Cílem projektu bytu v Bratislavě bylo začlenění rodinného dědictví - křeslo, stůl a židle měly dostat hlavní roli v nově vzniklém prostoru. O tom, že se tento záměr podařil, vypovídá i nominace na Interiér roku 2022 v kategorii soukromý interiér, novostavba.
Hlavním úkolem architektů bylo rozšířit základní kanceláře pražské společnosti o další patro s maximální flexibilitou využití.
Přízemí a rozsáhlé sklepení staršího činžovního domu v Praze-Karlíně dlouho hledaly svůj účel. Než zde otevřela vinárna WineList, vystřídaly se tu celkem čtyři různé podniky, naposledy vietnamská restaurace. Každý nájemník si prostory přizpůsobil k obrazu svému. Architekti ze studia COLLARCH se tak museli potýkat se zajímavým mixem historických a současných stavebních prvků, které na sebe někdy příjemně navazovaly, jindy se však naprosto popíraly.
Jak se vleze čtyřčlenná rodina do bytu o velikosti 37 m2, aniž by se celý prostor zastavěl nábytkem? A aby zároveň všichni členové netrpěli za pár chvil ponorkou? Taková výzva se objevila na stole znojemského studia ORA - Originální Regionální Architektura. Vzhledem k tomu, že finální realizaci pojmenovali Bydlení ve skříni, je zřejmé, že udělali něco velmi (ne)tradičního.
Tradice saunování pochází ze severských zemí a první písemné záznamy o existenci saun se objevují v 11. století. Jaká je úroveň saunování v Česku a kde lze vidět architektonické skvosty saunového světa?
Když si investor vybíral budoucího architekta svého rodinného domu ve švýcarském kantonu Aargau, hledal někoho, kdo dokáže optimálně využít denního světla a zároveň si poradit s velmi strmým pozemkem, požadavkem na nízkou energetickou náročnost domu i s nároky kladenými místními předpisy. Architekt Juri Troy, který je známý svým projektem Sunlighthouse, jenž získal před deseti lety neoficiální titul prvního uhlíkově neutrálního rodinného domu, se zadání zhostil na výbornou.
Potenciální stavebníci narazí občas při hledání vhodné parcely či staršího domu k přestavbě na objekt, který jako by se vymykal klasické představě o bydlení. V průběhu času se jeho základní koncept změnil postupnými přístavbami a úpravami na stavbu postrádající řád a smysl. Jeho přeměna v dispozičně i koncepčně funkční stavbu bývá náročná a vyžaduje zkušenosti a odbornou invenci.
Středomoří máme spojeno s bohatou sluneční lázní, čerstvým větříkem vanoucím od moře, bílou barvou i světlými odstíny přírodního kamene, s nimiž ladí a kontrastuje zároveň střídmá i bohatá květena. A tyto atributy nese i dům zasazený v přímořské rovinaté pláni pod modrým nebem s rozfoukanými oblaky.
Alpy stojí za návštěvu v létě i v zimě, čas zde mohou smysluplně strávit milovníci turistiky, cyklistiky či lyžařských sportů při takzvaném aktivním odpočinku, ale případně i ti, kterým stačí ke štěstí pohled na mohutné velehorské štíty z lehátka na terase chaty.
„Rekonstrukce či novostavba, to je, oč tu běží.“ Při plánování rodinného bydlení řeší mnozí budoucí stavebníci často právě toto dilema. Zvláště pokud na pozemku, jejž mají k dispozici, již nějaká původní budova stojí. Představa modernizace starého v nové je přece tak romantická a lákavá…
Na okraji Mníšku pod Brdy vyrostl dům, který v sobě spojuje tradiční habitus a vysoce komfortní bydlení. Zdánlivě nesourodý je i plech, do nějž je dům zahalen, s lesem, v jehož blízkosti je stavba umístěna. Všechno však není tak, jak to na první pohled vypadá.
Říká se, že v jednoduchosti je krása. Dům se štítem v hornorakouském Roßleithenu byl postaven v tomto duchu. Leží na mírně svažitém východním okraji zástavby rodinných domů. K největším přednostem této lokality patří krásná příroda a nádherný výhled na alpský region Pyhrn–Priel.
I neobyčejný dům může vypadat na první pohled zcela obyčejně, důležité je místo, kde stojí, charakter pozemku, vnitřní uspořádání a také to, zda splňuje přání a představy svých obyvatel. Dům pro čtyřčlennou rodinu, jehož autorkou je architektka Lucia Kocmanová, je umístěn v mírně svažité zahradě se starými stromy, obklopené lesem a pastvinami. A vymyšlený je vskutku do detailu. Venku i uvnitř.
Vlastně není ani zvláštní či podivné, že malý zalesněný kopec v lůně středočeského venkova s osobitou atmosférou jakési izolovanosti a výjimečnosti dostal název Ostrov. Snad jeho osamocenost a určitá intimita vzhledem k okolní krajině vyvolává dojem autonomie a soukromí. Neobvyklá proto nemusí být ani skutečnost, že jeho kouzlu podlehne nejeden návštěvník.
Češi, národ chalupářů, jak si někdy říkáme, jsou mistři improvizace a kutilství považují za přednost. Na tom, že výsledek je někdy diskutabilní, už pak ne vždy záleží. Malé „chaty“ ale mohou vypadat i jinak a jedním takovým příkladem je bouda Černá Voda v Horní Malé Úpě, kterou navrhlo studio ADR ve spolupráci s mar.s architects.
