Renovace fasád

 

Samozřejmostí musí být, že objekt není postižen pohyby podloží, sedáním nebo smršťováním jednotlivých částí stavby a že případné trhliny ve fasádě jsou již bez pohybu (statické). Je možné se o tom přesvědčit tak, že kolmo přes trhlinu naneseme sádrový pásek; po několika dnech či týdnech provedeme kontrolu. Pokud tento pásek praskne, je třeba nejprve zajistit stabilitu stavby (pokud se nejedná o zanedbanou nebo omylem přemostěnou dilatační spáru, která však kvůli své pohyblivosti musí být přiznána a zakryta vhodným dilatačním profilem).
 

Fasáda vykazuje trhliny v místech napojení omítky, okenních a dveřních rámů. Tyto trhliny si vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu a musíme je vyplnit trvale pružným tmelem (UV odolným nebo přetíratelným barvou).
 

Omítka obsahuje vlasové trhlinky o šířce do 0,2 mm. Tyto trhlinky se doporučuje přetřít impregnací, která je vyplní a zajistí jejich potřebnou odolnost proti případnému pronikání vody. Trhlinky a následně celá plocha se přetře univerzálním základem vyztuženým vlákny a vytvoří se tak kontaktní můstek pro konečnou povrchovou úpravu.
 

Omítky, jejichž povrch je rozrušen dlou­hodobým působením povětrnostních vlivů, UV zářením a přirozeným stárnutím, je potřeba opatřit zpevňovačem. Pro tradiční minerální omítky a nátěry se používá zpevňovač omítek, pro omítky a nátěry obsahující organické pojivo hloubkový základ a pro omítky se silikonovou barvou silikonový hloubkový základ.
 

Řasy a plísně rostou na místech, kde k tomu mají příznivé podmínky – vlhkost, závětří, živiny. Šíří se vzduchem sporami a lze je najít na severních fasádách nebo jiných površích.
Na fasádách domů se mohou rovněž uchytit různé druhy a čeledi mikroorganismů. Můžeme je odstranit tak, že omyjeme postiženou plochu vodou a poté naneseme sanační roztok s příslušným biocidem, algicidem nebo fungicidem.

Tomuto kroku by měl vždy předcházet stěr vzorku z postižené fasády a jeho následný mikrobiologický rozbor, provedený na odborném pracovišti. Na základě výsledků rozboru bude už bez problémů určen ochranný prostředek. Vhodnou prevencí před šířením plísní je účinná protiplísňová úprava fasádních barev a omítek již při výrobě.
 

Fasády, které jsou pokryté šedými mapami solí a obsahují místa s oprýskávající omítkou, je možné renovovat sanačními omítkami. Ty umožňují odvádění vlhkosti ze zdiva ven do ovzduší a současně ukládání škodlivých solí v omítkové vrstvě. Takový zásah má smysl tehdy, kdy se zamezí dalšímu pronikání vody a škodlivých solí do konstrukce. Znamená to zkontrolovat nebo opravit střechu, okapy a dešťové svody, prověřit těsnost kanalizačních svodů, zřídit vodorovnou a svislou hydroizolaci, vyspádovat chodníky od objektu, zamezit stékání či odstřikování slané břečky z komunikace podél domu apod. Existuje více kategorií sanačních omítek, které se dělí podle materiálu, stupně účinnosti a místa určení ve stavbě. Skutečně účinné sanační omítky mívají mezinárodní certifikát WTA, Vědeckotechnické společnosti pro sanace staveb a péči o památky. Doporučuje se, aby byly použity v systémové skladbě s dalšími vhodnými výrobky dle údajů jejich výrobce.
 

Ucelené fasádní plochy se zachovalými a nepoškozenými nátěry, hladkými nebo i libovolně strukturovanými omítkami se dají po důkladném omytí natřít novou fasádní barvou. Z hlediska prodyšnosti, pružnosti a odolnosti proti profesionálním chybám při nanášení se může použít silikonová barva nebo fasádní barva na bázi jiných pojiv. Je třeba mít na paměti, že např. akrylátové disperzní materiály jsou sice pružné a málo nasákavé, ale zároveň i málo paropropustné, a naopak silikátové barvy jsou sice paropropustné, avšak se zvýšenou nasákavostí, křehkostí a náročné na profesionální provedení. Všechny staré a nové materiály není možné vzájemně kombinovat. Příklady vhodných a nevhodných kombinací uvádí tab. 1.
 

Na sanované omítky s hladkým povrchem je možné nanášet tenkovrstvé probarvené omítky libovolné barvy, struktury a zrnitosti. Protože je ale třeba respektovat kombinace materiálů podle tab. 1, je z hlediska pružnosti a paropropustnosti nej­vhodnější silikonová omítka.
 

Na staré tenkovrstvé strukturované omítky a na jinak zrnité povrchy není možné přímo nanášet nové tenkovrstvé omítky. Při strukturování povrchu hladítkem nelze docílit jednotného vzhledu a strukturu nového povrchu. Zrníčka nové omítky totiž zaplňují prohlubně staré struktury a hromadí se za výstupky původní omítky. Na sanované a očištěné staré strukturované omítce je nutné nejprve vytvořit stěrkovou vrstvu s hladkým povrchem. Na klasické minerální a silikátové materiály používáme lepicí stěrky a na omítky s organickým pojivem disperzní stěrky. Na podkladech s již stabilizovanými vlasovými trhlinami je možné zhotovit stěrkovou vrstvu z materiálů, které jsou „pouze“ vyztuženy již z výroby vlákny. Jakoukoliv stěrkovou vrstvu na podkladu s nejistými trhlinkami se doporučuje vyztužit sklotextilní síťovinou.
Jako konečnou povrchovou úpravu lze použít strukturovanou a probarvenou silikonovou omítku.
 

Většina fasád starších rodinných domků je z tzv. břízolitu. V takovém případě stačí omýt fasádu tlakovou vodou, možná i s přídavkem saponátu, a poté natřít silikonovou barvou. Musí se však počítat s tím, že spotřeba barvy kolísá v závislosti na hrubosti a struktuře povrchu, a že bude na břízolitu rozhodně vyšší než na hladkém povrchu. Pokud jsou břízolitové fasády postiženy prasklinami, je vhodné jejich fasádu přestěrkovat a přetřít novou barvou nebo omítkovou stěrkou, která díky speciálním přísadám přilne ke starým podkladům a umožní bezproblémové navázání konečné povrchové úpravy. Původní fasádu je samozřejmě vždy potřeba zbavit prachu, mastnot a jiných nečistot.
 

Pokud nejsou vnější betonové plochy poškozeny do hloubky, nebo dokonce až k výztuži (k tomu je třeba použít speciál­ní reprofilační a ochranné systémy), je možné je vystěrkovat omítkovou stěrkou s jemnější zrnitostí, aby měly jednotnou strukturu povrchu, a opatřit nátěrem fasádní barvy.

Římsy, profily, lemování oken

Pomocí omítkových stěrek se dají opravit a renovovat i poškozené fasádní ozdobné prvky jako např. římsy, okenní profily a ozdoby. Někdy jsou tyto profily natolik poškozené, že je potřeba je odstranit a zhotovit nové.

Řešením bývá použití fasádních profilů ze sklocementu nebo z fasádního polystyrénu s pevnou a pružnou povrchovou skořepinou, které se na fasádu přilepí a poté natřou barvou. Samostatnou kapitolou je obnova historických profilů, které se obvykle snesou z fasády dolů a podle formy vytvořené ze speciálních materiálů se „táhnou“ na fasádě nebo se vytvoří v dílnách a ateliérech a na fasádu se osadí.

Při výběru materiálu je třeba dbát na to, že některé výrobky jsou určeny především pro tažení na fasádě, jiné pro tažení v dílně a jiné jen pro odlévání do forem.
 

Povrch ETICS je možné rozrušit úhlovou bruskou dle stavu fasády v rastru cca 15 × 15 až 25 × 25 cm drážkami šířky 5 až 8 mm, hloubky 5 až 6 mm a podle potřeby vložit diagonální výztuž v rozích okenních a dveř­ních otvorů. Následně je nutné celoplošně nanést lepicí stěrku o tloušťce 3 až 5 mm a vložit sklotextilní síťovinu s přesahy 10 cm a krytím min. 1 mm. V případě pochyb o plnohodnotné přídržnosti původního ETICS je třeba osadit přes ještě nevyschlou stěrkovou vrstvu hmoždinky (4 ks/m²), nejlépe s termohlavicí a zatlou­kacím kovovým trnem. Délka hmoždinky a kotevní hloubka se zvolí podle nosné konstrukce.
 

Složení materiálu a pracovní postup jsou obdobné jako v předchozím případě. Vyztuženou stěrkovou vrstvu je třeba zhotovit z disperzní stěrky bez obsahu cementu. Předejde se tím riziku alkalické hydrolýzy neboli změkčení a rozrušení původní povrchové úpravy, známému jako tzv. zmýdelnatění.
Konečnou povrchovou úpravu je možné vybírat mezi silikonovou, silikonsilikátovou nebo akrylátovou omítkou.
 

Povrch ETICS se opět rozruší úhlovou bruskou dle stavu fasády v cca 15 × 15 až 25 × 25 cm drážkami šířky 5 až 8 mm, hloub­ky 5 až 6 mm. Podle potřeby se původní ETICS přichytí novými hmoždinkami a přilepí se nové tepelně izolační desky (doporučuje se celoplošné lepení).

Poté se postupuje jako u běžného, nového tepelně-izolačního systému. V každém případě se vloží diagonální výztuž v rozích okenních a dveřních otvorů, celoplošně se nanese lepicí stěrka o tloušťce 2 až 3 mm, do níž se vloží sklotextilní síťovina (přesahy 10 cm, krytí min. 1 mm, v oblastech přesahů alespoň 0,5 mm).

Po vyzrání vyztužené stěrkové vrstvy (obvykle za 7 dní) je třeba na fasádu nanést univerzální základ s konečnou povrchovou úpravu – silikátovou, silikonovou nebo akrylátovou omítku.
 

S nárůstem dopravy v okolí stavby nebo přestavbou budovy na bytový objekt může vzniknout potřeba zvýšit i neprůzvučnost fasády. Na základě konkrétních akustických měření, výpočtů a odborného projektu se s výměnou nebo úpravami oken upraví i původní tepelně-izolační systém. Pokud byl sestaven z běžných polystyrenových fasádních desek, je třeba sestavit nový ETICS se speciálními fasádními tepelně-izolačními deskami a se zvýšenými zvukově-akustickými vlastnostmi.

Ing. Petr Lorenc
Foto: Baumit, spol. s r.o.

Autor působí ve společnosti Baumit, spol. s r. o., jako product manager.