Rekonstrukce a sanace hydroizolace spodní stavby

Spodní stavba patří mezi nejvíce exponované konstrukční části budovy a svou kvalitou do značné míry ovlivňuje funkčnost celého objektu, což platí i pro střechu. Diagnostika závad a hlavně jejich odstraňování je však mnohem obtížnější a zásady navrhování jsou velmi rozdílné.

Z technického pohledu je proto nutné podotknout, že hydroizolační principy jsou u spodní stavby vždy buď přímé, nebo nepřímé. Přímé hydroizolační principy jsou: monofunkční hydroizolační materiály, injektáže, penetrace a impregnace povrchu těsnicími materiály, hydrofobizace povrchu, vzduchové vrstvy, hydroakumulační efekt konstrukcí, elektrokinetické metody, tvarové řešení styku a těsnění styku. Nepřímé hydroizolační principy jsou: výběr prostředí stavby, tvar objektu či konstrukce, umístění objektu či jeho části v daném prostředí, odvodnění prostředí, povrchová teplota konstrukcí a provozní režim konstrukcí.

Náročnost realizace
Každý projektant a zhotovitel hydroizolace spodní stavby by si měl uvědomit, že jakákoliv závada se jen těžko lokalizuje a je velmi náročná ekonomicky. Z těchto důvodů je nutné investorům nabízet tzv. vícestupňové hydroizolační systémy a u náročných a důležitých staveb také kontrolní a sanační systémy. V případě rekonstrukce či sanace hydroizolace stavby je vhodné postupovat podle známého hesla: Dvojí hydroizolace je vždy účinnější než sólová.

Jako přímé opatření se provede nová povlaková nebo stěrková hydroizolace; důležitá je ochrana pomocí nopové fólie se slepením ve spoji a s možností odvětrání nad terén pomocí systémové větrací lišty.

Jako nepřímé opatření se uplatňuje odvodnění základové spáry drenáží. V tomto případě lze vždy doporučit zhotovení kontrolních šachet na každém větším lomu objektu (rohy budovy), přičemž je třeba zajistit možnost pročištění drenážního potrubí silonovými dráty. Každé takové řešení předpokládá důkladný průzkum pomocí kopané sondy a samozřejmě do podrobností zpracovanou projektovou přípravu.

Časté nedostatky
Velmi častým nedostatkem bývá návrh hydroizolace proti zemní vlhkosti a gravitační vodě (dešťová voda) v případě založení stavby v hloubce nad 2 metry v jílovitých zeminách – jílech (většina jílovitých zemin je totiž těžce propustná pro vodu), aniž by byl zabezpečen nepřímý hydroizolační princip, tedy odvedení vody z obvodu objektu pomocí drenážního systému. Gravitační voda, která nemá možnost odtoku od základové spáry, v tomto prostoru zůstává a stává se vodou tlakovou, na kterou navržená hydroizolace není dimenzovaná.

Velmi častým nešvarem z hlediska projektové dokumentace bývá opomenutí detailů hlavně u prostupů. Detail však často bývá podceněn i po zhotovení hydroizolace (obr. 1 a 2). V tomto případě je evidentní, že zhotovitel neznal základní principy hydroizolační techniky a zřejmě nikdy neslyšel o uchycení a utěsnění hydroizolace pomocí pevné a volné příruby.

Nejčastější způsoby odstranění závad
U hydroizolací spodní stavby je mnohdy velkým problémem identifikace závady. Mezi takovéto závady nejčastěji patří:

• nedostatečné překrytí spojů povlakové hydroizolace (asfaltové pásy nebo fólie); projevuje se vlhkou mapou ve tvaru pruhu,
• poškození hydroizolace ostrým předmětem (výztuží, výčnělkem apod.); závada má ohraničený charakter a projevuje se ohraničenou mapou.

Tyto závady se s ohledem na jejich lokální charakter dají odstranit z interiéru objektu vybouráním části základového zdiva až na hydroizolaci a zhotovením tzv. záplaty. U hydroizolací způsobených špatným podkladem se obvykle místo propadá, vytvoří se vlhká mapa a okolí je protkané sítí drobných trhlinek (v počátku vlásečnicových). Také v tomto případě se oprava může realizovat vybouráním této části podlahy a provedením nového podkladu či záplaty. Jako hlavní příčinu lze označit nekvalitně zhotovený podkladní beton, může se jednat také o působení agresivní vody na nechráněnou podkladní vrstvu betonu. Ta pak způsobuje rozklad cementových částic a následnou ztrátu pevnosti. V tomto případě je oprava velmi složitou záležitostí. Závada totiž vzniká již v rámci průzkumu základové spáry, kdy není vykonán rozbor nalezené vody.

Další možná závada bývá způsobena tzv. sednutím obvodové stěny a základu a projevuje se zvlhnutím přechodu mezi svislou a vodorovnou částí hydroizolace. Je specifická tím, že se obyčejně projevuje po celém obvodu objektu. Často následuje odklopení ochranné přizdívky od suterénní stěny a tlak nezajištěných zemin vede k poškození přizdívky i hydroizolace. Poté následuje velkoplošná porucha, která se jen obtížně odstraňuje.

Nejvíce rozšířenou závadou je však nesprávná výška vyvedení hydroizolace nad terén a nevhodný detail jejího ukončení. Zde existuje mnoho příčin – hydroizolace je navržena i zhotovena ve správné výšce, tj. minimálně 150 mm nad budoucím upraveným terénem, ale překáží dalším úpravám přízemní části, tj. soklu. Následkem toho dochází k jejímu odříznutí. Může být také vyvedena v dostatečné výšce, ale není dostatečně utěsněn detail ukončení, takže za hydroizolaci proniká voda. Závada se projeví vlhkými skvrnami v horních částech obvodových zdí (obr. 3).

Text a foto: Ing. Antonín Parys

Autor pracuje jako soudní znalec a autorizovaný inženýr pro pozemní stavby.

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.