Výroba vitrážových příček

Lehké příčky jsou v současné době velmi žádané, neboť umožňují optimálně rozčlenit větší prostor do různých velikostí a tvarů dle představ konkrétního klienta. Jejich výhodou je nejen jejich přestavitelnost a flexibilita, ale také estetická funkce, tedy výchozí premisy, které pevná cihlová zeď nenabízí.

Lehké příčky mohou být barevné, prosvícené, vitrážové, skleněné, plastové, zkrátka pestré a proměnlivé. Moderní doba s sebou nese stále větší tlak na využití odpadových a zbytkových materiálů, které je možné recyklovat.

Novinku představuje zjednodušená metoda sintrování, při níž dochází k přetvoření odpadního skla na zhutněný kompaktní pevný materiál se speciálními vlastnostmi. Výsledkem jsou lehké skleněné vitrážové pláty a stěny, které mají víceúčelové použití. Touto novou variantou sintrování se zatím jako jediný v České republice zabývá sklářský designér Tomáš Svačina z Hlučína u Ostravy. Jeho vylepšená metoda umožňuje nižší vstupní náklady, a tedy nižší cenu konečného produktu, nabízí více variant výrobků a nižší nároky na technologické vybavení výrobní linky. Flexibilní výrobní proces lze tedy přenést do malých dílen jednotlivých sklářských designérů.

Metoda sintrování
Technologie výroby sintrování (spékání neboli slinutí) je metoda výroby předmětů z práškových hmot jejich zahřátím na vysokou teplotu (avšak pod jejich teplotu tání), přičemž dochází k vzájemnému splynutí práškových částic a zpevňování disperzních systémů. Proces je obvykle doprovázen objemovou kontrakcí, tedy zmenšením objemu a zhutňováním, tj. snížením pórovitosti. Vzniklá hutná hmota obsahuje navzájem pevně spojené původní částice.

Klasické zpracování odpadního skla
Problematikou využití odpadního plochého skla ze sklenářských provozů pro výrobu nového skleněného deskového materiálu se již dlouhou dobu zabývají různí odborníci a firmy (viz např. výzkum SVÚS v Hradci Králové a zkušební linka Glasilex). Produktem tradičního procesu sintrování je sice deskový materiál tvořený odpadním sklem a sklářským kmenem, nicméně jeho výstupní parametry nejsou optimální. Výsledná tloušťka takové skleněné desky (11–17 mm) snižuje propustnost světla na minimum, znesnadňuje řezání a následné opracování. Další ekonomickou nevýhodou pro výrobu je vysoká energetická náročnost, neboť jde o kontinuální výrobní proces na výrobní lince, nepřetržité tavení skloviny ve vanové peci, následné vylévání do formy, průběžné několikahodinové chlazení v chladicí peci, opracování a plošné broušení na požadovanou tloušťku panelu.

Zjednodušený postup výroby skleněných desek
Podle nového výrobního postupu se odpadní sklo nejprve rozdrtí na požadovanou zrnitost 0,2–3 mm a pak nanese na nosný podklad (sklo float). Následuje vlastní proces sintrování, tedy spékání v peci při teplotě pouhých 800 °C. Výsledným produktem je čirá skleněná deska s vysokou propustností světla, sklokrystalickým povrchem (neprůhlednost je na úrovni pískovaného skla) a s možností dalšího opracování, tj. snadného řezání, broušení, vrtání, bezpečnostního kalení (tvrzení skla) a dalších tepelných úprav (ohýbání, lehání do forem). Tato skleněná deska má tvrdost jako běžné sklo typu float, váhu 9 kg/m², prostupnost světla přibližně 70 % a koefi­cient Ug 5,7 W/(m² . K).

Lepení a bezpečnost skleněné desky
Proces lepení skleněné příčky probíhá tak, že se předem připravené tavené skleněné prvky (pravidelných i nepravidelných tvarů) spojí pomocí speciálního acetátového tmelu Perennator (viz např. použití tohoto tmelu při konstrukci skleněné fasády Nové scény ND v Praze před více než 20 lety). Tenká vrstva čirého silikonu je ve spojení s drsným sklokrystalickým sklem prakticky neznatelná. Vyznačuje se vysokou přilnavostí na zabroušené hrany skla a po vytvrzení (cca 24 h) i mimořádnou pružností celé příčky. V případě použití menších skleněných částí lepené příčky do formátu 10 × 20 cm není nutné přistupovat k bezpečnostním opatřením, jako je kalení nebo lepení bezpečnostní fólie. Naopak větší kusy skla se mohou stát při rozbití bezpečnostní hrozbou – ostré střepy hrozí poraněním, proto se v odůvodněných případech, ve veřejných prostorách nebo při velkoplošném zasklení sklo dodatečně vytvrzuje metodou kalení. To znamená, že se skleněná tabule zahřeje ve speciální kalicí peci na 650 °C a poté se náhle šokově zchladí. Vzniklé požadované pnutí pak umožní sklu se při neopatrném zacházení či nehodě roztříštit na tisíce neškodných částeček skla. Další výhodou této zpevněné skleněné hmoty je snadná a rychlá oprava poškozené příčky bez nutnosti rozebírat celou konstrukci. Stačí pouhé vyříznutí rozbitého kusu ostrým řezákem a vlepení nového skla či náhradního kusu mozaiky s použitím výše popsaného silikonového tmelu s vynikající přilnavostí na zabroušenou hranu skla.

Rozměry, osazení a barva skleněných příček
Maximální rozměr konstrukce příčky bez zpevňujících profilů je 2,5 m délky a 3,5 m výšky. Tloušťka skleněné příčky je 10–12mm.

Skleněné díly mohou mít různé tvary – od jednoduchých geometrických po nepravidelné, ručně řezané. Struktura povrchu sintrovaného skla nemusí být stejná, dá se ovlivnit zrnitostí použitého drceného skla a regulací tavící teploty v peci – tedy od zcela hladkého až mléčně zbarveného povrchu až po drsnou strukturu ostrých střepů. Osazení se provádí do jednoduché hliníkové konstrukce, lehkých „U“ nebo „L“ profilů s barevným nebo eloxovaným povrchem, do kterých se dají také lehce zakrýt pásy LED, čímž lze příčku prosvětlit.

Využití
Skleněné desky je možno využít jako klasické ornamentální sklo, tedy jako výplně dveří, nábytkové výplně, dále jako osvětlovací sklo a také jako lehké příčky v interiéru, případně jako prosvětlené předstěny. Tyto lepené skleněné příčky ze sintrovaného skla jsou něčím mezi levnými masivními průmyslovými „luxfery“ a náročnou uměleckou vitrážovou výplní, proto mohou být také jejich cenově příznivou alternativou. Skleněnou desku určenou na osvětlovací sklo lze pro zvýšení rozptylu světla, resp. zdroje umělého osvětlení, sintrovat oboustranně.

TEXT: Mgr. Jana Středulová
Foto: Archiv Tomáše Svačiny

Jana Středulová je publicistka, píše zejména o architektuře, designu a stavebnictví.

Tomáš Svačina je absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě (r. 1991). Po škole se věnoval především výrobě vitrážových výrobků, realizovaných technikou Tiffany. Dnes se soustřeďuje na vývoj a možnosti technologie sintrování.