Kamenná zídka: jak postavit zídku, která splyne s přírodou?

Kamenné zídky jsou všestranné venkovní konstrukce, které nejen vizuálně oddělí prostor, ale mohou posloužit i jako podezdívka plotů (s vhodně vytvořenými sloupky) či opěrné prvky ve svažitém terénu zahrady. Přestože pro vyšší pevnost je třeba použít maltu, kterou jednotlivé kameny spojíme, zídky lze stavět i tzv. “na sucho”. V takovém případě ovšem musíme počítat s tím, že jejich únosnost a trvanlivost bude do určité míry omezená. Jak tedy na stavbu takové zídky na sucho?

Definice a zaměření

V první řadě je třeba si ujasnit cíl, s jakým zídku stavíme – tedy zda bude samostatně stojící, a tudíž bude třeba, aby obě její strany byly pohledové a vizuálně líbivé, nebo opěrná. Je mnohem pravděpodobnější, že zídku použijeme jako opěrnou, zejména v rámci nějaké zahradní kompozice nebo při definování pozemku, posvítíme si proto právě na tuto variantu.

Předem je rovněž třeba upozornit, že suchá zídka, tedy bez jakéhokoliv pojiva, by neměla přesáhnout výšku jednoho metru, protože pak už by její statika nemusela odpovídat našim představám a potenciálně by se mohla stát velmi nebezpečnou.

Kamenná zídka, stejně jako jakákoliv jiná, potřebuje spolehlivý základ. Pro ten bychom si měli připravit výkop minimálně o šířce 50 až 60 % plánované výšky zídky. S tím se, samozřejmě, pojí, že budeme potřebovat odpovídající velikost kamenů, protože těžko budeme stavět metr vysokou a šedesát centimetrů širokou zeď z břidlicových úlomků. Představivosti se samozřejmě meze nekladou, ale výběr kamene – zvláště pokud jde o kámen nasbíraný v přírodě – by měl být v souladu se selským rozumem.

Půdorys zídky si vyznačíme zednickou šňůrou nebo křídou či sprejem přímo na terén. Hloubka výkopu se různí v závislosti na výšce zídky, pokud tedy plánujeme zídku spíše vyšší, je lepší více hloubit, a to až do nezámrzné hloubky cca 80 cm. Pokud ovšem kameny použijeme třeba jen na definici vyvýšeného záhonu, pak bohatě postačí i 10 nebo 20 centimetrů základ.

Při hloubení pamatujeme, že vyšší zídky budou rovněž vyžadovat štěrkové lože, aby byla zajištěna dostatečná drenáž a rovinnost založení základu. Před zasypáním štěrkem řádně zhutníme dno výkopu, které může být rozrušené od zemních prací. Na zhutněný podklad vysypeme štěrkové lože a opět zhutníme. Na lože bychom měli použít kamenivo dvou frakcí – první větší frakce a druhé menší vrakce –, obě vrstvy hutníme každou zvlášť. Zkontrolujeme rovinnost a můžeme založit první řadu zídky.

První řada a následné zdění

Na první řadu využijeme, logicky, největší, nejstabilnější, nejtěžší a nejméně vzhledné kameny. Nejhezčí (a nejplošší) kameny si schováme na korunu zídky. Na první řadě není nic náročného. Vybíráme správné kameny a klademe je jeden vedle druhého při dodržení tvaru výkopu a tedy i plánovaného tvaru zídky. Jde, ale vlastně i nejde, o proces podobný zakládání domu. V případě kamenné zídky se totiž jistým odchylkám od rovinnosti nevyhneme, což v případě domu je absolutně nepřípustné.

Další řada kamenů se pokládá na vazbu, opět podobně jako zdivo. Spára předcházející řady zídky by tedy měla být zhruba v polovině pokládaného kamene. Nejde to samozřejmě zaručit ve všech případech, zejména pokud pracujeme s organickým tvarem kamenů, ale měli bychom se alespoň snažit, aby byla vazba kvalitní a nedošlo k návaznosti spár v jednotlivých řadách kamenů.

Přestože se to může na začátku zdát jako nadlidský úkol, každý kámen má v zídce své přesné místo a je jen na nás, abychom vybrali ten správný kámen, který potřebujeme v danou chvíli použít. Zdění zídky tak rozhodně nepůjde rychle a není to hon za cílem, jde spíše o proces, který nám dovolí se plně soustředit na práci a nevyžaduje od nás překotný výkon.

Čím výše se ve stavbě zídky dostáváme, tím užší bychom měli používat kameny. Samozřejmě neplatí, že by na vrchu zídky měl být drobný štěrk, to by postrádalo jakoukoli poezii, ale ani bychom neměli na korunu použít ten největší a nejtěžší kámen, který jsme na stavbu našli. Ten měl totiž už dávno ležet v základech.

Pro usnadnění skládání zídky si zatlučeme do země několik betonářských tyčí v požadovaném sklonu a mezi nimi napínáme provázek, kterým kontrolujeme, zda se nová řada stále ještě drží původního plánu. Sklon, zejména u zídek opěrného typu, je nutností, protože zídky musí po dobu své existence odolávat zátěži zeminy, která se o ni bude opírat a vlivy počasí se bude snažit přemístit na “příznivější” pozici. Abychom tak docílili maximální možné spolehlivosti zídky, kameny, které se jakýmkoliv způsobem pohybují hned po uložení podepřeme či vypodložíme klínky (tj. např. úlomky menších kamenů). Zídku nepřihrnujeme zeminou ale její záda vypysáváme štěrkem.

Koruna: ozdoba zdiva

Jakmile se dostaneme do požadované výšky zídky, dostaneme se i k uložení dříve zmíněných plošších, nejhezčích, nejkvalitnějších kamenů. Koruna jako taková může plynule navazovat na terén nebo vyčnívat nad jeho úroveň, v každém případě musíme mít jistotu, že kameny, které jsme uložili až nahoru, skutečně drží a, pokud na ně někdo šlápne nebo se opět, nepohnou se, nepodjedou a nevezmou půlku zídky s sebou.

Hotovou zídku můžeme ještě ozdobit drobnými rostlinami, ideálně suchomilnými, jako jsou například skalničky, mrazuvzdorné sukulenty ad., které postupem času zídku prorostou kořeny a tím ještě více zpevní. Jakmile navíc zídku pokryje zeleň, nikdo už nebude pochybovat, že v místě vždy stála a 100 % patří do kompozice.