Kudy z domu uniká teplo

Bydlení v novém nízkoenergetickém domě má své nesporné výhody. Ne každý si však může vybudovat nový dům. Zdá se, že mnozí se musí spokojit se starým a méně kvalitním. Ale je to opravdu tak? Vždyť bydlení ve starším domě často znamená jedinečnou atmosféru s neopakovatelným půvabem – a s trochou námahy dokonce i bydlení v nízkoenergetickém standardu. Stačí jen vědět, jak najít riziková místa a především jak se jich zbavit.

Hledáme netěsná místa
Na analýzu tepelných úniků existuje mnoho metod. Nejvíce informací poskytují termovizní měření, využívající fyzikální jev, při němž povrch každého tělesa vyzařuje elektromagnetické záření – naměří se intenzita záření a z ní se určí teplota tělesa. Se zvyšováním teploty tělesa roste i intenzita vyzařování. Protože při pokojových teplotách je vyzařování nejintenzivnější v infračervené oblasti, nazývají se zařízení pracující na tomto principu také infračervené teploměry. Stejného principu využívají i termovizní kamery. Na rozdíl od infračervených teploměrů, jimiž můžeme měřit teplotu jen v jednom bodě, termovizní kamery snímají teploty v mnoha bodech. Jestliže jsou jednotlivým teplotám přiřazeny barvy, dostaneme obraz, který určuje rozložení povrchových teplot na tělesech.

Termovizní měření pomáhá přesně určit tepelné úniky. Kvalitní budova v nízkoenergetickém standardu by měla mít tepelněizolační schránku kolem dokola uzavřenou, je proto zřejmé, že místa, která se na termovizním snímku barevně, a tedy teplotně liší od okolí, jsou hledaná problémová místa, kudy uniká teplo. Při prohlídce budovy zvenku mají místa úniku tepla zvýšenou povrchovou teplotu. Při prohlídce obvodových zdí zevnitř budovy mají místa s únikem tepla naopak teplotu sníženou.

Samotné měření je poměrně jednoduché a rychlé. Termokamerou jsou zkoumaná místa prohlédnuta a vyfotografována podobně jako digitálním fotoaparátem. Na rozdíl od fotoaparátu se termosnímek neukládá jako barevný obraz, ale jako teplotní mapa, takže později při vyhodnocování snímku je možno odečíst teplotu kteréhokoliv bodu na obraze, a tak získat optimální zobrazení míst úniku tepla. Mnohé modely kamer umožňují spolu s termosnímkem uložit i standardní fotografii nebo slovní komentář, takže později při vyhodnocování záznamů je jednodušší identifikace měřených míst.

Navzdory jednoduchosti je třeba termovizní měření vykonávat důkladně a přesně. Základní podmínkou kvalitního měření je zabezpečit, aby povrchové teplotní rozdíly byly způsobeny jen tepelnými úniky. Měřená budova musí být v ustáleném stavu, rozdíl teplot mezi vnitřním a vnějším prostředím by měl činit alespoň 10 °C. Není vhodné vykonávat měření, když na budovu dopadají přímé sluneční paprsky, protože se zvyšuje povrchová teplota a teplotní rozdíly způsobené tepelnými ztrátami jsou překryty. Rovněž velké změny vnějších nebo vnitřních teplot mohou zkreslit měření, protože se kromě tepelné vodivosti projeví i tepelná setrvačnost.

Kudy to fouká?
Asi není třeba zvlášť připomínat, že největší chybou starých objektů je nedostatečná tepelná izolace stavebních konstrukcí – zdí, stropů, střechy i základů. Různá měření a především termovizní snímky ještě více upřesnily nejčastější místa, kudy se ztrácí stále dražší teplo. V podstatě jde o místa, kde dochází k přerušení celistvosti probíhajících vrstev stavební konstrukce, nebo místa, kde spojováním nebo stykováním stavební konstrukce vznikají detaily, které mají většinou odlišnou materiálovou skladbu než ostatní části stavební konstrukce. Všechna tato místa se dají označit společným názvem – tepelné mosty.

Podle svého vzniku se dělí na:

• geometrické (kouty vytvořené stykem jednoho nebo více druhů stavebních konstrukcí),
• konstrukční (sloupy v obvodovém plášti, konzoly balkonů, překlady),
• materiálové (změny v materiálové skladbě konstrukce včetně vzduchových dutin, změny tlouštěk jednotlivých vrstev stavební konstrukce),
• systematické (nosný rošt, spojovací prvky ve stavební konstrukci),
• kombinované (ostění a nadpraží otvorů).

Existenci tepelných mostů ovlivňuje projektové řešení a správnost tepelnětechnického návrhu a posouzení. Výrazným faktorem je i kvalita zhotovení detailů na stavbě. Tepelné mosty vznikají ve všech použitých stavebních konstrukcích budov. Největší počet najdeme v obvodovém plášti a ve stycích obvodového pláště s jinými souvisejícími stavebními konstrukcemi, například s atikou. Na druhé straně je počet tepelných mostů v ploché střeše zanedbatelný, protože tepelněizolační vrstva je v podstatě realizována jen na vnější straně stavební konstrukce.

Pro každou budovu, bez ohledu na účel jejího využití, technologii výstavby a stáří, bylo určeno několik detailů, kde se tepelné mosty nejčastěji tvoří:

• styk obvodového pláště v nároží,
• styk obvodového pláště a vnitřní zdi,
• styk obvodového pláště a atiky ploché střechy, respektive šikmé střechy,
• styk obvodového pláště a stropní konstrukce,
• styk obvodového pláště a podlahy na terénu, respektive stropu nad nevytápěným podlažím,
• styk obvodového pláště a vystupující konstrukce, například balkonu,
• styk otvorové konstrukce a obvodového pláště u ostění, nadpraží a parapetu.

Pro soukromého stavebníka to znamená, že nejvíce pozornosti je třeba věnovat styku obvodové zdi, základů a podlahy s terénem, respektive suterénní zdi s terénem, místům osazení oken, dveří a okenních rámů a místům vyložení konzol (balkony, lodžie, pergoly aj.).

V čem tkví problém a jak ho řešit
Tepelné mosty v první řadě ovlivňují tepelné ztráty budovy, tedy potřebu tepla na vytápění a náklady na vytápění. Působením teplotních a vlhkostních podmínek, zejména uvnitř budovy, způsobují tepelné mosty i vznik hygienických problémů projevujících se kondenzací vodní páry na vnitřním povrchu stavebních konstrukcí, která často může končit růstem plísní. Znamená to, že tepelné mosty ovlivňují i hygienické podmínky v obytném prostředí. Protože riziko vzniku plísní vždy souvisí s relativní vlhkostí v bezprostřední blízkosti povrchu stavební konstrukce, plísně většinou vznikají i v místech, kde vlivem nesprávného řešení dochází k zatékání srážkové vody nebo ke stékání zkondenzované vodní páry. Tepelněizolační vlastnosti stavební konstrukce v místě tepelného mostu musí zabezpečit na vnitřním povrchu vyšší teplotu, než je kritická teplota rizika vzniku plísní. Nejlepším způsobem, jak dosáhnout redukce tepelných mostů, je zateplení konstrukce, například kontaktními zateplovacími systémy.

I při renovaci se dělají chyby
Při zlepšování energetických nároků stavby je často využíváno vnější kontaktní zateplování. I při uplatnění zateplovacích systémů však často dochází k jejich poruchám až haváriím. Jednou z příčin poruch je snaha o co nejlevnější systém, který využívá levné materiály, přičemž jejich kvalita nemá s plnohodnotným zateplovacím systémem nic společného. Další z příčin je nekvalitní montáž, protože ve snaze o co největší výdělek a částečně i vlivem cenově podhodnocených nabídek se stavební firmy snaží šetřit tam, kde to není vhodné. Často se při lepení izolačních desek šetří lepidlem. Protože zateplovací systém je na fasádě vystaven velkému teplotnímu zatížení, šetření lepidlem se určitě projeví. Povrch systému se vlivem působení slunečního záření rychle ohřívá (běžně dosahuje teplot nad 70 °C) a po západu slunce se znovu rychle ochlazuje. Teplotní rozdíly dosahují v zimě až 80 °C. Technické předpisy určují, že tepelněizolační desky se standardním rozměrem 50 × 100 cm je třeba lepit po obvodu a ve středu desky na 2 až 3 terče tak, aby se po přitlačení desky k podkladu přilepilo minimálně 40 % plochy. Důležité je hlavně přilepení desky po obvodu, protože při nedokonalém přilepení se desky vlivem tepla prohnou směrem ven. Naopak při mrazu zase dochází ke smršťování povrchu a prohnutí desky směrem dovnitř. Pohyb desek se poměrně rychle ukáže na omítce jako rastr obkreslených obrysů desek, v praxi označovaný jako matracový efekt.

Důvody vzniku matracového efektu se však nedají zobecnit. V některých případech může nekvalitní přichycení tepelněizolačních desek způsobit například nedostatečně dimenzovaná rozpěrka, která není uchycena v nosném zdivu, ale jen ve vrstvě původní omítky. Z tohoto důvodu je třeba při všech renovačních pracích dbát na výběr kvalitní projekční kanceláře a především realizační firmy, která dokáže pomoci i při výběru kvalitních materiálů.

Erika Vodičková
Foto: R. Freund, Slovinyl a JAGA