příjezdová cesta oprava

Jarní údržba příjezdových cest: Jak opravit škody po zimě a prodloužit životnost povrchů

Partneři sekce:

Údržba přístupových cest po zimě je klíčovým aspektem pro jejich dlouhodobou funkčnost a bezpečnost. Zimní období, s nízkými teplotami, sněhem, ledem a použitím posypových materiálů, jako je sůl, totiž může způsobit i poměrně rozsáhlá poškození – samozřejmě v závislosti na volbě pochozí vrstvy a jejím předchozím stavu. Na co se tedy na jaře zaměřit, aby se z chůze po zpevněném povrchu nestal bezpečnostní hazard?

Co se může stát s povrchem příjezdových cest v zimě?

Jedním z hlavních problémů jsou praskliny a trhliny, které vznikají v důsledku mrazových cyklů. Voda, která se dostane do pórů povrchu, při zamrznutí zvětšuje svůj objem a může způsobit roztahování materiálu. Postupně se tak vytvářejí praskliny, které mohou být vstupními body pro další erozi. Přestože jsou tak tyto praskliny zpočátku malé, postupem času se mohou zvětšit a vést k vážnému poškození.

Dalším velkým problémem je tvorba jam a výmolů, zejména tam, kde má voda možnost erodovat povrch. Například tedy sůl, velmi často používaná a hojně doporučovaná k posypu cest, může poškodit asfaltové a betonové povrchy, což následně urychluje jejich korozi a vede k odlupování materiálu – a ještě navíc zanechává znečištění, které může negativně ovlivnit okolní krajinu. Pokud navíc lokalita nemá dobrý odvod vody (či kvalitní drenáž), může se jarní nadílka vody hromadit pod úrovní terénu a přispět ke vzniku vzduchových kapes, které pak způsobí kolaps povrchové vrstvy.

Na co si při kontrole dát pozor?

Po zimě je důležité zaměřit se na několik typů poškození, které se mohou objevit na povrchu příjezdových cest:

  • praskliny a trhliny,
  • výmoly,
  • korozní poškození asfaltu,
  • znečištění a zasolení okolí.

Jak povrchy ošetřit?

Údržba povrchů příjezdových cest závisí na druhu materiálu, z něhož jsou cesty vyrobeny, a každý typ povrchu vyžaduje specifickou péči.

Asfaltové cesty
Po zimě je důležité provést důkladnou kontrolu prasklin. Pokud jsou praskliny malé, lze je opravit pomocí asfaltového tmelu. U větších prasklin nebo výmolů je lepší provést opravu celého úseku pomocí nové vrstvy asfaltu. Pravidelné čištění povrchu také pomůže snížit vliv soli a jiných znečišťujících látek a zamezit rozsáhlejšímu poškození.

Betonové cesty
I u betonových cest se doporučuje kontrola prasklin a jejich vyplnění pomocí vhodných směsí určených na opravu betonu. Beton je náchylný k erozi soli, takže po zimě je důležité provést jeho důkladné očištění a, pokud je to možné, aplikovat ochranný nátěr, který pomůže prodloužit životnost materiálu.

Nezpevněné cesty
U nezpevněných příjezdových cest je nutné pravidelně opravovat výmoly a jámy, které vznikají erozí. Dobrým řešením je doplnění štěrku nebo jiného drceného materiálu, který vyplní poškozené oblasti.

U všech typů povrchu je zároveň velmi důležité zajistit správnou drenáž, která zabrání zadržování vody v půdě, což by mohlo vést následnému poškození povrchu, podemletí terénu, odplavení zeminy atd.

Sůl, nepřítel cest (a zvířat!)

Zasolení zimního ošetření cest může dlouhodobě poškodit povrchy, a proto je důležité po zimě provést důkladnou očistu. Tlakové myčky nebo mechanické čisticí stroje jsou v těchto případech efektivními nástroji pro odstranění zbytků soli a posypových materiálů, ne každý povrch je však snese. Určitě bychom neměli používat tlakový čistič na povrchy nezpevněné nebo nesoudržné, protože by materiál odražený proudem vody mohl někoho zranit.

Problém sám o sobě je sůl, která zatekla nebo se jinak dostala do již existujících prasklin, kde může způsobit další degradaci materiálu. Praskliny je vždy nutné opravit, ale ještě před tím bychom se měli pokusit sůl vypláchnout nebo vyčistit. Pokud sůl působí problémy s kvalitou povrchu kontinuálně každou zimu, je vhodné buď cestu celou předělat a opatřit zcela novou pochozí vrstvou – anebo zvážit přechod k ekologičtějším posypovým materiálům (například štěrku).

Víte, že?
Venkovní plochy je možné temperovat tak, aby na nich k tvorbě ledu nedocházelo vůbec, což znamená, že již nikdy nebude třeba soli a ani jiného posypového materiálu. Topná tělesa je však třeba nainstalovat pod povrchovou vrstvu cesty již při jejím zhotovení, nejde to dodatečně, pokud tedy neplánujeme kompletní stržení a plné nahrazení pochozí vrstvy.

I dlažba vyžaduje péči

Dlažební prvky, jinak též zámková dlažba,  jsou sice obecně vysoce odolné, ale během zimy mohou i tak utrpět v důsledku kombinace mrazových cyklů, opakovaného tání a smáčení. Zvlášť rizikové jsou levné, porézní výrobky s nižší mrazuvzdorností; u nich se při teplotách pod bodem mrazu často projeví trhliny nebo povrchová granulace. Typickým poškozením ze zimního období je také lokální sednutí (propad) či naopak vzedmutí dlažby. Příčinou bývá nerovnoměrné zhutnění či promrznutí podkladních vrstev, případně hydro-fyzikální změny v nosném štěrkovém loži.

Na betonových tvarovkách se také po zimě často objevují bělavé mapy – tzv. solné (vápenné) výkvěty. Vznikají při kapilárním transportu roztoků s nadbytkem solí k povrchu, kde dochází k jejich rekrystalizaci po odpaření vody. Dlouhodobě mohou zvyšovat pórovitost a oslabovat krycí vrstvu cementového kamene – a k odstranění vyžadují použití chemického čističe.

Výměna poškozené dlažby

Poškozený segment odstraníme z celku, u zámkové dlažby budeme muset použít dlouhý, tenký nástroj, například majzlík nebo šroubovák. Zkontrolujeme stav podkladu – pokud je nerovný nebo se v podkladu nachází dutiny, dosypeme štěrk vhodné frakce a srovnáme, pokud je vše v pořádku, můžeme rovnou přikročit k osazení nové dlaždice. Tu vložíme do vzniklé mezery a usadíme pokledem gumovou paličkou.
Jak na propadlou či vyboulenou dlažbu

Nejprve demontujeme dlaždice v poškozené zóně i nejbližším okolí. Zhodnotíme situaci a připravíme si štěrk vhodné frakce. Odhalené štěrkové lože rozrušíme a doplníme či odebereme materiál tak, aby podklad bylo možné zarovnat. Vhodné je podkladní vrstvu znovu zhutnit, pokud jsme schopni rozebrat dostatečný kus dlažby. Provedeme kontrolu rovinnosti a pokročíme k vrácení dlaždic zpět do původního rastru. Spáry mezi dlaždicemi zaplníme křemičitým pískem.

Asfalt, beton, štěrk a zámková dlažba rozhodně nejsou jediné materiály, které můžeme zvolit jako povrchovou úpravu cest na pozemku, patří však mezi nejčastější – spolu s keramickými dlaždicemi, jejichž oprava a údržba je podobná jako u zámkové dlažby. U dlažeb je v závislosti na doporučení výrobce možné použít tlakové čističe.