Jak zkrotit šedou energii? Státy snižují ekologické dopady stavebnictví

Stavebnictví je jedním z největších spotřebitelů energie a zdrojů na světě. Kromě provozní spotřeby energie budov se v posledních letech stále častěji stává středem pozornosti tzv. šedá energie (nebo také energie na produkt), tedy energie vložená do výroby, dopravy, instalace a likvidace stavebních materiálů. Tím se, už ze samotné definice, stává šedá energie velmi důležitým ukazatelem ekologie produktu.

Šedá energie představuje celkovou spotřebu energie v celém životním cyklu stavebních materiálů a konstrukcí. Na rozdíl od provozní energie, která je využívána během užívání budovy, šedá energie je skrytá v procesech těžby surovin, výroby, přepravy, instalace, údržby a konečné likvidace stavebního materiálu.

Bohužel, s rostoucími nároky na energetickou účinnost budov se podíl šedé energie na celkové uhlíkové stopě staveb stále zvyšuje. Pouhou špatnou volbou materiálu se pak může stát, že energie „ušetřená“ díky standardu nZEB je v konečném důsledku pouze zlomkem šedé energie objektu, tedy energie „zabudované“ do stavby.

Jak vzniká šedá energie?

Šedá energie vzniká jako součet všech energetických vstupů potřebných pro těžbu surovin, výrobu materiálů, dopravu, instalaci a výstavbu, údržbu a rekonstrukce a nakonec likvidaci a recyklaci. Těžba surovin zahrnuje například těžbu vápence pro cement, dřeva pro konstrukční prvky nebo bauxitu pro výrobu hliníku. Výroba materiálů zahrnuje procesy jako pálení cihel, výrobu betonu, tavení kovů či zpracování plastů, které vyžadují velké množství energie.

Doprava surovin i hotových materiálů na velké vzdálenosti výrazně zvyšuje šedou energii. Při instalaci a výstavbě se využívají stavební stroje a nástroje, jejichž provoz vyžaduje další energetické vstupy. Pravidelné opravy a renovace mohou přidávat další energetické vstupy do celkového hodnocení životního cyklu budovy. V poslední fázi životního cyklu stavebního materiálu se pak přičítá energie nutná k demolici, přepravě odpadu, recyklaci nebo skládkování.

Dopady vysoké šedé energie na životní prostředí

Jak bychom asi čekali – vysoká šedá energie přispívá k zvýšeným emisím CO₂, což vede ke změně klimatu. K tomu můžeme rovnou započítat i vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, jako jsou fosilní paliva, rudy a minerály, s čímž je přímo spojeno odlesňování a degradace krajiny při těžbě surovin a výrobě některých materiálů, což má dlouhodobé a velmi významné ekologické následky. A nakonec nesmíme zapomenout ani na znečištění ovzduší a vody v důsledku těžby a výroby materiálů.

Jak snížit šedou energii ve stavebnictví?

Existuje několik klíčových strategií, jak minimalizovat šedou energii. Volba materiálů s nízkou šedou energií je jedním z nejefektivnějších způsobů, jak snížit její dopad – to znamená upřednostnění lokálních, recyklovaných a přírodních materiálů, jako je dřevo, nepálená hlína nebo recyklovaný beton.

Mamutí roli hraje i efektivní návrh staveb, který optimalizuje využití materiálů, minimalizuje odpad a přiklání se ke konstrukcím s delší životností. Nákup lokálních výrobků od lokálních výrobců a jejich maximální využití s minimální odpadovostí je obecně ten nejlepší způsob využití prakticky každého produktu a rozhodně se to neomezuje jen na stavebnictví. Upřednostnění lokálních výrobků snižuje přepravní vzdálenosti, ať už při výrobě produktu nebo při jeho dopravě na stavbu, a v konečném důsledku omezuje emise spojené s dopravou.

Pokud máme tu možnost, je ekologičtější sáhnout po produktu, který obsahuje určité procento recyklátu (použití recyklátů je pro drtivou většinu výrobců ve stavebnictví standardem, určitě tedy nebude třeba dlouho hledat), a, pokud se nám nepovede využít všechen materiál na stavbě, všechen odpad ze stavby zodpovědně recyklovat či vymyslet přebytečným materiálům druhotné využití.

Drtivá většina výrobců rovněž přechází, byť částečně, na provoz dotovaný obnovitelnou energií (např. fotovoltaikou), rozhodně je tak vhodné si ověřit, jak se k tomuto aspektu staví konkrétní výrobce, protože i energie spotřebovaná na výrobu je rovněž součástí finální šedé energie produktu.

Politika Evropské unie a regulace šedé energie

Evropská unie se aktivně zaměřuje na problematiku šedé energie v rámci politiky udržitelného rozvoje a dekarbonizace stavebnictví, možná tedy nenajdeme na programu specificky pojem „šedá energie“ (anglicky nejčastěji embodied energy), ale rozhodně najdeme jiné klíčové výrazy – Evropská unie se v posledních letech zaměřuje na snižování šedé energie ve stavebnictví v rámci politiky zaměřené na udržitelnost a energetickou účinnost. Hlavními kroky jsou:

• směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD), která se soustředí na zlepšení energetické účinnosti budov, což zahrnuje i zohlednění šedé energie při návrhu a výstavbě budov. Stanovuje minimální požadavky na energetickou náročnost nových budov a renovace stávajících budov.
• Směrnice o zelených veřejných zakázkách, ve které EU podporuje použití ekologických a energeticky efektivních materiálů a technologií v rámci veřejných zakázek. To zahrnuje materiály s nižší šedou energií, což vede k celkovému snížení uhlíkové stopy.
• Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal), která obsahuje cíle na dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a zohledňuje i šedou energii. Udržitelnost stavebních materiálů a jejich životní cyklus jsou klíčovými tématy v rámci tohoto plánu.
• Cirkulární ekonomika, která zahrnuje recyklaci a opětovné použití materiálů, což může významně snížit šedou energii spojenou s těžbou a výrobou nových stavebních materiálů.

Přestože tedy šedá energie není v rámci evropské politiky často skloňovaný výraz, rozhodně to není výraz zcela opomenutý, a zároveň je velkou výhodou, že je to „veličina“, kterou může ovlivnit každý investor dle vlastního uvážení – pečlivým výběrem materiálů a lokálními výrobci a zdroji.