Možná si ještě pamatujete na Unimo buňky, které tvořily modulární systém stavění, využívaný zejména pro zařízení staveniště. Na podobném principu, ovšem na zcela jiné kvalitativní i designové úrovni je nyní vyráběn rekreační bungalov VIPP. S jeho pomocí rychle uniknete z ruchu velkoměsta do 55 m2 all-inclusive prostoru kdekoliv v přírodě.
Domy s přízemní dispozicí jsou stále oblíbenější ve společnosti, a to napříč „věkovým spektrem“. Mladé přitahují jednoduchostí, vzdušností a možnou variabilitou, pro „poučenou“ část populace jsou synonymem praktického bydlení, pohodlného i s výhledem na stáří.
Stavba se nachází v těsné blízkosti starého kláštera u řeky Fluvia, 9 km od Středozemního moře. Místo leží v úrodné nížině mezi vesnicemi Torroella de Fluvia a Sant Miquel de Fluvia v Katalánsku. Majitelé před deseti lety zakoupili v okolí kolem 70 ha pozemků. Na většině z nich ekologicky hospodaří. Pěstují převážně olivy, čočku, hrách, cizrnu a zeleninu. Cílem projektu je proměnit starý areál kláštera a jeho okolí v biohotel s lázněmi a vzděláváním.
Při plánování nového bydlení se mladí manželé rozhodli pro dřevostavbu, vegetační střecha pak byla již pouze funkčním doplněním stylu domu - přízemní bungalov jednoduchých tvarů tak přirozeně splyne se zahradou, která ho obklopuje.
Tepelné ztráty prostupem tepla přes střechu u běžných domů dosahují přibližně 5 až 20 %. Je tedy logické, že se neustále zvyšuje zájem o budování energeticky úsporných střech, které brání únikům tepla. Použitím vhodných materiálů s dostatečnou tloušťkou, ale i správným návrhem a realizací střechy s vyloučením tepelných mostů se šetří energií během celého užívání stavby a zároveň se eliminuje tvorba plísní.
Dům jako byt se zahradou – obdobný koncept se v našem časopise objevuje poměrně často. Nikoli proto, že by byl v běžné výstavbě rodinných domů tak častý, spíše je to naše redakční slabost – pro domy střídmé v nákladech, přiměřené v rozměrech a inovativní v designu.
Kamil Mrva patří k mladé porevoluční generaci architektů, kteří si už získali širokou skupinu příznivců. Stavby podle návrhů jeho ateliéru využívají často dřevo, nálepka ekologické architektury mu přesto příliš nesedí. Architekt by se podle něj neměl přizpůsobovat úředníkům či ochranářům, ale především ctít místo – v duchu hesla Karla Pragera, že místo určuje děj.
Města naší země si na svéráznost nemohou stěžovat; některá vyrostla u řek, jiná na úpatí hor a jsou i taková, jimž se dostalo privilegií víc – řeka, úpatí i vznosná rozvlněná krajina. Pokud město ještě dovolí, aby do jeho útrob vstupovaly alespoň zbytky lesa, potom se najdou místečka jako stvořená pro architekturu, která ctí povahu místa. Architektům ateliéru Barak se přihodila taková vzácná příležitost – svým projektem v duchu nadčasovosti a s vlastním rukopisem naplnili vůli místa na vyvýšenině nad městem.
Výsledná podoba rodinného domu v Horních Počernicích u Prahy od architekta Michala Kunce vychází z jednoduché rovnice – poloha pozemku, požadavek majitelů na jednopodlažní stavbu plus funkční dispozice rovná se jednoduchý dům s jasnou koncepcí. Díky promyšlenému použití materiálů a nápaditému přístupu k výchozím podmínkám vznikla architektura veskrze současná a rozhodně ne chladná.
