Zateplovací systém

 

Problematika zateplení je složitá. Jedním z možných řešení je zateplení obvodového zdiva pomocí vnějších tepelněizolačních kontaktních systémů (ETICS), které jsou na našem i evropském trhu nejrozšířenější. Zateplení zevnitř obytného prostoru se obecně nedoporučuje především u trvale vytápěných budov v zimním období. Při realizaci je sice jednodušší přístup, ale zároveň mohou vzniknout tepelné mosty mezi zateplenou částí konstrukce (obvodové zdivo) a nezateplenou částí (podlahy, stropy mezi jednotlivými poschodími a podobne). Protože se nedá zevnitř zateplit, zvyšuje se riziko kondenzace vodní páry mezi izolantem a zdivem, které je ochlazované z vnější strany (vznik plísní). Zateplení zevnitř se proto uplatní pouze ve specifických případech a se zvláštním řešením.  
 

Návrh řešení zateplení obvodových stěn je nutné svěřit do rukou odborníkům, kteří  vypracují tepelný propočet a návrh druhu a tloušťky izolantu na základě skladby zdicího materiálu a tloušťky obvodové zdi, statického posouzení stavby a stěn obvodového pláště a rovněž návrhu a počtu kotev izolantu na m² (vzhledem k různým specifikům a lokalitám stavby) a barevný návrh odsouhlasený příslušným stavebním úřadem. Všechny uvedené body jsou zapracovány v kompletním projekčním řešení, které zároveň slouží jako podklad pro vydání stavebního povolení. 

Základní způsoby zateplení konstrukce
a – kontaktní zateplovací systém, b – sendvičová konstrukce, c – odvětrávaný zateplovací systém

 

Před zateplením je nutné demontovat okapové svody, kotvicí prvky bleskosvodů a ostatních předmětů na fasádě. Taktéž je třeba zabezpečit výměnu klempířských prvků (atikové plechy, římsové plechy, parapety), přičemž se musí zohlednit zvětšení klempířských profilů o tloušťku zateplení a vybrat takové řešení, které zabrání zatékání do zateplovacího systému stavby. Při stavbě lešení je třeba zabezpečit dostatečný odstup lešení od fasády, aby se daly provést povrchové úpravy zateplení.

Při demontáži lešení je nezbytné postupovat opatrně, aby se zateplení mechanicky neporušilo. Po nanesení povrchové úpravy se musí zabránit poškození a znečištění čerstvé omítky odstřikováním od podlahy. Rovněž je nepřípustné lepení za deště. Při přípravě hmot, nanášení tmelů a omítek je třeba vzhledem k povaze materiálů používat výhradně nářadí z nekorodujících materiálů. Použití výsuvných lávek se nedoporučuje, protože se zhoršuje možnost kontroly pevnosti a přilnavost podkladu a hůře se realizují jednotlivé technologické postupy. 

Jako tepelněizolační materiál se může použít i ovčí vlna nebo extrudovaný korek

 

Tepelněizolační omítky jsou omítky, v nichž maltovina obsahuje kromě křemičitých plniv i minimální podíl tepelněizolačního materiálu (perlit, drcený polystyren apod.) Tepelný odpor U v takto zhotovených omítkách je při tloušťce omítky 2 cm asi 0,3 m² . K/W. Kontaktní zateplovací systémy se zhotovují přilepením izolantu (polystyrenové desky anebo desky z minerální vlny) s armovací vrstvou a povrchovou úpravou. Tento způsob představuje už při tloušťce izolantu 1 cm tepelný odpor U 0,25 m² . K/W. Může se použít na běžné stěnové podklady, jako je beton, pórobeton, lehčený beton, cihlové zdivo, keramický panel, vláknocement či cementotříska.

Tepelněizolační materiály se povrchově upravují vápeno-cementovými, cementovými, polymercementovými omítkami, fasádními nátěry a obklady. Povrch podkladu musí být bez prachu, výkvětů, biologických škůdců, mastnoty a špíny a samozřejmě nesmí vykazovat trvalé navlhnutí. Všechny ostatní nezateplené části fasády, jako okenní rámy, skla, balkony, lodžie a podobně, je nutné před začátkem prací důkladně přikrýt (maskovací pásky, fólie, odstranitelné laky a podobně), aby se zabránilo jejich znečištění. Přílišnou nasákavost podkladu je možné upravit penetračními nátěry. 

Odvětrané zateplovací systémy se nazývají i montované, protože se v nich uplatňují suché procesy. Tento způsob zateplení se používá v mnohem menší míře než kontaktní – hlavním důvodem je cena, která je podstatně vyšší než u kontaktních zateplovacích systémů. Odvětrávané zateplovací systémy jsou konstrukčně a technologicky náročnější na pracovní postupy. Tepelněizolační desky se vkládají mezi nosné kotvy anebo profily, které zabezpečují spojení obvodové konstrukce s obkladem.

Obklad může mít několik materiálových variant: sklo, keramika, kov, dřevo, kámen a podobně. Typ nosných prvků zateplovacího systému závisí na zvoleném druhu obkladu. Vrstvy (z interiérové strany k exteriérové) jsou v tomto pořadí: původní obvodová stěna, tepelněizolační vrstva, kotvicí a nosná konstrukce, odvětraná vzduchová vrstva, obklad. Tepelněizolační vrstvu tvoří obvykle desky z minerální (skleněné) vlny, ale najdeme i jiné, často ekologické materiály (například korek). Odvětrávané zateplovací systémy se uplatňují hlavně u budov, kde není nutné jít s náklady na nejnižší úroveň. 
 

Jsou nejrozšířenější a v jistých podmínkách i nejlevnější zateplovací systémy obvodových stěn. Jejich výhodou je celistvé zateplení plochy obvodového pláště bez jakýchkoliv tepelných mostů. Pořadí vrstev z interiéru směrem ven je takovéto: obvodová stěna, lepicí malta, tepelněizolační vrstva, výztužná vrstva (sklotextilní mřížka, která je vtlačená do armovací malty) a povrchová úprava (omítka). V praxi se můžeme setkat i s použitím různých druhů izolantů polystyrenu nebo desek z minerální vlny, které nejsou vždy vhodné pro zateplení. Proto se doporučuje nákup kompletního systému od dodavatele na základě prokázání certifikátu na celý systém (ne na jednotlivé části). Zároveň je třeba dodavatele systému požádat o technické poradenství při realizaci. 

Nejrozšířenější a v jistých podmínkách i nejlevnější zateplovací systémy jsou systémy kontaktní

Výhody a nevýhody kontaktních systémů Kontaktní systémy jsou v současnosti nejvyužívanější. Jejich aplikace přináší větší množství výhod. Mezi výhody patří:  cena v porovnání s ostatními způsoby zateplování, technologická jednoduchost a výkonnost systému, dá se aplikovat na všechny druhy běžných stavebních podkladů, umožňuje vytvoření a provedení i náročných stavebních dílců, v rámci povrchové úpravy máme k dispozici neomezenou barevnou škálu, vyvážená životnost všech komponentů, jejich lehká údržba a opravitelnost, odstranění tepelných mostů, efektivní úspora primární energie, zvýšená akumulační schopnost stěn, která zvyšuje tepelnou pohodu v interiéru po celý rok, trvalé snížení rizika vzniku trhlin na fasádě a zlepšení ochrany výztuže betonu před korozí, snížení emisí škodlivých látek při výrobě energie.  Mezi nevýhody těchto systémů můžeme zařadit náročnou přípravnou fázi (podklad, kvalifikovaný návrh), závislost účinnosti systému na kvalitě vybraných materiálů a na způsobu a kvalitě provedení a vysokou pracnost při realizaci členitých obvodových plášťů.

Při lepení bez použití hmoždinek může být odchylka v rovinnosti podkladu maximálně 1 cm/m². Podklad nesmí mít žádné povrchové úpravy (omítka, nátěr atd.), 40 % povrchu izolantu musí být spojeno lepidlem s podkladem. Lepidlo se zásadně nanáší po obvodu izolantu, ale je zapotřebí nanést ho na minimálně tři další místa v ploše zateplovacího systému. Přípustná je i aplikace lepidla po celé ploše. Při lepení s použitím hmoždinek je přípustná odchylka v rovinnosti podkladu maximálně 2 cm/m². Podklad může mít povrchové úpravy (omítka, nátěr atd.) na 20 % povrchu.

Při nanášení lepidla platí stejná pravidla jako při lepení bez použití hmoždinek. Při lepení je nutné uvědomit si skutečnou soudržnost a pevnost podkladu, na který lepíme izolant. Průměrná soudržnost podkladu se doporučuje nejméně 200 kPa. Nejmenší přípustná hodnota je 80 kPa. Před zateplováním starších objektů se doporučuje provést mininimálně10 až 15 zkoušek trhem na předem určených plochách, aby se zjistila kvalitu podkladu. Zkoušky trhem uskutečňují obvykle dodavatelé vnějších tepelněizolačních kompozitních zateplovacích systémů (ETICS), které jsou ve shodě s požadavky Evropského technického schválení (ETA). 
 

Realizace zateplení vyžaduje dodržování technologických postupů daných předpisem výrobce. Z tohoto důvodu je jednou ze základních podmínek vysoké kvality i kontrola jednotlivých technologických kroků. Mezi další faktory ovlivňující životnost patří i používání ověřených ucelených systémů, u kterých je zjištěno a doloženo spolupůsobení jednotlivých složek, rozumný způsob užívání systému a přiměřená údržba. Praxe ukazuje, že při dodržení základních technologických předpisů jsou zateplení i po 25 letech prakticky bez nedostatků. Očekávaná životnost je však delší. 
 

Zateplovací systémy se občas prezentují jako bezúdržbové. Toto neseriózní tvrzení je zapříčiněno buď snahou poškodit investora, nebo nevědomostí. Ponecháme-li zateplovací systém bez údržby, nemůžeme očekávat jeho dlouhou životnost. Ůdržbou rozumíme jednak okamžité opravy poruch vzniklých chybou montáže nebo nešetrným užíváním (záměrné poškozování), jednak ošetřování povrchové úpravy vzhledem k její degradaci pod vlivem působení okolního prostředí. Opravy povrchu se realizují vhodným nátěrem v intervalech 10 až 15 let. Nátěr nesmí rozpouštět tepelnou izolaci a způsobovat bobtnání omítek. Musí vykazovat co nejvyšší propustnost pro vodní páru a co nejnižší hodnotu pronikání vody. Doporučuje se použít nátěr od výrobce dodávaného systému. Opravy poškozeného systému vzniklé chybou montáže nebo nešetrným užíváním je třeba provést vždy s ohledem na funkčnost a celistvost. Je vhodné konzultovat opravu s výrobcem, dodavatelem systému. 

Při porovnání všech tří způsobů nezateplené a zateplené obvodové konstrukce zjistíte, že pouze v případě, je-li tepelná izolace z vnější strany (obr. c), konstrukce nebude promrzat
a – nezateplená konstrukce, b – zateplení z vnitřní strany c – zateplení z vnější strany
 

Při výběru zateplovacího systému bychom se měli určitě rozhodnout pro certifikovaný systém a při jeho aplikaci dodržet požadované technické a technologické podmínky. Nekombinujme prvky, které neodpovídají skladbě doporučené výrobcem. Ať už se  rozhodneme pro kteroukoliv možnost zateplení, pozor na cenově nejlevnější zateplení. Mnozí stavebníci ve snaze ušetřit kombinují nejlevnější součásti různých systémů. Tato řešení se mohou ve velmi krátké době vymstít a jejich náprava rozhodně nepatří mezi úsporná řešení. Každý zateplovací systém je vyřešen tak, aby všechny jeho složky navzájem optimálně spolupůsobily. Svévolnou kombinací získáme zateplení, které nemá výrobcem garantované vlastnosti, a je jen otázkou času, kdy začne způsobovat problémy.

Kontaktní zateplovací systém se skládá z těchto vrstev (zevnitř ven): obvodová stěna, lepicí malta, tepelněizolační vrstva, výztužná vrstva a povrchová úprava		K hlavním nevýhodám odvětrávaných zateplovacích systémů, které brání jeho častějšímu použití, patří cena

Výhody a nevýhody odvětraných systémů Mezi výhody odvětraných systémů patří: nejvyšší bezpečnost z pohledu kondenzace vodních par – odvětrávaná vzduchová mezera odvádí případnou vlhkost při současném zachování hodnoty tepelné izolace, použitelnost i ve vlhkých provozech, dlouhá životnost obkladu jako povrchové úpravy, montáž systému, kterou můžeme provádět v každém ročním období, v případě potřeby jednoduchá demontáž a výměna poškozeného prvku, dodatečné opravy na budově (například výměna oken a podobně) se dají provést bez poškození fasády (obklad se demontuje a po provedení úprav opět namontuje), omyvatelnost fasády. Největší nevýhodou, která brání jeho častějšímu použití, je cena. Tu ve velké míře ovlivňuje cena obkladového materiálu a způsob kotvení.

Peter Bulla, Stomix Slovensko
Foto: Izomat, JUB Kastaco, Stomix a archiv vydavatelství