Pro účinnou hydroizolaci stavebních konstrukcí vystavených vodě (i tlakové) jsou vhodné tekuté flexibilní dvousložkové hydroizolace na cementové bázi. Před zahájením hydroizolačních prací musí být jasně stanoveno předpokládané budoucí zatížení stavebních konstrukcí vodou. Způsob nanášení hydroizolace a výsledná tloušťka hydroizolační vrstvy závisí na stupni namáhání a doporučení výrobce.
Jakákoliv stavební realizace v oblasti obkladů a dlažeb, např. v koupelnách nebo balkonových konstrukcích, předpokládá zcela precizní přípravu podkladu zejména z pohledu odolnosti proti pronikání vlhkosti do skladby. Právě držící se vlhkost v konstrukci má totiž v průběhu let za následek velmi často destrukční činnost, vyžadující nákladné opravy.
Běžné řešení hydroizolací pod úrovní terénu a jejich napojení na nadzemní soklovou část odolnou proti ostřikové vodě sebou přináší celou řadu problémů, protože zde dochází ke kombinaci izolací na bázi bitumenů (asfaltů) pro podzemní část, a minerálních izolací pro nadzemní část. A právě napojení mezi těmito dvěma systémy je kritickým místem, kde dochází pravidelně k defektům, a to zejména z důvodu problematického navázání minerálních materiálů jako jsou omítky, lepidla atd. na asfaltové izolace.
Dlažba na balkoně bude vystavena slunci, dešti a mrazu. Aby byla odolná, je třeba zvolit nejen správný způsob kladení, ale i vhodnou skladbu materiálů, které jsou vzájemně kompatibilní. Při obnově balkonu je potřeba odstranit starou keramickou dlažbu, často i spádový beton, případně vykonat opravu nosné konstrukce balkonu.
