Zimní zahrada 3: zahrada v zimě i v létě aneb větráme, větráme a pro jistotu větráme

Přestože název napovídá, že zimní zahrada by měla být zeleným rájem pro chladnou část roku, nic nemůže být dál od pravdy. Zimní zahrady mají celou řadu využití i v průběhu letních měsíců – počasí navzdory můžeme trávit čas v těsné blízkosti přírody, pořádat sezení s přáteli, aniž by nám pršelo na hlavu, grilovat při krupobití nebo se dokonce koupat, pokud samozřejmě vybavíme naši zahradu vířivkou nebo bazénem.

V létě tak zimní zahrada může být nepostradatelným prostorem pro setkávání nebo romantické večery. Přesto existuje celá řada úskalí, které nám mohou náš příjemný dýchánek překazit nebo alespoň znepříjemnit. Zahrada – čím více prosklená, tím spíše – se může v horkých letních dnech velmi snadno proměnit na skleník až žhavé peklo.

To s sebou přináší nejen problém z hlediska užívání, ale i pro rostliny, které uvnitř pěstujeme – a pokud se přidá ještě vysoká vlhkost, může se z naší krásné zahrady stát líhniště plísní, řas a mechů. Pojďme se tedy podívat blíže na řešení a možnosti, které se nám k řešení vlhkosti, odvětrání a regulace teploty nabízí…

Zimní zahrada a vlhkost

V zasklených prostorech bývá zpravidla vždy vyšší vlhkost než kdekoli jinde v domě – i na oknech, která by se rosit neměla, často vidíme mlžný opar nebo rovnou kapičky vlhkosti. Jak to pak má vypadat v prostoru, který je skleněný z většiny stran? Abychom zabránili katastrofě, měli bychom přijmout nejen preventivní opatření, ale vše řádně promyslet již při návrhu, tedy před realizací. Zahradu bude třeba pravidelně větrat a tomu bychom měli uzpůsobit poměr otevíravých a neotevíravých skel.

Volba větrání vychází z místnísch klimatických poměrů, podílu zasklených ploch, sklonu střechy a z orientace zahrady vůči světovým stranám. Při návrhu větrání bychom vždy měli pamatovat, že otevíravé plochy by měly tvořit 25 až 35 % z celkové prosklené plochy, aby se nám podařilo udržet odpovídající vlhkost. Ta by dle druhu zahrady měla dosahovat 65-80 %, nad 80 % už bychom se dostávat neměli.

Kolem zmíněných 65 % se budeme pohybovat v zahradě, která je vybavena nábytkem a slouží k běžnému pohybu osob, k 80 % se dostáváme u zahrad tropických. Otevírat bychom měli nejlépe tak, abychom vyměnili vzduch rychle a efektivně, aniž by v zimě prostor dostal šanci promrznout. Tomu pomůžou okna proti sobě anebo alespoň více oken na delší straně, která budeme systematicky a pravidelně otevírat. Za účelem kontroly vlhkosti můžeme zahradu vybavit vlhkoměrem. A pozor, při větrání nesmíme vytvořit průvan, neřku-li studený průvan, na rostliny, které jsou choulostivé a průvan jim vadí.

Fanoušci promyšlených řešení a funkčních technologií samozřejmě mohou sáhnout i po oknech ovládaných ovladačem anebo rovnou ovládání větrání zapojit do některého z denních režimů chytré domácnosti. Pokud ovšem zvolíme jiné, sofistikovanější a složitější řešení než je manuální otevírání a zavírání křídel, pak musíme počítat s vyšší cenou realizace.

Automatizace větrání je ovšem vhodná i pro případy, že jsme zvolili typ zahrady s vyšší vlhkostí a po delší dobu býváme mimo domov a nemáme tak šanci pravidelně větrat sami – nárazové větrání totiž nevyřeší celodenní vysokou vlhkost a riziko vzniku plísně. Větrat bychom měli systematicky a hlavně pravidelně, tj. alespoň 3-4x denně. Pokud tedy nejsme tyto podmínky schopni v zimní zahradě zajistit sami, měli bychom o jisté míře automatizace uvažovat již v projektu před realizací. Anebo bychom měli zvolit zimní zahradu s nižší vzdušnou vlhkostí.

Pod pojmem automatizace větrání si ovšem můžeme představit nejen automatické otevírání a zavírání oken, ale i větrání pomocí ventilátorů a řízeného větrání. Zimní zahradu v takovém případě opatříme senzory, které budou měřit požadované hodnoty (tedy například zmiňovanou vlhkost či v dalším díle probíranou teplotu) a řídit větrání dle nastavených, limitních hodnot.

Když větrání nestačí

Stejně jako systém větrání bychom měli promyslet i materiály, ze kterých chceme zimní zahradu vytvořit. Přestože jednodušší výplně budou levnější, nemusí se nám z dlouhodobého hlediska – a to nejen energeticky – vyplatit. Abychom si to lépe vysvětlili, přenesme se z léta do zimy, kdy budou skla studená, vychlazená vnějšími nízkými teplotami. V takové situaci, když teplý vzduch interiéru narazí na chladnou okenní výplň, ochladí se a vlhkost, kterou s sebou nese, může začít kondenzovat. Čím chladnější je okenní tabule, tím je samozřejmě větší pravděpodobnost kondenzace. Abychom si to jasně vyjádřili čísly:

• u jednoduchého skla může dojít ke kondenzaci už při +9 °C,
• dvojité izolační sklo plněné vzduchem má hranici kondenzace na ‒16 °C,
• pokud je dvojsklo plněné inertním plynem klesne hranice na ‒26 °C.

V běžné situaci bychom se tedy rosení měli vyhnout již v případě, že zvolíme dvojskla s inertními plyny. Pokud bychom ovšem chtěli absolutní jistotu, můžeme pořídit i trojskla, která samozřejmě hranici posunou ještě o kousek dál.

Lepší izolační vlastnosti nás ovšem nemusí nutně zachránit od rosení, stále se totiž můžeme setkat s rosením skel z venkovní strany, které je zapříčiněno, obdobně, kondenzací vlhkosti na chladném skle. Vnější kondenzace nastává u skel s dobrými izolačními vlastnostmi, která nejsou ohřívána teplem unikajícím z interiéru a zpravidla ukazuje na kvalitu použitých materiálů.

Kdy rosení a vlhkost hlídat?

V první řadě tedy  záleží na typu realizace zimní zahrady (tedy zda jde o přístavbu nebo součást novostavby) a době, kdy byla zahrada postavena. Například pokud jsme zahradu postavili současně se zbytkem novostavby, musíme počítat, že stavba jako taková bude ještě vysychat a „sedat“, což s sebou samozřejmě ponese vlhkost a v zahradě tedy i riziko vzniku plísní. Než tedy hlavní objekt skutečně vyschne, měli bychom alespoň řádně a často větrat.

Ani po vyschnutí stavby ovšem nejsme před rosením v „bezpečí“. Rostliny samy o sobě zvyšují vlhkost vzduchu – což je poměrně známá věc – nehledě na další faktory, které se na vlhkosti mohou podílet. Vzduch v zimní zahradě tak může vhodné hodnoty překročit velmi rychle – a voda se nám objeví i tam, kde bychom ji nečekali (například na nábytku a vybavení). Abychom si upřesnili, jak je to možné: pokud máme velmi vlhký vzduch, kolem 80 % a vnitřní teplotu 22 °C, což klidně může být teplota, na kterou zahradu budeme vyhřívat mimo letní sezonu, pak je teplota rosného bodu 18,4 °C. Tyto podmínky v zimní zahradě nastat samozřejmě mohou, zvláště, pokud ji nehlídáme, a přebytečná vlhkost se tak začne srážet na kterémkoli chladnějším povrchu, kde bude moct.

Vlhkost a tedy i rosení bychom proto měli hlídat již od začátku stavby, nehledě na roční období, a zejména pokud nemáme vlhkoměr, kterým bychom ověřili, že je naše větrání dostatečné. Ne každé rosení je ovšem důvod k panice a reklamacím, viz níže.

Jaký vliv má topení?

Pokud je zahrada celoročně vytápěná, můžeme se některým problémům vyhnout – pomocí vytápění můžeme v prostoru vytvořit dostatečnou cirkulaci vzduchu a pomocí stoupavých proudů omezíme či zcela zabráníme kondenzování vlhkosti na oknech. Princip je přitom jednoduchý: teplý vzduch stoupá, studený klesá. Vyhřátý vzduch tedy stoupne ke sklům, kde se ochladí a opět klesne. Spolu se vzduchem pak proudí i vlhkost.

Co když se plíseň objeví?

Výskyt plísně nemusí nutně znamenat, že je něco špatně s konstrukcí zimní zahrady – pravděpodobně jsme jen zanedbali větrání nebo nevětrali dostatečně. Což samozřejmě neznamená, že nemůže nastat opačná situace, kdy budeme větrat dostatečně, ale kondenzaci zaviní problém s konstrukcí. Pokud tedy k výskytu rosení a později i plísně dojde, měli bychom si ujasnit, která ze zmíněných možností je pravděpodobnější a dle toho situaci řešit. S plísní nicméně budeme muset zatočit ručně, řádným použitím například Sava a mechanickým očištěním. A vzhledem k tomu, že v případě kvalitních zahrad je pravděpodobnějším viníkem lidská chyba, musíme do budoucna svědomitěji větrat.

Zahrada s vířivkou či bazénem

Jak již zaznělo v začátku článku, bazén nebo vířivka se mohou stát oblíbeným, luxusním doplňkem zimní zahrady. A přestože slovo „luxusní“ by mohlo zavánět jistou exkluzivitou, stává se vodní prvek stále častější součástí jednotlivých realizací – prostředí zimní zahrady, obzvláště té vytápěné, totiž umožňuje prakticky nepřetržité užívání bazénu či vířivky nehledě na roční období či aktuální počasí. Zimní zahradu bychom v takovém případě měli orientovat jižním směrem, sever je pro tyto účely zcela nevhodný.

Problém s užíváním může nastat v zimní období, kdy vytápění zimní zahrady může být nedostatečné na komfortní koupání. Pokud tedy víme, že je bazén či vířivka v plánu, měli bychom zahradu vybavit vlastním topným systémem, který prostory vytopí tak, abychom se místo příjemného pohybu nenastydli. Topný systém přitom může být buď součástí zimní zahrady nebo se může jednat o přenosné zařízení.

Bazény a problém vlhkosti

Voda v bazénu nebo vířivce samozřejmě přispívá k hodnotě vlhkosti v prostoru zahrady. V případě řádně vyhřáté zimní zahrady s vodní plochou bychom tak měli počítat s vlhkostí, která už by mohla být pro rostliny, vybavení a konstrukce problematická. Větrání v takovém případě není schopno celý problém vyřešit, je proto namístě předem počítat s pořízením odvlhčovače vzduchu či nějakého jiného stálejšího technologického řešení. Zdivo je možné chránit speciálními omítkami, kvalitní izolace by měly být samozřejmostí. Bazén a vířivku v době, kdy nejsou používány, můžeme zakrývat bezénovými plachtami a roletami, abychom snížili odpar a vlhkost celé zahrady.

Pořízení a údržba vodní plochy

Při pořizování bazénu bychom měli myslet i na kvalitní filtraci, která zajistí čistou a nezávadnou vodu. Oblíbená je momentálně bezpotrubní filtrace, která nevyžaduje díry do bazénu. Na paměti bychom také měli mít, že interiérový bazén má zcela jiné vlastnosti než exteriérový bazén, což bude třeba zohlednit v návrhu zimní zahrady s vodním prvkem.