Střecha z pórobetonu

Na průmyslových objektech lze stavět střechy v mírném spádu, ploché, shedové nebo obloukové. Podle požadavků na objekt zohledněných v tepelnětechnickém výpočtu může být střešní konstrukce s přídavnou tepelnou izolací nebo bez ní.

Střešní dílce je možno použít na sedlové, pultové, mansardové nebo obloukové střechy. Velmi členité střechy s komplikovanými úžlabími se zpravidla dají realizovat s použitím těchto dílců, ale takováto realizace je technicky náročná, a proto se nedoporučuje. Střešní krytina se na sedlovou střechu upevňuje na pomocnou dřevěnou konstrukci stejně jako u klasických střech. Ze strany interiéru lze střešní rovinu omítnout nebo natřít; zkosené hrany dílců zůstávají viditelné. Není třeba montovat podhled, parozábranu ani podkonstrukci jako u klasického krovu. 

Montáž dílců na ocelový rám	Montáž střešních dílců

Typickou skladbou neodvětrané jednoplášťové střechy z pórobetonu, která se používá hlavně v průmyslové výstavbě, je střešní dílec, tepelná izolace a střešní krytina. V závislosti na tom, zda se použije tepelná izolace na bázi minerálních vláken, nebo pěnová izolace (EPS, PU, XPS), je doporučeno aplikovat parozábranu, která se uloží na horní stranu střešního dílce. Parozábrana se vždy umisťuje pod izolaci z minerální vlny, ale při izolacích s vyšším difuzním odporem není potřebná. Pokud se na střešní dílec použije plechová krytina bez dodatečného zateplení, musí se pod plech vždy vložit parozábrana. U neodvětrané jednoplášťové střechy se zkondenzovaná vlhkost vypařuje směrem do interiéru. Proto nesmí být na spodní straně střechy použita parozábrana ani žádná povrchová úprava s vysokým difuzním odporem. Aby byla zachována vlhkostní bilance střechy, je třeba při jejím návrhu a realizaci dodržet zásady správné aplikace parozábran.

Šikmá střecha z dílců na rodinném domě se skládá z omítky, střešního dílce, tepelné izolace, odvětrané vzduchové dutiny, pojistné hydroizolace, kontralatí, laťoviny a střešní krytiny. Aby v konstrukci šikmé střechy nedocházelo ke kondenzaci vodních par, musí byt tloušťka tepelné izolace nadimenzována podle tepelnětechnické normy ČSN 73 0540 (tloušťka izolace se mění v závislosti na tloušťce použitých střešních dílů). Střecha je odolná proti větru i bez použití parozábrany.  

Nosný systém střechy z pórobetonových dílců

Střešní dílce lze charakterizovat jako velkorozměrové vyztužené pórobetonové prvky s maximální délkou 5 990 mm, šířkou 300 až 600 mm a tloušťkou 150, 200 a 240 mm. Minimální uložení dílců na zdivo je 100 mm. Na ocel nebo dřevo může být menší, minimálně však 1/80 rozponu dílců.

Doporučuje se, aby nosné stěny, na nichž budou střešní dílce uloženy, byly ve vzájemné vzdálenosti maximálně 5 750 mm. Jsou-li nosné stěny ve větší vzdálenosti, používá se obvykle kombinace stěn a ocelových rámů. Ocelový rám může být pod konstrukcí z dílců nebo přímo mezi dílci. V tomto případě je rám svařen z profilů HEA nebo HEB. Dílce se do nosné konstrukce kotví pomocí ocelových hrotů nebo se stáhnou do železobetonového věnce.  

Způsob realizace 

Ke zdvihání pórobetonových dílců se používá jeřáb nebo mechanická ruka, která je namontovaná na autě. Dílce se zásadně uchytávají popruhy. V žádném případě se nesmějí použít ocelová lana. Montáž musejí vykonávat minimálně tři lidé – jeden obsluhuje zdvižné zařízení a dva umisťují dílce na místo určení.  

Ing. Martin Mihál
Foto: Xella

Autor studoval na Stavební fakultě STU v Bratislavě, kde ukončil obor Architektura a pozemní stavby. Po ukončení studia pracoval jako projektant a později působil v různých odborných funkcích ve společnosti Ytong Slovakia. V současnosti zastává pozici odborného poradce pro projektanty ve společnosti Xella Slovensko, kde se věnuje také publikování článků pro odbornou veřejnost.