Tepelná izolace z kamenné vlny pro nízkoenergetické a pasivní domy

Ve stavebnictví se stává stále naléhavějším požadavkem ekonomika provozu a energetická účinnost staveb. To vyplývá jak z nutnosti vyhovět předpisům opírajícím se o snižování nároků na zdroje energie, tak i z potřeby zajištění klidné budoucnosti majitelů a uživatelů nemovitostí s menší závislostí na zdrojích. Rovněž ve finančním vyjádření to je jasné – i v budoucnosti se dá očekávat plíživé zdražování nakupované energie. Když se pak podíváme do normy Tepelná ochrana budov (ČSN 73 0540, část 2) na doporučené hodnoty tepelných vlastností jednotlivých stavebních konstrukcí a na směrnici EPBD II, která určuje další výhled a vývoj těchto parametrů, dostaneme se do situace, kdy si mnozí individuální investoři a majitelé rodinných a činžovních domů nemusí vědět rady, co dělat a jak dál.

Parametry se přímo vztahují na domy v úrovni standardní (požadované hodnoty aktuální) a na domy nízkoenergetické (nynější doporučené hodnoty). Ale nedá se říci, že beze zbytku platí i pro úroveň pasivních domů a neodpovídají na otázku, co bude v horizontu za pouhých 2 – 8 let. Na pasivní domy už nelze vzít jen mechanické měřítko normových údajů, protože se zde musí započítat i další opatření (rekuperace větracího vzduchu a nutně se musí využívat zisky energie ze slunečního záření, tepelná čerpadla a jiné zdroje tepla ve vhodné kombinaci), které vyplývají z další spotřeby energie včetně teplé vody na mytí, ostatních elektrospotřebičů atd. A je zapotřebí také dodat, že od roku 2020 by se měly budovat podle zmíněné směrnice Evropského společenství už pouze objekty v úrovni pasivní. Jejich celková spotřeba energie vztažená na podlahovou plochu by se tedy měla dostat na hodnotu jen 15 W/m² za rok.

Takové požadavky představují ve velmi krátké době značně silnou výzvu pro každého uživatele a majitele objektu – tedy i těch, které se teprve budou stavět. U některých typických konstrukcí (vnější nosná stěna, střecha apod.) to pak vyvolá potřebu velkých, mnohdy i revolučních změn. Je zajímavé, že tyto potřebné hodnoty (převedené na prostou tloušťku izolace a celkovou tloušťku stavebního dílu) dosahují takových hladin, že se ukazuje jako vhodný příklon ke konstrukcím lehkým, tenkým, optimalizovaným, s izolací pokud možno uvnitř (jako jsou dřevostavby – rámové zateplené konstrukce, izolace vkládané do speciálních prvků, tzv. žebříků, anebo naopak minerální izolací plněné cihelné bloky). Hledisko nepřekročení rozumné tloušťky stěny (kvůli masivnosti, využití půdorysu budovy, kvůli prosvětlení okny – aby nenastal efekt „hradních střílen“ s příliš mohutným ostěním) představuje nový konstrukční parametr pro projektanta a výběr alternativy použitého systému.

A jak tyto systémy pro nízkoenergetické (NED) a pasivní domy (PD) vypadají?
Popíšeme si některé výhodné a také finančně nenákladné konstrukce, které v sobě mají nějakou ideu a z mnoha hledisek jsou optimalizované. Pod optimalizaci patří i užitná hodnota ve vztahu k nízkým pořizovacím nákladům.

Ozdobou každého domu je střecha – a to je také určitým způsobem koruna a druhý základ stavby. K ideální variantě střešní konstrukce patří střecha v nadkrokevním systému, který nejvíce potlačuje tepelné mosty (u klasického zateplení střechy s dřevěnými krovy se minerální izolace vkládá mezi krokve). ROCKWOOL v tomto směru disponuje několika propracovanými možnostmi, z nichže nejznámější a ponejvíce používaný je systém nazvaný TOPROCK.

Systém sestává z klasických krovů, přiznaných a viditelných v interiéru, na které se pokládá, rovněž pohledově upravené, bednění, které může být sestaveno z hoblovaných palubek, plošných desek (OSB 3 apod.) esteticky zpracovaných. Díky tomu už není potřeba investovat do jiných podhledových prvků a konstrukcí, což šetří prostředky investora, navíc dřevo přímo v interiéru působí velmi příjemně, akumuluje teplo a přináší pocit tepla (zejména pokud se mu ponechá přírodní tónování). Z technického hlediska se pak tyto dřevěné prvky nacházejí v interiéru – v místě se stálou teplotou a vlhkostí a jsou po dobu životnosti revidovatelné, což přináší významný efekt ve směru zvýšení spolehlivosti a životnosti.

Nad tímto bedněním se musí položit parozábrana, na krokve se upevní nadkrokevní kovové držáky (rozteč může být od 750 do 1200 mm podle krokví, vzdálenost držáků za sebou se staticky určuje podle hmotnosti střešní krytiny a sněhové oblasti, může být od 1000 do 2400 mm – čím strmější je střecha, tím lépe). Do držáků se pak vloží pomocné krokvičky (hranoly nebo fošny o rozměru 60 x 60 – 120 mm). Občasně uváděná kritika spojená s tvrzením, že kovové prvky (držáky) zhoršují tepelné vlastnosti střechy, nebyla zcela objektivní a na místě.

Systém TOPROCK jednak používá odlehčený model držáku s redukovanou ztrátou tepla vedením (patentovaný držák má speciální prostřihy a je chráněn jako průmyslový vzor v ČR a SR) a jednak byly vlastnosti takového modelu střechy proměřeny v klimatizační komoře: zvolil se model, který měl mít součinitel prostupu tepla včetně držáků a pomocných krokviček U = 0,16 W/m².K. Ve skutečnosti se podařilo dosáhnout hodnoty pouze 0,12 W/m².K, což lze jednoznačně považovat za velký úspěch a potvrzení toho, že tento typ střechy je vhodný i pro pasivní domy a moment tepelných mostů je téměř zanedbatelný. Při měření byl navíc střešní model zatížen i podstatně větším mrazem, než je obvyklé – bylo tak zkoumáno, zda se na patě držáku (ve styku s krokví a parozábranou) objeví kondenzace, což se až do teploty -35 °C ve vnějším prostředí nestalo a jít níže nedovolil výkon chladicího agregátu.

Tento systém TOPROCK používal vyšší nadkrokevní držák (180 mm) a izolaci 180 + 120 mm ze dvou vrstev desek AIRROCK LD, tehdy se součinitelem tepelné vodivosti 0,037 W/m.K (v současnosti nahrazen izolační deskou SUPERROCK s parametrem 0,035 W/m.K). Rozpětí držáků činilo 840 x 1000 mm. V praxi každé větší rozpětí musí mít opět o něco lepší vlastnosti a kdo chce šetřit ještě více, může nad krokve pokládat tepelně špičkový ROCKTON.

www.rockwool.cz

ZDROJ: PR článek společnosti ROCKWOOL, a.s.

–>–>