jádrová omítka

Jádrová omítka tvoří základní vrstvu pod finální tenkovrstvou omítku. Před její aplikací je potřeba nechat jádrovou omítku dostatečně vyzrát (přibližně 10 dní na 10 mm tloušťky vrstvy).

Jemná štuková omítka je určena k ručnímu provádění vnitřních a vnějších dekorativních štuků hrubšího charakteru na vápenocementových jádrových nebo jednovrstvých omítkách. Vytváří přírodně bílou hrubší strukturu, danou velikostí zrna 1 mm.

Než začnete s omítacími pracemi, musí být především ukončena konstrukce střechy a vnější obvodové stěny musejí být chráněny před deštěm a jinými možnostmi navlhnutí tak, aby podklad, na který se omítky nanášejí, byl pevný, bez uvolněných částeček a dostatečně suchý. Musejí být osazeny dveřní zárubně, okenní rámy a realizovaný rozvod instalací, aby se dodatečnými úpravami omítka nepoškodila.

Projekt sanace zdiva byl proveden v rámci projektu celkové rekonstrukce zámeckého areálu na Mezinárodní vzdělávací a environmentální centrum Zámek Vimperk. Sanace vlhkého zdiva se týká všech, dlouhá léta neudržovaných stavebních objektů.

Článek pojednává o stále rozšířenější variantě povrchových úprav interiérů – sádrových omítkách. Jsou zde zmíněny výhody i nevýhody těchto produktů a způsob jejich nanášení.

Prvořadým cílem renovace na nízkoenergetický standard je maximální snížení úniků tepla stavební konstrukcí. A to nejen v zimním období, kdy je třeba vnitřní prostory vytápět, ale i v létě, za horkých dnů, kdy naopak chráníme interiér před nadměrným přehříváním. Způsobů, jak zateplení vyřešit, je několik. Všechny však směřují k tomu, aby celý objekt získal kompaktní, ničím nepřerušovanou tepelněizolační schránku.

Při sanaci vlhkého zdiva je velmi obtížné zvolit pouze jeden postup řešení, kterým se budeme řídit za všech okolností. Žádná metoda sanace vlhkosti není univerzální, je obvykle nutné provádět kombinace několika z nich. Nezastupitelné místo při řešení jakéhokoliv sanačního zásahu mají sanační omítkové systémy.

Omítky jsou malty určené k povrchové úpravě konstrukcí omítáním.

Hlínu jako stavební materiál používá lidstvo již od pravěku. V různých formách se s ní setkáváme na všech kontinentech. Pro výstavbu nedobytných puebel ji používali američtí Indiáni, setkáme se s ní v Africe, pracovali s ní i naši předkové při stavbě chalup. V současné době prožívá hlína renezanci, nemusí být nutně dominantním materiálem při stavbě domu, ale využitím jejich dobrých vlastností v jednotlivých konstrukcích můžeme pozitivně ovlivnit kvalitu bydlení.

Venkovní omítka slouží jako ochrana obalové konstrukce budov a tvoří podklad pro konečnou povrchovou úpravu fasády. Ovlivňuje i tepelnou a zvukovou ochranu vnitřních prostorů. Její kvalitu často ovlivňují a snižují nedostatky již v projektové přípravě stavby. Jedná se hlavně o  nesoulad vlastností navrhované omítky s vlastnostmi podkladu, ale i nekvalifikované a neodborné vyhotovení omítek. To může později vést ke vzniku nedostatků a poruch stavebního díla jako celku.

V posledních letech se podařilo vzkřísit mnoho historických staveb. K nejzajímavějším patří empírový zámek Kinských v Kostelci nad Orlicí, barokní zámek Kolowratů v Rychnově nad Kněžnou a renesanční zámek v Doudlebech nad Orlicí. Spojením nadčasového myšlení, zodpovědnosti a vize majitelů s obětavostí, vstřícností a umem stavebních firem získaly historické budovy opět svou původní krásu. A zachovaly tak pro další generace úlohu i obraz daného místa spolu s odkazem slavných architektů.