Zimní zahrada 5: Papírování od stavebního povolení, přes statiku až po dokumentaci

Pokud jsme pevně rozhodnuti, že zimní zahrada je něco, co absolutně musíme u svého objektu mít a že jsme prošli všemi fázemi promýšlení jakou zahradu vlastně chceme, kam ji umístíme, jak bude velká, jak bude orientovaná a zda – samozřejmě – bude disponovat vodním prvkem či dokonce bazénem, pak se dostáváme do fáze vyřizování náležité dokumentace.

Nejdůležitějšími papíry jsou pak návrh zimní zahrady a stavební povolení k její realizaci. V takovém případě je nejlepší si ujasnit, zda budeme stavět zcela od nuly, zda bude naše zahrada součástí novostavby (a tedy součástí dokumentace novostavby) nebo doplňkem již existující stavby… anebo zda budeme upravovat existující konstrukce, například pergolu.

Již existující konstrukci pergoly, samozřejmě pokud je ze statického hlediska v pořádku a nevyžaduje nutné opravy, totiž můžeme vmžiku proměnit na zimní zahradu pomocí bezrámového nebo rámového zasklení. Samozřejmě to nebude takový luxus, jako nově postavená, topením vybavená zimní zahrada, ale rozhodně půjde o stavbu plně vyhovující sezónním účelům, kde můžeme sedět nehledě na venkovní počasí.

Stavební povolení a další úředničina

Zda ke stavbě zimní zahrady potřebujeme stavební povolení, na to neexistuje jednoznačná odpověď. Bohužel. Dle zákona bychom měli mít na výběr ze dvou možností:

• a) pokud zasahujeme do „terénu“, a tedy vytváříme základovou desku pro zimní zahradu, budeme potřebovat stavební povolení, protože budujeme něco nového,
• b) pokud stavíme v místě již existující stavby, tedy například na základech již existující terasy nebo pergoly, mělo by nám stačit ohlášení stavby – jakmile ovšem zasáhneme do velikosti základů nebo provedeme zásadní úpravy (například do výšky), pak opět potřebujeme stavební povolení.

Stejně tak se ovšem můžeme setkat s názorem, že pokud nebudeme do zimní zahrady instalovat vytápění, její plocha bude menší než 25 m2 a výška nepřesáhne 5 metrů, pak nemusíme stavební úřad o svém záměru zpravit vůbec. Pokud navíc budeme zahradu stavět jako samostatně stojící objekt, je plocha bez nutnosti informování úřadu až 40 m2 (stále platí, že musí jít o přízemní stavbu!).

Buďme ovšem upřímní, většina z nás nebude stavět zimní zahradu bez vytápění, elektřiny, případně bez klimatizace nebo napojení na vodu. Zimní zahrada, abychom si ji plně užili, zaslouží plné vybavení, které nám její využívání umožní po většinu roku, ne-li po celý rok nehledě na zimu, mráz, krupobití, deště nebo tropické slunce.

A v takovém případě samozřejmě úřad informovat musíme. Stejně jako v případě, že přesáhneme uvedené rozměry. Za zmínku rovněž stojí, že pokud přesáhneme výše uvedené rozměry stavby, měla by naše dokumentace zimní zahrady obsahovat i statický posudek.

Ovšem, nalijme si čistého vína, nikdy není nic tak jednoduché, jak to vypadá na papíře a v paragrafech – jedná se o nadzemní stavu trvalého rázu, musí tedy být postavena v souladu s územním souhlasem nebo rozhodnutím (dle §76 zákona 183/2006 Sb., díl 4) tak, aby nám to přineslo co nejméně komplikací do budoucna.

K tomu budeme potřebovat technický popis záměru stavby s příslušnými výkresy, případně i další dokumentaci dle specifikace Stavebního zákona nebo dle informací, které nám sdělí náš konkrétní stavební úřad. V rámci žádosti o územní souhlas musí záměr rovněž viset po dobu 30 dní na veřejně přístupném a dobře viditelném místě poblíž místa stavby.

Vždy je samozřejmě lepší s konkrétním záměrem zajít na příslušný stavební úřad a informovat se, jaký postup je správný v konkrétním případě a pro konkrétní stavbu, kterou bychom chtěli realizovat. Můžeme tak předejít celé řadě nepříjemností do budoucna.

Statická stránka zimní zahrady

Přestože by se to mohlo zdát zbytečné, statické posouzení zimní zahrady rozhodně je na místě. Pokud chceme, aby naše stavba něco vydržela, aby skla nepopraskala při zatížení větrem nebo aby se neprobořila střecha při zatížení sněhem, měli bychom si na pomoc přivolat odborníka.

S určením zatížení sněhem, což je směrodatná informace pro správné navržení střechy a nosné konstrukce každého objektu, pomůže sněhová mapa České republiky, kde lze najít zatížení sněhem na metr čtvereční pro každé místo naší země. Dle lokality se hodnota zatížení bude pohybovat mezi 50 (pro běžnou lokalitu platí zatížení 50 až 150 kg/m2) až do 400 kg/m2 v horských oblastech.

Toto číslo by mělo být postačující pro určení statiky naší konstrukce tak, aby odolala nejen sněhu, ale i kroupám, prudkému dešti, případně i větru. Jednotlivé detaily samozřejmě můžeme pro klid duše probrat s konkrétním odborníkem, který naši stavbu bude vyřizovat.

Smlouva v každém případě

Pokud již máme všechna povolení vyběhaná, statika a projekt jsou hotové a připravené, nezbývá než zajistit realizační firmu. V takovém případě je vždy na místě uzavřít smlouvu o dílo dle § 631 občanského zákoníku. Tuto smlouvu by každá seriózní a důvěryhodná firma měla mít připravenou, a pokud nemá nebo nechce smlouvu uzavřít, bude lepší se poohlédnout jinde.

Stejně jako každá smlouva, i smlouva o díle není tesaná do kamene, před jejím podpisem je proto nutné si ji řádně přečíst a v případě jakýchkoli pochybností nebo nedostatečností trvat na jejím doplnění. Je samozřejmě možné, že bude smlouva z právního hlediska v pořádku, ale jak se říká – papír snese všechno. Vždy je lepší mít všechna domluvená kritéria, všechny materiály, smluvené změny, záměny a úpravy sepsané v oboustranně podepsané smlouvě, pokud by totiž s finální stavbou byly jakékoliv problémy nebo kvalita neodpovídala ústně smluvenému, bude to právě papír, dle čeho se bude posuzovat, která z dotčených stran je v právu – protože co je na papíře, to platí.

To samozřejmě neznamená, že všechny firmy jsou špatné a budou se klienta nutně snažit ošidit na něčem, co není sepsáno ve smlouvě, člověk je ale tvor zapomnětlivý, je proto lepší mít vše černé na bílém, než se pak dohadovat, na čí straně je chyba.

V úplném základu by pak smlouva měla obsahovat:

• popis předmětu díla a jeho rozsah;
• cenu za provedení díla stanovenou odhadem nebo rozpočtem (ev. cenu pevně stanovenou);
• informaci o jakosti, ve které je provedení díla požadováno;
• termín pro zhotovení.

Podrobnosti o smlouvě lze zjistit i na webu Ministerstva průmyslu a obchodu.

Otázka ceny

Cena je samozřejmě něco, co jsme již naznačili ve druhé části našeho seriálu o zimních zahradách. Nyní ovšem odhlédneme od cifry a podíváme se spíše na otázku odhadu versus určení přesného čísla.

Jak bylo zmíněno výše, každá smlouva o díle by měla obsahovat nějakou přestavu o konečné sumě, kterou bude za realizaci třeba zaplatit. Tato suma může být stanovena odhadem, rozpočtem nebo přesně.

Pokud se podíváme na možnosti, z hlediska zákazníka je samozřejmě lepší podepsat smlouvu s pevně stanovenou cenu, protože v tu chvíli přesně víme, kolik za co zaplatíme, jaká bude výsledná částka – a pokud by náhodou na trhu nastal nějaký propad, který by způsobil nárůst cen materiálu, ve smlouvě budeme mít jasně dané, že nás jako klienta se tento nárůst netýká. Je samozřejmě jasné, že tato možnost, nejvýhodnější pro klienty, je nejrizikovější pro realizační firmy, a tak bude složité ji prosadit.

Druhou možností je určení ceny rozpočtem, který vytvoří firma. Opět získáme poměrně přesnou představu, kolik bude co stát, tentokrát ovšem bude ve smlouvě určena procentuální odchylka, o kterou se cena může změnit, kdyby se objevila nějaká nečekaná situace.

Samozřejmě, pokud podepíšeme smlouvu, která bude obsahovat pouze odhad, koncová cena naší zahrady bude přesně to, co toto označení naznačuje – pouze odhad, který se může od finální ceny znatelně lišit.

Určení ceny, ať už odhadem nebo konkrétním rozpočtem, může být rovněž jedním ze směrodatných údajů pro výběr realizační firmy. Při porovnávání jednotlivých nabídek různých firem se vždy vyplatí zaměřit na položky, které jsou ve finální ceně obsaženy, jednotlivé materiály, které jsou uvažovány, a na jejich kvalitu. Ne vždy se nejlevnější nabídka z dlouhodobého hlediska vyplatí a samozřejmě stejně tak nemusí nejdražší nabídka být nutně ta nejlepší.