Problematické detaily 6: Provedení překladů

Překlady v rámci stavby rozdělujeme na vnitřní a vnější, ze statického hlediska pak nosné a nenosné – nosné překlady jsou samozřejmě nosné samy o sobě, nenosné se nosnými stávají až po vyzdění řady cihel nad nimi. Dále je nutné odlišit překlady umožňující následnou montáž rolet a žaluzií, tzv. kastlíky, pro ty totiž platí zcela jiná pravidla (ale o tom v jiném díle Problematických detailů).

Jaké chyby se objevují?

Chyba, které se objevuje obecně u všech typů překladů, je nedostatečná vrstva malty pod překladem – nevyhoví tedy již samotné uložení překladu nad otvor. Tato vrstva malty by měla být vysoká dle doporučení výrobce, obecně se udává cca 10 mm. Horní hrana překladu by ovšem nikdy neměla přesahovat okolní zdivo. Výška této vrstvy malty je velmi často podceňovaná a překlad ukládán prakticky „nasucho“, což může ovlivnit statické vlastnosti překladu či, v extrémních případech, poškodit jiné prvky hrubé stavby v okolí překladu.

Druhá, velmi častá chyba se objevuje čistě u nenosných překladů. Při zdění nad nenosnými překlady, v systému pero-drážka, je nutné promaltovat svislé spáry, aby došlo ke správnému přerozdělení zatížení nad okenním otvorem.

Třetí chybou, která se na stavbách rovněž objevuje, je nesprávná orientace překladu. Překlad má vždy specificky uloženou výztuž, určení orientace (označené šipkami či slovně) při ukládání proto není nahodilé – jen správně orientovaný překlad bude spolehlivě roznášet zatížení. Při nesprávné orientaci může dojít k drcení materiálu a poškození prvků v okolí překladu.

Jak správně osadit překlad?

Překlad by měl být vždy vybrán na základě statického posudku, aby vyhověl pro daný otvor, jeho rozměr a plánované zatížení. Na podkladu je třeba vyznačit umístění uložení překladu. Minimální délka uložení se odvíjí od typu zvoleného překladu, jeho šířky a materiálu – dříve uznávaných 125 mm již proto ne vždy platí. Čím širší je překlad, tím delší je i doporučený přesah.

Před usazováním překladu na chystaný otvor je vždy třeba zkontrolovat, zda je ložná plocha v rovině (pomocí vodováhy). Nerovnosti je třeba zbrousit. Na připravenou ložnou plochu zbavenou nečistot se nanese zdící malta zednickou lžící se zubem (cca 5 mm). Malta se nanáší na svislou i vodorovnou plochu v místě, kde je překlad plánován – na tvárnici/cihlu pod i vedle překladu. Z tohoto důvodu je vhodné v blízkosti ostění používat vždy jen celé nebo poloviční cihly, nikoli odřezky. Výsledná ložná spára by měla být stejné tloušťky jako okolní zdivo.

Při ukládání dbáme na správnou polohu překladu – překlad vždy ukládáme dle doporučení výrobce (tj. dle vyznačených šipek či nápisů). Vodováhou zkontrolujeme jeho rovinnost a stabilizujeme ho poklepem gumovou paličkou.

Přesná pravidla uložení konkrétního typu překladu vždy určuje výrobce.