Lehké příčky

Moderní interiéry se hlásí k volným dispozičním řešením, ale přece jen – cítit se jako doma pro mnohé znamená schovat se za kus nábytku nebo alespoň občas zavřít dveře vlastního pokoje. Kdo je rád s jinými, potřebuje být čas od času i sám se sebou. Uspořádat domov po novém někdy velí racionální důvody, jindy móda nebo jen prostá touha po změně. Kdo se zná a ví, že je jen otázkou času, kdy se jeho domov dá do pohybu, ten by měl ještě před nastěhováním myslet na způsob, jak v budoucnosti přemístí příčky.

Jakkoli bude současná architektura propagovat otevírání prostorů a spojování několika zón ve volné celky, zůstává ověřenou pravdou, že například rodina s dětmi nebo vícegenerační domácnost nemůže klidně bydlet bez místností či zákoutí vyhrazených pro soukromí jejich obyvatelů. Intimitu interiéru tedy dotvoří příčky. Někde je jich potřeba více, jinde méně. Jinak se „příčkuje“ v novostavbě, jinak při přestavbě. Lze si vybírat podle druhu materiálu, konstrukce, funkce, vzhledu. S vývojem nových konstrukčně lehkých a jednoduše zabudovatelných příček se jejich technické řešení stává pro investory druhořadým. Neoprávněně. I zde je třeba zvážit vlastnosti a charakter sousedících místností a také vztah příček k ostatním konstrukcím. Jsou takové příčky, které se zhotoví mokrou cestou, jiné částečně mokrou a nakonec ty, jejichž instalace je nejrychlejší a vybudují se nasucho. Zkrátí se tak doba jejich výstavby, a když se znovu změní nároky spolubydlících na životní prostor, dá se takovýchto konstrukcí snadno zbavit. I v případě, že o dobudování příčky se rozhodlo za plného chodu domácnosti, bude tento způsob nejpřijatelnější.

Lehce a nasucho
Stavění nasucho nepotřebuje vodu, aby se při chemických a stavebně-technologických procesech navázaly jednotlivé prvky konstrukce, ale spojuje je mechanicky na předem připravenou podkonstrukci bez nároku na technologické přestávky. Tak se dá k výsledku dopracovat za jeden až dva dny. Zatížení konstrukce domu příčkami smontovanými nasucho je minimální, takže jimi lze předělovat prostor v klasických panelácích bez obavy z nepřiměřené zátěže panelových stropních konstrukcí. Ve většině případů stačí ohlásit stavební úpravy pro kontrolu nakládání s odpady (sádrokarton nepatří k nebezpečnému odpadu). Lehké příčky a polopříčky montované či nasucho postavené z kusových staviv vděčí za svoji existenci sádrokartonu, sádrovláknu, dřevocementu, případně se povedly z přírodních či plastových vláken. Výrobci je mohou dodávat jako monolity nebo ve formě vícevrstvých panelů s nosnou, ale i izolační vrstvou. Aby se montované příčky nesesypaly, potřebují kostru z kovových či dřevených profilů, na kterou se ukotví při montáži. Má to výhodu – vytvoří se stěna s dutinou, která se může vyplnit tepelnou či zvukovou izolací, instalačními rozvody nebo poslouží jako úschovna posuvných dveří, které se pěkně zašoupnou do připravené mezery. Příčky nejsou oporou pro stropy! Dají se lehce demontovat a postavit na jiném místě. Povrchová úprava takovýchto příček není náročná: klidně je můžete natírat, stěrkovat, omítat, obkládat nebo tapetovat hned po vytvoření. Montáž sádrovláknitých desek je sice o něco složitější než těch sádrokartonových, ovšem vyznačují se lepšími mechanickými vlastnostmi: jsou tvrdší, houževnatější a impregnované. To je důvod, pro který je lze použít i v prostorech se zvýšenou vzdušnou vlhkostí.

Sádrokarton a sádrovláknité desky
Díky nízké hmotnosti (25 až 50 kg/m² podle typu konstrukce) a suchému vyhotovení se sádrokarton stal v současnosti nejoblíbenější alternativou lehkého typu příček. Výběr tloušťky (nejčastěji 12,5 mm) a plošných rozměrů sádrokartonových desek by se měl řídit velikostí budoucí příčky. Jednotlivé desky se potom montují na ocelové profily rozestavěné v pravidelných vzdálenostech (při stavbě či přestavbě rodinného domu a rekonstrukcích panelových bytů) nebo na dřevěnou kostru (v případě dřevostaveb). Tam, kde se budou osazovat zařizovací předměty, se nosné profily budoucí příčky zhušťují tak, aby mohly přenést zatížení zavěšených předmětů. Lze se však spolehnout i na speciální podkonstrukci.

Na jednovrstvé opláštění kovové konstrukce jsou určeny rychlošrouby TN 212 3,5 × 25 mm nebo větší – podle typu zvolené konstrukce. Volná mezera v sádrokartonové příčce poslouží k umístění izolací podle potřeb jednotlivých místností a k uložení instalačních rozvodů. Pro tmelení mezer, rohů, koutů, napojení a upevňovacích prvků (šroubů, hřebíků nebo spon) je potřebný spárovací tmel. Hned po montáži se může povrch příček malovat, natírat, tapetovat i obkládat. Koupelna, WC a někdy i kuchyně patří k místnostem s vyšší vlhkostí, a tak pro ně budou vhodnější příčky z impregnovaných desek ze zeleného sádrokartonu, který má vyšší schopnost odolávat vzdušné vlhkosti. Na místech, kde se sádrokarton dostává přímo pod vodní spršku, ho je třeba ošetřit hydroizolací. Nestačí jen keramický obklad. Růžový odstín desek zase signalizuje, že jsou určeny do prostor se zvýšenými požadavky na protipožární ochranu.

Sádrokartonem se dají vytáhnout nejen celé příčky, ale vytvořit i oblíbené polopřímky, částečné předěly, vytvarovat atypické sestavy poliček, které zintimní otevřenou obytnou dispozici bytu či rodinného domu. Příčka mezi dvěma byty by měla být zdvojená, vprostřed oddělená sádrokartonovou deskou. V tom případě se instalace mohou vést samostatně pro každou bytovou jednotku.

Tam, kde se od příček očekává vyšší pevnost, možnost vyššího statického zatížení, vyšší požární odolnost nebo zvuková izolace, tedy nároky, jimž sádrokarton nedokáže vyhovět nebo jim vyhovuje jen po náročných úpravách, se uplatní sádrovláknité stavební desky (např. Fermacell). Vyráběj se ze starého vytříděného papíru, který se v mlýnech zpracuje na celulózová vlákna; ta se potom za sucha smíchají se sádrou. Vlákna vytvářejí ve směsi pevnou vazbu. Po závěrečné impregnaci a obroušení povrchu vzniká homogenní, odolná a tvrdá deska vhodná i do vlhkých prostor. Významnou oblastí uplatnění sádrovláknitých desek jsou dřevostavby. Desky je možné aplikovat nejen na konstrukce vnitřních stěn, ale i na vnitřní a vnější opláštění obvodových stěn. Jsou vzduchotěsné, a tak je lze použít i při konstrukcích nízkoenergetických a energeticky pasivních domů.

Při připojení dvou příček musí být mezi vodicími profily mezera na vložení desky. (Saint-Gobain Construction Products, divize Rigips)

Dřevo
Celodřevěná příčka je konstrukčně podobná sádrokartonové. Na dřevěné hranoly předem ukotvené do podlahy a stropu se postupně pomocí šroubů připevňují jednotlivé dřevotřískové či dřevoštěpkové desky nebo překližky. Vprostřed mezi vnějším pláštěm z desek lze umístit tepelnou nebo akustickou izolaci z minerální vlny. Hořlavost dřevěných příček lze snížit vhodným omítnutím povrchu nebo keramickým obkladem.

Dřevotřískové desky (DTD) slepené pod tlakem z jemných dřevěných třísek jsou známé přijatelnou cenou a dobrými mechanickými vlastnostmi. Používají se hlavně ve dřevostavbách k opláštění rámových konstrukcí stěn. Kromě běžných dřevotřískových desek se nabízejí i DTD V 70 určené do prostředí s vyšší relativní vlhkostí. Na konstrukce, které jsou součástí obytného interiéru včetně příček, jsou vhodné desky se sníženým obsahem formaldehydu.

Dřevovláknité desky (DVD) se vyznačují výbornými tepelnětechnickými a akustickými vlastnostmi, ale nízkou požární odolností a slabou schopností odolávat působení vody. Desky se vyrábějí rozvlákněním a slisováním dřevní hmoty. Podle tvrdosti se označují:

• polotvrdé – MDF (z angl. Medium Density Fiberboard),
• tvrdé – HDF (z angl. High Density Fiberboard).

Vnitřní obklady MDF vynikají dobrou pohltivostí zvuku. Měkké DVD mají sice horší mechanické vlastnosti, ale o to lepší schopnost tepelně izolovat. To je důvod, pro který mohou ve skladbě stěn nahradit izolace z minerálních vláken.

Desky OSB (z angl. Oriented Strand Board) se vyrábějí z větších třísek ukládaných v několika vrstvách s minimálním obsahem lepidla. Desky OSB jsou známé nejen dobrými mechanickými vlastnostmi, ale i vysokou objemovou a tvarovou stálostí. Jsou lehko opracovatelné. Svojí cenou jsou kompromisem mezi drahou překližkou s lepšími mechanickými vlastnostmi a levnějšími DTD. Výrobci je dodávají ve čtyřech třídách:

• OSB/1 – vhodné do suchého interiéru,
• OSB/2 – nosné desky do suchého prostředí,
• OSB/3 – nosné i do vlhkého prostředí,
• OSB/4 – do podmínek s velkým zatížením konstrukce ve vlhkém prostředí.

Dřevoštěpkové desky se vyrábějí lisováním s přídavkem lepidla nerozpustného ve vodě, díky čemuž lze jejich povrch stěrkovat nebo překrýt tapetou.

Panely z lamelového dřeva (KLH) lepeného křížem po třech, pěti nebo sedmi vrstvách uložených kolmo na sebe mají díky této technologii vysokou tvarovou stabilitu včetně smykové a ohybové tuhosti. Tloušťka lamel se pohybuje v rozmezí 19 až 34 mm. Nízká objemová hmotnost panelů nejen ulehčuje jejich dopravu, ale zkracuje termíny dokončení hrubé stavby.

1. Při montáži příčky po vyměření přišroubujeme ke stěnám vodicí profily podložené připojovacím těsněním.	2. Spojíme je se sloupky. Na vytvoření zárubně profily zdvojíme tak, aby vznikl uzavřený krabicový nosník.
3. Konstrukční profily před ohýbáním nastřiháme nůžkami na plech.	4. Opláštění přišroubujeme tak, aby spoje desek i šrouby byly na sloupcích.
5. Po opláštění první strany stěny do dutiny příčky uložíme elektroinstalaci.	6. Do příčky vkládáme akustickou izolaci z minerální nebo skleněné vlny. Ve složitějších příčkách můžeme vést instalační rozvody. Z opačné strany přimontujeme opláštění a vytmelíme nejdřív spáry, potom celý povrch. (Saint-Gobain Construction Products, divize Rigips)

Štěpkocement
Cementotřískové desky s hladkým povrchem (Cetris, Betonyp) patří k dalším materiálům určeným i ke zhotovení lehkých příček. Lisují se ze směsi dřevěných třísek, portlandského cementu a hydratačních přísad. Cement se významně podílí na vysoké odolnosti desek při namáhání v tlaku, zvyšuje jejich tvrdost a chrání je před opotřebováním. Desky Cetris získají už ve výrobě hladký povrch světle šedé barvy. V nabídce jsou standardní desky s různou tloušťkou od 8 do 40 mm. Štěpkocementové desky určené k rychlé a suché výstavbě dělicích nenosných stěn – jednoduchých, dvojitých, ale i kombinovaných – se vyrábějí ve dvou základních tloušťkách 75 a 100 mm. Příčka o tloušťce 100 mm se slepuje ze dvou desek s poloviční tloušťkou, tedy 50 mm. Jednoduché příčky jsou vhodné jen k oddělení prostorů, při kterých se nekladou vysoké požadavky na zvukovou izolaci (Rw = 39 dB), i přesto jsou zvukověizolační vlastnosti porovnatelné s vlastnostmi tradiční příčky. Plošná hmotnost takové příčky se sníží na 35 až 75 kg/m².

Před montáží příčky se na předkreslený půdorys stěny v odstupu 1,5 m kolmo postaví pomocné stojky na zabezpečení stability příčky. Desky se skládají suchým způsobem na vazbu. Deska musí být předsazena ve styčné spáře. Rovněž desky v rozích je nevyhnutelné střídavě předsadit. Spojovací ložné i styčné spáry se vyplní polyuretanovou montážní pěnou nebo vhodným rychleschnoucím lepidlem, případně lepidlem na bázi cementu. Aby se i během stavby příček zabránilo posunu desek, výrobce radí zajistit spáry nad hřebíky. Nade dveřní otvory patří celá deska s odpovídajícím výřezem. Řada desek pod stropem se zaklíní a spára se vyplní montážní pěnou nebo lepidlem. Díky rychlému tvrdnutí spojovací hmoty dosahují příčky potřebné pevnosti okamžitě po zhotovení. Povrch desek se může pochlubit výbornou přilnavostí omítkových směsí. Instalační drážky stačí vyfrézovat.

Recyklát
Nekonvenční alternativou ke známým dřevotřískovým, cementotřískovým či sádrokartonovým deskám a zajímavým využitím při ztraceném bednění jsou desky Tetra K s měrnou hmotností okolo 850 kg/m³. Před deseti lety se i u nás ujalo recyklování kompozitních nápojových obalů už notoricky známého tetrapaku. Tetrapakový obal ze slisovaného papíru, polyetylenu a hliníkové fólie se během recyklace důkladně rozemele a znovu spojí bez přidání lepidel, avšak pod tlakem a při vysoké teplotě. Vznikne z něho lehký, ale houževnatý stavební materiál – deska, jejíž povrch se dále upravuje kartonovým papírem. Výrobce ujišťuje, že kromě běžných nátěrů lze povrch desek upravovat stejně jako fasády. Panely a desky jsou částečně odolné proti vodě; vyšší nasákavosti, hlavně na řezných hranách, lze zabránit použitím nátěru odolného vodě.

Tento typ příčkové stěny se skládá z dřevěného nosného rámu, na němž jsou šrouby do dřeva z obou stran uchyceny panely o tloušťce 6 cm. Všechny části dřevěné konstrukce zakrývají vnější obkladové desky z recyklovaných obalů tetrapak. Panely určené na příčky mají rozměry přizpůsobené výšce stropů nad podlahou (195, 270, 395 × 120 cm, na přání zákazníka mohou být vyrobeny panely i s jinými rozměry). Panely se osazují do řady za sebou a přišroubují na dřevěný rám tak, aby mezi nimi zůstala technologická mezera (asi 3 mm). Při nedodržení uvedené šířky se po vytmelení mezery hotového spoje mohou objevit praskliny. Kolmý spoj panelů tvoří montážní svislé části dřevěné rámové konstrukce uložené na tupo. Na ně se kolmo nasouvají panely s vynecháním 4mm mezery. Na povrchovou úpravu příčky jsou vhodné nátěry (např. Primalex, Superlex) alespoň ve třech vrstvách nebo vodou ředitelné barvy (Balakryl, Latex, Barlet a jiné), vhodné je i stěrkování a úprava minerálními omítkami, či dokonce keramickým obkladem. Desky se osvědčily i při stavbě a rekonstrukcích rodinných domů.

Sklo
Opticky ucelený prostor, a přece akusticky odčleněný, získáme pomocí skleněných příček. Ty elegantně rozdělí prostor buď jako nepohyblivé stěny, nebo v podobě posuvného či skládacího systému. Zasklívání potřebuje pevné kovové, plastické nebo dřevěné rámové konstrukce, do nichž se osadí izolační dvojsklo. Pocitově příjemný, ale finančně náročný je kovový rám z eloxovaného hliníku. Koho oslovuje interiér prosvětlený prosklenými příčkami, tomu se bude hodit informace, že maximální světlá výška místnosti, při níž ještě není třeba horizontálně rozčlenit prosklenou plochu, je 2,8 m. Pod pevně zabudovaným světlíkem, který vytvoří horní část příčky, lze potom umístit i pohyblivou část stěny ze skla.

Text: Etela Veselá
Foto: Dano Veselský, Knauf Bratislava, Limited Design, Saint-Gobain Construction Products, divize Rigips, Sturmundplastic, Velox Werk