Před padesáti lety tady bučely krávy, v téhle stodole byly doma. Ovšem časy se mění i v údolí Myrkdalen na západním pobřeží Norska. Tradiční zemědělství mění svou tvář, původní zemědělské usedlosti získávají nové využití – v tomto případě v cestovním ruchu.
Na pohled úplně jednoduchá dřevostavba s pravidelnou sedlovou střechou je v našich končinách předurčený na úspěch. Tento vytvořili architekti ze studia Innauer-Matt Architekten a stojí v rakouském Bürserbergu. Samotní tvůrci ho nazvali domem ve druhém světě. Víte proč?
V Chráněné krajinné oblasti Jizerských hor stála stará zchátralá stavba. Na jejím místě v obci Šumburk nad Desnou postavil architekt Stanislav Fiala nový dům. Vznikla Leopoldova bouda, na první pohled možná nenápadná, při tom druhém ale plně poutající pozornost.
Mladá rakouská rodina měla na svůj nový dům dva požadavky. Trvali na tom, aby byl postavený ze dřeva, a zároveň měl mít v rámci tohoto druhu domů co možná nejnižší cenu. Tyto požadavky přijali jako výzvu architekti z ateliéru bogenfeld Architektur. Z ulice je dnes vidět strmou antracitově-šedou střechu vznášející se nad úzkým pruhem fasády na trávníku. Pod touto střechou se ukrývá bohatý rodinný život.
V oblasti vnitřního města Alberta Park vznikl v místě s výhledem na centrum Calgary malebný bungalov, navržený ve stylu midcentury. Šlo o jakýsi architektonický a designový experiment, zasazený do lokality s vyšší hustotou osídlení.
Hlavním motem návrhu rekonstrukce domu typu Okál bylo sjednocení nesourodých prvků domu. Často bývá zmiňováno, že okolí měst jsou zaplavována množstvím barevných typových domů.
Birdhut vypadá jako dřevorubec, sedící na dřevěných kůlech na úpatí zalesněného svahu a vnořený pod zelený lesní baldachýn. Chaloupka je dostatečně velká pro dva lidi, dvanáct druhů ptáků a jakékoliv zvídavé zvíře, které přijde na návštěvu.
Vypadá jako velká ptačí budka. Možná proto tento dům nenásilně splývá se svým okolím – vzrostlým lesem. Přísné ostré linie v kontrastu přirozených linií jehličnatých stromů a zemité tóny fasády si vzájemně hrají do noty.
Pozemek s ideální polohou a nádherným výhledem. A přesto na něm žádný dům nestál. Proč? Neodpovídal obvyklým parametrům, které by měla splňovat každá správná stavební parcela – minimálně pravidelný tvar a rovinatost, případně pouze mírný svah.
Z ulice působí tenhle dům drobným dojmem, klame však tělem. Stačí popojít do zahrady a máme před sebou sebevědomou vilu, která svým obyvatelům poskytuje krásný panoramatický výhled do okolí.
Jednu z cen soutěže Interiér roku získal menší byt v pražských Dejvicích. Byt, který nejede v mainstreamu současné architektury a designu. Stylově nezařaditelný, suverénní a veskrze sympatický, zrcadlící osobnost své majitelky.
Postavit si dřevostavbu na kopci s sebou nese mnoho předností – nevyplaví ji voda, je z ní daleký rozhled, nelze ji přehlédnout. A když je dobře postavena, nesfoukne ji vítr. A to ani v případě, že je kopec, na němž dům stojí, větrný. Ať skutečně, nebo jen podle jména.
Mohlo by se zdát, že princip hostelu je jednoduchý – musí návštěvníkům nabídnout adekvátní prostředí pro nocování. V Olomouci v hostelu Long Story Short však chtěli svým hostům dopřát daleko více. Interiérem je nejen hostí, ale vyprávějí jim i příběhy. Pobyt zde nebude jen službou, ale zážitkem. A kdo za to může především? Interiérová designérka Denisa Strmisková.
Již více než sedmdesát let stabilizovaná zástavba nad Podolskou vodárnou je složena z malých obytných bloků, činžovních vil i velkých rodinných domů. Poměrně krátkou ulici Procházkovu tvoří rodinné domy, na kterých vyniká jednotné architektonické tvarosloví.
„Přistoupíme-li na tezi, že luxus je radostné plýtvání, pak můžeme tento byt nazvat luxusním díky tomu, jak zachází s prostorem.“ Jan Hora
