Jedním z nejčastějších požadavků ve stavebnictví je připevnění dvou rozdílných materiálů k sobě s nárokem na vysokou pevnost. Jako kotevní prvek přitom může být použita celá řada materiálů a produktů. Jednou z možností je také použití chemické kotvy.
Při spojování konstrukcí ve stavebnictví se používají chemická kotvicí lepidla. Jde o jednosložkové nebo dvousložkové materiály, převážně bez obsahu rozpouštědel, přičemž dominantní pozice na trhu patří dvousložkovým chemickým kotvicím lepidlům. Dvousložkové kotvicí materiály se vyrábějí na různých chemických bázích, jako jsou polyesterové, vinylesterové a epoxidové pryskyřice, nebo na bázi akrylátových a hybridních systémů. Z těchto technologií má každá svoje výhody a specifické vlastnosti, které je předurčují ke konkrétním aplikacím.
V každodenní praxi, ať už v projekci, nebo přímo na stavbě, se setkáváme s problémem připojení různých prvků k nosným konstrukcím – s kotvením. Mohou to být kotvení ocelových nebo dřevěných nosných prvků, upevnění zábradlí a jiných doplňků či připevnění instalací a technologie. Kotevní techniku využijeme i při realizaci kontaktní izolace nebo při napájení starých a nových zděných konstrukcí. Kotvení musí být v prvé řadě spolehlivé, ale u sériových aplikací je třeba myslet i na efektivnost.
