slaměným balíkem lze bez problémů manipulovat, a navíc je sláma levný a dostupný materiál, který je součástí zemědělského odpadu. Překvapivé je, že má i poměrně vysokou požární odolnost, protože oheň má v kvalitně slisovaných balících příliš málo vzduchu. Ohnivzdornost s oboustranným dřevěným bedněním a hliněnou omítkou je 90 minut.

Sláma šetří energii: stěny ze slaměných balíků o tloušťce 400 mm jsou ideální nejen u nízkoenergetických, ale i u pasivních domů (koeficient prostupu tepla U = 8 W/(m² . K)). Aby sláma zůstala dlouho neporušená, je třeba ji odizolovat od všech zdrojů vlhkosti a ochranu další konstrukcí, například omítkou nebo obkladem.

Ze slámy se vyrábějí i stěnové panely. Jejich výroba spočívá v lisování slámy za vysoké teploty a tlaku, při němž se nepoužívají další přísady, např. pojiva. Balíky musejí být stlačené minimálně na objemovou hmotnost 90 kg/m³, případně na 120 kg/m³, propojené svislými prvky a stažené věncem. Vytvořený pás se přizpůsobuje potřebným rozměrům okružní pilou.

Škála uplatnění slaměných panelů je pozoruhodně široká – lze ji použít na opláštění dřevěné kostry, také na příčky, podhledy, obklady stěn, jako ztracené bednění, ale i jako nosné prvky. Díky využití slaměných panelů jako nosných prvků se uvolňuje prostor pro architektonické vyjádření.

Při výstavbě ze slámy jsou nejdůležitější kvalitně slisované slaměné balíky, které můžeme využít i jako výplň skeletu, případně jako dodatečnou izolaci zděné stavby, stropu a střechy. Použijeme-li slámu jako výplňový materiál, je třeba na začátku vytvořit skeletový systém ze sloupů. K nim lze přistavět slaměnou stěnu kotvenou do nosné konstrukce, která sama nese svou hmotnost. Tento systém je velmi vděčný a používá se opravdu velmi často.

V současnosti se sláma, víceméně z architektonických důvodů, aplikuje na vnější izolaci. Tento způsob se uplatňuje hlavně ve skandinávských zemích, kde se sláma používá jako povrchová úprava stěn a šikmých střech ve formě slaměných šindelů, které se kotví na nehořlavý podklad z betonu nebo pálené tašky.

Chalupa z bláta
Předností nepálené hlíny je energetická nenáročnost. Podle amerických pramenů se při výrobě pálené cihly běžného formátu spotřebuje energie, která se rovná přibližně 2,0 kW. U stejně velké cihly vyrobené za studena z hlíny se spotřebuje na výrobu pouze 0,05 kW, tj. 40krát méně. I náklady na dopravu se při použití nepálené hlíny snižují na minimum, protože se většinou používá hlína vytěžená přímo v místě stavby.

Zdivo z nepálené hlíny má velmi dobré tepelněizolační vlastnosti dané specifickou, pomalou migrací vodních molekul ve struktuře hliněného zdiva. Hlína má schopnost poměrně rychle absorbovat velké množství vody, ale obrácený proces je omnoho pomalejší, než způsobuje zpomalení výdaje naakumulovaného tepla. Díky těmto vlastnostem vytváří správně postavený hliněný příbytek tepelně příjemné prostředí pro obyvatele zemí jak se studeným, tak i s horkým klimatem.

Hlína jako konstrukční materiál má dva hlavní nedostatky:

Je citlivá na vlhkost, která vyvolává velké objemové změny a v důsledku toho způsobuje destrukci. V přímém kontaktu (například při dešti) narážející kapky a stékající voda vedle navlhnutí i mechanicky rozrušují její strukturu.
Při porovnání s ostatními, běžně používanými stavebnými materiály vykazuje slabou odolnost při mechanickém namáhání.

Chcete-li odstranit nebo alespoň omezit tyto nevýhody, je zapotřebí hlínu prostorově stabilizovat. Základní stabilizací je zhutnění, při němž se těsněji uspořádají jednotlivé částečky a působením vyššího vnitřního tření se zpevní vnitřní kostra. Kromě zhutnění je možné hlínu stabilizovat i jinými způsoby, které jsou založeny na přidání nové látky – stabilizátoru, jenž buď zpevní prostorovou kostru materiálu, anebo zabrání pronikání vody do vnitřní struktury hlíny. Mezi prostředky stabilizace můžeme zařadit i „stabilizaci architekturou“, která je založená na ochraně hlíny před vodou a přílišným namáháním architektonickými prostředky. Okraj hliněného zdiva bývá umístěný výše než u jiných typů zdiva. Využívá se dřevěný obklad nebo kvalitní omítka. Pomůže i takzvaný klobouk, který vytvoří střecha s větším přesahem přes zdivo.

V současnosti je nepálená cihla oblíbená v zemích, jako je Rakousko, Německo nebo Francie, a uplatňuje se zejména při stavbě ekodomů. V Rakousku se často používají pálené velkoformátové cihly. Jejich únosnost v tlaku je porovnatelná s pálenými cihlami a dalšími stavebními materiály, z čehož vyplývá vhodnost nepálených cihel na výstavbu svislých nosných konstrukcí. Vodorovné konstrukce z nepálené cihly se pro malou pevnost v tahu realizují ve formě kleneb, kopulí a podobne. Hlína se využívá na konstrukci stěn, příček a jako spojovací materiál, na malty a omítky. Své uplatnění najde také jako izolace nebo výplň hrázděných konstrukcí.


Tvárnice z nepálené hlíny		Hliněná omítka je vhodná především do místností s mokrým provozem, jako jsou koupelny a kuchyně

Hrad z kamene
Kámen stále patří mezi materiály vzbuzující respekt. Je znám svou odolností, trvanlivostí a svébytnou krásou. I zub času bývá proti kameni často bezmocný. Zdi ve starých kamenných domech ještě dnes vzbuzují obdiv svou tloušťkou 70 až 90 cm. Kamenné stavby však mají i nevýhody. Obvykle jsou chladné a vlhké, ale dokáží akumulovat teplo.

V současnosti se kamenné zdivo využívá pouze jako základová konstrukce, případně do opěrných zdí při rekonstrukcích. Nejčastěji se používá lomový kámen o šířce minimálně 150 mm. Neopracovaný kámen bývá součástí neomítaného zdiva, z částečně opracovaného kamene se dělá řádkové zdivo.

Kromě zdí a staviva je kámen zajímavým materiálem i pro vnitřní povrchy v domě. Dlažba, kuchyňské pracovní desky, obklady – tam všude najde kámen své uplatnění. Obklady a dlažby vznikají rozříznutí bloků přírodního kamene tloušťky 8 až 80 mm. Kamenné obklady se využívají k obložení fasád, reprezentačních místností, vestibulů, umýváren, ale i na parapetní desky, ostění oken a dveří, obklady sloupů a pilířů. Obklad se montuje a realizuje pomocí ocelových kotev nebo se lepí lepicím tmelem.

Nesmíme zapomenout ani na dlažební kamenné kostky, které jsou určeny k dláždění vnějších ploch. Kámen – výjimečný a nenahraditelný materiál – se uplatňuje téměř všude i při stavbě plotů, skalek a drobných zahradních prvků.

Populární alternativou přírodního kamene je kámen umělý, který však nemá stejnou odolnost jako přírodní. Výchozím materiálem pro výrobu umělého kamene je práškový minerál a živice.

Zdivo z přírodního kamene

zdivo z bludných kamenů	zdivo z lomového kamene	řádkové zdivo z kamenů opracovaných přibližně pravoúhle

nepravidelné řádkové zdivo	pravidelné řádkové zdivo	kvádrové zdivo