Principy hydroizolací pomocí krystalizačních hmot jsou známé již delší dobu. V článku se budeme zabývat vývojem nových druhů hydroizolačních krystalizačních nátěrů a stěrek zvyšujících plynotěsnost a vodotěsnost betonů založených na principech vnitřní krystalizace a zároveň využívajících druhotné suroviny.
Asfaltové pásy stále patří v oblasti hydroizolací plochých střech k nejpoužívanějším, především pro vysokou spolehlivost a nízké náklady. I na tomto poli se však neustále zvyšuje kvalita materiálů. Záleží jen na osvícenosti investorů, projektantů či dodavatelů, zda sáhnou po „alternativních“ levných náhražkách, či důvěřují specializovaným firmám a investují více do kvality.
Historie střešních krytin začíná v okamžiku, kdy člověk opouští jeskynní způsob života. Je samozřejmé, že v tomto období byly jedinými krytinami běžně dostupné přírodní materiály. Po mnoha letech budování dlouhodobých sídel začíná člověk zastřešovat svoje příbytky plochými střechami z uměle vyrobených materiálů a objevují se první hydroizolace. Společně s jejich proměnami přichází ke slovu také „rozprava o metodě“.
Od materiálů používaných pro hydroizolace – především asfaltových pásů jako nejrozšířenějšího hydroizolačního výrobku – je vyžadována dlouhá životnost a spolehlivost. Měla by v zásadě odpovídat životnosti celé stavby, v případě spodní stavby tedy asi sto let. Vysvětleme příčiny potřeby vyztužování hydroizolačních materiálů.
V záplavě technických informací o plochých a šikmých střechách, včetně široké škály nových či inovovaných materiálů, jež se věnují těmto konstrukcím, jsou hydroizolace spodní stavby spíše výjimkou. Jednou z možností, jak zhotovit hydroizolaci spodní stavby, jsou stěrkové hydroizolace na bázi asfaltů.
Izolace proti zemní vlhkosti správně provedená na počátku stavby je základem budoucího bezproblémového provozu budovy. Jakákoli následná opatření jsou několikanásobně dražší a nemusí již stoprocentně splňovat svůj účel.
Průzkumy jsou zásadní podmínkou a současně nejdůležitější fází celého procesu rozhodování o způsobu sanace. Návrh sanačních opatření by měl směřovat v první řadě k odstranění příčin vlhnutí zdiva a teprve posléze k řešení jejich důsledků. Pro návrh optimální technologie sanace objektu je třeba na základě výsledků všech částí průzkumu včetně laboratorních rozborů zjistit především příčiny vzniklých poruch.
