Zdroj: Archiv redakce

Problematické detaily hrubé stavby: Vazba zdiva

28. května 2021

Partneři sekce:

Podstatným detailem, který může dělat problémy nejen ihned v průběhu hrubé stavby, ale i s časovým odstupem, je vazba zdiva. Ta běžně slouží k rovnoměrnému rozložení sil působících v konstrukci a je proto ze statického hlediska velmi důležitá.

Cihly se ve stěně nebo v pilíři musí po vrstvách převazovat tak, aby se stěna nebo pilíř chovaly jako jeden konstrukční prvek. Jak toho docílit?

Co říkají normy?

Vzájemná převazba cihel je daná normou ČSN EN 1996-1-1. Pro cihly o výšce h do 250 mm má být vzájemný přesah cihel ≥ 0,4 h nebo min. 40 mm (platí větší z hodnot). V dnešní době se ovšem na stavebním trhu setkáme nejčastěji s pálenými, broušenými cihlami s výškou h = 249 mm, u kterých je vzájemná převazba min. 100 mm.

Pro snadné provádění se ovšem doporučuje pracovat v modulu 250 mm (alt. 125 mm), a to včetně polohy dveří a oken nebo velikosti vnitřních pilířů. Často se však při návrhu zapomíná, že modul se měří od vnitřního rohu zdiva, i proto výrobci pálených cihel vyrábějí tzv. cihly doplňkové (rohové, poloviční), které umožňují snadnost a rychlost zdění – a je proto vhodné je zahrnout do objednávky materiálu.

Pokud je na stavbě nutné cihly řezat, činíme tak zásadně pilou. Při zdění cihly neosazujeme řezanou stranou směrem do ostění stavebního otvoru, řezanou stranu cihly schováme dovnitř stěny nebo pilíře a v místě řezu mezi cihlami se promaltujeme svislou spáru.

Pokud by v ostění zůstala cihla osazená svou řezanou stranou do líce, pak vlivem odstranění obvodového cihelného žebírka dojde k jejímu oslabení, a to zrovna v místě, kde je zvýšené svislé namáhání (např. v místě uložení překladu) a kam se budou pravděpodobně také kotvit výplně otvorů (okenní rámy, dveře).

U cihel broušených je nutné nanášet tenkovrstvé maltové lože podle technologických předpisů výrobce. Při použití nebroušených cihel je nutné nanášet maltové lože po celé šířce cihel, pokud není z nějakého důvodu projektantem předepsáno jinak.

Víte, že?

Při stavbě ze starých cihel se velmi pravděpodobně setkáme s s různými formáty cihel. V takovém případě bývá složité dodržet správnou, funkční vazbu, což může zkomplikovat napojování dalších konstrukcí. Rozhodně bychom si proto měli připravit dostatek malty, kterou budeme muset rozdíly jednotlivých formátů vyrovnávat – lepší ovšem je zdít z cihel, které mají formát vždy stejný.

Jak cihly vázat?

Mezi používané druhy vazby patří:

vazáková,
běhounová,
polokřížová,
křížová.

Vazáková vazba se používá pro jednovrstvé zdi o tloušťce 300 mm. Tvarovky se při vazbě překrývají o ½ přes sebe, jde tedy o způsob vazby, který pracuje s výše zmíněným modulem. Takto vyzděná stěna má dostatečnou nosnost, aby mohla být použita pro uložení dalších konstrukcí.

Běhounová vazba je údajně nejjednodušším typem vazby a používá se především pro zdění příček (tedy stěn kolem 150 mm) – je zcela nevhodná pro zdi, na které se ukládají další konstrukce. Převazby se provádí pouze v rozích, připojení zdi není zajištěno převázáním ale ocelí, která se vkládá do ložné spáry. Převazba se provádí o ½ či ¼ délky.

Polokřížová vazba se volí pro nosné nebo obvodové zdi větší tloušťky (kolem 450 mm). Jednoduše řečeno tento způsob vazby kombinuje vazákovou a běhounovou vazbu – v líci zdiva se tyto vazby pravidelně po řadách cihel střídají.

Křížová vazba je nejlepší pro zdi s tloušťkou kolem 600 mm. Tato vazba opět kombinuje běhounovou a vazákovou vazbu, oproti polokřížové ovšem nejsou běhouny umisťovány ve všech řadách líce shodně nad sebe, ale kryjí se pouze v první, páté, deváté atd. řadě.