Bernartice nad Odrou jsou ospalá obec v jemně zvlněné krajině Poodří. Nepotkáme tu skanzen starobylých roubenek ani žádnou bizarní socialistickou stavbu. Možná proto na její obyvatele působila proměna bývalé kancelářské budovy JZD podle architekta Kamila Mrvy jako zjevení.
V současné době všechny země Evropské unie zapracovávají do svých soustav technických norem eurokódy (de facto evropské normy), které by do března 2010 měly být jedinými pravidly pro navrhování stavebních konstrukcí v Evropě – to letos v únoru potvrdil i celoevropský workshop organizovaný Evropskou komisí v Bruselu.
Stavební průmysl a jeho produkty se značnou měrou podílejí na stavu životního prostředí. Výstavba budov a jejich provoz patří mezi největší spotřebitele materiálových a energetických zdrojů a významné znečišťovatele životního prostředí. Ekologické stavby jsou reakcí na současný stav životního prostředí. Právě nízkoenergetické (NED) a spolu s nimi energeticky pasivní domy (EPD) na bázi dřeva jsou zajímavým řešením, které v sobě spojuje ekologickou výstavbu, ekologický provoz i ekologickou likvidaci zároveň s vysokým komfortem bydlení.
Dřevo je materiál reagující na vlhkost degradací, jejíž následky lze často odstranit pouze výměnou poškozené části konstrukce. Proto je u dřevěných konstrukcí velmi důležitý správný návrh a realizace hydroizolace. Správným použitím hydroizolace a vhodným konstrukčním řešením lze předejít poruchám, které vyžadují náročnou a nákladnou rekonstrukci.
Sanaci dřevěných konstrukcí lze vykonat přímým zpevněním jednotlivých prvků (protézováním, příložkováním, výškovým nadstavením, aplikací uhlíkových vláken, ukotvením do ocelové konzoly apod.), jejich nepřímým zpevněním (podepřením, odlehčením apod.) nebo zpevněním konstrukčních celků (spřáhnutím formou dřevo – dřevo, dřevo – beton a jiných nosných soustav, stáhnutím ocelovými táhly apod.). Tento článek se zaměřuje na metody protézování, příložkování a ukotvení do ocelových konzol, které se uplatňují např. při sanaci stropů a krovů.
V současnosti jsou velmi aktuální trendy zvyšovat životnost výrobků ze dřeva především jejich konstrukční ochranou (vhodným designem) a současně i volbou trvanlivějších druhů dřeva s vyšší odolností vůči biologickým škůdcům – akátu, dubu a exotických dřevin. Používají se rovněž modifikovaná dřeva, jako jsou termodřevo nebo acetylované dřevo. Chemická ochrana dřeva je přitom stále aktuální a nadále zůstane za podmínky, že se použijí ekologicky přijatelné látky.
Pro patrové rámy se běžně používá beton a ocel. Těmito materiály lze vytvořit tuhé monolitické propojení svislých sloupů a vodorovných příčlů. Použití dřeva je zde zcela výjimečné. Podstata nového řešení spočívá v přeplátování spojovaných sloupů a příčlů s vybráním pro vložení ocelové spojky připevněné ke každému spojovanému prvku svorníky.
Zatímco v Rakousku postavit dřevěný dům znamená nosit dříví do lesa, v Čechách je to stále ještě exotika. Rakouský architekt Helmut Dietrich tak trochu přesadil, zůstaneme-li u této metafory, kus romantické krajiny Bregenzerwaldu na okraj Prahy-Lipan, když zde vyprojektoval nízký dřevěný dům.
Dřevostavby představují suchý stavební systém, který je alternativou výstavby nejen rodinných domů. V porovnání s běžnou výstavbou mají domy na bázi dřeva svoje výhody, ale i nevýhody. Většinu nevýhod je možno v současnosti odstranit pomocí moderních materiálů a technologií. Dřevodomy mohou sestávat z různých stavebních systémů. Při jejich návrhu, ale i výstavbě je však třeba myslet na vlastnosti dřeva (nabobtnávání, vysychání) a eliminovat jejich účinek na konstrukci.
