Pro zateplení fasády použijte kompletní systém
Nejčastěji používaným způsobem zateplení jsou tzv. kontaktní fasádní systémy. Při rekonstrukci objektu může takový systém kromě podstatného vylepšení energetické bilance budovy také výrazně vylepšit její vzhled.
U kontaktního zateplovacího systému můžeme volit mezi izolací polystyrenovými deskami nebo minerálními vlákny. V obou případech si lze zvolit tloušťku izolantu a najít tak optimální kompromis mezi mírou požadovaného zateplení a stavem vlastní peněženky. Pokud ovšem chceme dosáhnout určité účinnosti zateplení a měrné roční potřeby tepla na vytápění, neobejdeme se bez propočtů. Z nich vyplyne tloušťka izolační vrstvy, ale případně i nutnost dalších stavebních úprav.
Největší riziko se ovšem skrývá pod krunýřem zateplené fasády, která nedýchá. Zde se může hromadit vlhkost. Ta jednak sníží účinnost tepelné izolace, jednak může postupně poškozovat zdivo samotné.
Slabinou kontaktních zateplovacích systémů bývá křehkost, respektive nižší odolnost vůči mechanickému tlaku. Například příliš úzké konce zatíženého žebříku opřeného o nový povrch v něm mohou vytlačit drobné, ale nevítané otisky. Části fasády, kterým hrozí mechanické poškození (například od míče z blízkého hřiště), se však dají chránit pomocí speciálních systémových technologií a prvků, které mechanickou odolnost zvýší.
Při rekonstrukci zpravidla nestačí odstranit starý fasádní systém a nahradit ho novým systémem s vloženou izolační vrstvou. Takové řešení je možné jen v případě, že zdivo není vlhké ani jiným způsobem vážně poškozené.
Na drobná poškození původního podkladu ovšem kontaktní systém stačí. Na celou plochu zateplení aplikujeme ztužující vrstvu ze sklotkaniny (tzv. perlinky) a tmelu. Úskalím této varianty může být správná volba lepicí hmoty s vhodným podílem organických pojiv, které zajišťují optimální přilnavost zateplení ke stávajícímu povrchu. Každopádně však musíme mít jistotu, že je zdivo suché, protože kontaktním zateplením fasády se zhorší její difúzní vlastnosti (průchodnost vodních par).
Součásti vnějších tepelně izolačních kontaktních systémů se dají pořídit jednotlivě i jako ucelené sestavy průmyslově zhotovených stavebních prvků. Za tento celek pak výrobce nese odpovědnost.
Pro pojmenování těchto systémů se mezi odborníky vžila anglická zkratka ETICS (External thermal insulation composite systems), v překladu vnější kompozitní tepelně izolační systém. Systém ETICS nejčastěji využívá lepenou a ve většině případů i hmoždinkami kotvenou tepelnou izolaci z pěnového polystyrenu (EPS), někdy z minerální vlny (MW). Na tepelnou izolaci se následně nanáší tzv. základní vrstva z tenkovrstvé stěrkové hmoty, která je vyztužena síťovinou ze sklotkaniny. Na tuto vrstvu se poté aplikuje povrchová omítka různého barevného a povrchového provedení. Koupě takového uceleného certifikovaného zateplovacího systému od jednoho výrobce či dodavatele sice není nejlevnější cestou, ale lze ji v zájmu kvality zateplení doporučit. Systémy ETICS a jejich instalace totiž nejsou tak jednoduchou záležitostí, jak na první pohled vypadají. Ve skutečnosti však jde o poměrně složitý systém vzájemně spolupůsobících složek. Aby byla zajištěna funkčnost, životnost a stanovené vlastnosti, je nutná důkladná příprava, pozorný výběr zateplovacího systému a kvalitní projekt i provedení.
Vhodně zvolený materiál a optimální tloušťka tepelné izolace umožňují zlepšení vnitřního mikroklimatu. Zateplení odstraní rozdílné teploty povrchů v jednotlivých částech stavby. Především u starších domů způsobují odlišné teploty nepříjemné proudění vzduchu, což vyvolává pocit chladu a nepohodlí, který majitele podvědomě vede k přetápění.
Spotřeba energií na vytápění může díky zateplené fasádě klesnout až o 60 %. Dalších úspor lze dosáhnout výměnou oken, zateplením sklepních a půdních prostor nebo modernizací topného systému.
Marie Urbancová
Foto: Baumit, Isover, Knauf Insulation
