Význam vnějšího souvrství ETICS

Stejně jako se zvyšují požadavky na úsporu energie v souvislosti s neustálým zvyšováním její ceny, roste i počet zateplených budov. Tato činnost vyžaduje nemalé investice a je pochopitelné, že investoři požadují nejen úspory energie, ale i funkčnost a estetický vzhled fasády.

Zateplovací systém – ETICS (zkratka z anglického External Thermal Insulation Composite Systems) – je chápán jako ekvivalent stavebního výrobku. Ve skutečnosti je ale sestaven z jednotlivých součástí. Spolupůsobení jednotlivých složek této sestavy je základem jeho funkčnosti a životnosti.

Součásti sestavy ETICS jsou:

• lepicí hmota,
• mechanicky kotvicí prvky,
• tepelněizolační materiál,
• stěrková hmota základní vrstvy,
• výztuž základní vrstvy,
• omítka, popřípadě konečné povrchové úpravy s nátěrem či dekorativními materiály.

Jednotlivé zateplovací systémy jsou většinou navrženy a schváleny tak, že umožňují určitou variabilitu skladby jednotlivých součástí podle požadavku dané stavby. Je tedy úlohou projektanta navrhnout takovou sestavu, aby v rámci možností systému zohlednila specifika obvodového pláště budovy, která má být zateplena. To se samozřejmě týká i vnějšího souvrství ETICS a jeho povrchové úpravy.

Pravidla pro návrh vnějšího souvrství
Vnější souvrství je tvořeno základní vrstvou – stěrkovou hmotou s vloženou výztuží ze skleněné síťoviny a následnou omítkovou povrchovou úpravou, popřípadě s egalizačním nátěrem. Jeho skladba musí být navržena tak, aby byla difuzně propustná, a to tím více, čím větší je difuzní propustnost podkladové konstrukce a difuzní propustnost tepelné izolace.

Základní vrstva se navrhuje s paropropustností v souladu s konečnou povrchovou úpravou ETICS. Vnější souvrství také zajišťuje celistvost povrchové vrstvy, ať už z hlediska eliminace působení tahových sil nebo z hlediska působení vnějších vlivů. Jelikož tloušťka těchto vrstev představuje přibližně 5 až 8 mm a podkladní tepelně­izolační materiál brání odvodu tepla, jakož i prostupu tepla z interiéru, je velmi žádoucí posouzení volby jednotlivých materiálů celkové skladby. Podstatná je i mechanická odolnost.

Při návrhu vnějšího souvrství musíme tedy vzít v úvahu vlastnosti jednotlivých hmot pro jednotlivé vrstvy. Pro základní vrstvu volíme stěrkovou hmotu. Hmoty s disperzním pojivem jsou obvykle méně propustné než stěrkové hmoty s minerálním pojivem. Je tedy třeba volit rozumný kompromis z hlediska obsahu a poměru disperzních a minerálních pojiv. Výrazným nedostatkem je však použití hmot v základní vrstvě s převažujícím podílem minerálních pojiv bez modifikujících přísad. Takové hmoty jsou tvrdé, ve vrstvách okolo 3 mm křehké a ma­jí velmi nízkou mechanickou odolnost.

Obdobná pravidla platí i pro povrchovou úpravu – omítkovou vrstvu. Navíc zde musíme počítat s tím, že tato poslední vrstva musí odolávat všem okolním vlivům. Při návrhu omítky a jejího případného nátěru je tedy nutné zohlednit, jaké vlivy v daném případě mohou být převažující.

Z tohoto hlediska je třeba posoudit vlastnosti, které by měla povrchová úprava mít:

• propustnost pro vodu, vodní páru a oxid uhličitý,
• odolnost proti působení srážkové vody a UV záření,
• odolnost proti špinění působením řas a plísní,
• teplotní odolnost, mrazuvzdornost,
• schopnost pro přemostění trhlin,
• možnost obnovy a opravitelnost.

Bylo by jistě ideální zvolit hmotu, která splňuje všechna uvedená kritéria. Bohužel taková hmota zatím neexistuje. V tab. 1 jsou uvedeny přednosti i nedostatky jednotlivých hmot v základních pojivových bázích.

Tab. 1: Přednosti a nedostatky jednotlivých hmot v základních pojivových bázích

Špinivost povrchových úprav
Z hlediska jednotlivých užitných vlastností u většiny objektů bývá kladen důraz na špinivost povrchových úprav. S tím přímo souvisí i odolnost proti kontaminací řasami. Základní podmínkou pro vznik řas jsou vlhkost na fasádě a prach. Vždy je lepší, použije-li se k omezení špinivosti fasády povrchová úprava na bázi silikonu nebo minerální omítka se silikonovým nátěrem. Silikonové hmoty vykazují antistatiku, takže prach odpuzují. Společně s hydrofobizačním efektem – odpuzováním vody u těchto hmot dochází k samočisticímu procesu.

Podstatně vyššího efektu lze dosáhnout, opatří-li se povrchová úprava egalizačním nátěrem. Nátěr na bázi silikonu nejenže působí antistatikou a hydrofobizací, ale zahlazením ostrých hran podkladu snižuje také možnost ulpívání prachu a zlepšuje odvod vody. Vhodné jsou rovněž povrchové úpravy s tzv. lotosovým nebo nano efektem.

U povrchových úprav na bázi akrylátových pojiv musíme při návrhu počítat s jejich vyšší špinivostí. Tyto hmoty se vyznačují statickým nábojem, který způsobuje přitahování prachových částic. V případě, že se v ploše objevují tepelné mosty, jsou vykresleny světleji. Všeobecně platí, že povrch s nižší teplotou se znečišťuje rychleji než povrch teplejší. Ke vzniku tohoto efektu stačí velmi malý rozdíl povrchových teplot – pouhých 0,1 až 0,3 K.

Životnost ETICS
Hovoříme-li o dlouhodobé životnosti ETICS, která by podle evropských harmonizovaných technických specifikací a při dodržení všech podmínek měla být minimálně 25 let, nemůžeme z toho vyloučit ani vnější souvrství ETICS. Životnost tohoto souvrství závisí nejen na jeho odolnosti vůči vnějším přírodním vlivům, ale také na jeho schopnosti odolávat mechanickému poškození (obr. 1 a 2).

Významným přínosem je zde požadavek řídicích pokynů pro evropská technická schválení – ETAG 004 na ověření a zařazení jednotlivých systémů a jejich skladeb do kategorií mechanické odolnosti. Je-li ETICS schválen podle těchto pokynů a nese označení CE, musí výrobce doložit zatřídění daného systému do určité kategorie mechanické odolnosti, které jsou charakterizovány v tab. 2.

Tab. 2: Kategorie užití ETICS podle oblastí

Mechanická odolnost základní vrstvy nezávisí jen na konstrukci stěrkové hmoty, ale i na druhu a použití výztužné – skleněné tkaniny a také na mechanické odolnosti (tloušťce, flexibilitě atd.) konečné povrchové úpravy. Například z výsledku ověřování ETICS STX.THERM^® alfa společnosti STOMIX vyplývá, že při použití běžně používané tkaniny VERTEX R131 je dosaženo nejvyšší mechanické odolnosti při jejím použití ve dvou vrstvách. Je překvapující, že při tomto řešení základní vrstvy je dosaženo lepších výsledků než při použití tzv. pancéřové síťoviny pro vyztužující zesílení s gramáží 330 g/m² (tab. 3).

Tab. 3: Kategorie odolnosti proti mechanickému poškození podle ETAG 004 – STX.THERM^® alfa

Z tab. 3 je zřejmé, že mechanická odolnost je nejvyšší při použití akrylátových omítek. O něco nižší odolnost vykazují omítky silikonové a nejnižší, pokud neobsa­hují modifikační přísady, omítky minerální.

Nejvyšší mechanickou odolnost vykazuje vnější vrstva ETICS s obkladem fasádními pásky BRICK FLEXY. Tato povrchová úprava již při základní vrstvě s jednou výztuží je zařazena do kategorie mechanické odolnosti I. Při použití na dvojnásobném vyztužení je maximem toho, co je možné (obr. 3 a 4).

Pro životnost vnějšího souvrství má velký význam i sytost odstínu povrchové vrstvy. Stále si ještě málokdo z nás uvědomuje, že čím je fasáda tmavší, tím kratší je její životnost. Není snad složité pochopit, že tmavší plochy se dokážou i v zimních měsících sluncem ohřát bez problému na 50 °C, možná i více, a to i při nízké teplotě vzduchu (přibližně 5 °C). Je-li jasno, v noci teplota klesá, někdy i výrazně pod 0 °C. Tím dochází ve velmi krátkém časovém období k velkým změnám teploty. Tyto teplotní změny se negativně projevují na vnější povrchové vrstvě ETICS, která vlivem podkladní izolace prakticky nemá zdroj tepla. Proto bychom měli, je-li to z architektonického hlediska žádoucí, syté odstíny omezit pouze na menší plochy, například v oblasti soklu a podobně.

Závěr
ETICS schválený podle evropských harmoni­zovaných technických specifikací má pozitivně ověřený předpoklad minimální životnosti 25 let. Při dodržení všech podmínek, tedy správného návrhu a správného zabudování do stavby, se tato životnost a funkčnost systému stává realitou. Proto je v rámci návrhu varianty skladby ETICS potřeba věno­vat pozornost všem jeho vrstvám včetně vněj­šího souvrství. Právě ono je limitní z hlediska vnější ochrany zateplovacího systému.

Jde tedy o to, aby projektant a samozřejmě nejen on, ale i všichni zúčastnění, tj. výrobce systému, realizátor a nelze opominout ani tech­nický dozor stavebníka, přistupovali k realizaci zateplení s maximální profesionalitou.

Lubomír Nytra
FOTO: archiv autora

Autor je senior servis manažerem ve firmě Stomix, spol. s r. o., v Žulové.

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb.