Litý polystyren: když je tradiční izolace příliš komplikovaná

Na podzim loňského roku proběhla některými médii informace o rekonstrukci hotelu InterContinental v Praze, „klenotu brutalismu“, který ve svých zdech přivítal mnohá zvučná jména – od Johnnyho Cashe, přes Richarda Nixona, až po Jásira Arafata. V této souvislosti se objevily i informace o revolučním zateplení tzv. litém polystyrenu, který rekonstrukci zachránil v momentě, kdy kvůli tradičnímu „zednickému fousu“ nebylo možné pracovat s běžnými izolacemi dostatečně rychle, přesně a zodpovědně.

Co to vlastně zmiňovaný litý polystyren je? Jde o zázračnou inovaci nebo jen další z řady alternativ ke stávajícím materiálům, která je v jedné oblasti výrazně příznivější, zatímco v jiné o něco horší než jiné izolace?

Jak probíhá pokládka?

Standardní pokládka běžného polystyrenu probíhá zaměřením místnosti a zejména všech překážek (například rozvodů), které bude třeba při řezání polystyrenu zohlednit. To s sebou samozřejmě nese jisté komplikace, protože i kdybychom se snažili sebevíc (a to samozřejmě vyžaduje čas, který je většinou na stavbě daný a neumožňuje dlouhé průtahy), nikdy nedocílíme přesného obemknutí všech překážek.

Pokládka litého polystyrenu je v tomto ohledu jiná. Na stavbu je dodán vozidlem v, dalo by se říct, kuličkové formě. Předmíchává se speciální míchačkou přímo na stavbě a následně nalévá do podlah, které potřebujeme izolovat. Nalitý na místě zatuhne a vytváří pevnou izolační vrstvu v každé skulince. Slovo „nalévá“ je trochu zavádějící, protože hmota je velmi tvárná a poddajná, ale ne vyloženě tekutá v tradičním slova smyslu. Vrstvu je možné zarovnávat hladítkem z PU pěny a pěchem. Tuhnutí probíhá za běžných podmínek cca dva dny a litá vrstva se doporučuje do 150 mm výšky.

Omezením pro litý polystyren může být podlahové topení, zvláště pokud se jedná o vytápění připevňované sponami – ty v tomto typu polystyrenu nechtějí příliš držet.

Dostupnost na trhu

Při zběžném prohlédnutí českého trhu lze najít dva zástupce, kteří se pyšní nabídkou litého polystyrenu. To jsou ThermoWhite (použitý v hotelu InterContinental) a Styromix. Zatímco ThermoWhite nabízí tři varianty litého polystyrenu, Styromix má varianty dvě. Podívejme se na ně blíže:

* výrobce uvádí poznámku , že umožňuje i silnější vrstvy – ovšem s jiným pojivem

Srovnání s běžnými izolacemi

Už při prvním pohledu je vcelku jasné, co je největší rozdíl mezi jednotlivými materiály: čas. Zatímco pokládka litého polystyrenu je poměrně rychlá a lze postupovat z místnosti do místnosti bez větších komplikací bez ohledu na složitost podlahy, kterou vyléváme, po ukončení práce musíme dodržet technologickou přestávku před jakýmikoliv dalšími pracemi.

To se nám s běžným polystyrenem samozřejmě nestane a jakmile ho položíme, můžeme pokračovat. Nevýhodou ovšem, jak již bylo zmíněno, je jeho ne úplně dokonalá těsnost kolem objektů, vedení a prostupů v podlaze, které navíc musíme vyřezat do desek ručně, což může pokládku časově protáhnout.

Druhým hlediskem je kompatibilita. Jak již bylo zmíněno, v kombinaci s podlahový vytápěním má litý polystyren jistá omezení, která nás s běžným materiálem nepotkají. Rovněž, pokud se budeme v budoucnu potřebovat dostat do skladby podlahy, abychom některý z rozvodů upravili nebo opravili, budeme ho muset z vylitého polystyrenu „vysekat“, zatímco u běžného polystyrenu bude o něco přístupnější. Litý polystyren je vhodný pro podlahy a ploché střechy – na rozdíl od běžné izolace, kterou lze využít i pro ty šikmé, kde zatím technologie pokládky litého polystyrenu není řešena.

Pokud se podíváme na samotné tepelně izolační vlastnosti litého polystyrenu, tedy na menší průřez trhem, co se například pro podlahové izolace nabízí v klasické, „tuhé“ formě:

• Styrotrade Styrofloor T4; λ=0,042 W/mK,
• Styrotrade EPS 100 Z; λ=0,037 W/mK,
• Austrotherm EPS 100; λ=0,037 W/mK,
• Austrotherm EPS Polyfon T4; λ=0,044 W/mK,
• Isover EPS 100; λ=0,037 W/mK,
• Isover EPS Rigifloor 4000; λ = 0,044 W/mK,
• Bachl EPS 100; λ = 0,039W/mK,

narazíme na poměrně podstatný rozdíl – přestože má litý polystyren nepochybně svoje klady, jeho součinitel tepelné vodivosti je o něco vyšší než u jiných na trhu dostupných izolací. Ano, najdou se izolace, které mají rámcově stejný součinitel, ale najdou se i produkty s vlastnostmi lepšími. V tu chvíli je na majitelích objektů, případně na investorech, aby zvážili, zda chtějí dát přednost manuálně náročnějšímu vyřezávání desek anebo zda projektu prospěje litá varianta, přestože ve výsledku bude disponovat o něco slabším součinitelem tepelné vodivosti (a tedy propustí o něco více tepla).

V neposlední řadě je důležité porovnat i cenu – ale ta je u litých polystyrenů bohužel běžné věřejnosti skryta a výrobci poskytují cenový odhad pouze zájemcům.

Verdikt

Jak si tedy litý polystyren stojí v porovnání s polystyren (ev. jiným zateplením) tradičním? Litá varianta zateplení nepochybně může na trhu najít své zákazníky zejména díky časově méně náročné realizaci, která poskytuje spolehlivé vyplnění všech skulin, zákoutí a rohů v podlaze (anebo ploché střeše). Lze říct, že je pravděpodobné, že bude na trhu existovat bok po boku s běžnými izolacemi jako vhodná alternativa pro realizace, které jsou příliš složité pro běžnou izolaci – anebo u nich použití běžné izolace není právě vhodné.

Při použití litého polystyrenu je ale nepochybně nutné vzít v potaz celou řadu faktorů, které by mohly ovlivnit nejen stavbu samotnou ale i celý objekt do budoucna. První z nich je, že rychlá pokládka polystyrenu neznamená okamžitou návaznost stavby, protože polystyren musí vytvrdnout. Druhou je o něco méně příznivý součinitel tepelné vodivosti, který musí být v souladu s projektem. Třetí a pravděpodobně možná i nejdůležitější, je uzavření rozvodů a dalších prvků do polystyrenu.

Pro kontext – není to právě včera, ale v jistou dobu naší moderní historie zažívaly svou chvíli slávy foukané izolace. Nyní se ovšem, s odstupem času, ukazuje jejich ne úplně praktické hledisko uzavření přiléhajících konstrukcí. Podíváme-li se do krovů, foukaná izolace je přilepena těsně na dřevěné prvky krovu, nejčastěji krokve, kterým neumožňuje dýchat tak, jak by prvky potřebovaly, čímž v případě zatečení způsobuje nárůst vlhkosti v prvku, který nemůže „dýchat“ a přirozeně vyschnout. A vlhkost ve dřevě způsobuje biologickou degradaci, která jde v ruku v ruce s nákladnými opravami.

Litý polystyren se v tomto ohledu zdá být velmi podobný – jakmile konstrukce zalijeme, jsou hmotou pevně obemknuty a ať se stane cokoli (zatečení do podlahy, poškození rozvodů…), zůstanou tak. Nejsou to tedy pouze spony podlahového vytápění, jejichž kompatibilitu stojí za to promyslet, na místě je i zvážit CO do polystyrenu zaléváme a jaká je pravděpodobnost, že se v budoucnu budeme potřebovat k zalitým prvkům dostat…